Jana Hrubá: Mluvme o vzdělávání!

pondělí 21. ledna 2013 · 0 komentářů

Hned dvě akce spustily 17. ledna diskusi o vzdělávání. Zahajovací konference MŠMT k přípravě Strategie vzdělávací politiky ČR do roku 2020 a podvečerní vstup do kampaně Česko mluví o vzdělávání – akce EDUin o. p. s. a jeho partnerů.

Oba organizátoři zvolili prostředí moderních budov – ministerstvo Ballingův sál Národní technické knihovny v Dejvicích a EDuin prostory spolupracujícího PwC ČR v ekologicky vyspělé budově City Green Court na Pankráci. Prostředí evokovalo zacílení diskuse do budoucnosti vzdělávání, které se bude odehrávat určitě jinak, než si dnes vůbec dovedeme představit.


Ministerstvo zve k aktivní debatě předem

Ministr Petr Fiala představil vstupní materiál k širší debatě „Hlavní směry Strategie vzdělávací politiky do roku 2020“). Uvedl, že máme 24 platných analytických a strategických dokumentů, avšak navrhovaná opatření většinou zůstávají na papíře. V dokumentech byla vytipována silná a slabá místa vzdělávacího systému, avšak chybí všeobecně přijímaný a srozumitelný strategický rámec. Ten by měl být zpracován v návaznosti na Bílou knihu (2001) a další platné dokumenty. Doporučení je třeba převést do konkrétních a vyhodnotitelných kroků a dívat se přitom až za horizont roku 2020. I když politické prostředí je slabé a nestabilní a v současnosti prožíváme krizi důvěry ve společnost a instituce, je třeba konat. Musíme změnit špatný vztah českých žáků ke škole. Vzdělávání je založeno na důvěře a potřebuje motivující prostředí. Proto potřebujeme strategii, která na základě širší shody shrne cíle vzdělávání.

„ Náš vzdělávací systém má mnoho silných stránek. Má ale také svá slabá místa, na kterých se odborníci a veřejnost v zásadě shodují už mnoho let. Mezi ně patří především nestabilita vládnutí, omezená funkčním obdobím vlády a sněmovny (a s tím související slabá politická podpora pro nutné reformní kroky) a nejasné rozdělení rolí mezi státem, kraji a obcemi. Z toho je zřejmé, že vedle vize je nutné český vzdělávací systém vybavit především fungujícím strategickým řízením. Připravovaná strategie vzdělávací politiky České republiky do roku 2020 by tedy měla být především základním a závazným vodítkem pro stát, kraje, a obce v tom, jak řídit vzdělávací systém,“ řekl ministr. (Nedostatek strategického řízení je přesně to, co českému vzdělávání nejvíce vytýká analýza naplnění cílů Bílé knihy z roku 2009 (Straková J. a kol.).

První náměstek ministra Jiří Nantl rozebral vývoj vzdělávací politiky v letech 1990–2012 a návaznosti Hlavních směrů na Bílou knihu. Řekl, že Strategie 2020 by měla reflektovat hlavní cíle vzdělávání, formulovat nároky společnosti na vzdělávací systém, poskytnout mandát pro dlouhodobé záměry a dát základ pro strategické řízení vzdělávacího systému. Účelem veřejné debaty je získat názory veřejnosti ještě před vznikem nového dokumentu.

Vedoucí oddělení strategií Petr Černikovský seznámil přítomné s formami veřejné diskuse a požádal organizace i jednotlivce, aby poskytli své návrhy, případně zaslali ucelenější názory nebo tipy na literaturu, analýzy či data. Zdůraznil, že Hlavní směry jsou zatím podkladovým dokumentem, který by měl sloužit k vyjasňování stanovisek. Autory vedla snaha vytipovat problémy, které procházejí celou vzdělávací soustavou, strategický dokument nemůže obsahovat všechno. Podněty můžete podávat na portálu www.vzdelavani2020.cz, kde jsou i prezentace z konference.

Na konferenci vystoupili i další panelisté a rozvinula se i debata. Forma byla klasická, ale zájem byl opravdu velký. Kromě pracovníků ministerstva, NÚV a ČŠI se zúčastnili pedagogové z vysokých škol i všech stupňů regionálního školství a další vzdělavatelé, zástupci pedagogických asociací a odborů, zřizovatelů, zaměstnavatelských a neziskových organizací, dokonce i velvyslanectví. Fakt ovšem je, že většinou přišli poslouchat – přišli si pro informace.


EDUin odstartoval kampaň opravdu interaktivně

Směsice účastníků byla zřejmě o hodně pestřejší, „školských“ tváří byla tentokrát menšina. Pozornost vzbudily hned při příchodu improvizované a nápadité bílé „oblečky“ mladých pořadatelů s papírovými ozdobami v barvách kampaně. Účastníci byli (s využitím metodiky FutureLab) zajímavou formou osobního zážitku a posléze shlédnutím krátkých videoklipů vtaženi do debaty, v kterém ze tří typů společností (a jim odpovídajícího vzdělávání) by chtěli žít. Bezprostřední interaktivní forma vedla k velmi otevřenému vyjádření názorů a hned v začátku akce k rychlému vzájemnému seznámení účastníků. Rozhovory silně pulsovaly, zájem budily i prezentace různých projektů, např. partnerské firmy Český Google (www.provzdelavani.cz). Ukázalo se, že představy o budoucnosti jsou velmi rozdílné, a bylo zajímavé se navzájem slyšet. Cílem nebylo názory sjednotit – to ani nebylo u cca 150 účastníků ve vymezeném čase možné – ale problematiku otevřít. Myslím, že na tenhle zážitek ve „futuristickém“ prostředí žádný z přítomných hned tak nezapomene a že většina bude o problému dále přemýšlet a případně se zapojí do dalších akcí a debaty: www.ceskomluvi.cz


Mluvme o vzdělávání!

Je potěšitelné, že nastartování veřejné diskuse o českém vzdělávání probíhá v propojení aktivit ministerských, akademických, neziskových i komerčních. Neměli bychom si tuhle příležitost nechat uniknout, když si připomeneme, že poslední taková diskuse probíhala v letech 1999–2000, kdy se tvořila Bílá kniha. Prostředky vstupu do diskuse byly v té době nesrovnatelné – připomínky byly ve své většině zasílány poštou, běžné užívání internetu bylo tehdy v začátcích. Dnes máme možnost účastnit se opravdu všichni a snadno. Máme příležitost dohnat letitý dluh a vyjádřit se k tomu, jaké vzdělávání pro budoucnost našich dětí chceme mít.


P. S. Situace ve vzdělávání se od doby diskuse k Bílé knize velice změnila – nedá mi to, abych nepřipomněla stručnou názorovou sondu, která byla právě před dvěma lety zpracována (bohužel zbytečně) pro předchozího ministra.