Ať si zadání maturit nejdřív vyzkouší poslanci, navrhuje expert. Zkoušky mají systémové nedostatky

úterý 5. června 2018 · 0 komentářů

„Ve srovnání s pochybnostmi o tom, zda má zasahování státu do skládání maturitních zkoušek a do přijímacího řízení na střední školy v této podobě vůbec smysl, jsou chyby v několika úlohách jen okrajové problémy," říká ředitel Kalibra David Souček v rozhovoru pro Aktuálně.cz.

…Kde vidíte hlavní nedostatky v testech od Cermatu?

Ty opravdu hlavní nedostatky jsou systémové: nejasné cíle státních testů obecně, nejasné zadání od státu pro Cermat, nejasně definované mantinely pro obsah a především pro náročnost úloh i celých testů. Z toho pak vyplývají různé často i velmi výrazné změny v náročnosti testů z roku na rok, a také velké rozdíly v úspěšnosti studentů mezi jednotlivými předměty.

Co mě v této souvislosti například připadá opravdu zvláštní, je skutečnost, že to, jak žáci v testech dopadnou, prezentuje Cermat pokaždé jako svého druhu překvapení. Podle mne, vzhledem k tomu, s jak velkými vzorky dětí jeho odborníci pracují, jaké prostředky mají k dispozici na pilotáže a analýzy atd., by měl Cermat s jistou tolerancí vědět dopředu, jak jeho testy dopadnou.

Co tím myslíte?

V podstatě by měl být schopen nakalibrovat úspěšnost v testech na určitou předem stanovenou hodnotu. A ta hodnota by měla nějakým způsobem odpovídat zadání, které dostal. Vzhledem k závažnosti celého projektu a jeho dopadu na studenty přece něco takového nemůže být ponecháno libovůli jeho vedení, zaměstnanců, či dokonce být jen tak nastřeleno s tím, že všichni počkáme, jak to dopadne. A pokud stát není schopen takové přesné zadání definovat, obhájit před veřejností a následně zajistit jeho realizaci, neměl by podle mne do maturit prostřednictvím testů zasahovat vůbec.

Jak náročné by měly maturity být a kdo toto určuje?

O tom nepanuje žádná odborná shoda. A těžko k ní někdy dojdeme, mimo jiné i proto, že takto koncipovaná jednotná maturita například z českého jazyka by měla svou náročností odpovídat současně úrovni výběrového gymnázia i učebního oboru s maturitou. V principu je to nesmysl, ale reálně si Cermat či jeho ředitel může nastavit náročnost jednotlivých zkoušek v podstatě, jak se mu zlíbí.

Výsledkem jsou velké rozdíly v úspěšnosti maturantů z roku na rok, mezi jednotlivými předměty i podle druhu středních škol, o čemž přesvědčivě vypovídají i vlastní data, která Cermat publikuje na svých stránkách. Pro gymnazisty jsou testy moc lehké, pro významnou část negymnazistů moc těžké.

Když odhlédnu od toho, že státní část maturitní zkoušky považuji za nesystémový, kontraproduktivní prvek v naší vzdělávací soustavě, bez kterého bychom se klidně obešli, osobně se domnívám, že o náročnosti podobných zkoušek, když už jsou zavedeny, by v principu měli hlasovat poslanci. Nejedná se totiž o rozhodnutí odborné, ale politické.

Proč?

Jde totiž v podstatě mimo jiné o to, jakému podílu uchazečů stát zamezí či výrazně ztíží přístup k vysokoškolskému studiu a ke splnění různých kvalifikačních požadavků. Mohlo by to vypadat třeba tak, že se provede reprezentativní testování na dospělé populaci a na základě její úspěšnosti v takových testech se nakalibruje náročnost testu maturantů s cílem hlídat jen jakousi minimální přípustnou úroveň.

Ten výsledný vztah by ale podle mne měli poslanci odhlasovat, protože se opravdu jedná o rozhodnutí výjimečně závažné. Mimochodem, já bych se velmi přimlouval za to, aby si poslanci před hlasováním nějaké vzorové testy sami udělali, a tak lépe věděli, o čem hlasují. Znovu ale opakuji, že to vše bychom si mohli ušetřit, kdyby se stát do skládání maturitní zkoušky přestal tímto necitlivým způsobem plést.

A jak by se tedy určitá minimální úroveň maturit dala zajistit bez jednotných testů?

Dodržení jisté minimální úrovně maturitní zkoušky lze hlídat řadou jednoduchých a v principu nenáročných opatření, například povinným zveřejňováním anonymizovaných maturitních prací studentů na webu škol, větší účastí učitelů z jiných škol v maturitních komisích a jejich losováním apod. Myslím, že taková opatření jsou dokonce efektivnější než problematický povinný státní test, mimo jiné i proto, že umožňují přirozeně uplatnit mnohem širší spektrum hodnoticích kritérií, a to s možností, aby žák vysvětlil, jak svou odpověď myslel, jak k ní dospěl.

A také proto, že neomezí střední školy ve formách, které pro skládání maturitní zkoušky zvolí. Někde mohou studenti obhajovat svoje práce z průběhu studia, jinde realizovat nějaké i praktické aktivity. Maturitní zkouška by přeci měla být jako završení studia současně i vizitkou konkrétní školy. A měla by tedy odpovídat tomu, jak se na té které škole učí. I dnes to sice do jisté míry umožňuje takzvaná profilová část maturitní zkoušky, ale příprava na státní testy zbytečně odvádí pozornost studentů i učitelů od znalostí a dovedností, které na té jejich škole považují za důležité. A navíc, státní testy školám přinášejí obrovskou administrativní zátěž…

Celý text si můžete přečíst ZDE.