Jana Hrubá: Učitelé prý přirostli ministru Dobešovi k srdci

pátek 23. března 2012 · 0 komentářů

Rezignace ministra Dobeše je vskutku mistrovským kouskem!


Nenechat dojít ke svému odvolání za nezvládnutou situaci s čerpáním evropských fondů, využít situace s připravovanými škrty v rozpočtu a odejít sám pod praporem boje za učitele a ještě přitom „šikovně“ zveřejnit názor ministra Kalouska z uzavřeného jednání koaličních špiček „že učitelé jsou nejlínější v Evropě, mají nízké úvazky, samé prázdniny a svátky a platy přiměřené“ – to by dokázal opravdu málokdo. Ministr prý chtěl pozvednout prestiž učitelů a významný člen vlády si jich neváží! To prý přispělo k jeho rozhodnutí, které v něm zrálo dlouho.

Což o to – poslední větě by se dalo věřit, ale v jiné souvislosti. Kritika jeho neúspěchů v poslední době zhoustla a každý jiný by už odstoupil dávno. Každý, kdo by si dokázal přiznat, že svěřenému resortu nerozumí a na své úkoly nestačí. „Chápu také, že jsem měl za svého působení mnoho odpůrců, učinil jsem totiž mnoho nepopulárních opatření, o kterých mnozí moji předchůdci jenom mluvili,“ napsal v tiskovém prohlášení. Nepopulární opatření realizovali i jiní, ale tento ministr zřejmě nepochopil, že jeho tzv. „odvaha“ je něco jiného než rozvaha potřebná v této funkci. Svá unáhlená, nekoncepční a nekonsistentní opatření pokládal dokonce za reformy. Však se také v závěru tiskové konference vyjádřil, že „stojí o to, aby resort šel dál reformní cestou“.

Prohlásil také, že učitelé mu přirostli k srdci. Jak, to si mohou odvodit z rozdílu proklamací a skutečných dopadů jeho zásahů například do mzdové soustavy, do školského zákona a do navrhovaného financování regionálního školství. Nebo i z toho, kolik individuálních projektů národních z programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost má být věnováno tolik potřebné podpoře učitelů. Čtyři, milí kolegové – čtyři, a to v hodnotě zhruba za tři sta třicet milionů a jeden program pro ředitele za devadesát milionů! Ačkoli nedokázal čerpat desítky miliard, a aby je utratil, předkládal nesmyslné a finančně předimenzované projekty, z nichž by odtékaly peníze PR agenturám a podobným firmám. (Při tomto rozhodování učitelé u jeho srdce rozhodně nebyli.)

Jak pozvedal ministr Dobeš prestiž učitelů, ponechám vašemu zhodnocení. Prohlašoval školství za nemocné a sebe za lékaře. Co po něm zůstává, rozhodně není vyléčený organismus. Školství je organismus složitý a zásahy do něj předpokládají jasnou představu o souvislostech a dopadech, které se mohou projevit až za celé roky. Neuvážené a chaotické „léčení“ ho zavádí jedině na pokraj kolapsu.

Dostane školství do čela opět podobného „felčara“ či „felčarku“ – nebo renomovaného a důvěryhodného člověka, který bude vycházet z analýz a ve spolupráci s dalšími odborníky a všemi pedagogy dokáže koncepčními kroky zahájit skutečný ozdravný proces? Je už na čase, nebo pacient nepřežije!