Jan Kovařovic: DOKUMENTY 143. První představy o projektu Učitel

Myšlenky o potřebnosti systému podpory učitelů jsou hodně staré. První dokument v mém archivu je z roku 1994 – podklad pro brainstorming. Je zajímavý tím, jaká východiska a představy byly zvažovány na začátku.

Přinesl ho tehdy do NEMES ing. Jan Kovařovic. Nad těmito tezemi jsme zaníceně diskutovali. Stojí za připomenutí. Je škoda, že na zodpovědných místech se nikdy v takové úplnosti o podpůrném systému pro školy a učitele neuvažovalo.


Výchozí základna / hypotézy

1. Při realizaci decentralizovaného, participativního a pluralitního vzdělávacího systému se zásadně mění vzájemné postavení i pravomoc centra (státu) a jeho výkonných složek (školské správy) na jedné straně a jednotlivých škol a jejich učitelů na straně druhé.

2. Takový systém je založen na vysokém stupni autonomie školy a na profesionalitě (tj. tvůrčí svobodě i osobní zodpovědnosti) učitele.

3. Podpůrné systémy jsou nezbytné, protože:
– školy potřebují při svém stupni samostatnosti podporu a pomoc,
– je to hlavní způsob, jak centrum (stát) může chování škol ovlivňovat (když do značné míry pozbylo direktivní moci).

4. Z hlediska další transformace jsou nejdůležitějšími funkcemi podpůrných systémů:
– metodické, poradenské a materiálové služby školám
– zajištění osobního i profesionálního rozvoje učitelů
– zajištění odpovídající kvalifikace pro klíčové funkce
– propojování nejlepších učitelů
– zavádění inovací shora (řízení změny) ve vybraných směrech a oblastech vybranými akcemi
– podpora iniciativ zdola (jejich propojování a multiplikace).

5. Tyto funkce – inovace, servis a další vzdělávání - navzájem těsně souvisejí a je proto účelné pro jejich zajišťování vytvářet společnou, polyfunkční infrastrukturu – například pedagogická centra.

6. Přitom je primární stanovit rozsah potřebných funkcí, jejich vzájemný vztah a co nejúčelnější stupeň propojení a zejména využití všech existujících možností. Vlastní institucionální řešení a organizace jsou až následné.

7. Výsledné řešení musí být dostatečně široké, musí zahrnovat i „okrajové“ podmínky a předpoklady (legislativní podklady, vymezení kompetencí – práv a povinností, způsoby financování) a ty opět vycházejí ze základních principů utváření vzdělávací soustavy. Řešení infrastruktury není tedy jen organizační záležitostí, ale předpokládá domyšlení a vyjasnění až na úroveň základních principů.

8. To potvrzují i zahraniční zkušenosti: v jednotlivých zemích jsou konkrétní řešení velmi různorodá, vždy jsou však vnitřně konsistentní a odpovídají celkovému charakteru a tradici vzdělávacího systému a zejména postavení a roli učitele.


Problémové roviny

a) Provázanost jednotlivých funkcí a vymezení role zřizované infrastruktury?

b) Propojení jednotlivých úrovní: centrální x regionální x okresní x místní?

c) Propojení jednotlivých partnerů: centrum / školská správa / inspekce x moderátoři / trainers of trainers / odborné komise x profesní svazy x školy / učitelé ? a dodavatelů (providers): státní / veřejné instituce x fakulty x školy x firmy?

d) Propojení nabídky (podporované / požadované shora i nabízené zdola) s poptávkou podle potřeb škol a učitelů? Využití iniciativy škol, jejich participace na projektech shora?

e) Míra podpory / intervence státu? Rozsah institucionalizace? Participace vzdělávaných?

f) Kdo stanoví náplň, kdo zodpovídá za kvalitu, kdo vyhodnocuje efektivitu?

g) Nezbytné „okrajové“ podmínky (legislativní, finanční) zejména pro oblast dalšího vzdělávání:
– právo (jak je zaručeno, jak je realizováno)?
– povinnost (vázanost na služební a platový postup /na zastávání určitých funkcí, atestace)?
– možnost získání vyšší kvalifikace /rekvalifikace (certifikáty, kredity)?
– mechanismus financování („vzdělávací účet“, účelová dotace aktivitě/instituci) a rozsah financování (stát / region / obce /spoluúčast)?
– formy motivace?


Podpůrné systémy / pedagogická centra (zadání)


Poslání

1. Podpůrné systémy jsou jedním z hlavních nástrojů transformace vzdělávací soustavy. Jejich posláním je
– vytvářet podmínky pro tvořivou práci a iniciativu učitelů a škol
– zajišťovat realizaci vzdělávací politiky státu.

Pedagogická centra slouží jako nezbytná infrastruktura k realizaci některých funkcí.


Výchozí představa vzdělávacího systému

2. Toto pojetí podpůrných systémů (a pedagogických center) odpovídá potřebám decentralizovaného a participativního vzdělávacího systému, založeného na těchto klíčových představách:

a) Jasně definovaná práva a povinnosti jedince (zejména rovnost přístupu ke vzdělání a možnost volby vzdělávací dráhy, vzdělávacích institucí (zejména nabídka vzdělávacích příležitostí) a státu (zajištění ústavních práv občanů a kvality a efektivity vzdělávacího systému).

b) Jasně definované kompetence dvou základních úrovní vzdělávacího systému, tj.
– školy (s vysokým stupněm autonomie, opírající se o uznání profesionality a odpovědnosti každého učitele),
– centra (koncept „steering from a distance“, vytváření podmínek a rámce, zejména funkce strategická a zpětné vazby).

c) Řízení založené na definování a evaluaci výstupů (nikoli na předepsání a kontrole vstupů a procesů), užívající nepřímých nástrojů.

d) Max. možná participace všech účastníků a podpora jejich iniciativy, delegování pravomoci co nejníže je účelné.

3. Právě pro zdůrazňování iniciativy zdola nejsou v následujícím výčtu funkcí podpůrných systémů (resp. pedagogických center) zahrnuty výzkum a vývoj.
Vztah podpůrných systémů k ostatním oblastem vzdělávacího systému vyplývá z Přílohy.

I když mají podobné funkce a role, utváření podpůrných systémů (a jejich infrastruktury) i jejich postavení ve vzdělávacím systému závisí v jednotlivých zemích na historickém vývoji, na základních legislativních předpokladech a zejména na roli a statutu učitelů.


Funkce

4. Základními funkcemi podpůrných systémů (z nichž některé mohou být realizovány v pedagogických centrech) jsou:


A. Inovace

1) Vícesměrný informační systém (propojení jednotlivých subjektů, institucí i osob, navzájem i s centrem = networking):
– databáze / adresáře /kartotéky, spojení faxem ev. e-mailem.

Tento informační systém obsahuje:
– nabídky vzdělávacích služeb všeho druhu (pro žáky / rodiče, pro ostatní školy, pro obec) v jednotlivých školách,
– výsledky inovační činnosti vycházející z vlastní iniciativy,
– výsledky inovační činnosti shora (systematické i dobrovolné)
– závěry metodické a konzultační činnosti inspekce (zprávy o dosažených výsledcích jednotlivých škol.

2) Kontaktní centra / kluby – jako centra spontánní činnosti a neformálního setkávání (min. v okresech, příp. i hustěji).

3) Metodická střediska – propojení s metodickou a konsultační činností školské inspekce a pedagogických fakult a s činností inovačních fondů, podpora inovací a přípravy projektů škol, podpora práce přímo na školách.

4) Cílené inovační programy.


B. Servis (Resource Centres)

5) Sítě referenčních knihoven (mediaték), poskytujících
–přehled aktuálních učebnic a kurikulárních materiálů,
– možnost výpůjček celých kolekcí (pro učitele a celou třídu)
– služby informačního / dokumentačního /komunikačního střediska.#

6) Paralelní rozšíření této sítě pro přípravu vlastních kurikulárních materiálů (AC / IT centrum, příp. s dalším vybavením i jako materiálová střediska ap.).

7) Organizační /manažerská střediska (místní a celostátní akce).


C. Poradenství

8) Výchovné poradenství.

9) Poradenství žáků se speciálními potřebami.

10) Profesní poradenství.


D. Další vzdělávání

11) Získání předepsané kvalifikace:
– pro vymezené funkce (inspektor, ředitel, zástupce ředitele, metodik, pracovníci ŠÚ, pracovníci obcí)
– pro případ rekvalifikace (rozšíření kvalifikace, specializace)
– pro vymezené skupiny (začínající učitelé, získání pedagogické způsobilosti, získání atestace, aktualizace).

12) Profesní i osobnostní rozvoj:
z vlastní iniciativy a zájmu,
vyžadovaný (jako předpoklad služebního či platového postupu).


Účastníci

5. Účastníky jsou zejména:
– ministerstvo,
– inspekce,
– pedagogické iniciativy,
– pedagogické fakulty,
– ostatní školící / etodická zařízení (Pedagogická centra, zahraniční střediska),
– – školské úřady,
– školy (nejen jako odběratelé, ale i jako dodavatelé služeb),
– pedagogičtí pracovníci (učitelé, ředitelé, inspektoři, pracovníci školských úřadů atd.).


Výchozí představa funkce pedagogického centra

6. Pedagogická centra by měla současně uspokojovat řadu až protichůdných požadavků a umožňovat jejich optimální vyvážení:

a) systematické a cílené zvyšování úrovně práce učitelů a škol shora – i uspokojení poptávky na základě individuálních požadavků.

b) Dlouhodobé vzdělávání podle programu i i konsultační a metodickou pomoc podle okamžité potřeby.

c) Inovace shora – i iniciativy zdola.

d) Poskytování cílené podpory – i působení tržních mechanismů.

7. Pedagogická centra by měla propojovat všechny účastníky na všech rozhodujících úrovních:
– centrální (MŠMT, ČŠ),
– regionální – pedagogické fakulty, zahraniční centra,
– okresní – ŠÚ, ČŠI,
– lokální – školy.

8. Pedagogická centra by měla umožnit co nejširší nabídku služeb (zejména pro další vzdělávání)
– vymezených (požadovaných) centrem nebo individuálně nabízených jednotlivými dodavateli,
– různých subjektů (vysoké školy, ostatní školy, veřejné instituce, soukromé firmy),
– různých forem (organizované / institucionalizované formy, formy organizované v jednotlivých školách, individuální sebevzdělávání resp. distanční studium),
– různého stupně závaznosti a definování (formálně předepsaného jako kvalifikační požadavek, umožňujícího výběr z více možností, zcela dobrovolného bez vymezení).

9. Koncepce pedagogického centra musí být založena na širším řešení dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků:

a) Pracovně právní vztahy:
– definice práv a povinností učitelů v této oblasti,
– vztah ke školské správě a vedení školy (uvolňování, refundace),
– postavení učitele (atestace, platový a služební postup).

b) Financování:
– podíly státu i jedinců,
– možnosti vstřícného financování.

c) Získání kvalifikace:
– druh osvědčení /certifikátu,
– možnost získávání kreditů, modulární koncepce.

d) Zaručení kvality a efektivity:
– kdo stanoví obsah a úroveň,
– kdo provádí evaluaci.

Zdroj: Podklad pro brainstorming 29. 6. 1994, archiv autorky seriálu.


Ačkoli mnoho z uvažovaných problémů s propojením všech úrovní systému usnadnila elektronizace, nikdy se ucelený systém podpory učitelů nepodařilo uskutečnit. Vážné pokusy byly učiněny v roce 1996 a 1998, později se omezily na kariérní řád. A vždy to skončilo na finančních nárocích takového systému. Na učitele se zato vršily další a další povinnosti.


Další díly seriálu najdete ZDE.