Jitka Gobyová: U kulatého stolu o nové roli české školní inspekce

pondělí 10. prosince 2012 · 0 komentářů

Výstup z kulatého stolu SKAV a EDUin 19. 11. 2012 „Jaká má být úloha ČŠI – podpora učitelů, nebo kontrola škol?“

Cílem kulatého stolu bylo hledat odpovědi na otázky:
– Co by učitelé chtěli od ČŠI?
– Jaké jsou zkušenosti učitelů a ředitelů s dosavadní činností ČŠI?
– Jaká bude role ČŠI v novém systému hodnocení a ověřování vzdělávání?
– V čem může ČŠI pomoci v metodické podpoře učitelů?
– Jaká data chce v budoucnosti ČŠI školám poskytovat?
– Co může ČŠI udělat pro zvýšení kvality hodnocení v našem vzdělávacím systému?
– Připravuje ČŠI i nějaký systém hodnocení kvality škol a ředitelů?

Pozvání přijali tito panelisté:
PhDr. Ondřej Andrys, náměstek ústřední školní inspektorky, ČŠI;
Mgr. Jiří Dvořák, ředitel ZŠ Lesní, Liberec;
PhDr. Jindřich Fryč, náměstek ministra, MŠMT;
PhDr. David Greger, Ph.D., Pedagogická fakulta UK;
Mgr. Ivana Rosová, ředitelka ZŠ Grafická, Praha 5.


Z vystoupení náměstka ministra školství J. Fryče

ČŠI sehrává ve vzdělávacím systému zásadní roli, kterou umocňuje fakt, že náš vzdělávací systém prošel významnou liberalizací. Je otázkou, jak roli ČŠI usměrňovat do podoby zpětné vazby, jak ji proměnit. Hlavní inspirací je Zpráva OECD o evaluaci a hodnocení, v níž jsou uvedeny oblasti českého vzdělávacího systému s největšími problémy z hlediska hodnocení kvality ve vzdělávání.


Podněty ze Zprávy OECD o evaluaci a hodnocení

1) Důraz na postupný posun od sumativního k formativnímu hodnocení, které umožňuje poskytovat školám i rodičům poznatky, jak kvalitně probíhá vyučování, namísto současné hlavní složky činnosti ČŠI, tj. kontroly souladu s právními předpisy.

Velmi důležitý je v tomto kontextu Projekt NIQES, často vnímaný pouze jako šetření 5. a 9. ročníků ZŠ. Přitom se nepředpokládá, že by toto šetření měla realizovat ČŠI. Tento projekt ale bude mít zásadní dopad na možnost získávání dat a informací o tom, jak vzdělávací proces probíhá a jakých výsledků dosahují žáci. Bude pomáhat nejen školám a učitelům, ale také fungovat pro žáky a jejich rodiče.

2) Autoevaluace, jako nástroj pro hodnocení kvality ve vzdělávání, se v posledním období poněkud odsunula do pozadí. Je potřeba s ní pracovat i nadále jako s jedním z hlavních nástrojů pro hodnocení kvality ve vzdělávání.

3) V důsledku optimalizace přímo řízených organizací i ostatních organizací dnes ČŠI vykonává některé další činnosti, které jí v minulosti nepříslušely (např. mezinárodní šetření, které bylo v kompetenci ÚIV). To může budit dojem nepřehlednosti role ČŠI. Na druhou stranu přínosem těchto nových úkolů může být i pozitivní dopad na práci inspekce z hlediska stávajících činností.

ČŠI by se postupně měla stát pro školy jejich partnerem, který dává zpětnou vazbu z hlediska toho, jakým způsobem je zajištěna kvalita ve vzdělávání. Kontrola souladu činnosti škol s platnou legislativou by neměla být její jedinou činností. Různé projekty, které zpracovává, by k tomu měly přispět. Je to ale dlouhá cesta, musí na ni být připraveni také inspektoři, aby mohli měnit povahu šetření.

T. Feřtek: Chce MŠMT, aby se ČŠI více soustředila na metodickou podporu škol?
J. Fryč: Ano.

T. Feřtek: Jak by měla inspekce postupovat, aby se výsledky její práce dostaly ve větší míře k žákům a rodičům?
J. Fryč: Inspekční zprávy jsou veřejně přístupné. Zpráva po návštěvě školy by měla dávat přesnější zpětnou vazbu pro zřizovatele, školu i rodiče a žáky. Měla by dávat návody, jak řešit konkrétní problémy školy, dávat příklady, jakým způsobem se podobný problém řeší na jiné škole. Aby tento úkol mohla úspěšně plnit, měla by být jednodušší a srozumitelnější, i potencionální čtenář, laik, by měl rozumět jejímu obsahu.


Celý text si můžete přečíst ZDE.