Miluše Havlínová: DOKUMENTY 38. Jak vypadá naše dnešní škola: jako dříve nebo se mění? Výsledky práce dílny NEMES

pondělí 22. září 2014 · 0 komentářů

Jak už jsme se zmiňovali v 35. dílu DOKUMENTŮ, v červnu 1992 proběhla na členském shromáždění NEMES dílna, která hodnotila změny ve školách na konci školního roku 1991/92. Výsledky byly později zpracovány pro časopis Pedagogika č. 2/1993, takže si obraz tehdejšího stavu můžeme připomenout i dnes.

Autorka v úvodu píše:

„Když jsme tvořili projekt proměny a nápravy školství „Svoboda ve vzdělání a česká škola“ (1990–1991), vycházeli jsme z analýzy tehdejších poměrů zanechaných zde jednotným školstvím socialistického státu.

Od té doby do dne, kdy se konala naše dílna o současném stavu naší školy, uplynuly téměř tři roky: potřeba transformace školství byla všeobecně uznána, z iniciativy několika různých subjektů vznikla nesmírně cenná pluralita v řešeních transformačního procesu, bylo k tomu předloženo celkem sedm návrhů, o nichž se vedla jednání i veřejné diskuse. Těmito kroky podněcovaná a od MŠMT očekávaná koncepce školské politiky se však po všechny ty časy neobjevila v podobě žádného zásadního dokumentu, alespoň ne na té výši, na jaké je pociťována jeho potřeba.

Přes nedostatečně koncepční činnost MŠMT a omezující legislativní normy, na konci roku 1991/92 bylo školství přece jen v pohybu. Nejenže vznikají nestátní školy s alternativními programy, ale řada učitelů státních škol sama vyvíjí vlastní úsilí o změnu nevyhovujícího stavu školních poměrů a vzdělávání. Vnitřní transformace vzdělávání a školy bezpochyby začala. Tyto pozitivní trendy zaznamenáváme, působíce zároveň v jejich směru…“

Výsledky práce skupin byly zpracovány do deseti problémových oblastí:

1. Učitel: státní úředník nebo za své dílo odpovědný partner žáka?
2. Cíle vzdělávání: znalosti nebo rozvoj žáka?
3. Pojetí a obsah vzdělávání: zaostalé nebo znovu funkční?
4. Formy a metody výuky: sám od katedry nebo mezi žáky a s nimi?
5. Hodnocení žáka: známkovat znalosti nebo slovně hodnotit rozvoj žáka?
6. Motivace: strach ze školy nebo zájem o vzdělávání?
7. Klima školy: diktatura nebo demokracie?
8. Vztahy školy a okolí: škola ghettem nebo otevřená škola?
9. Organizace a struktura školství: brzda nebo usnadnění?
10. MŠMT a školská politika: řídící centrum nebo podpora pro školy?…“

Pro příklad si můžeme uvést oblast první.


Učitel: státní úředník nebo za své dílo odpovědný partner žáka?


Zápory

– Učitelé si stále neuvědomují, že změna k lepšímu musí vyjít také od nich.

– Řada učitelů se vyznačuje nedostatky, které se v nich upevnily praxí socialistické školy: pedagogická lenost, nízká tvořivost, profesní nesamostatnost, nízká motivovanost, neprofesionalita po stránce pedagogické a psychologické, absence sebereflexe a sebepoznání.

Klady

– U části učitelů se projevuje intuitivní touha po změně současného stavu, který také považují za nevyhovující, jenom nevědí, jak to udělat.

– Po listopadu vznikla v učitelstvu určitá rezerva odhodlání a chuti stav vzdělávání změnit, ale v současné době je co se obávat, aby se u mnohých nevyčerpal a nezměnil v lhostejnost.

– Existují však současně již učitelé, kteří iniciativně hledají nové formy a metody vzdělávání, jimiž by účinně poznali a rozvíjeli žáka směrem k tomu, aby mu poskytli upotřebitelné vzdělání.

– Existují rovněž takoví učitelé, kteří učí dobře i ve frontálním (formálním) uspořádání výuky, protože mají dobré vztahy s žáky a dobře je znají: tito učitelé zdokonalují a využívají rezervy frontální výuky.

Náprava

– Změnit filosofii učitelského povolání v souladu se změnou filosofie školy.

– Začít od studentů učitelství a mladých učitelů.

– Starší učitele nevynechávat, vyzývat je k účasti, ty progresivní mezi nimi vyhledávat a vzájemně propojovat.

– Vyvíjet činnost misijní, osvětovou a odborně vzdělávací.

– Výcvik učitelů zaměřit na učitelské dovednosti formou kurzů, dílen a studijních pobytů ve školách jak na domácí půdě, tak i v edukačně rozvinutých zemích (stimulace pro pedagogickou práci a pro studium světových jazyků, což je důležité pro četbu odborné literatury, časopisů).

– Koncipovat a vytvořit systém služeb na podporu sebevzdělávání učitele.

– Učitele motivovat k práci na sobě ve smyslu sebezdokonalování, seberozvíjení a vzájemného sbližování se.

– Další vzdělání učitelů založit na principu pozitivního a vstřícného hodnocení jeho profesní činnosti.

– Vytvářet podmínky pro posun postojů a dovedností učitele směrem ke komunikativní pedagogice, partnerským vztahům s žáky a k týmové práci.

– Mezilidské vztahy ve sboru učinit předmětem zájmu vedení školy, protože od dobrých vztahů mezi kolegy se začíná tvořit atmosféra celé školy.

– Respektovat individualitu učitele, protože učitel zase musí respektovat individualitu žáka a jeho rodičů.


Ze závěru

„…Deset problémových oblastí představuje cenný výsledek, neboť se jejich prostřednictvím vyjevila přehledná mapa přetrvávajících problémů a nových trendů v našem současném školství. Druh a rozsah zmapovaných oblastí ovšem zároveň vyznačuje i meze, k nimž přítomní účastníci byli schopni za daných podmínek dojít jako celek týmovou prací.

Podle podílu charakteristik, které se sešly k řešení každého z původních úkolů (1. Zápory, 2. Klady, 3. Náprava), je zřejmé, že účastníci dílny při svém prozkoumávání školy a školství věnovali největší pozornost nápravě současného stavu školy, v logické návaznosti na téměř stejný rozsah jevů, které považují za negativní. Přínosné bylo, že výčet záporů nepřesáhl výčet cest k nápravě, ale že si navzájem odpovídaly. Kladných jevů bylo shledáno o více než polovinu méně. To, že jich je méně než záporných, postihuje realitu. Na druhé straně však tím, že se jim dostalo místa nikoli zanedbatelného, se ukázalo, že účastníci dílny dovedli citlivě postihnout a zaznamenat i nové trendy na rozdíl od běžného vidění.

Z uvedeného pořadí závažnosti oblastí vidíme, že sedm oblastí je syceno poměrně stejným počtem charakteristik (18–15), takže je můžeme považovat za rovnocenné zdůrazněné. Kdybychom ale sloučili dvě z oblastí, které jsou obsahově spolu nejvíce spjaty, Cíle vzdělávání (10) a Pojetí a obsah vzdělávání (15), tato sloučená oblast (25) se dostane daleko před další následující. Stane se oblastí prioritní. Domníváme se, že bez stanovení cílů, pojetí a obsahu vzdělávání nelze považovat stávající pohyb ve školství za systémovou změnu.“


Co říkáte, nebylo by zajímavé udělat si dnes takovou dílnu a porovnat výsledky? Kladů by bylo určitě více než v roce 1992.

Celý text článku Miluše Havlínové si můžete přečíst ZDE.


Digitalizovala Kateřina Brožová.


Další díly seriálu najdete ZDE.