Hana Kasíková: Eva Machková a kol.: Škola dramatickou hrou. Dramatická výchova v primární škole – recenze

sobota 13. července 2019 · 0 komentářů

Proč by se škola měla stát dramatickou hrou? A jak to učinit, aby to bylo ku prospěchu učení dětí? Na to odpovídají autoři této publikace, vzácně v propojení velmi konkrétních námětů pro dramatickou hru pro děti ve věku 6–10 (11) let s obecnějším pohledem na obor dramatická výchova na primární škole (její cíle, obsahy, metody, způsoby hodnocení).

Zájemcům o vzdělávání, které je založeno na činnostním a zkušenostním učení, rozvoji tvořivosti a samostatnosti dětí, je nabídnuto spolehlivé autorské vedení. Spolehlivost je zaručena celým autorským týmem: vedoucí týmu je expertkou na didaktiku dramatické výchovy, další členové týmu jsou absolventky a absolventi dramaticko výchovných studií na DAMU, učí na prvním stupni či přímo na DAMU, mají bohaté zkušenosti s uplatňováním postupů dramatické výchovy pro děti příslušného stupně.

V knize tak čtenář nalezne ověřenou podobu celých lekcí dramatické výchovy, které může převzít nebo si je upravit pro své podmínky, velký počet inspirací v zásobníku cvičení, her, literárních námětů pro práci na prvním stupni. V textu se setkáme i s podstatnou problematikou vazeb na jiné součásti kurikula primární školy v kapitole týkající se školního vzdělávacího programu, s ilustrativními vhledy do kurikula vybraných základních škol, včetně příkladů oborových výstupů a popisu praxe dramatické výuky. Text zahrnuje i problematiku další velmi významné formy realizace výuky dramatické výchovy na 1. stupni základní školy – dramatických (popřípadě divadelních, recitačních) kroužků, a to s konkrétními příklady jejich práce. Specifikou této části textu je i zaměření na možnou divadelní práci v činnosti dramatického kroužku.

Dramatická výchova je založena na holistickém učení, které počítá se smysly, tělem, emocemi, racionálními uvědomovanými i méně uvědomovanými procesy (intuicí), s tím, že jsme jedinečné sociální bytosti a naše učení se děje v sociálním kontextu. Je to výchova, která staví na konfliktu jako zásadním elementu pro posun v poznání; do tenzních situací však děti mohou vstupovat v bezpečí fikce. Jestliže se učí v dramatických lekcích o králi Artušovi, o řemeslech nebo o ukradeném mobilu (zaměření některých v knize uvedených lekcí), můžeme si být jisti, že je to učení, které má smysl a které zafunguje mnohovrstevnatě, a to jak pro děti, tak pro učitele.

Hana Kasíková, FF UK Praha