Jana Hrubá: Premiér si neuvědomuje nebezpečí

pondělí 7. března 2011 · 3 komentářů

Petr Nečas přes všechny skandály podržel ministra školství Dobeše, aby se prý mohl věnovat přípravě státních maturit. Řekl, že nevidí důvod, proč by měl destabilizovat ministerstvo školství. Premiér si zřejmě neuvědomuje, že v enormně krátké době se tomuto ministrovi podařilo destabilizovat nejen ministerstvo, ale celý resort vzdělávání.

Rychlým sledem nesystémových kroků s nedomyšlenými dopady, kterými svévolně kropí jako z kulometu celý prostor vzdělávání, aniž by vycházel z nějaké přijaté koncepce, znejisťuje ministr Dobeš pedagogy, žáky i rodiče. Nikdo neví, co bude zítra, nestačí sledovat, co ještě platí a co už ne, protože ministr často od svých vyhlášení couvá (samozřejmě již méně halasně). Dobeš nerespektuje nejen Bílou knihu, ale ani školský zákon, účelově ho chce měnit a už dopředu zavádí některé změny, jimiž na základě osobních rozhodnutí vrací české školství o 20 let zpátky, např. k jednotným osnovám ve starém stylu.

A to právě v době, kdy pracovní skupina Národní ekonomické rady vlády (NERV) pro vzdělanost a vzdělávání upozorňuje na základě mezinárodního srovnání na hrozbu, že „český systém školství a jeho institucí dosud nenašel mechanismus průběžného adaptování na dynamické společensko-ekonomické změny okolního světa. Svět přitom na změny našeho školství čekat nebude a ani se mu nebude přizpůsobovat.“

V materiálu NERV se dále píše: „Stagnace vzdělávacího systému orientovaného příliš na potřeby dneška omezuje rozvoj ekonomiky a společnosti jako celku.“…„Vzdělávací systém musí připravit mladou generaci na život ve světě budoucím, o kterém dnes víme především to, že bude v řadě ohledů vypadat jinak než dnes. V jakých podmínkách se bude ČR za dvacet let (kdy školy opustí většina těch, co do nich nyní vstupují) nacházet, je obtížné předvídat, a o tom, jak se budou podmínky vyvíjet během jejich pracovní kariéry za dalších 40–50 let, se dnes lze jen vizionářsky dohadovat. Vzdělávat mladou generaci podle stavu a potřeb současného světa, jako stačilo v minulosti, už nestačí.“

Dynamika změn se netýká jen ekonomiky, ale celkových podmínek života lidí a vyžaduje od nich nové schopnosti vedoucí nejen k rychlé adaptaci, ale umožňující také promyšlené a včasné ovlivňování těchto změn. Vývoj se rozhodně nezastaví – ale ministr Dobeš si osobuje právo vrátit vzdělávání našich mladých lidí k potřebám včerejška. Rychlokvašené jednotné osnovy podle toho vypadají.

NERV konstatuje (a vychází přitom i z dalších studií), že „přetrvávají zásadní nedostatky v procesech efektivního systémového řízení školství“. Navrhuje celou řadu opatření, ale upozorňuje, že způsob jejich zavádění bude klíčový a „bude představovat netriviální administrativně-procesně-legislativní problém, kde může snadno dojít k chybám.“

Uvážil pan premiér, že tento naléhavý a složitý proces by měl řídit člověk typu pana Dobeše?