Jiří Matěj Brůna: Okružní plavba terciárním vzděláváním

úterý 29. dubna 2014 · 0 komentářů

Moje exkurze terciárním stupněm naší vzdělávací soustavy začala v roce 2003, kdy jsem po maturitě na jedné z tradičních pražských ekonomických škol proslavené nejen natáčením úspěšného a nadčasového filmu ´Marečku, podejte mi pero´ začal studovat vyšší odbornou školu zaměřenou na mezinárodní obchod.

Následovala menší soukromá vysoká škola (která se nedávným spojením s jinou školou stala součástí jedné z největších soukromých škol v ČR), britská vysoká škola, veřejná vysoká škola – společný program ČVUT a VŠE, manažerský program a další profesní (tentokrát spíše teoretičtěji zaměřený) studijní program MSc.

… Svůj článek jsem nazval „Okružní plavba terciárním vzděláváním“ hlavně z toho důvodu, že mi přišel titulek symbolický, protože ať si člověk přečte jakoukoliv diskusi na téma vzdělávání, prakticky v ní nelze nenarazit na názory, v níž mnozí diskutující ostře kritizují počet škol nebo počet studentů každoročně nastupujících na vysoké školy. Kolikrát už jsem slyšel nebo četl, že je u nás „moře škol“… Já osobně si nemyslím, že vzrůstající počet škol je sám o sobě špatným jevem. Za negativní považuji až tu situaci, kdy pod tíhou masy studentů a v režimu financování tzv. „na studenta“ školy snižují ze svých požadavků a pomyslnou laťku nároků přizpůsobují těm, kteří by dříve pravděpodobně žádnou vysokou školu nevystudovali. Nicméně nejsem toho názoru, že studium vysoké školy má být jen pro vyvolené. Stačí se podívat na podíl terciárně vzdělaných lidí ve skandinávských zemích nebo třeba Kanadě. V každém případě, české moře škol, nejen na terciárním stupni, nabízí jistě dostatečné množství přístavů, v nichž mohou mladí lidé na určitý čas zakotvit. Jenom pár čísel – cca 180 vyšších odborných škol, 26 veřejných vysokých škol (plus 2 státní), 44 soukromých škol, desítky jazykových škol, desítky institucí manažerského, profesního a celoživotního vzdělávání…

Na pár místech jsem tedy také zakotvil. Jistě by nebyl problém popsat řadu stránek a jednotlivá studia či školy rozebrat z mnoha úhlů pohledu. Ostatně inspirace jsem za ty roky ve školách načerpal dostatek. Ale protože sám vím, že příliš dlouhé články začnou dříve či později zákonitě nudit, zkusím namísto obsáhlé retrospektivy takříkajíc vypíchnout vždy jen několik hlavních výhod a nevýhod jednotlivých typů škol. Tedy alespoň na základě daného vzorku, který jsem měl možnost sám na sobě otestovat.


vyšší odborná škola

+ vysoký podíl souvislé praxe
+ profesní a praktičtější zaměření výuky, menší penzum teoretických (v praxi jen obtížně využitelných) informací
+ zajímavá alternativa pro méně studijní typy

– obecně nízký respekt (částečně neoprávněně) k VOŠ ze strany odborné veřejnosti i zaměstnavatelské sféry
– problematická pozice v české vzdělávací soustavě a s tím spojené problémy s návazností na další úrovně studijních programů
– přestože se svou organizací blíží VŠ studiu, přístup pedagogů je většinou středoškolský


soukromá vysoká škola

+ flexibilnější organizace výuky, široká škála možností „dálkového studia“
+ zpravidla menší studijní skupiny umožňující individuálnější přístup
+ menší institucionální zkostnatělost

– finanční náročnost
– obecně horší pověst než je tomu u zavedenějších veřejných škol
– značné rozdíly mezi studenty vedoucí nezřídka k demotivaci těch schopnějších


veřejná vysoká škola

+ lepší pověst a renomé mezi odbornou i laickou veřejností
+ infrastruktura potřebná ke studiu (dobře vybavené knihovny, menzy, informační systémy)
+ odbornost a erudice akademických pracovníků

– velké množství studentů (neosobní přístup, často neochota až otrávenost ze strany studijního oddělení, apod.)
– stále relativně malé množství odborníků z praxe
– přílišný důraz na málo využitelné teoretické poznatky


zahraniční vysoká škola


+ systematičtější práce studentů během semestru
+ větší důraz na komunikační, týmové a prezentační schopnosti studenta
+ více se podporuje zdravá soutěživost mezi studenty

– méně intenzivní osobní kontakt s vyučujícími
– přílišný důraz na standardizované písemné testy na úkor ústních zkoušek
– finanční náročnost


manažerský studijní program (MBA, aj.)

+ různorodost studijní skupiny (věk, pozice, obory, vzdělání), nejvhodnější typ studia pro networking
+ orientace na praxi, propojení teoretických poznatků s reálnými manažerskými problémy
+ vhodné zejména pro lidi s technickým vzděláním

– finanční náročnost
– rozporuplné vnímání tohoto druhu studia (na jednu stranu punc prestiže, na straně druhé percepce typu „kdo zaplatí, vystuduje“)
– programy jsou většinou koncipovány na řešení manažerských problémů (v rámci modulů a seminárních prací) úrovně top managementu, přičemž tato část řídících pracovníků netvoří hlavní skupinu studentů


Celý text najdete ZDE.