Petr Koubek: Čechy škola nebaví

…“Shrňme si, kdo prosazuje maximální péči a pozornost vůči vzdělávání: Vláda ČR, NERV, Evropská komise, auditorské a konzultační firmy, personalisté, politologové, vědci… Bohužel česká společnost se nechce problémy ve vzdělávání trápit. Je to pochopitelné, většina z nás prošla špatnými školami plnými šikany, nezájmu vůči dětem a jejich budoucnosti (sem tam zajímavý a dobrý učitel, spíš výjimka). Zato ale plné „předávání znalostí“. Učení předmětu, neučení dětí.“


Zdroj: EDUin 20. 3. 2011

„…Dnešní děti jsou daleko svobodnější a samostatnější než jsme bývali my. Škola na to začala reagovat až v novém miléniu. O stavu reflexe tohoto faktu svědčí výsek diskuse o možnostech, jak zlepšit výsledky dětí v mezinárodních sondách, která běží na Metodickém portálu www.rvp.cz. Četní učitelé a ministerští se zde nebaví o tom, jak pro školní vzdělávání děti získat. Tématem je, jak vynutit vzdělávání, jak je odtrhnout je od „přihlouplých her a stahování kradené hudby z internetu“. Jak málo porozumění, o to víc nadutosti a agrese.“

„…Ministrovi se na počátku jeho úřadování dostala do rukou skvělá studie auditorské firmy McKinnsey & Co. Klesající výsledky českého základního a středního školství. Veřejnosti řekl, že analýza uzavírá, že je třeba zavést testy v uzlových bodech základního vzdělávání. Zjištěné výsledky samy donutí systém k zlepšení.

V této souvislosti je roztomilé, že standard pro plánované testování ministr poručil utvořit týmům složeným téměř výhradně z učitelů základních škol, kteří neutěšený stav českého vzdělávání de facto způsobili. Je výzkumy potvrzeno, že učitelé dovednostem, zjišťovaným výzkumy PISA a TIMMS vůbec nevyučují. Nevědí jak. Přesto to budou oni, kdo dále systém zdeformují ke svému obrazu. Ve veřejné debatě však existence zprávy McKinnsey bohužel zanikla a ministr message studie za přihlížení medií a jen chabého odporu kompetentní veřejnosti zcela překroutil.

Problémem školství totiž není absence testů, ale chaos: neexistuje dlouhodobá koncepce, cíl vzdělávací politiky s měřitelnými indikátory. Chybí dokonce diskuse o ní. Chaos vládne řízení, organizaci i metodické podpoře vzdělávání. To vše se odráží v asi největším rozdílu mezi výkonnými vzdělávacími systémy a českým školstvím – kvalitě pedagogů a jejich celospolečenské prestiži. Kdo z kvalitních uchazečů o vysokou kvalifikaci by vstupoval do tak nejistého a turbulentního prostředí, kde rozhoduje o všech podstatných věcech málo kompetentní regionální politik, zástupce zřizovatele, a jeho kamarádi?“

„…S tím úzce souvisí zajímavá korelace, již analýza zdůrazňuje – možná je to ale souvislost příčinná! V zemích, kde školství není téma, rodiče a veřejnost jsou s ním spokojeni (tedy je ignorují) – jsou výsledky žáků v mezinárodních srovnáváních podprůměrné a zhoršují se (ČR, Španělsko, Bulharsko, Portugalsko). Tam, kde rodiče a veřejnost školství sledují a tvrdě kritizují, jsou výsledky skvělé a/nebo se zlepšují (Finsko, Austrálie, Singapur, Jižní Korea, ale i Anglie a Německo).“

Celý text si můžete přečíst ZDE.