Jaroslav Kozlík: DOKUMENTY 167. Čím žiji a oč se snažím

pondělí 11. září 2017 · 0 komentářů

Tomáš Janík připomněl na Facebooku 110. výročí narození pokrokového pedagoga Jaroslava Kozlíka (7. 8. 1907). Díky za to!

Tomáš Janík 6. srpna píše:

„Pokrokový pedagog by oslavil 110. výročí svého narození.

Připadám si jako zpomalený film, aktuální denní tisk čtu s několikaletým zpožděním. V případě článků od pokrokových klasiků to naštěstí nevadí. Byli tu dávno před námi a budou tu dlouho po nás. Před 10 lety mi stoletý pan docent Kozlík napsal do redakce časopisu Pedagogická orientace zdravici na podporu našeho úsilí. Bylo jasné, že se setkávám s mimořádnou osobností. Svědčí o tom mimo jiné i tento rozhovor: „Učil jsem na pokusné škole. Před 80 lety, říká Jaroslav Kozlík“.


Jaroslav Kozlík byl také váženým spolupracovníkem Učitelských listů. Bylo úžasné, jak ve svém věku stále sledoval vývoj pedagogiky, navštěvoval školy a tvořil si vlastní názor na vzdělávací politiku. Rozhovor s ním, když slavil v roce 1997 devadesátku, najdete ZDE.

…Na otázku, co podle něj brzdí změny v základní škole, řekl:

„Myslím si:
– že by se naši politikové měli soustředěně věnovat svému mandátu (myslím jedinému), zanechat politikaření, vzájemného slíděni a napadání;
– že by naše školská administrativa měla systémově a pružně postupovat podle dlouhodobého reálného plánu, rozpracovaného do jednotlivých etap, že by neměla svými nesystémovými zásahy transformaci brzdit;
– že reformu školy nelze úspěšně „rozjet" bez vstřícných, legislativních, finančních, organizačních a pedagogických předpokladů;
– že naše školská reforma a reformní hnutí vůbec jsou ke škodě věci příliš roztříštěné, nevedené, nekoordinované, neúsporné;
– že v reformě nelze uspět, pokud naše pedagogická teorie nebude vycházet ze zevrubné znalosti praxe, jejích konkrétních potřeb, možností a perspektiv; pokud nebudou předem zkoumány, ověřovány a zobecňovány zkušenosti a poznatky nového pojetí vzdělávacího programu a využívány k jeho zdokonalení;
– že školskou reformu nelze uskutečnit bez reformy učitelského vzdělání a bez systematického doškolování učitelů;
– že školská reforma neuspěje bez nezávislosti učitele, bez jeho cti a umění věnovat se bezstarostně a soustředěně dětem, to znamená, pokud jeho aktivita, výsledky jeho pedagogické a osvětové činnosti nebudou správně hodnoceny a diferencovaně odměňovány.

Z výčtu nedostatků a chyb v naši školské politice, teorii a praxi je zřejmé, že transformace naši školy nemá na růžích ustláno, že jako by si naši rozhodující činitelé nebyli vědomi toho, že nejlepší společenskou investicí jsou prostředky věnované vzdělávání dětí a mládeže.“…

Zdroj: Hrubá Jana: S devadesátiletým jubilantem o věcech lidských i školských. Učitelské listy. Praha: Agentura STROM, IV. ročník, 1996/1997, číslo 9, str. 12–13. ISSN 1210-6313

Pro Učitelské listy napsal řadu článků. Vůbec nezastaraly, ale odrážejí jeho moderní vidění práce s dětmi a školy. Budeme se k nim postupně vracet. Dnes tedy:


Čím žiji a oč se snažím. Program – vzkaz našeho nejstaršího pokusníka současným kolegům

Představa o základní škole zítřka ukazuje, jak zásadní a velké změny čekají učitele v jejich vzdělávání a výchově žáků: to je v přípravě na vyučování, ve vlastní výuce a výchově, založených na individuálním přístupu k dítěti, na umění žáky aktivovat, naučit je samostatně pracovat a spolupracovat s učitelem a spolužáky.

Tato představa vyvolává snahu poohlédnout se i po takové formě pomoci učiteli, která by mu zpřehlednila a usnadnila plánovitě pracovat ve škole a v obci v duchu společenských idejí a moderních pedagogických principů v nejrůznějších podmínkách jeho praxe.

Následující seznam dílčích bodů programu ukazuje učiteli, jak přebudovat direktivní školu ve školu tvořivou a školu odpudivou ve skutečnou dílnu lidskosti.

U každého bodu tohoto programu je vhodné se zastavit, zamyslit se nad ním a říci si:
ano, souhlasím a pokouším se o to už v praxi, nebo
ano, souhlasím a pokusím se o to, nebo
ne, nesouhlasím z těchto důvodů.



Co si uvědomuji a oč se snažím

1. Uvědomuji si, že naše budoucnost tkví v dětech, v efektivním rozvíjení jejich vrozených schopností dotvářených vlivy vnějšího prostředí. Proto hledám cestu, jak velmi rozdílné dispozice jednotlivých dětí úspěšně rozvíjet, jak na ně lidsky působit.
2. Vycházím při tom z poznání, že každé dítě je jiné, stejně jako je jiné i jeho životní prostředí. Proto se snažím zevrubně poznat vnitřní život a vnější svět dítěte, abych na ně mohl účinně působit.
3. Vím o tom, že dětský věk žádá všestranný a harmonický rozvoj dítěte, budovaný na silných stránkách jeho osobnosti. Proto hledám prameny a způsoby, jak toto dosáhnout. Hledám je především u rodičů a ve společenství obce.


V jakou osobnost chci dítě vychovat

4. Snažím se dítě vychovat ve svobodného občana – demokrata, který umí a je odhodlán konstruktivně pracovat a kulturně žít v zájmu osobního a společenského pokroku.
5. Mám na mysli občana zdravého a zdatného, vzdělaného a kulturního, který slouží sobě, rodině, obci, lidstvu, který podle svých sil více společnosti dává, než od ní přijímá, a tak přispívá k bohatství a kultivaci společnosti.
6. Vím, že toho mohu dosáhnout jen plodnou spoluprací rodiny, školy a veřejností.


O jakou školu jde

7. Mám na mysli školu svými podmínkami svobodnou, pracovně tvořivou a mezilidskými vztahy humánní.
8. Jsem přesvědčen o tom, že ji lze vybudovat intenzifikací výuky a humanizací výchovy na principu individuálního přístupu k dítěti.
9. Mám na mysli školu, která směřuje především k výchově charakteru žáka, vybaveného pracovními a sociálními návyky, zatímco učivo a způsoby jeho osvojování pokládám za prostředek výchovy osobnosti žáka.
10. Mám na mysli školu, která zajišťuje bezpečnost dítěte, která je prosycena vzájemností, vstřícností, důvěrou a spoluprací, školu, ze které vymizely ohrožení, strach, šikana, formalismus a dirigismus.
11. Mám na mysli školu, která svou koncepcí, programem, vybavením a bohatým životem podněcuje iniciativu, aktivitu, vkus a optimismus žáků.
12. Mám na mysli školu, která poskytuje každému jednotlivému dítěti maximum základního vzdělání, odpovídajícího jeho talentu a možnostem; to je vzdělání, bez kterého se člověk v naší společnosti neobejde.
13. Mám na mysli školu, která potřebným dětem nahrazuje teplo a lásku domova.
14. Mám na mysli školu, která je ohniskem a střediskem kultury a osvěty ve svém obvodu.


Jak se připravuji na vyučování

22. V celoroční přípravě, v přípravě na každé učební téma vycházím z globálního pohledu na svět a život v něm, na jeho vývoj, celistvost a propojenost.
23. Vědom si náročnosti tvorby vzdělávacího programu předpokládám, že soubor jednotlivých témat, vycházejících z výchovných cílů a standardů základního učiva vypracují rámcově kolektivy expertů a dají nám je k dispozici, abychom si je přizpůsobili a naplnili.
24. Při vlastním zpracovávání vzdělávacího programu vycházím z bezpečné znalosti obce, školy, třídy a upravuji si jej tak, aby byl vstřícný vývojovým potřebám obce a kraje. Ale ani přizpůsobený program nepovažuji za dogma, operativně si jej upravuji podle nastupujících změn.
25. Každou lekci si promyslím věcně a metodicky. Zaznamenám si její osnovu, odhadnu, co by si měli žáci z lekce zapamatovat, čemu se naučit, co napravit, v čem se zlepšit. Připravený postup pružně přizpůsobuji podle situace ve třídě.
26. Zavčas přichystám pro žáky studijní materiály a učební pomůcky tak, aby mohli efektivně pracovat a spolupracovat bez problémů a časových ztrát.


Oč se snažím ve vyučování

27. Vstupuji do třídy soustředěný, s jasnou představou o průběhu lekce a s úsměvem ve tváři.
28. Ve vyučování postupuji podle promyšlené osnovy a snažím se o co nejefektivnější spolupráci se žáky a mezi žáky.
29. Pozorně sleduji vnímavost, iniciativu, pracovitost a zapracovanost třídy jako celku, jednotlivých pracovních skupin a podle dlouhodobého plánu sleduji projevy zejména problémových jedinců, kterým věnuji zvláštní pozornost a pomoc.
30. Občas se ve vyučování zamyslím na vteřinu nad tím, jak zrovna činnost, které se žáci právě věnují, vyhovuje požadavkům zdravotním, zda rozšiřuje a prohlubuje jejich duševní obzor a jak je kultivuje.
31. Zpětnovazebními informacemi se od žáků dovídám, jak učivo chápou, v čem a proč jednotlivci chybují. Chybuje-li jich více, považuji to za výzvu k revizi svého vyučovacího postupu.
32. Zjišťuji-li dosažené výsledky, dbám, aby žáci přijímali "zkoušení" jako normální jev a součást každé uvědomělé lidské činnosti se zcela přirozeným výskytem chyby. Vyskytne-li se, je věcí sebenápravy žáka, ke které mu poskytuji příležitost a potřebnou pomoc.
33. Požaduji, aby žáci v závěru lekce vrátili všechny materiály a pomůcky na svá místa a také, aby zanechali pracovní prostor v čistotě a dobrém stavu.


Co podnikám po vyučování

34. Pro své poučení analyzuji odučenou lekci, porovnávám svou přípravu s realitou. Po dokončení učebního celku, tématu si k němu poznamenám, co, jak a proč příště změnit.
35. Zajímavé projevy jednotlivců odpozorované v lekci si poznamenám v záznamníku o jednotlivých žácích.


Na co průběžně myslím a oč se snažím

36. O svých zkušenostech a poznatcích z vyučování i z mimotřídní činnosti se bavím a diskutuji se sobě nejbližšími kolegy, ba i s přáteli.
37. Sebevzdělávání pociťuji za svou profesionální i lidskou potřebu. Systematicky sleduji odbornou literaturu, aktivně se zúčastňuji pedagogických konferencí, seminářů, učitelských setkání, využívám dobrodiní vzájemných hospitací.
38. Spolupráci s rodiči pokládám za nezbytnou. Hledám způsoby, jak do rodin taktně proniknout, jak se s rodiči vzájemně sbližovat a obohacovat, jak sjednotit výchovné působení školy a rodiny, jak získat rodiče pro konkrétní pomoc škole a učiteli v transformačním snažení.
39. Abychom vychovávali ve škole i v rodině jednotně, shodne se škola s rodiči na základních pravidlech chování dětí. Z nich pak vycházím při tvorbě pravidel soužití a spolupráce ve třídě.
40. Neuzavírám se do krunýře školní činnosti, kterou ovšem pokládám za prvořadou. Angažuji se šířeji. Pracuji osvětově v oblasti svých zájmů a společenské potřeby.
41. Zkušenosti a poznatky ze své pedagogické a osvětové činnosti si ukládám a pořádám do osobního archivu, abych z nich čerpal v budoucnosti. Zajímavé zkušenosti eventuálně sděluji veřejnosti.
42. Uvědomuji si zásadní rozdíl mezi nedávnou pedagogickou teorií a praxí a tím, v čem, jak a proč usilujeme nyní o transformaci našeho školství. Zaujat těmito naléhavými potřebami je promýšlím, prožívám, krok za krokem je podle podmínek prozíravě, citlivě a odpovědně zkouším a uplatňuji ve své praxi. Dělám věci tak, jak myslím a cítím, že mají být.

Jde o program postavený na principu stálého uvědomování, seberegulace a osobního zdokonalování. Každý jeho bod je realizovatelný v různé kvalitě a intenzitě podle osobnosti učitele a jeho pracoviště.

(Z rukopisu publikace "Směřování k základní škole zítřka")
Jaroslav Kozlík

Zdroj: Kozlík Jaroslav: Čím žiji a oč se snažím. (Program – vzkaz našeho nejstaršího pokusníka současným kolegům) Učitelské listy. Praha: Agentura STROM, roč. 4, 1996/1997, listopad 1996, č. 3, str. 16–17. ISSN 1210-6313

Čtenářka Anna S. napsala v zajímavé diskusi k jeho článku z roku 2011 „K poklesu a vzestupu vyspělosti našich školáků“: „Je naprosto potěšitelné, že pravdu lze stále ještě najít a vyjádřit, tak jednoduchými a přitom přesvědčivými slovy, vycházejícími z hlubokého přesvědčení ušlechtilého a životem poučeného člověka. Díky za naději…“

Nezbývá, než se k ní připojit.



Další díly seriálu najdete ZDE.