Anna Tomková: DOKUMENTY 93. Podněty z pedagogiky C. Freineta

pondělí 7. prosince 2015 · 0 komentářů

V 90. letech začaly také výjezdy jednotlivců nebo celých pedagogických sborů za zkušenostmi do zahraničí. Svědčí o tom množství článků v Učitelských listech. Vybrali jsme pro vás seriál členky PAU Anny Tomkové.


1. Návštěva školy C. Freineta ve Vence

K létu patří cestování, nové zážitky, nová přátelství. Většinou o prázdninách školy zrovna nevyhledávám. Toto léto jsem si ale do jedné školy dokonce popojela při rodinné dovolené v jižní Francii. Protože se domnívám, že to, co jsem viděla, slyšela a zažila, by mohlo zajímat i vás, dovolte, abych vám svou zkušenost přiblížila.

Ve Valbonne v jižní Francii se toto léto konal 47. kongres ICEM (Institut coopératif de l´École moderne), setkání příznivců pedagogiky Célestina Freineta. Vedle řady témat a dílen organizátoři nabídli i návštěvu školy C. Freineta ve Vence. Zúčastnila jsem se, protože školy C. Freineta, podobně jako např. školy waldorfské nebo školy M. Montessori, patří ve světě mezi významné proudy alternativních škol. U nás však zastoupeny v praxi nejsou.

Po několika kilometrech jízdy v kopci městečka Vence v jižní Francii jsme nejprve uviděli malý modrobílý domeček s nápisem École Freinet. Z jednoho domečku se ale záhy vyklubal celý komplex budov v rozlehlém areálu plném zeleně. Školu založil v roce 1935 sám C. Freinet.

Současnou ředitelkou školy je vstřícná a nadšená paní s mnohaletou zkušeností, které je působení ve škole C. Freineta posláním. S ní ve škole učí další tři učitelky. Jedna z nich je už dvacet let provdaná za Čecha. Do školy dnes chodí přes šedesát dětí ve věku od tří do jedenácti let. Většinu sváží školní autobus z Vence a blízkého okolí. Děti jsou rozděleny do tří tříd na předškolní, střední a velké. Mnoho času ale tráví společně.

Pedagogové a žáci pro hosty připravili řadu příležitostí, jak nejlépe pocítit atmosféru školy a porozumět specifice vzdělávání, které tato škola dětem nabízí. Po nabídce osvěžujících nápojů a úvodní konverzaci s účastníky a také se žákyněmi, které se už vrátily z prázdnin, jsme se pustili do prohlídky školy. Prohlídka jednotlivých částí školy trvala víc jak hodinu. Nejdřív jsme se zastavili u památného stromu, který sázel sám C. Freinet. Strom se stal symbolem školy a odehrávají se pod ním významné události.

V jednotlivých budovách jsou střídmě a účelně zařízené pracovní ateliéry. Např. v ateliéru kreslení najdeme jen stoly, výtvarné potřeby a vystavené výtvory dětí. Výtvarné i jiné práce můžeme obdivovat také ve výstavním sále. Jeho součástí je ve škole ve Vence také tiskárna, kterou žáci využívají při zpracovávání svých textů a při vytváření kronik a knih velkých formátů. Chvíli jsme strávili v knihovně a konferenčním sále vybaveném i různou technikou. Nechyběly ani domovské učebny jednotlivých tříd s nástěnkami plnými plánů, informací a dětských výtvorů.

Důležitou součástí jsou venkovní prostory, kde děti tráví i díky teplému přímořskému podnebí spoustu času. Vedle hřiště děti využívají i bazén. Do botanického areálu jsme pouze nahlédli. Dominantou je přírodní amfiteátr se sochami, ve kterém se odehrává nejen divadlo, ale i jiné společné aktivity. Všude v areálu i v budovách nelze přehlédnout umělecké výtvory dětí, které vznikají v jednotlivých ateliérech, např. tapisérie, mozaiky, obrazy a keramiku, většinou velkých rozměrů.

Nahlédnout do běžného školního dne nám umožnily učitelky, děti, vystavené materiály a víc jak hodinový film, který zpracovali učitelé a studenti IUMF z Draguignanu, kteří se školou dlouhodobě spolupracují.


Jak vypadá jeden školní den ve škole C. Freineta ve Vence?

Škola začíná v 9 hodin. Začátek učení je docela rychlý, každé dítě má totiž svůj plán učení, ví tedy, co má dělat, samo se pouští do své práce. Děti pracují samostatně na svých úkolech, obklopeny pomůckami, knihami a pracovními listy. Učitelka pomáhá jednotlivcům, děti si pomáhají i navzájem. Později dopoledne se na chvíli práce všech sjednotí. Jeden ze žáků řídí další běh činností. Kontroluje, zda si je každý vědom své funkce a dalších úkolů. Děti se pak volně rozcházejí do jednotlivých ateliérů a pokračují ve svých individuálních činnostech i skupinových projektech. Předškolní děti tou dobou už „nepracují“, hrají si v areálu. Jejich činnosti se ale výrazně práci podobají. Prostředí umožňuje rozehrávat námětové hry, dívky venku vaří, chlapci stavějí obydlí.

Oběd, pro který je vymezeno 60 minut, je každý den společným svátkem. Děti pomáhají při přípravách i úklidu v kuchyni, učitelky obědvají se svými žáky u kulatých stolů. Ve zbylém čase si děti hrají, starší žáci často sami pokračují ve své rozdělané práci.

Po obědě se děti vracejí do ateliérů, kde se věnují rozmanitým činnostem:

V ateliéru kreslení vznikají individuální a společná díla. Jeden chlapec právě dokončil svůj obraz, pověsil jej na zeď a zájemcům jej představuje, děti společně diskutují. V amfiteátru připravuje skupina divadelní představení.

Skupina dětí se zabývá psaním volných textů, které pak společně čtou. Jeden z nich vybírají a píšou na tabuli. Všichni pak text kontrolují, opravují, znovu hlasitě čtou.

V přednáškovém sále se koná přednáška chlapce z nejstarší skupiny. Téma z historie, které si vybral, prezentuje s využitím techniky. Sám si také vede diskusi. Učitel sedí vedle něj, ale pomáhá, jen když je potřeba.

V ateliéru, kde je tiskárna, skupina žáků tiskne texty, uspořádává fotografie a kompletuje kroniku dokumentující to, jak se zabývali pro danou oblast zcela zásadním tématem pěstování a zpracovávání vína.

Později odpoledne se scházejí všichni žáci školy také na chvíli v amfiteátru. Setkání vede několik starších žáků. Chválí dívku předškolního věku za její úspěch. Řeší výchovný problém svého spolužáka, který se musí veřejně vyjádřit a obhájit se. Učitelky sedí mezi žáky a z pléna pomáhají řídit setkání. V tomto případě jsou dost aktivní, řešení situace je pro žáky velmi obtížné.

V závěru odpoledne se nejmladší žáci vracejí ke hře. Starší žáci den končí opět individuální prací. Nezbytnou součástí je hodnocení a sebehodnocení, které opět vede jeden z žáků. Připomínají si jednotlivé úkoly a jednotlivci se ohodnocují škálou podobnou té naší zvedáním ruky. Tak se vyjadřují k psaní, matematice, klíčovým kompetencím jako je spolupráce,…. Později budou ze získaných bodů vytvářet celkové výsledky a grafy dokladující jejich výkony a posuny v učení. Školní den končí v 17 hodin. Někdy je den završen ještě večerní akcí.

Čemu se děti v takové škole hlavně učí? Jaké jsou základní principy školy, ve které mají výše popsané zázemí a např. takto vypadá jeden běžný školní den? Jakými konkrétními metodami a technikami jsou principy ve škole naplňovány? Co z toho všeho může být podnětné pro naši reformu vzdělávání?

Odpovědi na tyto otázky bychom chtěli hledat v dalších pokračováních tohoto právě započatého seriálu. Na jeho konci bude, jak doufáme, pozvánka na jarní praktické dílny, připravované ve spolupráci katedry primární pedagogiky PedF UK a PAU.

Anna Tomková, katedra primární pedagogiky PedF UK v Praze

Učitelské listy roč. XIII, 2005/2006, č. 2, str. 10, Inspirace z alternativ


Další díly seriálu Anny Tomkové ke stažení:
Tomková A.: 2. Základní principy pedagogiky C. Freineta, XIII/3/11
Tomková A.: 3. Experimentování, XIII/4/13
Tomková A.: 4. Spolupráce, XIII/5/12
Tomková A.: 5. Individualizovaná práce, XIII/6/11–12



Další díly seriálu najdete ZDE.