V Česku je přístup ke kvalitnímu vzdělání odepřen mnoha dětem. Souvisí to i se zkostnatělostí českého školství. Systematické selhávání vzdělávacího systému letos zasáhlo i děti z rodin, pro které je vzdělání priorita.
Zdroj: Alarm
12. 5. 2023
Z článku, který situaci podrobně popisuje, vyjímáme
závěr.
Pojďme mluvit o reformě
Moderní přístupy neaplikujeme nejen ve snaze využít
potenciálu, který v dětech je, ale ani ve způsobu výuky. Učení se jen pro
testy, staré metody výuky, biflování nekonečného množství informací, které žáci
následně zapomenou, to všechno je české školství. Konzervativněji založení lidé
argumentují tím, že je potřeba mít znalosti, aby se člověk mohl
v současném světě orientovat a že pouhý nácvik dovedností
k ničemu nevede. Jenže ono nejde jen o množství informací, které se
učí, ale i o jejich výběr. A také o to, zda se budeme dál
pokoušet nalejt dětem do hlavy úplně všechno bez ohledu na to, jak důležité to
je, anebo se budeme soustředit na některá témata více do hloubky.
Když jsem téměř před třiceti lety maturovala já, smáli jsme
se s vrstevníky v Česku tomu, že pro samou dobu bronzovou
a kamennou nebyl čas dojít v dějepise až do dvacátého století. Já se
českému systému smála nejhlasitěji, protože jsem studovala střední školu ve
Francii a poslední rok výuky jsme v dějepise věnovali dvacátému
století a vztahům mezi mocnostmi. Bylo to velmi poučné, hodně si toho
pamatuji a žiji z toho dodnes. Dnes jsme v čase zas o něco
dál a je jasné, že místo podrobného probírání první světové války by
k porozumění současnému světu mnohem víc přispěla podrobná znalost
okolností a průběhu studené války a světového uspořádání a dění
po roce 1990. Tolik by to pomohlo při chápání současných konfliktů a také
by to oslabilo ideologickou lupu, skrze niž máme tendenci se na svět dívat.
Ubylo by zaslepeného fanouškovství, ať už se jedná o jakoukoliv velmoc.
Informací, které bychom měli znát, je tolik, že není
v lidských silách je všechny obsáhnout. Navíc se přeci nebavíme
o tom, že se děti už nebudou učit žádná fakta a budou si je všechny
vyhledávat na internetu, ale o tom, na základě jakých reálií a faktů
se budou učit pracovat s informacemi a na základě jakých textů se
budou učit porozumět psanému slovu. Kromě jiných metod potřebujeme změnit
i důraz na to, co se vlastně ve škole máme do hloubky učit.
Čas na změnu?
Letos se nedostalo na gymnázia a prestižnější střední
školy hodně dětí z rodin, které od nich mají velká očekávání
a investují mnoho energie, času i peněz do jejich vzdělávání. Ve
větších městech se nedostaly ani děti, které měly víc jak pětaosmdesát bodů ze
sta v testech a velmi dobrý průměr ze známek z vysvědčení. Umím
si představit, jak strašné je pro tyto děti, že očekávání nenaplnily,
a kolik zklamání a psychických propadů kvůli tomu zažívají. A to
i v případech, kdy je rodiče podporují a chápou, že to není
jejich selhání, ale selhání systému. V dnešní době je mezi mladými
z mnoha důvodů řada lidí s psychickými potížemi a náš vzdělávací
systém založený na ostré konkurenci a důrazu na výkon to jen zhoršuje. Je
to systém, který ubližuje dětem, kterým už dlouhé roky nedává žádnou šanci,
a který teď ublížil i dětem lidí, kteří mají hlas a mohou
s tím něco dělat.
Tuto chvíli bychom neměli promarnit a měli bychom
politiky tlačit k otevření celonárodní diskuze o zásadní reformě
školství, kdy bychom probírali různé systémy v různých zemích, sledovali,
jakých dosahují výsledků, jakou mají v té zemi sociální mobilitu, jak
odolní jsou proti dezinformacím, a inspirovali se jimi. Taková reforma by
zároveň vyžadovala, aby naše školství nebylo žalostně podfinancované, aby každá
škola měla své psychology, speciální pedagogy a mohla důstojně platit
i asistenty. Součástí reformy by mělo také být to, že se kapacity škol
přizpůsobí počtu žáků, kteří chtějí dál studovat. Celé to divadlo
s přijímacími zkouškami je nedůstojné a kvalitu našeho školství
rozhodně nezvyšuje.
0 komentářů:
Okomentovat