Nadměrný stres v práci zažívá podle zahraničních studií zhruba polovina učitelů a učitelek. Jak je to v Česku se v současnosti snaží zjistit vědci z Národního institutu SYRI – v jednom z největších výzkumů duševního zdraví na pracovišti mapují mimo jiné i to, kolik pedagogů zažilo vyhoření a jaké faktory na to měly vliv. Výsledky by pak mohlo využít třeba i ministerstvo školství.
Zdroj: irozhlas.cz 11. 5. 2023
„Nemohla jsem vůbec spát, nedokázala jsem
plnit zadané úkoly, nedokázala jsem se zajímat o nic, ani o své studenty, což
je pro mě dost netypické,“ říká Petra, která ve svém zaměstnání „vyhořela“ loni
na jaře. Musela kvůli tomu nastoupit tříměsíční pracovní neschopnost.
„První měsíc jsem nebyla schopná dělat vůbec nic, druhý
měsíc jsem se velmi pomalu vracela jen do některých aktivit,“ dodává učitelka.
I to je podle Kateřiny Zábrodské z Psychologického ústavu
Akademie věd, která se na výzkumu podílí, známka vyhoření. To je z vědeckého
pohledu důsledkem dlouhodobého chronického stresu.
„Má tři takové základní komponenty: nejnápadnější je
takzvané emoční vyčerpání, to znamená, že ten učitel nebo učitelka cítí, že
nemá dost energie se té práci věnovat. Může se to projevovat tak, že se ráno
vzbudí a při představě, že má jít ráno do práce, už cítí, že nechce, že
nemůže,“ vysvětluje expertka.
Dál se podle Kateřiny Zábrodské může při vyhoření objevit i
jakýsi cynismus. „To se projevuje tak, že ten člověk má obtíže se vztahovat k
lidem v té dané práci. To se týká třeba žáků, kolegů, může k nim mít odstup,
může mít problém vnímat jejich emoce. Učitel se třeba chová k žákům s
despektem, uráží je, zesměšňuje je,“ dodává.
Třetí složkou vyhoření je podle psycholožky pocit člověka,
že danou práci jednoduše nezvládá, že ji nedokáže dělat dobře. Zahraniční data
ukazují, že nadměrný stres v práci zažívá až polovina učitelů a učitelek.
Klíčová je komunikace
„Velmi těžko se vypíná. I když přijdete domů, myslíte, co
bude druhý den ve škole. Zamýšlíte se nad tím, proč ten a ten student
neprospívá, jak jste byla zvyklá, nebo jestli nebyl příliš smutný,“ souhlasí
s tím, že profese pedagoga je v této oblasti specifická, Petra.
Právě to u Petry vedlo k vyhoření, tedy neschopnost
oddělovat soukromý a pracovní život. To je přitom podle Kateřiny Zábrodské
zcela zásadní. Kromě toho je ale důležitá třeba i komunikace v práci.
„To je úplně klíčový faktor, jak předcházet vyhoření – moct
věci sdílet, cítit od kolegů a kolegyň podporu, i od vedení, že když něco
řeším, je prostor se o tom pobavit,“ vysvětluje psycholožka.
Do budoucna by podle Kateřiny Zábrodské bylo ideální, kdyby
školy nabízely psychologickou pomoc právě i pro učitele. To je ostatně cílem i
ministerstva školství. „V současnosti je nastavován systém podpory školních
psychologů, kteří by měli podporovat i duševní zdraví učitelů a poskytovat
konzultace,“ říká mluvčí resortu Aneta Lednová.
Právě ministerstvo školství nebo třeba pedagogické fakulty
by pak podle vědců z Národního institutu SYRI mohly výsledky využít v praxi. I
v tom je několikaletý výzkum unikátní.
„Silnou stránkou je, že budeme schopni propojit údaje o
pracovním zdraví učitelů a učitelek se styly výuky, s kvalitou výuky, ale i s
daty, které se týkají přímo těch konkrétních škol a žáků a žaček,“ říká
Kateřina Zábrodská. V současnosti odborníci sbírají data od zhruba dvou
tisícovek respondentů z celkem 150 škol v Česku.
0 komentářů:
Okomentovat