Sylva Konečná: Regionální vlastivěda na 1. stupni ZŠ a vycházky s ní spojené

středa 20. ledna 2010 ·

Vzdělávací oblast „Člověk a jeho svět“ je vzdělávací oblastí Rámcového vzdělávacího programu pro základní vzdělávání, která je koncipována pouze pro 1. stupeň ZŠ.

Tato oblast je pak dále členěna do pěti tematických okruhů: Místo, kde žijeme; Lidé kolem nás; Lidé a čas; Rozmanitost přírody; Člověk a jeho zdraví. Pro regionální vlastivědu je stěžejní okruh „Místo, kde žijeme,“ ale i „Lidé kolem nás“ a „Lidé a čas“. Právě v těchto okruzích je kladen důraz na poznávání místních a regionálních skutečností, na utváření autentických zkušeností žáků s každodenním životem. Hlavní roli zde hraje žákova aktivita.

S vlastivědou se setkáváme na prvním stupni ZŠ, konkrétně ve čtvrtém a pátém ročníku s hodinovou dotací 1,5 hodiny týdně. Z těchto dvou let však regionální vlastivěda zabírá jen velmi malé procento učební látky vlastivědy. Jak popisuje K. Tomek: „Vlastivěda je integrovaný předmět, mající přinejmenším složku zeměpisnou, dějepisnou, občanskovýchovnou, ale též literárněvýchovnou a ekologickovýchovnou. Poskytuje řadu dalších možností, jak propojit učivo vlastivědy s celým vyučováním na prvním stupni základního vzdělávání. Výuka vlastivědy není v žádném případě teoretickou disciplínou. Veškerá činnost by měla směřovat k tomu, aby žáci nabyli prakticky využitelných poznatků a dovedností.“

Věnují se však učitelé regionu dostatečně? Vzhledem k nízké hodinové dotaci, množství učební látky, kterou si žáci musí osvojit, ale také náročné přípravě učitelů na výuku regionální vlastivědy tomu tak v mnoha případech není. I když vím, že situace není právě jednoduchá, chtěla bych na učitele vlastivědy apelovat, aby neodbývali výuku regionální vlastivědy a věnovali se učivu o místním regionu v co největší možné míře, a to nejen v rámci třídy, školy, ale také mimo ni. Za výhodnou formu výuky o regionu považuji vlastivědnou vycházku do nejbližšího okolí. V ní žáci aktivně, přímo „na vlastní oči“, poznávají určité město, vesnici, místo, ve kterém žijí. Vždyť vlastní pohled je pro poznání to nejlepší. Vlastivědnou vycházkou se tedy rozumí forma vyučování vlastivědy mimo vlastní objekt školy (třídu, kabinet, laboratoř nebo školní pozemek ).

Při realizaci vlastivědné vycházky musíme přihlížet k mnoha kritériím (důležitou roli hraje věk dětí, individuální a specifické zvláštnosti dětí, výchovné a vzdělávací cíle vycházky musí být v souladu s osnovami a učebním plánem, možnostmi regionu apod. ).

Jak konstatuje A. Vavrdová : „Rozhodujícím činitelem pro výběr trasy je obsah učiva, místo, kde učitel vyučuje, regionální možnosti a zajímavosti. Vycházka klade nároky jednak na: učitele a jeho přípravu, žáky a jejich přípravu, na vlastní provedení vycházky, využití vycházky.“ (A. Vavrdová: Kapitoly z didaktiky vlastivědy, 2009, s. 37)

Důležitá je také motivace k jednotlivým vlastivědným vycházkám. Učitel by měl děti seznámit s tím, co uvidí, a upozornit je na některé jevy, aby zajistil, že si jich děti všimnou.

Každá dobře připravená akce s vhodně zvolenými podněty ze strany učitele rozvíjí žákovo myšlení, pozorovací schopnosti, žáci si uvědomují zkoumané jevy a skutečnosti a získávají trvalé poznatky. Je též nutné volit trasy vycházek tak, aby byly pro žáky zajímavé a přínosné, poněvadž dojmy z nich pak zůstávají v paměti žáků po celý život a mohou též ovlivnit smýšlení dětí o svém regionu na dlouhou dobu dopředu.

Oproti klasickému vyučování ve třídě, kde je učební látka vykládána převážně jednostranně a využívají se prostředky a metody učení, které jsou nutně omezeny, je vycházka z hlediska přímého názoru, aktivity a variability mnohem vhodnější.

S pozitivními názory na pořádání vycházek, výletů či exkurzí se můžeme setkat již u Komenského, Rousseaua, Pestalozziho aj. V souvislosti s bojem proti stereotypu, proti formalismu ve vyučování proniklo jejich začlenění do škol během 19. století, i když zprvopočátku byly tyto formy výuky podceňovány.

Nechme tedy děti, aby si vědomosti a dovednosti o místních skutečnostech osvojovaly aktivní formou – třeba právě vlastivědnou vycházkou. Vždyť právě díky ní děti můžeme výborně motivovat, vzbudit jejich zájem o samostatné pozorování a vnímání svého okolí, vyplnit nedostatky v jejich znalostech o místním regionu a vytvořit kladný citový vztah dětí k místu jejich bydliště.

0 komentářů: