Jana Hrubá: Jak udržovat kurikulum aktuální?

pátek 26. března 2010 ·

Výzkumný ústav pedagogický ve spolupráci s Ústavem pro informace ve vzdělávání a mezinárodním Konsorciem institucí pro výzkum a rozvoj vzdělávání (CIDREE) uspořádaly 11. 3. 2010 velmi zajímavý mezinárodní seminář na téma „Kurikulární reformy v Evropě: jak udržovat kurikulum aktuální?“.

Vystoupili na něm Alan Armstrong, ředitel sekce rozvoje vzdělávací soustavy Learning and Teaching Scotland, Bart Maes, výzkumný pracovník Ministerstva školství Vlámské komunity Belgie, Jan van den Akker, prezident CIDREE a generální ředitel Institutu pro rozvoj kurikula Holandska, a Stanislava Krčková, ředitelka Výzkumného ústavu pedagogického v Praze. V úvodu hovořili panelisté o zkušenostech z revize kurikula v jednotlivých zemích, poté následovala živá diskuse.

Z vystoupení panelistů i z jejich odpovědí na dotazy vyplynuly některé obecnější závěry:

– Změna kurikula je největší změna ve vzdělávání této generace. Potřebným východiskem je Národní kurikulum a Národní program hodnocení žáků (př. Belgie). Kurikulum by mělo být dostatečně obecné, jasné, stručné a realizovatelné.
– Důležitý je časový prostor pro vývoj a začlenění kurikula (10–15 let).
– Změny by neměly být politizovány, ale měly by vycházet z urgentně pociťovaných potřeb společnosti.
– Revize kurikula by měla vycházet z důkazů (mezinárodní výzkumy, kritické analýzy, inspekční šetření, národní testy, testy na vzorku…).
– Revize kurikula je proces, v některých zemích cyklický. Měla by sloužit kvalitě a měla by mít jasný koncepční rámec. Cílem by měla být efektivní doporučení změn.
– Postup revize by měl být strukturovaný, transparentní, dokumentovaný a kontinuální.
– Práce musí probíhat souběžně na více úrovních. „Kurikulum je zranitelný fenomén – selže, když se napřete jen jedním směrem“, varoval Jan van den Akker.
– Měl by být umožněn co nejširší přístup do diskuse v jednotlivých fázích vzniku návrhu – zapojení všech partnerů (učitelů, ředitelů škol, odborníků, studentů, vydavatelů…). Veřejná i profesní debata by měla být jasně strukturovaná.
– Na základě doporučení musí dojít k politickému rozhodnutí o změně a o jejím finančním zajištění.
– Důležitá při zavádění změn je zpětná vazba (dotazníky, návštěvy škol, pilotáže, sbírání dobrých zkušeností, on-line konzultace…).

Panelisté upozornili i na některé problémy, které revize kurikula mohou provázet. K nim zejména patří:

– Politické vlivy, lobbying zájmových skupin podle předmětů.
– Kurikulum by se nemělo rozrůstat – hlavním problémem je, co z něho vyřadit, aby byl prostor pro nové prvky.
– Nedostatečné reakce aktérů – někteří učitelé jsou demotivováni, očekávají od centra nařizování a vodítka.
– Obtížně se zjišťuje skutečný názor učitelů a nakolik se doporučeními řídí v hodinách.
– Nejobtížněji se zjišťují rozdíly mezi záměry a realitou ve třídě – co se žáci skutečně naučili (některé aspekty se v testech neprojeví), co žáci prožívají, co je motivuje k vlastnímu rozvoji.
– Při nedostatečné diagnostice toho, co se opravdu děje v praxi, může dojít k mylným závěrům!


Bude revize kurikula i u nás?

O stavu kurikula v Česku hovořila na semináři ředitelka Výzkumného ústavu pedagogického v Praze Stanislava Krčková. Zdůraznila, že naše země je ve fázi, kdy se teprve kurikulum začíná realizovat v praxi. Proto se může zdát, že otázka jeho úprav není namístě. „Každé vyhodnocení kurikula ještě nutně nemusí znamenat jeho změnu,“ vysvětlila a dodala, že jakákoli nová verze rámcového vzdělávacího programu má dopad na školní vzdělávací programy. Pokud by se změny uskutečňovaly příliš rychle, docházelo by pouze k formálním změnám kurikula. Školy by neměly možnost se včas adaptovat.

Podněty na změny kurikula ale přicházejí už nyní. Proto byly VÚP a NÚOV ministerstvem školství pověřeny navrhnout model cyklických revizí kurikula.

Základním principem tohoto modelu je vytvoření rovnováhy mezi pružným reagováním na potřebné změny a zajištěním stabilního prostředí pro výuku na školách. Stejně důležité je i zajištění dostatečného časového prostoru pro zhodnocení realizace kurikula na školách a zasazení do cyklu změna – realizace – vyhodnocení – změna…

Pravidelné cyklické revize všech částí RVP by měly probíhat v rozmezí 12 let. Počítá se i s dílčími revizemi, které by ověřovaly dílčí obsahové podněty nebo reagovaly na zjištěné výsledky vzdělávání. Je nutné stanovit jasná pravidla, co musí obsahovat návrh na změnu RVP, a vymezit způsob ověřování námětu. V posuzování námětů na revize a změny a jejich koordinaci by měla ministerstvu pomáhat Rada pro rozvoj kurikula složená ze zástupců kurikulárních ústavů, MŠMT a expertů na vzdělávání. O všech revizích by pak měla být vždy podávána výsledná zpráva s návrhy na opatření.

Kurikulární reforma je výzva. Snadno se navrhuje, ale obtížně se realizuje,“ konstatoval Jan van den Akker. To by nás ale nemělo odradit.



0 komentářů: