Jitka Gobyová: Koncepce a principy revizí a změn kurikula

pondělí 8. listopadu 2010 ·

Říjnové setkání kulatého stolu SKAV navázalo na téma diskutované v září a mělo za cíl hlouběji proniknout do uvedené problematiky. Řada indicií totiž naznačuje, že kurikulární reforma se příliš nepromítá do školní praxe. Je také otázkou, zda reflektuje dnešní svět změny, zda odpovídá tomu, co od ní očekáváme, a pokud ne, zda je třeba na nové skutečnosti reagovat.


Organizátoři formulovali řadu dílčích otázek, jejichž odpovědi by mohly pomoci školám v práci s kurikulem:
– Co znamená revidovat a měnit kurikulum?
– Jakým způsobem mají být revize kurikula prováděny? Čím se mají změny kurikula řídit?
– Jak se vyrovnat s tím, že díky změnám ve společnosti a vývoji poznání (v oborech, v psychologii, v pedagogice, v technologiích a v řízení procesů ve vzdělávání) se už po krátké době může zdát kurikulum nevyhovující a budou tendence ho měnit?
– Jak akceptovat užitečné a oprávněné návrhy na změny a jak odmítat návrhy pramenící z parciálních zájmů vlivových skupin?
– Jak udržet kurikulum na realizovatelné úrovni?
– Kdo vytváří očekávání spojená se vzděláním?
– Jak dosáhnout celospolečenského konsensu na cílech vzdělávání?
– Je nutné formulovat vzdělávací cíle na úrovní národního programu vzdělávání?
– Jak optimálně provázat revize ŠVP a RVP?
– Jak se nejlépe dobrat ke kriteriím hodnocení kurikula?

Téma vzbudilo zájem především pracovníků odborných institucí, zúčastnili se i někteří zástupci škol.

 

Doc. PhDr. Mgr. Tomáš Janík, Ph.D., odborný pracovník Institutu výzkumu školního vzdělávání PdF MU, se ve svém příspěvku zabýval teoretickými východisky revize kurikula a kurikulární změny.

Úvodem podal řečník krátký historický pohled na utváření a vývoj kurikula, na poslání školy a kurikula. Dále vytýčil charakteristické znaky reformy kurikula:
– Je koncipována jako součást širší reformy školského, popř. sociálního systému.
– Je centrálně plánovaná a řízená systémová změna v rovině cílů a obsahů školního vzdělávání.
– S dosahem do všech úrovní systému (založená na národních cílech, které jsou transformovány do cílů a obsahů v kurikulárních programech).
– Zaváděna tak, že všechny důležité faktory a bariéry jsou zahrnuty do implementační strategie.

V další části svého příspěvku, týkajícího se transformace kurikula, se panelista zamýšlel nad otázkou, zda jde o změny kurikula anebo o jeho proměny. Změna je zpravidla vyvolána úsilím, jež je záměrné, plánované a řízené, proměna je spíše spojována s působením neviditelných sil. Změny je třeba řídit, proměny je nutné alespoň reflektovat.

Výzkum charakterizoval jako „kritického přítele reformy“. Za příznivých podmínek výzkum vytváří poznatkový fond, školská správa jej využívá při rozhodování o reformách a inovacích. Za méně příznivých podmínek jsou reformy zaváděny bez předcházejícího výzkumu, ale při jejich realizaci se sleduje a hodnotí vše, čeho je dosaženo. Z výsledků se vyvozují závěry. Při nepříznivých podmínkách se změny vzdělávacího systému uskutečňují centrálním rozhodnutím s výrazně politickou motivací, bez předchozího zapojení výzkumu a vývoje. Nedochází ke kontaktu mezi školskými politiky, výzkumníky a učiteli, dochází k častým změnám v koncepci reformy, organizačním nedůslednostem.


PhDr. Hana Košťálová, představitelka SKAV, sedmnácti organizací, sdružujících pracovníky v oblasti vzdělávání, shrnula praktické připomínky shromážděné v tomto sdružení k otázkám revize kurikula.

Seznámila posluchače s definicí kurikula v diskusi SKAV jako „plánovanou a záměrně vytyčovanou vzdělávací trasu, na níž dítě získává zkušenosti – vzdělává se“.

Státem stanovené kurikulum je nástrojem vzdělávací politiky státu, přitom by mělo být plodem společenské shody na tom, jaké vzdělávání chceme a potřebujeme pro naše děti.

Zdůraznila, že pojem revize nemusí nutně znamenat změnu, ale vyjadřuje opětovný pohled, přezkoumání současného stavu. Formulovala hlavní problémy, kterými je třeba se zabývat, vytipovala oblasti, které je znovu přezkoumat i náležitosti, které chybějí (cílový svorník – k čemu ve vzdělávání směřujeme, zpětná vazba – čeho doopravdy dosahujeme). Zamýšlela se nad tím, jak revidovat kurikulum, když neznáme odpovědi na tyto otázky.

Na závěr svého příspěvku seznámila přítomné s doporučeními, která SKAV navrhlo:
– Určit referenční rámec pro revizi kurikula.
– Revizi pečlivě naplánovat a teprve pak realizovat.
– Zajistit nezávislé kurikulární specialisty.
– Vyvinout a zavést takové složky vzdělávacího systému, které umožní plánované kurikulum realizovat.
– Pokud revize ukáže potřebu změny, zachovávat pravidla řízení změny.
– Při revizích i případných změnách zajistit mediální podporu a komunikaci s cílovými skupinami.

 

Mgr. Tomáš Pavlas, odborný pracovník VÚP, který se zabývá revizemi kurikula a vytváří model cyklických revizí RVP, upozornil na vymezení klíčových pojmů – změny a revize.
Změny resp. podněty na revize se mohou týkat různých aspektů kurikula:
– Vzdělávacího obsahu (jednotlivých oborů, průřezových témat, kompetencí apod.).
– Koncepce a struktury (např. pojetí vzdělávacích oblastí).
– Legislativní.
– Terminologické a formulační.
– Případně i formy dokumentu.

Při vytváření modelu kurikula brali pracovníci VÚP v úvahu zahraniční zkušenosti, které ukázaly, že dokumenty se v jednotlivých zemích navzájem velmi liší – svým rozsahem, podrobností, komplexností, různými přístupy. Odlišný je také způsob vyhodnocování – jsou určeny obsahové priority k revizi a revidována a měněna je jen část kurikula nebo se při změně se přehodnocuje celé kurikulum.

Základním principem, uplatňovaném při revizi kurikula, je zajistit rovnováhu mezi stabilitou RVP (minimalizace administrativy pro školy) a jeho aktuálností (včasné úpravy důležitých částí RVP), neboť příliš rychlé změny jsou ohroženy formalismem a odmítnutím, nedostatečná aktuálnost ohrožuje roli RVP a ŠVP a vede k vydávání jiných „kurikulárních“ dokumentům, jako jsou metodická doporučení neb „katalogy“ požadavků.

Podstatné změny kurikula by měly probíhat až po systematické analýze a vyhodnocení implementace současného RVP, aby změny byly vztahovány k dlouhodobým cílům a prioritám vzdělávání a aby i při dílčích změnách byl RVP vnitřně provázaný.

Cyklická revize může probíhat jako komplexní (týká se všech částí RVP, důležité pro vnitřní soudržnost dokumentu) nebo dílčí (ověření dílčích obsahových podnětů, reakce na zjištěné výsledky vzdělávání, proměny vzdělávacích oborů), které jsou součástí komplexní revize. Nutnou podmínkou je zajištění spolupráce všech podstatných aktérů a koordinaci činností souvisejících s revizemi RVP (Rada pro rozvoj RVP, MŠMT, VÚP, NÚOV, ČŠI, akademická sféra) a informovanost všech zainteresovaných skupin pomocí komunikační strategie.


Ing. Bc. Vít Beran, ředitel ZŠ v Kunraticích, se podělil o své názory na problémy, s nimiž se školy v praxi potýkají. Konstatoval nedostatky v počáteční etapě tvorby kurikula, kdy si učitelé v některých školách vůbec nevěděli rady s tvorbou ŠVP, nechápali, k čemu má sloužit a ze strany MŠMT nebyli nijak podporováni. Kvalita zpracovaných ŠVP se odvíjí především od přístupu ze strany vedení škol. Mnoho závisí na řediteli školy, a proto by jejich výběru měla být věnována zvýšená pozornost. Cesty, jak pracovat s ŠVP, jsou velmi různorodé, protože autonomie škol je vysoká a jejich rozmanitost značná.

ŠVP by měl být živým, fungujícím dokumentem, který je průběžně, na základě praktických zkušeností, podrobován přezkoumání. Řečník konstatoval, že ve škole, kde je ředitelem, vyhodnocují funkčnost ŠVP i několikrát za rok. Cílem je propojovat jednak obsahy kurikula s dovednostními výstupy, jednak vytvářet podmínky pro kooperaci mezi učiteli a jejich spolupráci podporovat, což je zejména na druhém stupni v některých případech značně obtížné.

K rozvoji škol, ke zvýšení jejich kvality by mohlo významnou měrou přispět DVPP, na jeho realizaci však chybí finanční prostředky.


Diskusi
moderoval Tomáš Feřtek.

V diskusi se panelisté i posluchači vyjadřovali k následujícícm otázkám:
1. Z čeho vyplývají problémy se zaváděním kurikulární reformy?
2. Má být reforma uskutečňována shora či zdola?
3. Má smysl v tuto chvíli usilovat o revizi RVP?

 

1. Z čeho vyplývají problémy se zaváděním kurikulární reformy?

Mgr. Pavlas: Problémy způsobila špatná komunikační strategii (chyběly odpovědi na otázky, proč jsou změny žádoucí, co je třeba změnit a proč).
 

PhDr. Košťálová: Chyběla záchytná struktura pro dezorientovanou školskou veřejnost (pomohla by modelová podoba ŠVP pro ty, kteří nebyli „zralí“ k tomu, aby sami ŠVP vytvářeli).
 

Doc. Janík: Stát nebyl schopen strukturovaně dopravit sdělení z centra do škol – chyběla jakási mezipatra (byla přitom odlišná situace na pilotních a ostatních školách).
 

Ing. Beran: Školy očekávaly jiné konečné politické rozhodnutí o tom, že ŠVP mohou, ale nemusí vytvářet. V některých školách zpracovávali ŠVP bez jakékoliv odborné průpravy k jeho tvorbě.

2. Má být reforma uskutečňována shora či zdola?

K této otázce se rozvinula živá diskuse. Zatímco zástupci odborných institucí se klonili spíše k názoru, že kurikulum by mělo být reformováno shora, pedagogové ze škol se shodli na myšlence, že ŠVP by měly být otevřenými dokumenty a měly být inovovány na základě toho, jak se osvědčují v praxi, jak ovlivňují každodenní práci pedagogů. 


Doc. Černochová z PdF UK konstatovala, že RVP je nástrojem vzdělávací politiky a jako takový by měl být zkvalitňován těmi, kteří ho vytvořili, i těmi, kteří ho používají.
 

PhDr. Nováčková ve své poznámce upozornila na to, že by při revizi kurikula neměl být vyloučen psychologický pohled na proces učení ve vztahu k věku žáka.

3. Má smysl v tuto chvíli usilovat o revizi RVP?

RNDr. Dvořák z PedF UK upozornil na skutečnost, že ve většině vyspělých zemí se v posledních 25 letech zaměřili na vymezování kurikulárního obsahu, kde figurují poměrně hodnotné standardy. Standardy jsou zaváděny jako celonárodní a bývají většinou ročníkové. Pro každý ročník je stanoven doporučený výstup. Výsledky žáků se zde stávají důležitějším faktorem při vymezováním kurikulárního obsahu, jsou signifikantním faktorem kvality. U nás jsou výsledky žáků uvedeny jako poslední zdroj revize kurikula, zatímco ve vyspělých zemích zaujímají místo první. Zdá se, že v současné době se objevují tendence, že hlavní roli ve vymezování kurikulárního obsahu převezmou testy a RVP se ocitne na „vedlejší koleji“.

Doc. Janík se domnívá, že současné tlaky směřující k zavádění evaluačních testovacích procedur mohou vytvořit jakýsi protivýpad vůči kurikulu, které je tradičně orientováno na nastavování obsahu a cílů. Zmínil scénář, v němž by bylo možno vyjednat jakousi korespondenci mezi RVP jako nástrojem řízení na vstupu a standardy na výstupu a hledaly by se obsahové a cílové korespondence, které by se uvedly do souladu. Toto je cesta náročná a velmi drahá. Její podmínkou je realizace velkého metodologického výzkumu a pravděpodobně se neuskuteční. Očekává tedy, že pozornost bude stržena na plošné testování, na standardy ve zvulgarizovaném pojetí redukovaných vstupů na znalosti.

Pan Feřtek na závěr konstatoval, že možná existuje představa, jak by měla revize kurikula vypadat. Za současné situace, kdy se RVP dostává na vedlejší kolej, tato cesta není reálná, mnohem reálnější je cesta plošného testování.

 

Příští kulatý stůl se uskuteční 18. 11. 2010.

0 komentářů: