Článek se zabývá tzv. organizačním učením, tím, jak se typicky uvažuje o škole jako učící se organizaci a jak lze školu nahlížet „ve vývoji“. Je to téma školské praxe, výzkumu i teorie. Opírá se o poznatky z řady výzkumů a teoretických úvah a zdůrazňuje, že autoevaluace je potenciálně dobrou příležitostí, jak posilovat ve škole učení dospělých a spojovat je s rozvojem školy.
Zdroj: Bulletin Na cestě ke kvalitě č. 6/2012, str. 2–3
…Organizační učení má širokou škálu podob a snad není od věci zdůraznit některé z jeho typických rysů:
– probíhá záměrně i nezáměrně, dominuje v něm však záměrnost
– objevuje se v podobě učení jednotlivců (individuálně) či skupin – a hovoříme o něm tehdy, pokud zasahuje celou organizaci nebo její významné části
– těsně souvisí s kulturou školy, je jí v různé míře determinováno
– je v něm (obvykle pozitivní) motiv
– v různé míře jde o (sebe)řízenou a systematickou činnost
– obsahuje tvorbu a/nebo sdílení znalostí, dovedností či zkušeností
– týká se učení v organizaci, pro organizaci stejně jako učení o organizaci (v různé míře)
– směřuje k upevnění či zvýšení kvality – k upevnění stavu (je-li vnímán jako vyhovující) nebo změně stavu směrem k zlepšení (je-li brán jako nevyhovující)
– primárně zahrnuje zaměstnance školy, nevylučuje ovšem ani žáky, rodiče, zřizovatele a další (srov. např. Pol et al., 2010)
Tento na pohled suchý výčet, který jistě nelze považovat za konečný, má praktický potenciál pro vedení škol – může sloužit jako určité vodítko pro interní inventuru, případně pro plánování či hodnocení práce lidí ve školách…
…Škola jako učící se organizace
Analýza řady významných textů k tématu ukazuje, že školy jako učící se organizace obvykle:
– staví do centra pozornosti jednoznačně žáky a mnohostrannou podporu jejich učení
– zacházejí s učiteli jako s odborníky, důvěřují v jejich schopnost rozhodovat ku prospěchu žáků
– snaží se vytvářet podmínky pro co možná nejkvalitnější další vzdělávání učitelů
– povzbuzují učitele k tomu, aby se ujímali rolí učitelských lídrů a účastnili se na rozhodování o chodu školy jako celku
– podporují spolupráci lidí ve škole v zájmu zvyšování kvality práce školy
– pečují o co nejvhodnější zapojování nových členů do školního chodu, snaží se rozvíjet jejich potenciál
– úspěšně působí v rámci vnějšího prostředí, jsou významnou součástí řady vnějších kontextů (např. sítí škol, sítí s jinými organizacemi)
– prosazují celostní pohled na školní realitu, jdou za rámec povrchních změn a snaží se o změny hlubšího záběru
– věnují pozornost i zdánlivě drobným a méně významným věcem řízení každodenního chodu školy
Celý text článku najdete ZDE (strana 2–3).
Milan Pol: Učící se škola a rozvoj školy
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Témata článků
- bibliografie (1)
- celoživotní vzdělávání (75)
- dětská literatura (22)
- DOKUMENTY (192)
- ESF (1)
- glosy (35)
- informační technologie (187)
- inovativní vzdělávání (150)
- názory (19)
- NÚV (1)
- odborná literatura (642)
- pedagogické asociace (107)
- pozvánky (1)
- PR článek (1)
- profese učitele (386)
- projekty (21)
- seriál Školství v koronakrizi (23)
- STRATEGIE 2020 (9)
- školský management (176)
- školství v regionech (105)
- školství v zahraničí (66)
- výchova (216)
- výtvarné umění (2)
- vyučování (333)
- výzkum a hodnocení (557)
- vzdělávací politika (829)
- zajímavé tipy (663)
- zaujalo nás (840)
Archiv
- ► 2024 (303)
- ► 2023 (337)
- ► 2022 (350)
- ► 2021 (314)
- ► 2020 (319)
- ► 2019 (311)
- ► 2018 (302)
- ► 2017 (313)
- ► 2016 (322)
- ► 2015 (303)
- ► 2014 (306)
- ► 2013 (310)
- ▼ 2012 (266)
- ► 2011 (255)
- ► 2010 (254)
Česká škola
Šéfredaktorka
Akce
Výtvarné umění

Obsah podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česká republika, pokud není uvedeno jinak nebo nejde-li o tiskové zprávy.
0 komentářů:
Okomentovat