Milada Rabušicová, Lenka Kamanová, Kateřina Pevná: Mezigenerační učení – učit se mezi sebou v rodině

Příspěvek přináší některé z výsledků tříletého výzkumného projektu „Mezigenerační učení: děti, rodiče a prarodiče v neformálním vzdělávání a v informálním učení“. Zaměřuje se na mezigenerační učení v rodině, a to z pohledu tří zúčastněných generací. Vyjasňuje argumenty, které stojí za zvýšenou pozorností věnovanou v posledních letech v mezinárodním kontextu mezigeneračnímu učení, jako jsou demografické okolnosti charakterizované tzv. stárnutím populace, proměny tradiční rodiny a celoživotní učení.

Zdroj: Studia paedagogica roč. 17, č. 1, 2012, str. 163–182

Informaci o tomto čísle časopisu a úvodník si můžete přečíst ZDE a ZDE.


… Vzhledem k narůstajícímu počtu rozvodů i alternativních životních stylů přibývá rodin, v nichž jsou děti vychovávány jen jedním z rodičů. V takových případech může významnější roli sehrávat prarodičovská generace, která je k dispozici a k jejímž zdrojům ve všech ohledech se může např. matka samoživitelka obrátit. Děti z rozvedených rodin jsou obvykle považovány za ohroženější než děti z úplných rodin, mají obvykle méně kontaktů se svými otci, ale na druhé straně mohou počítat s podporou, které se jim dostane od prarodičů. Zato rozvedení otcové s podporou svých dětí mohou v budoucnu počítat v menší míře…


Typologie rodinných edukátorů:

Rádce – „je třeba poradit“ (radí, i když ví, že to příjemci není vždy příjemné a že to není žádané)

Expert – „vím a chci předávat“ (je o správnosti svého konání přesvědčen na základě svých zkušeností a svého odborného potvrzení, často v podobě získaného formálního vzdělání)

Konzultant – „jsem připraven poradit“ (je ochoten kdykoli pomoci, je připraven zasáhnout, ale impuls musí vycházet o příjemce učení)

Vzor – „je třeba si všimnout“ (edukátor pasivní, neboť podle něj záleží na příjemci, který učení přijímá, co si z učení odnese)

… Je zřejmé, že role edukátora se v procesu učení proměňuje, a to v souvislosti s rolí v rodině jako takovou: podobně jako člověk v průběhu svého života nabývá různých sociálních rolí v rodině, nabývá také určitých edukačních rolí v procesu učení v rodině.

… Ukazuje se, že v procesech učení v rodině existuje jakási „dělba práce“: starší drží tradice a rodinnou historii, mladší zase krok s dobou a vzájemně se o tom poučují. Slovo „poučují“ však v sobě nese jisté negativní konotace a ty se projevují zejména v naplňování určitých rolí rodinných edukátorů. Takovou vlastnost mají zejména rodinní rádcové a experti. Zdá se, že vstřícněji jsou v rodinách vnímáni ti, které jsme označily jako vzory a konzultanty.


Celý text zajímavé studie si můžete stáhnout ZDE.