Aneta Bernardová, Bohumil Kartous: Učitelské vzdělávání by mělo být maximálně náročné!

úterý 26. března 2013 ·

Učitelé by měli být připravováni zcela odlišně, než je běžné (zejména na českých pedagogických fakultách). Co chybí? Náročnost, přísnost v hodnocení budoucích učitelů a daleko větší hloubka poznávání v praxi, jako tomu je u lékařů.


Zdroj: Scio 7. 3. 2013


Pokud byste si rádi udělali představu, jak vypadá budoucnost vzdělávání učitelů, určitě nešlápnete vedle s návštěvou třídy Samanthy Patterson v mateřské škole na North Star Academy Charter School v Newarku v New Jersey.

Je bouřlivý zimní den a žáci paní Pattersonové jsou rozděleni do tří skupin po osmi dětech. Žáci v první skupině pracují samostatně na několika počítačích ve třídě ve druhém patře, jeden vedle druhého seřazeni v řadě. Druhá skupina tiše poslouchá předčítání jiného učitele. Skutečné nadšení sálá ze třetí skupiny.

Se svými židličkami červenými jako hasičské auto se koleny takřka tisknou k paní Pattersonové a formou otázek a odpovědí si procvičují samohlásky. Nejde však jen o hlasovou stránku. Provozují dynamické, celé tělo zapojující cvičení, zahrnující gesta jako nápovědy předváděné učitelkou, které žáci opakují s neskrývaným nadšením. Nikdo neztrácí kontakt s právě probíhajícím procvičováním, ani na okamžik.

Zkušení učitelé, schopní takových aktivit, jsou velmi vzácní. Navíc aby takto uměl učit učitel s teprve roční praxí.


Stát se skutečným učitelem vyžaduje velké nasazení

Pokud se má kvalita škol zlepšovat, musí se mladí a schopní učitelé stát častějším úkazem. Paní Pattersonová by mohla být vlaštovkou přicházející změny v přípravě učitelů na jejich profesi. Vedle svých povinností jako učitelky studuje postgraduálně na Relay Graduate School of Education, vzdělávací instituci, která se stala symbolem vzkvétající revoluce v americkém vzdělávání učitelů. Ačkoli má paní Pattersonová jistý talent, většina toho, co předvádí ve třídě, pramení z její přípravy. A ta je skoro tak intenzivní jako práce s jejími žáky.

Ředitelka mateřské školy North Star a zároveň odborná asistentka v Relay Aja Settlesová sleduje svým vycvičeným zrakem paní Patterson při práci. „Všimněte si, že ‘skenuje‘, dívá se všem žákům do očí", říká paní Settles. „Skenování" je jedna z dovedností, na kterých paní Pattersonová pracuje ve své přípravě. Je to dovednost vymykající se ameriskému standardu.


Učit se učením, analýza jako při fotbalovém koučinku

Zatímco mnoho kurzů pro učitele je kritizováno pro vzdálenost od reality, v Relay je výuka jednoznačně založená na praxi. Jako jeden z velkých přínosů zmíněného nového přístupu můžeme vidět to, že paní Pattersonová si několikrát týdně nahrává svou vlastní výuku. Pár nejlepších nahrávek pak ukazuje ředitelce Settlesové a spolu je analyzují tak, jako trenér rozebírá taktiku svých svěřenců před šampionátem. Nyní paní Pattersonová pracuje na vylepšení svých „radarů", tedy schopností zaznamenat vše, co se ve třídě děje, stejně tak se snaží vylepšit tzv. racionální vyvolávaní, namísto toho, aby vyvolávala pouze zdvižené ruce. Zlepšení těchto schopností jí ani nejlepší postgraduální studium nemůže nabídnout, jak sama říká. „Jsou věci, které nyní dělám nesrovnatelně lépe než dříve."

Důsledkem rozšíření takové výuky po celé škole, jak říká paní Pattersonové, je sbor učitelů, kteří „vyžadují 100 % od pětiletých dětí“. Podle ředitelky Settlesové zavádí Relay do reality to, co se zdálo být nedosažitelným cílem v přípravě učitelů na jejich praxi: kantory, kteří po jednom roce praxe učí jako zkušení veteráni. „Kdybych docházela na Relay, když jsem studovala učitelství, rozuměla bych mnohem lépe praxi ve třídě. Bývala bych lepší učitelkou dříve," říká Settlesová.


Zásady studia učitelství podle Relay

Důraz na praxi je zásadní. Velká část studia učitelů se děje ve skutečných školách. V hodinách se klade velký důraz na sledování dat důležitých pro koučink a rozhodujících pro rozvoj učitelů. Teorie má stále důležitou roli, ale méně přímočarou. Kupříkladu poznatky vývojového psychologa Jeana Piageta vtiskávají výukovým lekcím budoucích učitelů svůj ráz, ale studenti se neučí nazpaměť fakta, dokonce o nich ani nediskutují, nepíší eseje. Právě toto, nedostatek teoretického studia, kritici tohoto přístupu zdůrazňují. Přesto se nejedná o klasické profesní studijní programy: jde o to zdůraznit učitelství jako profesi založenou intelektuálních dovednostech, nikoliv na těch technických.

Učitelé absolvující kurz slouží jako vzory, kouči a mentoři. Pro instruktory nových učitelů jsou pečetí kvality úspěch dosažené právě nyní nebo velmi nedávno přímo ve třídě, nikoliv tučné seznamy vědeckých publikací. Tyto vzdělávací programy často samy sebe nazývají „rezidenčními pobyty“, podle modelu vzdělávání mladých lékařů. Nabízí mnoho příležitostí k pozorování, spojené s následnou vlastní praxí pod dozorem zkušeného veterána.

Pokrok v programu je závislý na schopnostech prokázaných ve třídě. Profesní, na praxi zaměřené programy často spojují zisk diplomu a kreditů s úspěchem vyučujících ve třídách, který hodnotí pomocí výsledků standardizovaných testů a také pozorováním dalších výstupů. Tento přístup, zdánlivě založený na selském rozumu, je jedním nejrevolučnějších elementů studijního učitelského programu. Předpokládá se, že studující budoucí učitelé i studijní programy nesou odpovědnost za (ne)úspěch žáků a očekává se, že neúspěšnému kandidátu učitelství bude doporučeno, aby program i povolání opustil.

Přísnost je důležitá. Mike Goldstein (bývalý novinář, zakladatel bostonské Match Teacher Residency) říká, že nová úroveň přípravy učitelů je výjimečná kvůli mnohem vyšším nárokům kladeným na učitele, než je běžné. „Málo učitelů by řeklo, že jejich profesní příprava je to nejtěžší, co v životě zažili. Přitom by mnoho z nich mělo považovat svůj první rok učení za nejtěžší zkoušku," říká.

Původní článek ZDE.

0 komentářů: