Ondřej Šteffl: O biflování aneb Jak se děti učí

Osobní zkušenost, dojem či pocit jsou dobrá východiska, pro obecně platné závěry či argumenty, je to ale málo. 12 vědecky zdůvodněných a prakticky použitelných principů velmi stručně shrnuje publikace Jak se děti učí.


Trocha teorie nikoho nezabije

Renomovaná nadnárodní instituce International Bureau Of Education je integrální, ale autonomní součástí UNESCO a mj. vydává řadu publikací, které se věnují školní praxi. Vydala také publikaci Jak se děti učí.


Kdo by si to měl přečíst

Především ti, kdo chtějí problematice učení rozumět. Publikace sice směřuje ke školní výuce dětí, ale uváděné principy nepochybně platí obecně, při výchově a vzdělávaní dětí doma, ve skautu, kdekoliv, i při vzdělávání dospělých, ať už se něco učí sami v zaměstnání nebo v nějakém kurzu.


Učitelé

Mnozí učitelé studovali dávno a mnohé z vědeckých poznatků, ze kterých se zde vychází, v té době ještě neexistovaly, starší zase těžko pronikaly přes železnou oponu. Další učitelé studovali nedávno, ale jak si postupně ověřuji, zdaleka ne všechno, co je zde shrnuto, se na pedagogických fakultách učí. A když učí, někteří to zapomněli ( ;-) ), prostě proto, že když z toho skládali zkoušky, ještě nevěděli, zda a jak to mohou ve škole potřebovat. Tato publikace se naopak vyznačuje velmi těsným propojením s praxí, každý princip doplňují i zcela konkrétní doporučení pro práci učitele ve třídě.

Materiál, i když není nejnovější, je pořád dobrým přehledem, co při učení dětí znamená lege artis. Pojmem lege artis se v medicíně označuje postup, který odpovídá nejvyššímu dosaženému vědeckému poznání. A v medicíně je postup lege artis důsledně vyžadován – asi bychom se divili, kdyby lékař začal angínu léčit přikládáním pijavic nebo vám narkózu dávali éterem. V pedagogice nic takového jako lege artis nemáme, a ani v úplné podobě mít nemůžeme. Konkrétní postupy ve škole při výuce a učení stojí z velké části na osobní zkušenosti, preferencích, tradici, ale současně také na osobnosti učitele či kultuře školy. Skutečnost, že pedagogika jako věda nesnese srovnání s přírodními vědami či medicínou, má ovšem i svou další příčinu spočívající v tom, že cíle vzdělávání nejsou objektivní, ale normativní – liší se kulturu od kultury a stále více i člověk od člověka. To vše ale neznamená, že o učení nevíme nic, a že nejsou k dispozici vědecké poznatky. Právě ty prakticky použitelné velmi stručně shrnuje publikace Jak se děti učí.


Pro příklad alespoň přehled principů.

1. Aktivně!

2. Sociální participace

3. Smysluplná činnost

4. Nové informace v souvislosti s předchozími znalostmi

5. Kognitivní strategie

6. Seberegulace a sebereflexe

7. Restrukturalizace předchozích znalostí

8. Raději porozumění než memorování

9. Pomáhat žákům, aby se učili přenášet

10. Dát dost času

11. Vývojové a individuální rozdíly

12. Motivujte žáky


Stručný výtah z knihy najdete ZDE.