Jana Hrubá: Spolupráce pedagogického asistenta a učitele ve výuce

čtvrtek 11. června 2015 ·

Zajímavou panelovou diskusi pod tímto názvem uspořádala Fulbrightova komise 3. 6. 2015 v Americkém centru v Praze. Zájem byl veliký – přednášková síň byla zcela zaplněná.

O svých zkušenostech hovořili Hana Růžičková a Zuzana Olmrová ze ZŠ Kunratice, JoEllen Lukavec Koester z Gymnázia Nad Alejí v Praze, Marie Miškovská a Petr Otradovský z Gymnázia B. Hrabala v Nymburce. Moderovala Hana Košťálová.

Účastníci na začátku viděli videonahrávku „Týmová výuka“ natočenou v ZŠ Kunratice. Z diskuse panelistů vyplynulo, že počátečním problémem jsou obavy učitelů ze vstupu další osoby do vyučovací hodiny. Ze začátku je těžké se přizpůsobit. Záleží na vzájemné dohodě obou kolegů, musí si osobnostně „sednout“. Učitel se musí umět na chvíli upozadit. „Je to jako „malé manželství“,“ říká ředitel ZŠ Kunratice Vít Beran. „Někteří učitelé cítí ohrožení, možná i rozpaky před rodilou mluvčí za svou jazykovou úroveň. Brzy jsou ale asistenti na roztrhání,“ dodává Marie Miškovská.

Obavy pomáhají rozptýlit „otevřené hodiny“, kde může návštěvník zjistit, jak funguje práce pedagogického asistenta v hodině či párová výuka. V Kunraticích vyzvali v prvním roce učitele, aby si to nezávazně zkusili. Tyto formy zřejmě nejsou pro každého, ale pro toho, kdo v nich vnímá užitek, nikoli více práce. Petr Otradovský tvrdí, že výuka s pedagogickým asistentem je nejefektivnější formou výuky angličtiny, která vůbec může nastat. Je to kontakt s živou angličtinou pro studenty i pro učitele.

Podle Hany Růžičkové je práce pedagogického asistenta ideální startovní pozicí pro absolventa pedagogické fakulty. Poznala i učitele, kterým to v hodině nefunguje – i to bylo velké poučení. (Didaktika na fakultě je bohužel pojata jako dějiny didaktiky.) Postupně si dělala zásoby metod a forem, které bude používat, a přešla k párové výuce ve svých aprobačních předmětech. Zuzana Olmrová oceňuje, že mohla spolupracovat s „mistry svého oboru“. Hodně odkoukala – včetně řešení problémů. To se na fakultě neučí. Marie Miškovská nadhazuje: „Což umožnit studentům 5. ročníku PedF stát se asistenty místo náslechů?“ JoEllen Lukavec Koester potvrzuje, že pedagogický asistent se hodně naučí od učitele, ale i naopak. Jejich spolupráce má dlouhodobý dopad také na studenty, kteří musí pracovat s větší energií. Petr Otradovský souhlasí, poznal to z jejich motivace. Studenti chtěli být oblíbení a zlepšovali se v komunikaci.

Spolupráce učitele s pedagogickým asistentem umožňuje individualizaci a diferenciaci ve vyučování, pomoc těm žákům, kteří to potřebují. Asistent ale nesmí přebírat práci za dítě. Pomáhá i ve skupinách. Výuka je pestřejší, různé přístupy vyhovují různým dětem. Nejdůležitější je sdílení – najít vztah s učitelem, hodiny společně plánovat a po výuce společně reflektovat. Důležitá je organizace hodin v rozvrhu, která to umožňuje. Letos se v Kunraticích snaží sepsat manuál na pomoc novým pedagogickým asistentům.

Dotazy v závěru se točily hlavně kolem financování pedagogických asistentů, které je složité. Některé školy využívají šablon ESF, žádají o podporu kraje, ale platové zařazení asistentů (jak pedagogických, tak pro děti se specifickými vzdělávacími potřebami) je neúměrně nízké. Někde přispívají na asistenty i rodiče, ale většina účastníků se shodla, že otázku financování by měl řešit stát systémově. Dobré zkušenosti jsou nejlepším doporučením. „Dva učitelé přinášejí více energie do třídy. Nejefektivnější jsou rozhovory se studenty, práce ve skupinách, hodiny co nejvariabilnější, ne rutinní,“ říká Američanka, která dnes už učí samostatně.

0 komentářů: