Martin Knížek: Musíme zajistit, aby se stroje dohodly

pátek 15. července 2016 ·

„Vize čtvrté průmyslové revoluce se začínají zhmotňovat,“ říká profesor Vladimír Mařík, ředitel Českého institutu informatiky, robotiky a kybernetiky ČVUT. Jeho hlavní odborné zájmy zahrnují umělou inteligenci, multiagentní a znalostní systémy, softcomputing a aplikace plánování a rozvrhování výroby.

Zdroj: Knížek Martin: Musíme zajistit, aby se stroje dohodly. Chytrá továrna, příloha Hospodářských novin 29. 6. 2016, str. 9–13


„…Vladimír Mařík: V průmyslu se myšlenky decentralizovaného řízení uplatňují jako první, protože je technologicky přichystán. Později ale proniknou všude, proto na to musíme lidi připravit. Musí vědět, že síla není v důsledném centralizovaném řízení jako za komunismu, ale naopak v tom, že každý bude optimalizovat ve svém okolí zdroje, potřeby a spotřebu. Ve školách dnes vychováváme budoucí zaměstnance, ale my musíme vychovávat lidi, kteří budou umět rozhodovat a nést odpovědnost za svá rozhodnutí, byť třeba jen ve svém malém okolí. Budou schopni chápat způsob činnosti autonomních systémů propojených počítačovou sítí a interagovat s nimi. Vždyť sami budou hrát v té síti roli autonomní jednotky.


Měl by se tedy změnit systém školství?


Vzdělávání bude největší prioritou a zároveň výzvou. Musíme změnit inženýrské myšlení. Dnešní inženýři přemýšlejí hierarchicky, ale my se musíme na výrobní systémy i na celý svět dívat také z pohledu složitých distribuovaných systémů, jež v extrémním případě ani nemají žádný centrální prvek. To samozřejmě bude mít hluboký dopad na ekonomiku, ale především na to musí být připraveno myšlení lidí. Školství dnes neodpovídá potřebám Průmyslu 4.0, jako by se v té výchově k novému způsobu myšlení trochu zastavilo. A nejde zdaleka jen o technické obory, ale možná ještě více o společenskovědní, ekonomické či filozofické obory a takzvané měkké dovednosti. To vše bude třeba propojit.


V čem spočívá to nové myšlení?


Velmi zjednodušeně řečeno – všechno souvisí se vším. Ty systémy jsou tak složité, že když třeba zvýšíme někde výrobu, zvýšíme spotřebu energie, změníme logistiku, z dlouhodobého pohledu ovlivníme budování sídel a tak dále. Když postavíme větší továrnu, vznikne řada implikací, které bychom už od začátku měli mít na paměti a vzájemně je optimalizovat. Už když budeme tu továrnu plánovat, měli bychom brát v úvahu, jaké budou potřeba změny v oblasti energetických a lidských zdrojů, dopravy nebo třeba odpadů. Jednotlivé kroky nesmíme vidět izolovaně, ale musíme je dopředu modelovat, brát v úvahu interakce všech dalších subsytémů. Optimalizace může přinést ekonomické úspory, ale i větší spokojenost lidí a zdravější životní prostředí.


Jak by se mělo školství změnit, aby absolventi dokázali uvažovat komplexně?

Musím přejít od encyklopedického učení faktů k systémovému myšlení. Dívat se na problémy z pohledu právě těch distribuovaných složitých systémů se vzájemnými souvislostmi. Druhým důležitým aspektem je mezioborovost. Dnes vychováváme odborníky, kteří jsou úzce zaměřeni. Jdou do velké hloubky svého oboru, ale nevědí, co je metr nalevo nebo napravo. Musíme studenty naučit nejen zavrtat se do hloubky, ale podívat se i z nadhledu. Jestli třeba lidé, kteří vrtají kolem, nám nemohou dát nějakou novou myšlenku, jestli nemůžeme někde něco propojit nebo zda něco zbytečně neopakujeme.


Co dalšího Česku chybí, aby v průmyslové revoluci uspělo?

Kromě změny ve vzdělávání by stát měl především vytvořit vhodnou infrastrukturu – komunikace, rychlý internet – a zajistit bezpečnost. Další rolí státu je upravit legislativu tak, aby byla v souladu s potřebami průmyslové revoluce. Velmi důležitá je podpora výzkumu. Nepotřebujeme významně vyšší podporu než dnes, ale chceme nasměrovat finance určené na výzkum především do projektů, které podporují zavádění Průmyslu 4.0. O všechno ostatní už se průmysl musí postarat sám – je to jeho revoluce. Stát by měl také dát národu určitou vizi, kam směřujeme, kam se civilizovaná, průmyslově vyspělá společnost posouvá. Měl by také dokázat lidem vysvětlit: Chceme dosáhnout toho a toho, a proto nastanou bolavé změny ve školství, budeme muset dát víc peněz z daní na infrastrukturu a podobně.

Citlivou oblastí bude trh práce. Stát bude muset pomoci v přeškolování lidí, protože se očekává, že až 60 procent lidí v příštích 15 až 20 letech změní svou profesi. Sníží se například počet dělníků ve výrobě, ale zvýší se počet pracovníků, kteří budou na výrobu dohlížet. Z dělníků se stanou například operátoři zabezpečovacích systémů…“

0 komentářů: