Petr Pabian: Jak učinit kompetence skutečným cílem vzdělávání

středa 5. února 2020 ·

Vstupní text pro Strategii 2030+ deklaruje, že prvním ze dvou hlavních cílů strategie vzdělávání má být zaměřit se „více na získání kompetencí potřebných pro aktivní občanský, profesní i osobní život“ (SC1) (1). Přitom důraz na získání klíčových kompetencí položila už Bílá kniha v roce 2001. Následně i RVP pro základní vzdělávání ustavil klíčové kompetence (dále KK) jako cíl vzdělávání. Proč se tedy po dvou desetiletích, kdy jsou kompetence v českém vzdělávání prioritou, musí i nová strategie stále zaměřovat „více na získání kompetencí“?

Zdroj: Divoká karta 10. 6. 2019

Výchozí text ke Strategii 2030+ sice poskytuje odpověď, ovšem pouze nechtěně: když totiž píše o „obsahu a způsobu vzdělávání“ (SL1), nemluví už o osvojování kompetencí, nýbrž o učivu, které je potřeba „probrat, procvičovat, vyhodnocovat“, a dokonce o „ověřování znalostí“. Výchozí text strategie v tomto ohledu vlastně kopíruje stávající RVP a výchozí Bílou knihu z roku 2001, podle nichž je cílem vzdělávání osvojení klíčových kompetencí a učivo prostředkem k tomuto osvojení. Kompetence byly sice deklarovány jako cíl, avšak nestaly se pevnou součástí průběhu vzdělávání, a především ne jeho hodnocení (2). Například povinné výstupy v RVP ZV jsou založeny na osvojení oborového učiva, stejně jako klíčové přijímací zkoušky na SŠ a státní maturity.


Cílem vzdělávání zůstává to, co se hodnotí

Pokud se však nehodnotí deklarované cíle vzdělávání, stane se v praxi cílem vzdělávání to, co se hodnotí. V českém vzdělávání tak často praktickým cílem zůstává oborové učivo, navzdory dvěma desetiletím snah zaměřit se více na klíčové kompetence. Ty naopak zůstávají zhusta na okraji pozornosti, jak opakovaně upozorňuje Česká školní inspekce: „Jedním z častých problémů, které souvisejí s naplňováním (závazného) kurikula v českých základních školách, je rezignace na rozvoj KK u žáků. Ve výuce jsou KK často buď zcela opomíjeny, nebo jsou rozvíjeny většinou nezáměrně či intuitivně. Často, pokud jsou KK u žáků rozvíjeny, není jejich rozvoj nijak reflektován, hodnocen. Pro KK neexistují, na rozdíl od ostatních prvků kurikula základního vzdělávání, obecně dostupné nástroje hodnocení. Hodnocení dosahování KK u žáků je v pravomoci jednotlivých škol, ovšem reálně jen málo škol věnuje hodnocení KK pozornost (3).“

Navíc bohužel postrádáme jasnou evidenci o tom, jak učivo napomáhá osvojování kompetencí. Dosavadní český pedagogický výzkum nedokáže zodpovědět například klíčovou otázku, zda je některé učivo nezbytné pro osvojení kompetencí, a tudíž ani neposkytuje jasné podklady pro to, co by se mělo stát společným jádrem vzdělávání. Podobně chybí evidence o tom, kdy je které učivo vývojově nejvhodnější zařadit a kdy tedy stanovit případné „uzlové body“. Nikoliv náhodou expertní anketa pro revizi RVP ukázala, že většinová podpora existuje pouze pro dva uzlové body: po ukončení ZŠ a SŠ (a tam jen velmi těsně) (4).

Ze zkušeností posledních dvou desetiletí a z nedostatku evidence podle mě vyplývá, že pokud skutečně bude cílem Strategie 2030+ posílit zaměření vzdělávání na získání kompetencí, musí se kompetence jasně a pevně zakotvit také v obsahu a způsobu vzdělávání (SL1). Kromě toho, že by přijímačky na SŠ a státní maturita měly primárně ověřovat osvojení kompetencí (5), je potřeba při revizi rámcových vzdělávacích programů umožnit, že budou postaveny nikoliv na učivu, nýbrž na rozvoji kompetencí.


Otevřít prostor pro pokusné ověřování obsahu a způsobu vzdělávání

Není však potřeba provést okamžitou revoluci, protože školský zákon umožňuje učinit tento krok v režimu pokusného ověřování (§ 171/1 zákona 561/2004). Za dobu trvání pokusného ověřování by bylo možné shromáždit zkušenosti s touto podobou kurikula a průběžně vyhodnocovat, které obsahy a způsoby vzdělávání vedou k osvojování „kompetencí potřebných pro aktivní občanský, profesní i osobní život“. Pokusné ověřování také zajistí možnost srovnání s výsledky tradičního kurikula, ve kterém zůstane učivo prostředkem k ověření kompetencí.

Toto pojetí RVP by posílilo roli kompetencí nejen jako cíle, ale také jako „obsahu a způsobu“ vzdělávání. Kompetence by pak už nemohly být upozaďovány tím, co mělo zůstat pouhým prostředkem. Není potřeba svazovat profesní učitelskou autonomii centrálním předepisováním učiva – a není to ani žádoucí, protože chybí evidence o tom, které učivo by bylo nejlepší předepsat a kdy.

Pokusné ověřování umožní zapojeným školám tvůrčí rozvinutí aktivních přístupů ke vzdělávání, a to nejen s využitím různorodého učiva, ale včetně přístupů neopírajících se o učivo, což už také předpokládala Bílá kniha. Například k osvojení kompetencí pro aktivní občanský život bude možná důležitější než učivo zažívat školní komunitu jako „demokratické společenství rovnoprávných partnerů“, pro kompetence v oblastech trvale udržitelného rozvoje a osobního zdraví zase mohou být významnější „činnosti v přírodním prostředí“, a vedle vyučování najde své místo i „rehabilitace hry“ (6).

Avšak namísto toho dodnes převládá důraz na učivo, které se ani po dvou desetiletích nestalo „pouhým“ prostředkem. Pokud se Strategie 2030+ má opravdu zaměřit „více na získání kompetencí“, nemůže zůstat jen u probírání, procvičování a ověřování učiva, jak bohužel činí výchozí text. Může však otevřít prostor pro pokusné ověřování obsahu a způsobu vzdělávání, které budou jednoznačně cíleny na získání kompetencí.


________________________________


(1) Veselý, Arnošt: Příprava hlavních směrů vzdělávací politiky ČR 2030+: shrnutí dosavadní práce. 29. 4 .2019.
(2) Viz raná studie po zavedení RVP: Straková, Jana. Disertační práce MU, Brno 2008.
(3) Česká školní inspekce: Analýza zahraničních systémů hodnocení klíčových kompetencí a systémů hodnocení netestovatelných dovedností se souborem doporučení pro školní hodnocení klíčových kompetencí RVP ZV a externí hodnocení školní podpory rozvíjení klíčových kompetencí RVP ZV. Praha: ČŠI, 2018, s. 9.
(4) http://www.nuv.cz/file/839_1_1/;
(5) Pro to se vyslovil i ministr školství Plaga: https://zpravy.aktualne.cz/domaci/o-budoucnosti-deti-nesmi-rozhodovat-jeden-test-ale-studijni/r~ee00cb722bc111e990fd0cc47ab5f122/
(6) Kotásek, Jiří a kol. Bílá kniha: národní program vzdělávání. Praha: MŠMT, 2002, s. 15 a 48.


0 komentářů: