Proč a jak komunikovat s dětmi o aktuálním dění

pátek 4. března 2022 ·

Příručka pro školy v době katastrofické události, kterou připravil Národní ústav duševního zdraví ve spolupráci s MŠMT, vznikla jako zdroj informací pro pedagogy základních a středních škol. Nabízí aktivity, které s žáky mohou podnikat, a materiály, které napomohou otevírat citlivá témata ve školním kolektivu. Věříme, že pro školy bude tento materiál přínosný v práci s třídními kolektivy a v péči o duševní zdraví žáků. 


Zdroj: NUDZ: Příručka pro školy v době katastrofické události. Celý text příručky v PDF najdete ZDE



Příprava na úrovni vedení



Je důležité komunikaci směrem k dětem koordinovat


Můžete nejdříve zmapovat psychický stav pracovníků školy. Zároveň je důležité sjednotit rétoriku pro zajištění stabilního a důvěryhodného prostředí na úrovni celé školy. V případě politických a válečných konfliktů je nutné nechat stranou osobní přesvědčení. Držte se faktů, mluvte jednoduše. Předběžné rámcování na úrovni vedení je důležité, bude se Vám snáze pracovat s třídním kolektivem, budete si jistější. Taková kolektivní příprava Vám dodá pocit jistoty, který se přenese i na žáky.


Trpělivě, solidárně, uctivě, pravdivě.

Zajišťujeme bezpečné prostředí, informujeme se navzájem.



Nasloucháme si, pečujeme o sebe, komunikujeme spolu a korigujeme informace


Pokud sami nezvládáme, řekneme si o pomoc u kolegů nebo vedení školy. 



Využíváme vlastní zdroje a to, co nám funguje v rámci školy


Situace pandemie nás naučila mnohé a zejména v oblasti komunikace jsme našli možnosti a ověřili si vlastní praxi, která se osvědčila. Takové poznatky se teď mohou hodit.




Proč mluvit s dětmi o aktuálním dění?



Před aktuálním děním se neschováme 


Děti se za posledních pár dnů s informacemi o válce na Ukrajině setkaly. Je pravděpodobné, že i mladší žáci základních škol již zaznamenali změny ve společnosti. Kvantitu informací a obrazy se kterými se setkají, nemůžeme regulovat. Situace pro ně může být nepřehledná a děsivá a způsobit vznik fantazií, úzkostných myšlenek a domněnek, kterými se děti snaží uchopit celou situaci. Může se také jednat o důsledky chování a prožívání rodičů, nebo přejímání názorů rodičů.



Je to součást dění a života kolem nás


Připravujeme tak děti na možný vývoj událostí a přispíváme k jejich psychické odolnosti a možnosti vypořádat se se situací v následujících dnech a týdnech.



Hledáme přirozenou příležitost pro otevření tématu, ALE nenutíme


Není třeba dětem téma vnucovat. Je vhodné najít pro ně bezpečný a přirozený prostor, může to být například třídnická hodina.



Normalizujeme strach


Mít obavy je v pořádku. Sdílíme s dětmi pocity, včetně obav a strachu. Pokud i my sami máme obavy, je nesmysl je před dětmi zatajovat. Pokud o strachu otevřeně mluvíme, nemusí nás tolik paralyzovat. Vždy ale zakončíme sdělení pozitivní možností, nadějí a snahou situaci zvládnout.



Kde je tabu a ticho, narůstá i nejistota a úzkost


Škola by proto měla podpořit pocit bezpečí, solidarity a empatie. V zájmu psychické stabilizace každého žáka ale i celého školního kolektivu. Zejména pak může být tento krok důležitý pro prevenci možné agresivity u starších žáků, především pak vůči spolužákům jiné národnosti.



Nejsme na to sami 


Psychické ošetření v takové situaci je kolektivní úkol vedení školy a pedagogického sboru a měl by být diskutován a aplikován plošně. Než se pustíme do komunikace směrem k dětem, ujistěme se, že jsme psychicky ošetřeni i my. Komunikujme s kolegy o tom, jak se cítíme, a v případě potíží se obraťme na odbornou pomoc. 




Jak mluvit s dětmi?


Ošetřit sebe – zmapovat situaci – naslouchat a nabídnout prostor ke sdílení – zajistit pocit bezpečí.



Začít u sebe


Uklidnit sebe. Soustředit se na přítomnost a na to, co můžeme sami ovlivnit. Rolí učitele je předat dětem ve škole pocit bezpečí. Takovým přístupem a komunikací můžeme děti uklidnit. To, jak zacházíme a konzumujeme informace v médiích my, se pak odráží na tom, jak jsme schopni tyto informace předat dětem. Pokud jsme připraveni, že média budou v dalších dnech plná emotivních zpráv, možná nás to méně překvapí. Nedělejme ukvapené závěry. „Přemýšlejme jasně a pečlivě” (Jason Buckley, 25. února 2022, Zdroj: www.thephilosophyman.com).



Ujasnit si nejdříve, jak vnímáme svět kolem nás my sami, nepřenášet strach na děti


Pojmenovat pocity u sebe je prvním krokem k tomu, abychom byli schopni normalizovat projevy emocí a pocitů u dětí a přijmout je s dostatečným odstupem. 



Sami víme, co funguje u nás, uvědomme si to, budeme pak schopni takové nástroje nabídnout i dětem 


Držet se jednoduchých faktů a nezahlcovat zbytečnými informacemi 


Nejsme schopni regulovat tok zpráv, který se k dětem dostane. Můžeme jim však některé věci osvětlit a uvést je na pravou míru. Opakující se obrázky a záběry ze stejných míst vytvářejí iluzi četnosti zásahů a útoků a mohou být obzvláště děsivé. Je dobré připomenout i to, jak funguje zpravodajství a mediální prostor, a to zejména starším žákům.



Mluvit upřímně, ALE nesdělovat osobní domněnky, názory a postoje


Nezahlcujme informacemi, jen se snažme dětem pomoci rozeznat, co je fantazie a co realita (bez dramatických detailů). Soustřeďme se na pozitivní zprávy. 



Mohu přiznat, když něco nevím, nemusím vědět všechno


Nechceme být zmatení a působit nejistě. Vždy můžeme otevřeně přiznat, když na některou otázku dětí neumíme zrovna odpovědět. 



Dát prostor pro všechny otázky, ALE nezabíhat do zbytečných podrobností


Dát jasně najevo, že jsme jim k dispozici kdykoliv to bude potřeba. Otázky dětí mohou být také dobrým ukazatelem toho, kolik vědí a co je zajímá, nebo z čeho mají největší obavy. Odpovídejme jasně, krátce a bez zbytečných detailů.



Snažíme se poskytnout odpovědi, ALE přiměřeně věku


Pokud se dítě ptá, je zralé na odpověď. Cílem je pro děti vytvořit bezpečný prostor, ve kterém mohou klást otázky. Jejich hloubka a souvislosti budou výrazně ovlivněné také věkem tazatele. I naše odpověď by měla být věku tazatele odpovídající po stránce rozsahu, obsahu a užitého slovníku.



Sdělujme pozitivní zprávy a nesdělujeme černé předpovědi


Můžeme přiblížit činnost složek, jako je armáda, policie, lékaři, zdravotníci a neziskové organizace. Vysvětleme dětem, že na místě konfliktu funguje podpůrný systém a vše se děje proto, aby válka ustala. Nesdílejme s dětmi své obavy, ale fakt, že dospělí se o události také zajímají a snaží se podpořit a pomoci. 


Připomeňme dětem, že jsou v bezpečí 


Nebude to pro žáky ještě větší zdroj strachu? 


Opora – Pocit bezpečí – Zájem – Solidarita – Empatie




Co můžeme očekávat?



Všechny možné reakce


Buďme připraveni na širokou škálu reakcí ve škole. Může se objevit fascinace obrázky z místa útoků, strach, úzkosti, ale i úplné vyhýbání se tématu a jeho ignorace. 


Nárůst tenze – Agrese – Nečekané projevy emocí u dětí i dospělých



Nové pocity i u sebe


I pro nás může být téma těžké. Možná se nám o něm nechce s dětmi mluvit, protože sami nevíme, jak ho uchopit. To je přirozené. Pokud sami cítíme, že je pro nás téma náročné, a z osobních důvodů nejsme schopni ho uchopit s dostatečným odstupem, může to udělat kolega, který se na to cítí. Není ostuda říct si o pomoc. 


0 komentářů: