Je jim patnáct šestnáct, mají svých problémů nad hlavu, a do toho nad nimi visí nutnost rozhodnout se, kam půjdou na střední. Za ideálních podmínek by bylo fajn vzít v potaz silné stránky dětí, rozumně uchopit potenciální budoucnost oboru, který se k nim aspoň trochu přibližuje, a pak vše ještě porovnat s aktuálním trendem ve vývoji středního školství a předpověďmi, které odhadují, jak se bude měnit pracovní trh v horizontu dejme tomu deseti let. Pojďme to zkusit.
Zdroj: Magazín Eduzín 20. 1. 2023
Mluvit o volbě střední
školy doma je pro děti skvělá příležitost dostávat dospělou zpětnou vazbu tam,
kde si nevědí rady. „Nejsou totiž většinou bez pomoci schopné nejen reflektovat
společenské změny, ale ani vývoj na pracovním trhu, a už vůbec netuší, v čem
jsou dobří a jaké povolání by v budoucnu chtěli dělat. O to důležitější je
diskuse v rámci celé rodiny, která k takové orientaci může u dětí
přispět,“ říká k tomu Linda Hurdová, ředitelka neziskové organizace Nadání
a dovednosti, která pomáhá dětem z běžných rodin, ale i vyloučených
lokalit nebo dětských domovů hledat tu správnou cestu životem.
Ale je jedna věc,
kterou při tom budoucí středoškolák nepotřebuje: potkat rodičovské, potažmo
prostě jen dospělácké „ego“. Doba, kdy vychovávající dospělý určoval budoucnost
dítěte, by měla být pryč. Protože to, že to nefunguje, žijeme nyní.
„Půlka pracujících
dnes funguje v oborech, které si nevybrali. A i když je pravda, že z práce
nemusíte být každý den nadšení, potřebujete pro ni cítit motivaci a zájem. A ten
vychází zásadně zevnitř. Proto, když mluvím s rodiči, opakuji:
neprojektujte své současné ambice do života dětí, do výběru školy, do toho, co
by měly dělat, aby byly jednou úspěšné, protože do nich kromě vlastních ambic
projektujete jen svou utkvělou představu o světě, který funguje tady a teď, ne
který bude fungovat, až děti vstoupí na trh práce,“ upozorňuje na začátek Tomáš
Ervín Dombrovský, analytik pracovního trhu ze společnosti LMC.
Covid se na
preferencích podepsal, ale co bude dál?
To, jaký ten trh práce
bude, ovlivňuje z velké části aktuální situace ve společnosti. Data
ministerstva školství například potvrzují, že během „covidových“ let 2019 až
2021 došlo ke zvýšení zájmu o obory skupin veterinářství, informatické
obory, právní a veřejnosprávní činnosti, zdravotnictví a obecně odbornou
přípravu (lycea). Co se naopak propadalo, bylo strojírenství, obchod, doprava a
spoje, obory spojené s gastronomií, hotelnictvím a turismem a
také potravinářství.
Přesto usuzovat
z toho, že to takto bude dál, by bylo liché. Stejně jako myslet si, že
stačí v pubertě vybrat dobrou střední školu, a člověk z toho bude
profesně těžit po celý život. To je podle Tomáše Ervína Dombrovského další věc,
kterou se jako společnost budeme učit vnímat jinak. Je potřeba začít vnímat
vzdělávání jako celoživotní proces:
„A potřebujeme
přijmout i to, co už je běžné v zahraničí. Totiž že člověk během života nejenže
vystřídá několik zaměstnání v rámci jedné profese, ale několikrát za život
i úplně změní obor. Specializaci. Tedy dnešní středoškoláci nebudou mít jednu,
ale i druhou či třetí kariéru podle vývoje trhu i vlastních sil… Dnes se to
děje v malém měřítku, ale bude to častější už proto, že některé profese
budou zanikat. A další logicky také teprve vzniknou.“
Profese se vyvíjejí
rychleji než školství, a nikdy to nebude jinak
Počítat
s celoživotním vzděláváním je potřeba také proto, že se bude měnit obsah
profesí, které jsou teď běžné a nevymizí. „A bude se měnit rychle. Už teď se náplně jednotlivých
profesí vyvíjí mnohem rychleji, než na co je formální školství schopné
reagovat, protože spousta profesí vzniká vlastně v praxi,“ argumentuje
dále specialista, podle kterého právě rozmach digitálních technologií bude
vedle společenského vývoje další věcí, která trh práce změní.
„Tak třeba víme, že
budoucí povolání budou úzce spojená s digitálními kompetencemi. Například
u lékařů – u operací dostane určitě větší prostor umělá inteligence, ale lidský
potenciál, empatii bude potřeba zachovat u citlivých vyšetření, sdělování diagnóz
nebo celostního přístupu k lidskému zdraví. Také víme, že se nám během
patnácti let zdvojnásobí počet seniorů, tedy budeme potřebovat výrazně větší
kapacity ve zdravotnictví a v sociální péči. Ale jak přesně to bude
vypadat, jaké typy služeb, jaká skladba potřeb vůbec tu generaci bude provázet,
jestli to bude zdravá stárnoucí generace nebo jestli to bude generace
s vyšší procentem onemocnění typu Alzheimerovy choroby… to zatím
nevíme.“
Když něco končí, něco
také začíná. I na pracovním trhu
Vlivem společenského
vývoje i digitalizace řada profesí úplně zanikne, to už jsme zmínili. Ale jaké?
Hlavně ty, které fungují na základě rutinních činností. Ne jen manuální, ale i
rutinní duševní profese, jak je známe dnes, vezmou za své. „To, že někdo
zpracovává data pro účetnictví, už nebude brzy stačit. Stejně jako nějaké
obecné zpracovávání textů. Takové práce budou muset mít do budoucna nějakou
přidanou hodnotu. Na rutinní práci bude umělá inteligence jednou pro vždy
lepší. A my budeme mít nový úkol: dobře se s ní naučit zacházet,“
vysvětluje Tomáš Ervín Dombrovský.
Zůstanou nám určitě
profese, ve kterých hraje roli lidská schopnost se rozhodovat, empatie… Ale co
taková řemesla? Při covidu se trochu čekal jejich návrat na výsluní, ale umělá
inteligence a technologie zasáhnou i tam. A místo konkrétní zručnosti se
dostaneme do stádia tzv. asistované technologie, kdy bude hlavně potřeba umět
ovládat správné stroje.
„I když se to možná
nezdá, není to špatně. Evoluce nám ukazuje, že technologií jsme si vždycky
nakonec usnadnili práci. Ze začátku se každý takový pokrok zdá jako ohrožující,
ale aktuálně se vždycky zbavíme jen toho typu práce a činností, které už nám
stejně tak jako tak přestávají dávat smysl. Nebo nám dokonce ničí zdraví. Takže
možná dnes nevíme, kam nás technologie zavedou, ale víme, že změní vlastně
každý obor na pracovním trhu. A pro nás to bude představovat hledání nových
profesí nebo nových náplní stávajících oborů,“ ujasňuje odborník.
Vyučit se, nebo jít na
gympl, to je, oč tu běží…
A dostáváme se zpátky
k otázce z počátku. Jakou střední školu s dětmi a pro děti
vybírat? „Dobré je pochopitelně obrátit se na kariérového poradce, který pomůže
dítěti definovat silné stránky. To by měl být první krok,“ vysvětluje Linda
Hurdová, podle níž je velká škoda, že se tak nepracuje automaticky, napříč
republikou i napříč sociálním spektrem, protože když nejsou vedené, končí mnohé
děti (a především ty z problémových rodin nebo dětských domovů)
v oborech, které si nejen nevybraly, ale v nichž se pak budou celoživotně
podceňovat.
Podle Tomáše E4rvína
Dobrovského bude obecně stále důležitější vybrat naopak takovou střední školu,
aby především dospívající učila se dále učit, pracovat s informacemi bez
ohledu na oborovost, aby hlavním cílem bylo objevování a touha poznávat a učit
se dál. Aby se akcentovala kooperace, schopnost rozhodovat se, umění dělat
chyby a poučit se z nich, protože to dá dětem do budoucna schopnost tzv.
kvalifikovaného odhadu. A to navzdory trendům nahrává spíše volbě obecnějších
škol typu gymnázium nebo lyceum než úzkých specializací, které rovnou vymezují
okruh uplatnění.
„Obecně se proto dá
předpokládat, že větší potenciál mají vedle gymnázií také humanitní obory
(obory, které se neobejdou bez zmiňovaného lidského faktoru), z nichž se
už dnes navzdory obecnému přesvědčení o nepraktičnosti uplatňují lidé velmi
dobře. Mohou mít zajímavou kariéru už proto, že jsou nastavení na přemýšlení,
hledání možností, kontextů a souvislostí, nikoliv jedním úzkým směrem. Počítají
s tím, že se budou posouvat. A to je to ono, protože úzká oborová
specializace sice kryje současnou poptávku, ale současná poptávka neznamená
budoucí poptávku,“ uzavírá Tomáš Ervín Dombrovský.
0 komentářů:
Okomentovat