Chybování má velký učební potenciál. Ukazuje dětem a mladým lidem, kde mají mezery ve znalostech, jak se mají, nebo nemají příště chovat a na co si musí dávat pozor. Důležité přitom je, aby si to uvědomovali a chybovat se nebáli. „Chyba je příležitost. Žáci se díky ní mohou rychleji osamostatnit a své problémy v budoucnu řešit sami a efektivněji,“ vyzdvihuje v pořadu Reparát Ivan Čermák, učitel a mentor z centra JOB, spolku pro inovace ve vzdělávání.
Zdroj: Český
rozhlas plus 17. 2. 2025
Zásadní
je vytvořit ve vzdělávání bezpečné prostředí, které bude na chyby připravené a
ve kterém jsou žáci schopni riskovat. „S riskováním přichází objevování nových
cest,“ popisuje Barbara Pospíšilová, taktéž mentorka z centra JOB, která zároveň působí na Katedře
pedagogiky a psychologie Univerzity Hradec Králové.
Důležité
je nastolit kulturu učení, kde žák není za své chyby odsuzován spolužáky.
„U nás ve
škole je nemyslitelné, že by se zveřejňovaly výsledky testů před skupinou – je
to soukromá záležitost. Když pracuji se třídou a pokládám otázku, jedna ze
základních strategií, kterou používám, je, že nechám děti říkat, co je napadá,
a v první fázi to nehodnotím. Můžeme pak společně navržené možnosti procházet,
bavit se o tom, v čem byly zajímavé, v čem se míjely, a znovu se z té situace
učit,“ přibližuje Čermák.
A doplňuje, jak je důležité ocenit, že se žáci zapojují: „Jako učitel nesmím připustit, že se smějeme tomu, že někdo něco řekne špatně. Musím být rád, že se objevilo několik možných odpovědí.“
Pospíšilová
upozorňuje, že pod pojmem chyba se skrývá mnoho skutečností, jako jsou
neúspěch, nevědomost, neznalost, špatný postup, nepozornost nebo nedbalost.
„Tomuto všemu říkáme chyba. Ne každý okamžik je ale tím nejlepším momentem pro
učení, a proto je důležité mezi nimi rozlišovat.“
Chyba je
investice
Čermák vysvětluje,
že je důležité vidět v chybě příležitost, a přidává příklad z vlastní třídy.
„Ve třídě zmizely nějaké věci a jako učitel
mohu udělat velké dusno a potrestat toho, kdo to udělal. Mohu ale postupovat
úplně jinak a říct si, že díky této situaci mám příležitost naučit se se
skupinou, co to znamená, když někdo něco někomu vezme. Zkoumáme tuto chybu a
díky tomu pak děti odcházejí poučené. Tím zároveň předcházím tomu, že by někdo
z nich krádež opakoval,“ popisuje.
Chyba je
podle něj investice. Přístup žáků k chybám ve škole je přenositelný a žáci tak
mohou efektivněji fungovat i v situacích, které nejsou výukové.
„Když
chybuji v hodinách ve škole, mohu to pak uplatnit i v dospělosti při řešení
rodinné situace. Uvědomím si, že jsem v něčem selhal, a mohu mít v hlavě
postup, jak analyzovat svůj přístup, zjistit časté příčiny svých chyb a
podobně,“ míní.
Zvyšuje
se také pravděpodobnost, že se žáci budou osamostatňovat a že některé své chyby
budou v budoucnu schopni řešit sami a efektivněji.
Pro
učitele, kteří se chtějí naučit, jak pracovat s chybami, doporučuje Pospíšilová
připravit se na modelové situace, kdy může chybovat samotný pedagog.
„Nepodařilo se nám dodržet slib, něco jsme zapomněli – a u toho všeho se
zamyslet, co chci na této situaci modelovat tím, jak na to budu reagovat,“
navrhuje postup.
Doporučuje
také využívat formativní hodnocení a převést zpětnou vazbou práci s chybou na
detektivní vyšetřování, kdy mají žáci sami rozpoznat ze tří příkladů, který z
nich nevychází. Více
tipů nabízí JOBí blog, kde mohou zájemci nalézt text o
tom, jak s dětmi trénovat omluvu.
Poslechněte si celý
pořad Reparát.
0 komentářů:
Okomentovat