Helena Církvová: Učebnice, která povzbudí k tvořivosti

pátek 19. června 2009 ·

Zdůraznění obzvlášť zapeklitých vlastních jmen, pečlivý výklad, doplňovací cvičení a tvořivé úkoly. Především proto je publikace Mileny Fucimanové vhodná pro zkvalitnění výuky psaní velkých písmen.


Milena Fucimanová: Jak správně psát velká počáteční písmena v češtině, Vakát Brno 2008

Už obal je vyloženě motivační, když si jej prohlédnete, zjistíte, že jsou na něm uvedená vlastní jména zvláště „vypečená“ jako Ultračech, Nečech, lékárna U Bílého koně atd.

Příručka je rozdělená do tří oddílů a Klíče ke cvičením, odkazuje na Pravidla českého pravopisu. Nejrozsáhlejší je oddíl C – týká se velkých písmen ve vlastních jménech a je složen z šesti kapitol. Ty jsou řazeny od jmen osob a zvířat, jmen zeměpisných, jmen institucí, provozoven, dokumentů a děl, jmen výrobků, plodů a rostlin, jmen událostí, období, vyznamenání a cen až po jména hvězdářská a zeměpisná.

Každá kapitola začíná podrobným výkladem. Po něm jsou zařazeny texty, které vždy navazují na výklad. V těchto textech lze s žáky podtrhovat velká písmena a pomocí předchozího výkladu je zdůvodňovat. Navíc se např. v textu s názvem Andrea na straně 25 dovídáme, že otec Andrey „se zájmem sleduje kulturu a literaturu Lužických Srbů“. Žáků se tak můžeme zeptat, proč zrovna ji? A poté se mohou o složité situaci Lužických Srbů z různých zdrojů víc dozvědět. Nebo: „Maminka je přesvědčená, že při dobré vůli se mezi sebou dorozumí židé, hinduisté, taoisté i buddhisté“. Větu lze tedy využít i k diskusi o náboženské snášenlivosti, o toleranci mezi lidmi atd.

K procvičení pomáhá i následující doplňovací cvičení a cvičení na vyhledávání chyb. Tvořivé úkoly každou kapitolu uzavírají – rozvíjejí fantazii, nutí přemýšlet, např.: Vymysli vlastní město s víceslovnými názvy náměstí, ulic, mostů atd., napiš propagační článek o vašem městě aj. U tvořivých úkolů se nabízí využívat metody brainstormingu, skupinové práce, diskuse a jiné. Například při zadání úkolu 3b ze strany 36 (Zkuste napsat pohádku nebo bajku se zvířecími hrdiny nebo s úplně neznámými pohádkovými bytostmi, kterým přidělíte zajímavá jména) žáci zapisují na tabuli vše, co se jim vybaví na téma pohádka či bajka. Učitel zdůrazní nejdůležitější fakta. Poté se pokoušejí ve skupinách vymyslet a napsat pohádku, a to s co největším počtem vlastních jmen. Skupina pak před třídou obhajuje příběh, který vymyslela.

Bohužel odpovědná redakce dopustila chyby, které se prostě vloudily, např. „Indián“ místo správného indián (strana 25) nebo „Karlovy vary“ místo Karlovy Vary (strana 40). Je to škoda, protože autorčin výklad je naprosto precizní.

Příručka mně a žákům podrobně vysvětlila zvlášť tyto příklady vlastních jmen: Kostelec nad Černými lesy, Ultračech, Divadlo Husa na provázku, Sídliště Českých legií, Bible (Písmo svaté) – bible (kniha se mi stala biblí) a další.

Učebnice je šikovná i díky svému formátu A5, takže vezmete-li ji kamkoliv s sebou, v tašce nepřečnívá ani nezabírá místo.

Z uvedeného je můj názor zřejmý, přesto na závěr – učebnici mohu víc než doporučit…


0 komentářů: