Milena Pouchová: Školní projekty ve výuce přírodovědných předmětů

pondělí 28. června 2010 ·

Článek se zabývá projektovým vyučováním jakožto prostředkem vhodným k naplňování obecných vzdělávacích cílů a utváření klíčových kompetencí žáků základní školy.


Zdroj: Envigogika 2010/V/1, publikováno 15. 5. 2010

V první části se článek věnuje teoretickým východiskům projektové výuky. Poukazuje na rozdíly v pojetí americké pragmatické, československé reformní a soudobé české pedagogiky. V druhé části představuje současnou situaci ve školní praxi základní školy a zvláště se zaměřuje na začleňování projektů do výuky přírodovědných předmětů. Třetí část příspěvku se zabývá kvantitativním výzkumem provedeným na reprezentativním vzorku základních škol. Představuje část výsledků týkajících se projektů ve výuce předmětů vzdělávací oblasti Člověk a příroda. Zkoumán byl počet uskutečněných projektů a jejich základní charakteristiky, například délka, počet zapojených učitelů, tříd a předmětů.

Autorka v závěru píše: „Z našeho výzkumu vyplynulo, že více než 80 % škol využívá projekty ve výuce přírodovědných předmětů. Zjistili jsme, že ve školách jsou upřednostňovány projekty
– krátkodobé, tj. jednodenní nebo maximálně týdenní
– realizované v rámci jednoho předmětu
– realizované v rámci jediné třídy
– připravené a organizované jedním učitelem.

V souladu s Dvořákovou (2009) konstatujeme, že učitelé často hovoří o projektovém vyučování i v situaci, kdy využívají jen některé z jeho znaků nebo etap. Přestože na základě teoretických studií byl pojem „projekt“ pro účely výzkumu vymezen dosti široce, v praxi jej učitelé často používají za hranicemi i této široké definice, jak můžeme usuzovat z odpovědí na některé dotazníkové položky. Například pokládáme za vyloučené, aby se v jediné vyučovací hodině (tuto délku mělo 15 % všech projektů) uskutečnily všechny 4 fáze projektu. Nepovzbudivé je rovněž zjištění ohledně žákovské aktivity v úvodních fázích projektu. Pouze necelá desetina projektů vznikla jako nápad žáků a jen ve čtvrtině případů žáci sami vymýšleli zadání úkolu či navrhovali různé činnosti a pracovní postupy. Učitelé připravují projekty dopředu, bez účasti žáků – 56 % projektů bylo dokonce na začátku roku či pololetí zařazeno do tematického plánu. Potvrzuje se tak zjištění Kratochvílové (2006), která konstatuje odklon v pojetí projektu od podniku žáka k podniku učitele.

Projektová výuka v pojetí současné české pedagogické teorie se příliš neliší od téměř sto let staré původní koncepce. Zásadně se však odlišuje od výuky, kterou realizují učitelé v praxi. V současnosti chybí české pedagogické praxi výzkum, který by se zabýval efektivitou projektového vyučování. Nejen v našem, ale také v ostatních výzkumech zaměřujících se na přednosti a úskalí projektové výuky, učitelé hojně uvádějí, že práce v projektu pomáhá rozvíjet většinu klíčových kompetencí. Nejčastěji hovoří o rozvoji samostatnosti, komunikačních a kooperativních schopností, o práci s informacemi a jejich zdroji a také o dovednostech prezentovat a obhájit svou práci a názory. V těchto oblastech je vliv projektového vyučování nesporný; plyne z faktu, že se žáci více či méně aktivně zapojují do výuky.

Co se týče konkrétních znalostí a dovedností v rámci jednotlivých předmětů, učitelé uvádějí, že některé poznatky jsou pevněji a trvaleji osvojeny. Nezmiňují se ovšem o jejich množství a také o tom, zda se jedná o poznatky podstatné či okrajové. Nebylo dosud prokázáno, zda je v tomto směru projektová výuka efektivnější než klasické vyučovací metody, vzhledem k velkému množství vynaloženého času učitelova i žákova. Časová náročnost přípravy, realizace i hodnocení projektové práce je totiž učiteli uváděna jako nejpalčivější úskalí. K prozkoumání této problematiky je zapotřebí dalších výzkumů, pravděpodobně pracných kvalitativních šetření s využitím experimentálních a kontrolních skupin.“

Celý text najdete ZDE.

0 komentářů: