Jana Hrubá: Pozdě, ale přece!

úterý 29. června 2010 ·

Na kulatém stole pořádaném 22. 6. 2010 Výzkumným ústavem pedagogickým v Zrcadlovém sále MŠMT byla představena první etapa výzkumu „Kvalitní škola“, který mapuje zavádění kurikulární reformy na gymnáziích. Vedoucí výzkumného týmu doc. Tomáš Janík prezentoval výsledky řízených rozhovorů uskutečněných na přelomu let 2009–2010 s koordinátory školních vzdělávacích programů na pilotních a partnerských gymnáziích.

Na výzkumu spolupracuje s Výzkumným ústavem pedagogickým v Praze Institut školního vzdělávání Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity v Brně. Tito partneři společně vydali výzkumnou zprávu v publikaci „Kurikulární reforma na gymnáziích v rozhovorech s koordinátory pilotních a partnerských škol“ (VÚP Praha 2010).

Výsledky výzkumu představil na kulatém stole doc. PhDr. Tomáš Janík, Ph. D. V úvodu řekl: „Historie školství je historií jeho reforem. Náš problém je v tom, že intervaly mezi jednotlivými reformami se v posledních letech zkracují, přičemž tempo jejich zavádění narůstá. Zdá se tudíž, že nejsme příliš vzdáleni době tak zvaného permanentního reformování.“

Zdůraznil, že „podle zahraničních výzkumů většina prostředků a energie je věnována tvorbě nových (např. kurikulárních) koncepcí. Tvorba totiž navenek signalizuje politicko-administrativní aktivitu. Implementace těchto koncepcí je často upozaděna, neboť se jedná o méně evidentní, zato však náročnější aktivity spojené s péčí o postoje klíčových osob, s konkrétní podporou procesu implementace v často konfliktním ovzduší apod. Implementace přitom má zásadní význam z hlediska dopadu reformních idejí do školské praxe. Podcenit implementaci znamená vystavit se riziku, že reformní ideje do praxe očekávaným způsobem neproniknou.“

Prezentaci najdete ZDE.

Výzkum Kvalitní škola se zaměřuje právě na mapování implementace a porozumění problémům, které jsou s reformou kurikula spojeny. Chce se mi dodat ono „pozdě, ale přece“, které je v titulku. Škoda, že se podobný výzkum neodehrál již v etapách předchozích, zejména při zavádění nového kurikula v předškolním a základním vzdělávání. Jistě by pak bylo možné vyhnout se mnoha současným problémům, které zpráva pojmenovává v závěrech: chybí sdílené porozumění, o co jde v reformě především, na gymnáziích panuje neklid a nespokojenost s vývojem školství (jen 7 % respondentů je spokojeno, 78 % nespokojeno), školy interpretují reformu jako nedůvěru k jejich dosavadní práci. Ukázalo se, že reforma je citlivý problém související s profesní a osobní identitou učitelů. Faktorů nespokojenosti je samozřejmě víc (podle respondentů např. „spousta nezaplacené práce navíc“, státní maturity, malá připravenost fakult vzdělávajících učitele, nekoordinovanost DVPP, nejasnosti v autoevaluaci atd.).

Výzkum Kvalitní škola již v první fázi přináší mnoho zajímavých poznatků, zpráva je zpracována velmi systematicky, srozumitelně a přehledně. Její vstupní část má velkou informační, ba přímo vzdělávací hodnotu, neboť obsahuje výsledky dosavadních výzkumů a vysvětluje mnoho panujících pojmových nejasností kolem kurikula a klíčových kompetencí. Zvláštní ocenění zasluhují postranní marginálie vtipně shrnující obsah odstavců s výpověďmi respondentů. Uvedena je i obsáhlá odborná literatura.


Zprávu na kulatém stole komentovala recenzentka RNDr. Jana Straková, Ph. D., ze Sociologického ústavu AV. Ocenila projekt jako příkladnou ukázku spolupráce akademické obce se státní správou. Za hlavní vklad považuje preciznost akademické práce, návyk seznámit se s teoretickými i praktickými poznatky v oblasti zkoumání a jejich kritického posouzení.

Za silné stránky publikace označila ukotvení české kurikulární reformy do mezinárodního kontextu, kde se řeší podobné problémy, dále komplexní přehled výzkumů týkajících se postojů českých pedagogů a odborné diskuse v naší pedagogické komunitě a podrobný popis úvah, které vedly k volbě výzkumných metod. Podnětem pro akademickou obec by mohla být dovednost autorů srozumitelně a čtivě prezentovat získané poznatky a přijetí spoluzodpovědnosti za pedagogickou realitu, z čehož by mohla profitovat vzdělávací politika.

K samotné kurikulární reformě na gymnáziích vyslovila varování: z výpovědí respondentů plyne, že chápou reformu jen jako přechod od transmisivní výuky na činnostní. To je nebezpečné už na základních školách, kde jsme někdy svědky samoúčelných zábavných aktivit bez výukového cíle, a na gymnáziích je to nesmyslné.

Hlavními aspekty efektivních vzdělávacích strategií by měla být strukturovanost (přehlednost a srozumitelnost, zpětná vazba), orientace na potřeby každého dítěte a kognitivní aktivizace (cílené rozvíjení myšlenkových dovedností). Poslední aspekt by měl být právě na gymnáziích primárním cílem. 


Prezentaci najdete ZDE.

Dále vystoupil předseda Asociace ředitelů gymnázií RNDr. Jiří Kuhn. Zabýval se hledáním podmínek pro úspěšnou realizaci kurikulární reformy na gymnáziích. Řekl, že zadavatelem reformy je stát a má tedy odpovědnost za výsledky. Podcenění implementace je rizikem. Všem musí být jasné, že reforma je prioritou státu. Je osudově významné, jak bude reforma pochopena řediteli a učiteli škol, do nichž má pronikat. Stát musí definovat pravidla hry, vytvářet podmínky v oblasti ekonomické a podpůrných systémů a vyvíjet soustavný tlak na dosažení stanovených cílů. Školy musí vnímat tlak státu a současně jeho podporu. Pro implementaci ŠVP potřebují stabilní vnější podmínky. Ředitel musí reformě důvěřovat a vnímat svou odpovědnost za její realizaci jako absolutní prioritu. Dále se dr. Kuhn zabýval rolemi ostatních partnerů, zejména České školní inspekce, která hodnotí jen formální nedostatky ŠVP a ze zpráv se dovídáme pouze to, že školy jsou průměrné.


Následná diskuse byla vzhledem k přítomnosti řady odborníků velmi zajímavá a upozornila na řadu problémů:
– Hodnocení účinnosti školních vzdělávacích programů je hodně zanedbáváno, v manuálech chybí. Hodnocení výsledků vzdělávání musí být součástí implementace kurikulární reformy, jinak nelze dělat korekce ŠVP.
– Je nešťastné, že koncepce pro střední odborné školy a gymnázia se liší – terminologie je nejednotná. RVP dávají školám vstupní rámec, maturitní požadavky podle RVP by měly být známy dva roky před zavedením státních maturit. Je nejvyšší čas začít na nich pracovat!
– Školy by se měly učit ověřovat dosažené kurikulum.
– Některá očekávání učitelů jsou nereálná. Např. příslib metodické pomoci od ČŠI není uveden v zákoně. ČŠI se zabývá formální stránkou ŠVP – může hodnotit jen to, co je kontrolovatelné. Některé výroky inspektorů v publikaci jsou neprofesionální a inspekce se jimi bude zabývat (náměstek ÚŠI PaedDr. Müllner).
– ČŠI je pro školy velkou autoritou. Hodnocení ve zprávě, že výuka vede ke klíčovým kompetencím, je pro školy zásadní.
– Pro rozjezd kurikulární reformy je zásadní ekonomika. Přísliby byly čitelné – např. zvýšení počtu hodin, zvýšení nároků na práci pedagogů, přeškolení učitelů nelze očekávat bez nároků na zvýšení finančních prostředků.
– Z publikace je patrné, že rozdíl mluvy akademiků a učitelů je diametrální. Mluva praktiků přestává být odborná. Měl by být zvýšen tlak na větší odbornost a systémový nadhled učitelů, aby mohli průběžně modifikovat ŠVP.
– Do negativního hodnocení vývoje školství učiteli se může promítat stav přípravy státních maturit. Veřejnost je spokojena, protože nenaráží na problémy – děti se dostanou na střední i vysoké školy, míst je nadbytek. Lidé nedomýšlejí, že to, co dnes škola poskytuje, je nedostatečné pro budoucí potřeby absolventů.
– Může se ukázat, že kompetenční model nebude fungovat. Je připraven „plán B“?
– Nepříznivé výsledky žáků mohou poukázat na potřebu řídit kurikulum na výstupech – stanovit standardy.

Přítomní zodpovědní činitelé přislíbili, že využijí výsledků prezentovaného výzkumu i doporučení z diskuse. Prezentace z kulatého stolu i text publikace by měly být k dispozici na webu RVP. Na podzim se bude konat další kulatý stůl projektu „Kvalitní škola“, tentokrát k výsledkům plošného dotazníkového šetření.

0 komentářů: