Jana Straková: Testy zpětně nikomu nepomůžou

čtvrtek 4. listopadu 2010 ·

Reakce Jany Strakové na článek „Jak začneme testovat, budou i žebříčky“ uveřejněný v příloze Akademie 5. 10. 2010.


Zdroj: Lidové noviny, příloha Akademie 26. 10. 2010



…„Článek uvádí přednosti a rizika plošného testování žáků 5. a 9. ročníků povinného vzdělávání. Jednou z uváděných předností je identifikace žáků, kteří ve výuce zaostávají a potřebují pomoci. Identifikovat žáky, kteří nedosahují takového učebního pokroku, jaký odpovídá jejich předpokladům, je určitě velmi žádoucí, ale nemá žádný smysl provádět tuto identifikaci v závěru vzdělávacího cyklu. V tomto okamžiku může testování sloužit maximálně jako nástroj pro rozřazování žáků do výběrových, respektive nevýběrových škol, nikoli jako podklad pro cílenou podporu.

Když přemýšlíme o tom, zda zavádět, či nezavádět testování, měli bychom si nejprve ujasnit, jaký cíl sledujeme a jaké mechanismy pravděpodobně povedou k jeho dosažení. V tomto případě je cílem zlepšení výsledků žáků. Navrhovaná cesta, tedy zavedení výstupního testování, staví na předpokladu, že hrozba testů přiměje žáky i učitele k vyšším výkonům. Výsledky žáků se budou zlepšovat, neboť učitelé i žáci se budou bát nežádoucích dopadů (např. nepřijetí na vyšší stupeň školy v případě žáků, finanční postih v případě učitelů) a budou usilovněji pracovat.

Zahraniční zkušenosti ukazují, že snaha vyhnout se těmto nežádoucím dopadům vede kromě zvýšeného pracovního úsilí také ke všem nežádoucím jevům, které článek vydaný v Akademii LN zmiňuje: k podvádění, snaze škol zbavovat se špatných žáků, k drilování testových úloh na úkor jiného důležitějšího učiva.“

Slabina tohoto postupu spočívá také v tom, že se učitelům a žákům nedostává žádné cílené podpory k tomu, aby mohli svoji práci zlepšovat. Vychází se z toho, že když se budou pod hrozbou testu snažit, zlepšení se dostaví jaksi automaticky.“

Celý text reakce najdete ZDE.

Článek Radky Kvačkové ZDE.


1 komentářů:

Anonymní řekl(a)...
4. listopadu 2010 1:32  

Víte, odborní drazí kolegové, .. představte si rodinu, která ve vztahu mezi mámou a tátou nefunguje.
Takže děti moc lásky nepoberou a můžeme tedy hovořit o frustraci. Což se projeví v jejich chování a vztazích. A teď si představte, že začneme tvořit testy pro takové rodiny se srovnáním v rámci města a či republiky.
Otázka zní: Zlepší se jejich děti?

Ano, je to tak. Citlivému pozorovateli prostě neujde, že pokud má být opatření systémové a prosociální, musí mít ti, co rozhodují ducha předvídavosti a schopnost empatie, a nikoli jen chuť vládnout. To fakt nestačí.

(obyčejný člověk)