Michal Kolář: Školní program proti šikanování

pondělí 2. května 2011 ·

Ukázka z nové knihy Michala Koláře Nová cesta k léčbě šikany. Kniha bude představena 14. 5. 2011 na besedě s autorem na Mezinárodním knižním veletrhu Svět knihy na Výstavišti Praha – Holešovice v 10 hod. v Autorském sále.


Zdroj: Kolář, Michal: Nová cesta k léčbě šikany. Portál, Praha 2011

 

Naše putování za poznáním způsobů ochrany dětí před šikanováním završíme seznámením s celoškolním speciálním programem proti šikanování. Je to metoda vyššího řádu – zahrnuje a „scelistvuje“ v sobě metody, s nimiž jsme se již seznámili – metody první pomoci a celkové léčby skupiny, ale i další opatření zaměřená přímo na řešení šikanování. Ucelené a provázané školní intervence jsou nejúčinnějším způsobem, jak snížit školní šikanu. Je to srozumitelné, protože je jednodušší pracovat ve škole než bojovat se širšími společenskými a rodinnými negativními vlivy. Nicméně není to vůbec jednoduché, ověřených programů je velmi málo a těch efektních ještě méně.

Jako v celé knize budu sdílet i zde zkušenosti z mé praxe, v tomto případě jde o metodiku Hradeckého školního programu proti šikanování, jehož výsledky patří k nejlepším ve světě (Kolář, 2003, 2004, 2005, 2006, 2007, 2009). V počátku si řekneme, jaké školy mohou program úspěšně využít. Dále si vysvětlíme podstatu účinnosti programu. Následně načrtnu jeho hlavní součásti – komponenty. Nakonec shrnu v kostce hlavní úkoly pro jeho fungování.


9.1 Zavedení programu vyžaduje úrodnou půdu

Na počátku je třeba konstatovat, že zapuštění kořenů programu vyžaduje úrodnou půdu. Nejlepší podmínky poskytuje plnokrevná pedagogická komunita. Tedy škola, která funguje jako demokratické společenství a opírá se o morálku lásky (viz podrobněji Kolář, 2001 a 2005). Přirozené součásti komunity – celoškolní setkání, školní parlament, třídní spoluspráva, rada školy apod. – otevírají šanci pro účinnou obranu proti onemocnění šikanou. Ale pozor, samy o sobě nákaze a již existujícím šikanám zásadněji nezabrání. Ukazuje to praxe i mé výzkumy. Z tohoto důvodu je nutné do komunitní organizace výuky a výchovy integrovat speciální program proti šikanování, který dovede reflektovaně oslabovat možnost zrodu šikany, a hlavně dokáže případné onemocnění brzy detekovat a účinně léčit. Ve zkratce lze říci, že naše snaha minimalizovat šikanu na konkrétní škole vyžaduje, abychom vytvořili dobré sociální klima čili kamarádské a bezpečné vztahy a vybudovali speciální program proti šikanování. Teprve tato kombinace obecné a speciální prevence přináší kýženou změnu.

Na závěr důležitá poznámka: Školy, které zatím nejsou pedagogickou komunitou a chtějí program zavádět, musejí splňovat alespoň minimální požadavky. Potřebují mít dobrý tým a učitelé jako jednotlivci musejí být ochotni na sobě odborně, osobnostně a morálně pracovat.


9.2 Podstata účinnosti programu

Při samotném „rozdýchávání“ programu musíme v prvé řadě klást důraz na podstatu jeho účinnosti. Hlavním zdrojem změn je nový způsob řešení šikan, kterým jsme se dosud zabývali. Ten musíme co nejvíce posílit. Prakticky jde o účelné a nenásilné zakomponování metod na úrovni první pomoci, na úrovni celkové léčby třídní skupiny a na úrovni celoškolních aktivit do života školy.

(Připomeňte si zejména podkap. 6.1 Tři kroky kvalifikované pomoci…) Tyto prostředky, jak jsme si řekli, jsou velmi účinné a minimálně rizikové. Na nich program stojí a také padá. Naprosto bychom neuspěli, kdybychom je nahradili, jak bývá běžné, obecnými recepty v podobě kuchařek.


9.3 Určující znaky programu

Při zavádění metod, scénářů, postupů léčby do programu musíme mít na zřeteli jeho charakter. Určují ho dva znaky – celoškolní rozměr a zaměření na speciální prevenci. Ukážeme si to prakticky.


Celoškolní rozměr

Jestliže chceme, aby naše škola děti chránila před šikanováním, musí do toho jít všichni pedagogové. Úspěšně bojovat proti ubližování slabším nemůže jeden odborník, i když pracuje na plný úvazek. Jednotlivec může pouze „hasit požáry“. Proto musíme najít vhodný způsob, jak promyšlený program proti šikaně začleníme do systému školního vzdělávacího programu. Obnáší to jeho uvedení do života na úrovni:
– řízení školy,
– vzdělávání pracovníků školy,
– preventivněvýchovné a vzdělávací činnosti žáků.


Zaměření na speciální prevenci

Přívlastek speciální vypovídá, že se program věnuje výhradně řešení šikany, a to prostřednictvím specifické primární prevence a prevence sekundární.

Co je myšleno specifickou primární prevencí? Jednoduše to, že učíme děti, jak ony samy mohou předcházet šikanování a řešit ho. Velká část naší práce se odehrává při pravidelných třídních hodinách. Důležitou úlohu zde hrají také výukové předměty, které mají významný vztah k prevenci násilí (např. občanská nauka, rodinná výchova, tělesná výchova).

Do speciálního programu patří rovněž sekundární prevence.

1. Zárodečné podoby šikanování se vyskytují více či méně na všech školách. A mohu dodat, že téměř i ve všech třídách. (Ve výzkumech, které jsem dělal, neexistovala téměř žádná třída, kde by nebylo alespoň jedno dítě, které se cítí bezbranné a tvrdí, že je mu opakovaně ubližováno.) Z tohoto prostého důvodu je důležité, aby třídní učitelé, metodici školní prevence, výchovní poradci uměli diagnostikovat a léčit počáteční stadia šikanování. Bez toho lze těžko udělat nějaký pokrok.

2. Dalším důvodem je to, že i ta nejlepší škola nedokáže zcela zabránit rozvinutí pokročilé šikany. Proto někteří pedagogové a zcela určitě metodik školní prevence musí umět spolupracovat v těchto případech s odborníky ze školních servisních zařízení (PPP, SVP atd.) a s odborníky ze státních i nestátních institucí (policie, OSPOD a oddělení sociální prevence OÚ apod.). Prakticky to znamená, že je potřeba pedagogy vytrénovat v několika scénářích, podle nichž vědí, co mají dělat a na koho se obrátit.


9.4 Vlastní program – jeho klíčové součásti

Po seznámení s hlavními principy zavádění programu se můžeme věnovat jeho konkrétnímu obsahu. V našem projektu jsme identifikovali 13 obecných klíčových komponent, které by neměly chybět v žádném programu. Prohlédněte si následující tabulku 23.

Přehled 13 klíčových komponent školního programu proti šikanování
– Zmapování situace – evaluace (před zavedením programu a po něm a také v jeho průběhu).
– Motivování pedagogů pro změnu.
– Společné vzdělávání a supervize všech pedagogů.
– Užší realizační tým (ředitel, zástupci třídních učitelů z 1. a 2. stupně, metodik školní prevence, metodik programu školy podporující zdraví, řešitel projektu).
– Společný postup při řešení šikanování (šest skupin základních scénářů).
– Prevence v třídních hodinách.
– Prevence ve výuce.
– Prevence ve školním životě mimo vyučování.
– Ochranný režim (demokraticky vytvořený smysluplný vnitřní řád, účinné dozory učitelů).
– Spolupráce s rodiči (vhodný způsob seznámení s nekompromisním bojem školy proti šikaně, například pomocí informativního dopisu; inspiraci naleznete v Příloze 10).
– Školní poradenské služby.
– Spolupráce se specializovanými zařízeními.
– Vztahy se školami v okolí (domluva ředitelů na spolupráci při řešení šikany, kdy se jí zúčastňují žáci z různých škol).

Všechny tyto komponenty jsou důležité, aby program mohl fungovat jako celek. Při chybění jedné ze součástí, například evaluace, je nebezpečí, že program zkolabuje, případně bude degenerovat. Každou ze součástí musíme rozpracovat a zakomponovat do ní metody speciální prevence šikany.

Vzhledem k omezenému rozsahu knihy okomentuji obsah pouze u součásti společný postup při řešení šikanování. Pro orientační představu o důležitosti zakomponování metod do programu nám to však postačí.


Společný postup při řešení šikanování

Co se skrývá za komponentou nazvanou společný postup při řešení šikanování? Je to připravenost pedagogů odborně a jednotně řešit konkrétní situace a umění spolupracovat mezi sebou a s odborníky zvenku. Prakticky to znamená, že se naučí pracovat se šesti skupinami scénářů, což jim umožní zvládnout celé spektrum šikan. Vyžaduje to od nich schopnost kvalifikovaně odhadnout stadium a formu šikanování a s ohledem na cíl léčby volit konkrétní scénář (připomeňte si tab. 10).


9.5 Úkoly v kostce, které vedou k efektu

Nakonec zkusím vyzdvihnout nejpodstatnější úkoly programu, které vedou k efektu.

1. Všichni pedagogové školy musí být vycvičeni prostřednictvím modulového kurzu (alespoň v rozsahu 32 hodin) ve zvládání šesti scénářů (viz tab. 10, str. 169). První a druhou skupinu by měli zvládnout kompletně sami. U dalších – třetí až šesté skupiny scénářů – potřebují rozpoznat jejich vhodnost a k tomu zvládnout nejnutnější krizové kroky, včetně spolupráce s odborníky. Malá poznámka k úplnému zvládnutí prvních dvou skupin scénářů. Zde jsou důležití zejména třídní učitelé, výchovný poradce a metodik školní prevence. Měli by umět poskytnout první pomoc do třetího stadia a celkovou léčbu pro první dvě stadia u obyčejných počátečních šikan. Těchto šikan je bezkonkurenčně nejvíc a musí je potírat škola sama. Rámcový třídní program pro první dvě stadia může vycházet z filozofie, komunitních principů, pravidel a metod ZIP vyladěného do třetího stadia šikanování.

2. Je potřeba, aby odborníci ze servisních zařízení, kteří mají školu na starosti, uměli pracovat se třetí až šestou skupinou scénářů. To vyžaduje ve většině případů, aby někteří z nich absolvovali trénink a supervizi v diagnostice a řešení neobvyklých a pokročilých šikan. Ty patří, jak víme, do druhé oblasti scénářů, kdy škola potřebuje pomoc zvenku. Užitečné by bylo, kdyby tito odborníci měli vypracován vlastní projekt Bezpečná třída, jehož indikační kritéria pro odbornou péči budou vycházet z klasifikace stadií šikanování v této knize.

3. V celé škole musí být zmapován výskyt šikanování před zavedením (a samozřejmě i po zavedení) programu. Je to důležité ze dvou důvodů:

– Je to motivace pro pedagogy. Rozkrytí situace v konkrétních třídách bývá překvapením, ale když je uděláno citlivě, je bráno jako výzva ke změně. Prakticky to znamená udělat na počátku školního roku šetření od 4. do 9. tříd. Děti zpětně hodnotí své vztahy se spolužáky za minulý školní rok. Výsledky je potřeba prezentovat – nejlépe na některém z modulu vzdělávání. Orientační mapování vztahů u dětí v 1. až 3. třídě probíhá spíše později po absolvování 2. a 3. kurzu a dělají je s dětmi třídní učitelky prostřednictvím her, malování apod.

– Použité metody dovolují ve většině případů udělat prvotní kvalifikovaný odhad stadia, formy šikanování a s ohledem na cíle léčby nastavit základní směr léčby pro jednotlivé případy šikany ve třídách, ale i pro šikany, které se dějí mimo třídu v areálu školy. Po doplnění diagnostiky lze vypracovat konkrétní programy šité na míru.


9.6 Závěr

Předložený program nečeká, co se bude dít, ale aktivně šikanu vyhledává a prostřednictvím nové metodiky ji diagnostikuje v rámci šesti skupin scénářů a následně diferencovaně léčí. Poměrně jemná prvotní vnitřní diagnostika umožňuje nastavit základní směr léčby. Po doplnění diagnostiky (připomeňte si pět kritérií pro první pomoc a další kritéria pro práci se skupinou) následuje vypracování programu šitého na míru. Touto neprodlenou, cílenou a alternativní léčbou se dosahuje mimořádný a rychlý efekt programu.



Objednat si knihu můžete ZDE nebo ZDE.

1 komentářů:

Anonymní řekl(a)...
12. května 2011 17:54  

A nezapomněli autoři na šikanu učitelů? Už je jí pomalu tolik, co šikany žáků...