Jana Hrubá: Pomáhá naše školství zvýšit konkurenceschopnost ČR?

středa 29. června 2011 ·

Je velmi záslužné, že fórum Hospodářských novin 21. 6. 2011 bylo věnováno otázkám vzdělávání. Tentokrát šlo především o školství vysoké. Zástupci vysokých škol a zaměstnavatelé spolu veřejně nediskutují zase tak často. Zájem byl opravdu velký – sál v hotelu Jalta praskal ve švech. Šéfredaktor Petr Šabata, který fórum moderoval, přislíbil, že se Hospodářské noviny ještě letos k tématu vzdělávání vrátí.


Vystoupení panelistů byla směřována k těmto otázkám:
– Odpovídá nabídka vysokých škol poptávce českých zaměstnavatelů?
– Jaká opatření je třeba přijmout, aby bylo české školství schopné reagovat na rychle se měnící potřeby pracovního trhu a rozvoj ekonomiky?
– Podle jakých kritérií bychom měli hodnotit vzdělávací instituce?
– Přinese nový zákon o vysokých školách zaměstnavatelům lépe připravené absolventy?
– Jak se mohou firmy podílet na výchově svých budoucích zaměstnanců?

Jako panelisté vystoupili:
Ivan Wilhelm, náměstek pro výzkum a vysoké školství, v zastoupení ministra školství
Marcel Chládek, stínový ministr školství za ČSSD
Petr Fiala, rektor Masarykovy univerzity a předseda České konference rektorů
Daniel Münich, člen NERV a akademický ekonom, CERGE-EI
Radek Špicar, ředitel vnějších vztahů ŠKODA AUTO a. s. a viceprezident Svazu průmyslu a dopravy
Martin Tlapa, náměstek ministra průmyslu a obchodu

Informace Ivana Wilhelma k připravovanému vysokoškolskému zákonu můžete sledovat na videozáznamu ZDE.


Nabídka škol neodpovídá poptávce trhu práce

Na tom se diskutující shodli. Podle Marcela Chládka je to vinou obou stran. Bakalářské studium by mělo být plnohodnotné a akceptovatelné zaměstnavateli. V debatě o středních školách se objevuje velká disproporce – málo všeobecného vzdělání i málo odbornosti podle požadavků podnikatelské sféry. Kvalita škol by měla být hodnocena také podle uplatnění absolventů v praxi. Studenti i pedagogové by měli mít větší možnost stáží v zahraničí, ale i v českých firmách. Slabinou je i další vzdělávání, které by mělo dostat podporu. Učitelům chybí znalosti z andragogiky.

Petr Fiala připomněl, že podíl vysokoškoláků je stále velmi nízký, a proto mají na trhu práce dobré uplatnění a vysoké platové ohodnocení. Profitují ze svého vzdělání. Požadavky pracovního trhu na flexibilního a zároveň profesně orientovaného absolventa se obtížně spojují. Důležité je zapojení firem do výchovy zaměstnanců. Spolupráce s podnikatelskou sférou funguje na Masarykově univerzitě napříč obory.

Daniel Münich prezentoval na grafech náklady (ne)reforem a odhady dopadů funkční gramotnosti na dlouhodobý růst HDP podle několika scénářů. I tehdy, pokud by se funkční gramotnost okamžitě a výrazně zlepšila, projeví se nárůst HDP až někdy v roce 2050, až bude uhrazen deficit. Dopad neprovedení reforem si snadno můžeme domyslet. Řekl, že zatím nevíme, co je příčinou poklesu gramotností. Zřejmě to má něco společného se zřízením vyšších územně správních celků a se společenskými změnami (byly testovány různé generace studentů!).

Podle Radka Špicara považují zaměstnavatelé vzdělávací systém pro konkurenceschopnost za určující. Nabídka ovšem poptávce neodpovídá. Chybí nízko i vysoce kvalifikované síly. Kolaps středních odborných učilišť řeší firmy zakládáním vlastních škol. Počet vysokoškoláků roste, ale problém je s jejich kvalitou. Mohl by se řešit migrací, ale tomu brání špatná legislativa. Proces přijetí kvalifikované zahraniční síly je nejdelší v Evropě. Problém je i se strukturou vysokých škol – neodpovídá tomu, že Česká republika závisí na průmyslu. Nadnárodní podniky, které tu zpočátku zakládaly montovny, teď už chtějí servisní centra, podniky s vyšší přidanou hodnotou, vývoj a výzkum, ale nenacházejí dostatek kvalifikovaných pracovníků. Potřeba jsou i kvalitní bakaláři – Česko by mělo změnit svou tradici titulománie. Problémem u absolventů všech typů škol jsou jazykové znalosti, nedostatečná praxe a soft skills (dovednost psát, diskutovat, obhajovat své názory). Spolupráce univerzit s podniky příliš nefunguje (i když existují i dobré příklady), problém je i v legislativě (správní rady).

Martin Tlapa shrnul, že vzdělávání je jeden z rozhodujících faktorů zvyšování životní úrovně. Musí počítat s neustálými změnami, učit flexibilitě a motivovat pro celoživotní učení. Problém je v tom, že se zhoršují gramotnosti a vzdělávací systém je rigidní a odmítá změnu. Rodiče jsou podle studie McKinsey spokojeni (75%), ale měli by poptávat změnu. Reforma vysokých škol by měla směřovat studium k reálnému uplatnění absolventů na trhu práce.


Jaká opatření je tedy třeba přijmout?

Ivan Wilhelm zdůraznil, že je potřeba odstartovat reformu vysokých škol jako komplexní změnu. Je třeba využít ochoty politiků k reformám (viz vládní prohlášení). Akademická obec i veřejnost se shoduje, že hlavním nástrojem je diverzifikace vysokých škol. Tento pojem je ale chápán různě. On ho chápe jako proces: nastavit pravidla hry a pak podle nich hrát. Nutnou podmínkou je řešení otázky excelence – zvýšit podíl kvalitativních ukazatelů. Masifikace počtu studentů by měla přejít na kvalitu. Je třeba stanovit legislativní rámec zákonem o vysokých školách a zákonem o podpoře studentů, který by odstranil bariéry vstupu na VŠ. Řada otázek je už vydiskutována. Nejde jen o školné – to tvoří jen malou část. Vysoké školy musí pěstovat tvůrčí činnosti a ukazovat jejich výsledky. Věnovat se tvůrčím činnostem bude známkou excelence. Segmenty průmyslu a výzkumu musí být na partnerské úrovni – táhnout za provaz jedním směrem!

Marcel Chládek souhlasil, že reforma je nutná, a nabídl možnost spolupráce. Zdůraznil, že reforma se nemůže měnit podle toho, kdo je právě ministrem – je nutná stabilizace školství. Citoval: „Ne doleva, ne doprava, ale dopředu!“ Důležitá je provázanost celého systému – jde přece o celoživotní vzdělávání. Ministři bohužel vždycky vytrhnou jen některou část.

Petr Fiala označil jako klíčové změny diferenciaci VŠ, změnu systému akreditací a změnu jmenování profesorů a docentů. Chybí systém hodnocení kvality škol. Každá škola by měla mít i vnitřní systém hodnocení kvality. Poslední tři roky už počet studentů VŠ neroste – stát za nárůst neplatí. Kromě regulace by měly být použity i motivační nástroje. Vysoké školy dělají víc, než je známo (např. kurzů celoživotního vzdělávání se na Masarykově univerzitě účastní ročně 20 tisíc lidí, kteří si je platí), ale narážejí na hranice systému. Je třeba reformovat systém.

Daniel Münich připomněl, že neumíme hodnotit kvalitu vysokých škol. Než se to naučíme, bude to trvat nejméně 5 let, hodnocení kvality vzdělávání je ještě obtížnější. Stát by měl zřídit informační systém o vysokých školách pro uchazeče i zaměstnavatele. Žebříčky vysokých škol v denících to jen suplují. Informace nejsou systematicky zpracovávány.

Radek Špicar doplnil, že by se studenti a rodiče měli dovídat také pravděpodobnost uplatnění a výše platu – pohnulo by to poptávkou. Pomohlo by i školné – fakulty, o které je zájem, by ho mohly mít vyšší. (Od účastníků se ozvalo: „Nemělo by se jmenovat školné, ale následně vybírané děkovné za výhody vysokoškolského vzdělání!“)

Martin Tlapa řekl, že řešení nabízí Strategie pro konkurenceschopnost 2012–2020. Je potřeba vtáhnout zaměstnavatele, investovat do učitelů a změnit obsah vzdělávání – položit důraz na gramotnosti pro moderní život.

Zajímavé podněty zazněly i v diskusi účastníků:
– návratnost investic do vzdělávání prudce klesá s věkem – investovat do předškolního vzdělávání znevýhodněných dětí, abychom nepřicházeli o talenty;
– Finsko podporuje všechny děti;
– firemní školky nejsou řešení;
– při hodnocení výsledků PISA nemluvíme o propadu chlapců a o tom, že se polovina žáků netěší do školy;
– problémem SOU je boj škol o žáka;
– musí dojít ke změně financování středních škol;
– některé školy vychovávají absolventy pro Úřad práce, protože přizpůsobují své vzdělávací programy zájmu studentů a rodičů a nemají motivaci pro požadavky trhu práce;
– změnit pohled veřejnosti na řemesla;
– státní maturity jsou prezentovány jako filtr – není jisté, zda je dobře nastaven a zda je dobrý obsah;
– prostředky na bakalářské, magisterské a doktorské studium přidělovat podle kvality studia;
– penalizovat studenty za opakování zkoušek – pak se kvalita zlepší;
– lidé se podle zveřejněných čísel neorientují – nezaměstnanost absolventů FF je nižší než u absolventů technických oborů;
– podniky by měly diferencovat, z jakých škol absolventi přicházejí – silný kvalitativní prvek!

Problémů kolem vzdělávání a jeho kvality je dost a dost. Je dobře, že se diskuse konečně přenesla za hranice resortu školství. Doufejme, že to nebude naposledy.

0 komentářů: