Kateřina Trnková: Podmínky vzdělávání na málotřídních školách

středa 5. října 2011 ·

Příspěvek se zabývá podmínkami vzdělávání na málotřídních školách v České republice, konkrétně personálním zajištěním výuky a materiálně-technickými podmínkami vzdělávání. V obou ohledech měly málotřídky u nás i v zahraničí vždy svá specifika a pověst špatně vybavených škol. Příspěvek přibližuje současnou situaci na těchto školách, a to na základě výsledků analýz Výročních zpráv České školní inspekce a dat z dotazníkového šetření realizovaného na málotřídních školách.


Zdroj: Trnková, Kateřina: Podmínky vzdělávání na málotřídních školách. Sborník příspěvků z konference ČAPV Svět výchovy a vzdělávání v reflexi pedagogického výzkumu. České Budějovice: Jihočeská univerzita, 2007, str. 124–133, ISBN 978-80-7394-061-4.



Málotřídní školy jsou charakteristické tím, že alespoň v jedné jejich třídě jsou společně vyučováni žáci různých ročníků. Tyto školy tvoří i dnes významný podíl ze všech základních škol, zhruba 38 % z našich základních škol je málotřídních.

Jedním z témat, které je s nimi historicky spojováno, je, jaké podmínky vzdělávání na těchto školách existují. Podmínkami vzdělávání se v zásadě myslí dvě věci, jednak materiálně-technické zabezpečení vzdělávání (stav budovy a jejího vnitřního zařízení, učebny, pracovny, jejich počet, velikost a vybavení, fondy učebnic a didaktických materiálů) a jednak personální zajištění výuky (kvalifikovanost pedagogických pracovníků, resp. jejich podíl).

V minulosti docházelo k tomu, že tyto školy nebyly dostatečně rychle po hmotné stránce modernizovány. Ještě koncem 60. letech píše Koukal o tom, že „65 % ZDŠ v republice nemá tělocvičny, 67 % nemá jídelnu, 82 % škol se vytápí lokálně a 48 % škol nemá splachovací záchody“ (1970, s. 130). Takové podmínky pro vyučování si dnes již dovede málokdo představit.

V současnosti pochopitelně musí základní standard v technickém vybavení školní budovy každá základní škola splňovat, avšak tělocvična nebo jídelna nejsou třeba samozřejmou součástí škol. Rozdíly lze ve školách nacházet i ve vybavení školním nábytkem, učebnami či pracovnami pro učitele. Rovněž fond učebnic, pomůcek a další didaktické výbavy může vykazovat různou úroveň. Zajímalo mě, jaké doklady existují o materiálně-technickém zajištění výuky na málotřídkách a co o této situaci vypovídají.

Kromě materiálně-technického zabezpečení výuky se na podmínkách vzdělávání ve školách podílí i personální zajištění výuky. Plná odborná kvalifikovanost učitelů ZŠ není v naší republice zcela běžná, na 1. stupních ZŠ pracovalo k 30. 9. 2005 přibližně 18 % nekvalifikovaných učitelů (Statistická, 2007). Dá se očekávat, že skupina nekvalifikovaných učitelů je vnitřně diferencovaná a dá se očekávat, že jednou z proměnných, která skupinu diferencuje, je i umístění školy na pomyslné ose venkov – město. Svou roli může sehrávat i organizační typ školy. V současnosti, kdy už je zrušen institut „umístěnek“ a školy i učitele mají svobodu ve volbě pracovníků, resp. pracoviště, pravděpodobně roste význam těchto faktorů. Je pravda, jak se někdy traduje, že málotřídky se v současnosti potýkají s obtížemi v obsazování učitelských pozic kvalifikovanými učiteli? Jakého podílu málotřídních škol se tento problém týká?

Částečné odpovědi na tyto otázky jsem našla ve Výročních zprávách České školní inspekce (dále ČŠI), která právě tuto situaci na školách monitoruje. Tyto informace jsem pak doplnila o data získaná dotazníkovým šetřením na málotřídních školách v Jihomoravském kraji…


Celý text příspěvku si můžete přečíst ZDE.

0 komentářů: