Danah Boydová: Relevatní dovednosti se mladí nenaučí ve škole

úterý 20. března 2012 ·

Antropoložka Danah Boydová nemá ráda termín „digitální domorodci“ a říká, že k současným mladým lidem není třeba přistupovat jako k obyvatelům jiné planety.


Zdroj: web SCIO


Časopis Technology Review hovořil s Danah Boydovou o tom, zda současné mladé ovlivnila zkušenost vyrůstání s internetem a sociálními médii, zda dospívání prožívají jinak než předchozí generace. Boydová je sama zástupkyní „internetové generace“ a tvrdí, že dospívající prožívají stejné příběhy s tím rozdílem, že probíhají na sítích.

Z rozhovoru jsme vybrali otázky zaměřené na přechod studentů do prvního zaměstnání a na to, co od čerstvých absolventů očekávají zaměstnavatelé.


TR: Co dnes zaměstnavatele nejvíc na absolventech zajímá?

Boydová: Podniky si mladé idealizují a současně se k nim chovají povýšeně. Představují si, že mladí budou zdrojem kreativního přístupu, ale současně naříkají nad jejich komunikačními dovednostmi, prací s informacemi a jednáním s lidmi. Některé společnosti chtějí vědět, jestli mohou mladí lidé přijít a zachránit je vymýšlením inovací. Chtějí také vědět, jestli mohou být mladí vytrénováni jako loajální zaměstnanci. Jinými slovy: některé společnosti očekávají od mladých, že budou kouzelnou převratnou silou, zatímco jiné hledají povolné pracovníky. Je to ještě horší, řada společností si představuje převratnou sílu, kterou lze kontrolovat.

TR: Nad čím by se měli zaměstnavatelé zamýšlet?

Boydová: Z řady otázek z podniků je patrné, že společnosti vidí mladé lidi jako vetřelce z jiné planety. Podle jejich představy jsou to postavy z vědecko-fantastické literatury, neustále připojené k internetu a neschopné komunikovat bez prostřednictví médií. Velmi často podniky předpokládají, že tito „digitální domorodci“ jsou technologicky velmi zdatní, oni jsou však často méně technologicky vyspělí než starší zaměstnanci. Celkově možná víc experimentují, ale nejsou nutně vyspělejší. Společnosti by se proto měly zamýšlet nad tím, jak podpořit mladé, kteří jsou připraveni víc riskovat, ale nemají velký rozsah dovedností. Zaměstnavatelé by měli zjistit, jaké konkrétní dovednosti nabízí uchazeč a jaký je rozsah toho, co neumí.

TR: Jak byste definovala generaci, která vyrostla se „sítí“? Jsou odlišní?

Boydová: Nesnáším termín „digitální domorodci“, protože si myslím, že nevystihuje přesně situaci dospívání poté, co byl vynalezen internet. Internet nezpůsobil nějaké kouzlo, díky kterému by mladí lidé byli chytřejší nebo hloupější nebo lépe rozuměli technologiím. Současná mládež se pohybuje na široké škále, pokud jde o znalost techniky. Mnozí z mých vrstevníků (třicet let a něco) ví mnohem víc o technologiích a internetu než dospívající, se kterými hovořím. Mnoho mladých má velmi omezenou mediální gramotnost, informační gramotnost, překvapivě špatné technické dovednosti. Ano, téměř všichni vědí, jak komunikovat na Facebooku nebo poslat textovou zprávu přátelům, ale jen málo z nich rozumí zásadám ochrany osobních informací na Facebooku nebo si dokáže vytvořit aplikaci pro mobilní telefon.

Lidé se liší podle toho, jak využívají technologie a sítě ve svém každodenním životě a činnostech, nezávisle na věku. Dnešní mladí lidé nejsou radikálně odlišní od mladých v předešlých generacích. Zajímají je hlavně přátelé, ačkoliv rodiče by chtěli, aby se věnovali vzdělání. Jejich společenský život jen probíhá jinde.

TR: Jaké podstatné otázky z hlediska antropologie budou spojeny s nástupem mladých lidí do zaměstnání?

Boydová: Sledujeme-li přechod mladých do zaměstnání, musíme se podívat na to, jaké přístupy k učení u nich vypěstovala střední a vysoká škola. Bohužel se mnoho mladých ve škole nenaučí učit se. Ve škole jsou připravováni na zaměstnání, která neexistují. Učí se memorovat a odpovídat na otázky v testu. Učí se plnit příkazy a postupovat podle stanovených bodů. Studenti jsou v současné škole vyučováni tak, aby uměli fungovat v industriální době. Současná úřednická práce a práce v sektoru služeb však vůbec nevypadá jako to, co je učí ve škole. Připomíná spíš způsoby učení, které mladí využívají při rozvíjení svých koníčků a zájmů. Například on-line spolupráce při zapisování titulků pro příběh anime, nebo úsilí při vytváření facebookové stránky pro oblíbeného hráče košíkové – to jsou činnosti platnější pro jejich budoucí zaměstnání než to, co se naučili ve škole.

Velká část dovedností, které jsou požadovány po současné pracovní síle, spočívá v komunikaci, spolupráci a koordinaci. Tyto dovednosti se mládež nenaučí ve škole, ale na síti. Ovšem spolupracují-li na síti, nepřemýšlejí o konkurenci nebo omezeních nebo hierarchii tak jako ředitelé firem. Po nástupu do práce jsou pak zmateni, což se zdá být důsledkem užívání technologií, ale je to ve skutečnosti výsledek nefungujícího školského systému.


Zdroje: ZDE a ZDE

0 komentářů: