Václav Vlk st.: A je to zadarmo!

středa 14. března 2012 ·

To je heslo, které má pro reklamu mimořádnou cenu. Jak je něco zadarmo, nastane všeobecné nadšení. Tedy čím víc je ona osoba duševně mdlá, tím více je nadšená. Bystřejší vědí, že zadarmo není nikdy nic. Společnost si pomalu uvědomuje, že zdraví a zdravotnictví zadarmo není, u vzdělání to však nějak ne a nechápe.


Zdroj: Neviditelný pes 12. 3. 2012

…Základním problémem nejsou ani na svých místech zabetonovaní profesoři a docenti, ani studenti zdarma studující, či často jen jakoby-studující mládežníci, ale základním problémem je to, že společnost sama neví, co chce a co by měla chtít.

Jistěže všichni chceme být úspěšní v zápase o vzdělání a dostat se mezi nejvzdělanější, a tedy nejúspěšnější národy a státy. Ale to si nejdřív musíme říct, jak to chceme udělat. Prozatím mi naše školství, které zápasí se základními pojmy – co je to základní škola, co středoškolské vzdělání a co vysokoškolské, případně univerzitní vzdělání – připadá jako adolescent, který neví, kým vlastně má být. A navíc se značná část vysokoškolské veřejnosti bouří proti tomu, aby byl stanoven přesný a jasný rámec a jeho struktura a logistika. Školství je hierarchické. Takzvaná „svoboda vzdělání" je pouze podmíněná. Nejprve se musíte naučit číst a psát a pak teprve studovat goniometrické funkce…

…Problém byl v tom, že školní systém prosazovaný Unií je postavem jinak než původní středoevropský. Takže nezná základ našeho středního odborného školství stavěného pro průmyslovou zemi, tedy „průmyslovky". V kombinaci s ničím nepodloženým nadšením z takzvané „vědomostní ekonomiky" a jako mantra omílaným tvrzením, že je možno „vysokoškolsky vzdělat" 70 až 90 procent obyvatel. Vzdělat na základním stupni 95% obyvatel jistě lze, toho jsme dosáhli za Rakouska někdy kolem roku 1890. Ale vzdělat vysokoškolsky 60% obyvatel, jak požadují neustále v tisku euronadšenci, je nesmysl. Z hlediska duševního potenciálu obyvatelstva je podle neurologů, psychiatrů a psychologů prakticky nemožné vzdělat kvalitně 70% žáků na úrovni střední školy našeho typu, tedy průmyslovky, odborné školy zdravotní atd.

V souladu s téměř maoistickou představou vzdělanostního „velkého skoku" ve školství vyrostly všude možně takzvané vysoké školy. Ovšem úroveň některých z nich je dle zlých jazyků často nižší, než byla kdysi v šedesátých letech na tzv. nižších, tedy dvouletých průmyslovkách. Jakoby vysokých škol je jako máku, profesorů, docentů a doktorandů jak fakturantek, každý, kdo dokáže s obtížemi spočítat trojčlenku, je vysokoškolák tu na pět, tu na osm let se všemi výhodami. A platí to celé zásadně jiní než ti, co se pohybují na vysokých školách. Komu z nich by se to nelíbilo? Tedy myslím ty, co zdarma studují.

Takže základem je udělat pořádek v kvantifikaci a kvalifikaci úrovně škol. Říci nahlas, ať se to plánovačům z Unie libí či nelíbí, že to, co my si představujeme pod pojmem vysoká škola, není škola pro každého. To, že všichni budou Bc. anebo Mgr., nevypovídá o úrovni vzdělanosti. Trvá-li Unie na svém, tak abychom neudělali našincům problémy, když hledají zaměstnání v zahraničí či u cizí firmy, přejmenujme průmyslovky na vysoké školy. Oddělme university, kde se má dělat věda a studovat špičkoví studenti, od Vysokých průmyslovek a dávejme klidně zdravotním sestrám po dvou letech na zdrávce „maturitu" a po skočení titul Bc. Když není vyhnutí. Proč mají vypadat jako hlupačky proti konkurentkám na Západě.

Ale pamatujme si, že to nejsou a nebudou vysoké školy vědeckého stylu!

Máme-li tak rozjuchanou studující mládež, která se domnívá že jim po neomezenou dobu všichni ostatní musí platit studia, přispívat na stravu, dotovat dopravu atd. atd., stanovme přísnější kriteria. Dnes existují fakulty (technické a odborné), v kterých vyletí ze studia pro neschopnost nebo lemploviny až 90 % studentů již v prvním ročníku. Osobně znám vysokou školu, kde nedávno neprošlo dál 100 %, slovy sto procent studentů prvního ročníku. Také stanovme, že university se studují zdarma pět let jen při absolvování všech zkoušek a zápočtů v základním termínu a pak už jen za peníze.

Po krátké době zjistíme, co to udělalo, a pak zaveďme rozumné školné. A abychom mohli zavést školné pro nadané málo majetné studenty, umožněme odpočet daní firmám na základě smluv se studenty a vysokými školami. Pepíček bude studovat, peníze za něj zaplatí firma, když propadne, Pepíček pěkně penízky vrátí. Když absolvuje, firma jej určitě bude mít chuť přijmout.

Když jsme tady dvacet let bláznili a skákali z reformy do reformy, začněme postupovat klidně krok za krokem. Spočítejme si, jestli může pan profesor přednášet 56 hodin denně a přitom napsat za rok pět zásadních vědeckých prací, jak hlásají jeho pracovní doklady. A donuťme studenty a profesory přiznat, že vysoká škola je byznys. A že opak tvrdí jen blouznivci, maoisti a lháři.

Spojme kvalitu jejich studia i výuky s penězi. Tak jim v praxi předvedeme, že studium a peníze spolu úzce souvisí. Tím, že je donutíme studovat. Proto, aby studovali, je vlastně my ostatní platíme.

Nebude to ideální, jako nic na světě, ale alespoň něco. Protože jinak tady budou samí Bc., Mgr., dr. a Ing., co se budou podepisovat čtyřmi křížky. Ten čtvrtý křížek, to bude ten titul.


Celý text najdete ZDE.

0 komentářů: