Jana Hrubá: Je možné sblížit názory na koncepce vzdělávání?

pondělí 18. června 2012 ·

28. května 2012 se konala v Senátu konference Stálé konference asociací ve vzdělávání (SKAV) „Rozdílné koncepce vzdělávání a jejich důsledky s podtitulem Kterou cestou se chceme vydat?“ Konference zpravidla řešení nepřinášejí, ale dávají příležitost se vzájemně slyšet. To ocenili účastníci i tentokrát.


Tato možnost byla umocněna mimořádně pestrým složením účastníků. Kromě učitelů a ředitelů škol se tu setkali vysokoškolští pedagogové, pracovníci resortních ústavů, zřizovatelé škol, zaměstnavatelé a podnikatelé, zástupci asociací, vzdělávacích programů, neziskových organizací zabývajících se vzděláváním a ojedinělí pracovníci MŠMT, ČŠI a jeden senátor – Marcel Chládek, místopředseda Výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice Senátu PČR, ve spolupráci s kterým (a s o. p. s. Pomáháme školám k úspěchu) se konference konala. Bylo to tak trochu symbolické: jako by koncepce vzdělávání zajímaly dnes už širokou skupinu partnerů vzdělávání, ale ty, kteří o něm rozhodují a vytvářejí pro ně podmínky, jen ojediněle (nakonec to není žádná novinka a jistě se to promítá do současného stavu). Potvrdil to i senátor Chládek, když řekl, že senátní výbor pořádá různá veřejná slyšení k problémům vzdělávání, ale jen málo lidí z Parlamentu se jím opravdu zabývá a těchto akcí se zúčastňuje.

Moderátorem byl Tomáš Feřtek ze společnosti EDUin, o. p. s. V úvodu zdůraznil, že v poslední době se v diskusích naráží na problém nejasných cílů vzdělávání. V podstatě existují dvě koncepce: 1. stát má zajistit, co potřebují zaměstnavatelé, 2. vzdělávací systém má sloužit občanům, rozvíjet jejich schopnosti a kompetence. Zástupci obou směrů se dnes sešli v panelu.


Je vzdělávání tím, čím má být? A ne-li, v čem je problém?

Úvodem do problematiky bylo vystoupení prof. Zdeňka Heluse z PedF UK pod výše uvedeným názvem. Řekl, že se pod dopady krize nacházíme v přelomové době, která je nejen ekonomickým kolapsem, ale vleklou krizí člověka a jeho způsobu života. Proto je třeba něco dělat především v oblasti edukace – vzdělávání a výchovy.

Představil několik existujících odpovědí na otázky po účelu vzdělávání:
1. Vzdělání má sloužit utváření lidských zdrojů a posilování konkurenceschopnosti.
2. Vzdělání má sloužit tomu, aby si člověk života užíval, aby z života vytěžil co nejvíce požitků (trend individualistického hedonismu).
3. Vzdělání má člověka vybavit širokým spektrem různých „gramotností“ – tedy způsobilostí zvládat informace, zabezpečujících efektivní fungování v různých oblastech společenského života.
4. Vzdělání je chápáno jako významný činitel kvality života. Vzdělaný člověk si ví lépe rady v organizování svého života, řešení problémů a předcházení kolizím.
5. Vzdělání a vzdělávání je závažnou aktivitou nápravy věcí lidských.
6. Vzdělání je aktivním a tvořivým výrazem starosti o člověka, aby se našel ve svém poslání, naplnil smysl života svého, osobního i obecně lidského.

Oproti zúženému pojetí vzdělávání zdůraznil výuku osobnostně rozvíjející. Definoval ji jako „ucelený náhled na svět a na místo / poslání člověka v něm. Díky svému vzdělávání, tím, že obšírněji a hlouběji rozumí světu a svému místu v něm, člověk ze své pozice přejímá ve světě a za svět spoluzodpovědnost. Uvědomuje si také hrozivost destrukcí a škod, které může svým jednáním způsobit, ale neméně i šance tvořivosti a konstrukce, kterými může svět obohatit. Takto chápané vzdělání úzce souvisí s komunikací. Vždyť skrze komunikaci s druhými lidmi se jedinec vzdělání dopracovává, sdílí je s druhými lidmi. V tomto smyslu je vzdělání jedním ze základních činitelů lidské pospolitosti.“

Cíle osobnostně rozvíjející výuky rozdělil na:
– Cíle kvalifikační.
– Cíle související s organizací a využíváním volného času.
– Cíle osobnostně rozvojové.
– Cíle emancipační.
– Cíle přesahové (transcendentující).

V pojetí osobnostně rozvíjející výuky se žák učí celou svou osobností a osobnost svým učením také rozvíjí. Prof. Helus položil důraz na potenciality žákova osobnostního rozvoje a vzdělávací úspěšnosti a vybavenost učitele kompetencemi pracovat s potencialitami žáků. Mezi profesionální kvality učitelovy osobnosti uvedl pedagogickou lásku, pedagogickou moudrost a pedagogickou odvahu a důvěryhodnost.

Svou přednášku prof. Helus uzavřel slovy: „Mnohé nasvědčuje, že se nacházíme v přelomové době, že je třeba konat jinak než dosud. To platí v neposlední řadě také pro pedagogiku: Měla by se vzchopit k sebevědomí své nezastupitelné povolanosti, podílet se na díle obratu. Pokoušet se o budoucí modely edukace. Spolu s tím musí vyvinout úsilí, je-li to nezbytné, být pedagogikou neposlušnou, vzdorující a ne převážně jen služebnou, odkázanou na úkoly zadané jí vrchností; pedagogikou, která ví o úkolech, které si musí stanovit ona sama…“

Celý text vystoupení prof. Heluse si můžete přečíst ZDE.


V čem spočívá rozdílnost koncepcí vzdělávání?

V panelové diskusi své názory prezentovali:
Radek Cikl / náměstek hejtmana Libereckého kraje a předseda Komise Rady Asociace krajů ČR
pro školství a sport
Hana Košťálová / vedoucí expertní rady projektu Pomáháme školám k úspěchu, členka výboru SKAV, o. s.
Jan Rýdl / člen představenstva Svazu průmyslu a dopravy ČR, předseda představenstva TOS Varnsdorf, a. s.
Ivan Smolka / ředitel Waldorfského lycea, zástupce Asociace waldorfských škol ČR, člen výboru SKAV, o. s.
Klára Šimáčková Laurenčíková / předsedkyně České odborné společnosti pro inkluzivní vzdělávání
Jiří Zajíček / předseda Unie CZESHA a Asociace středních průmyslových škol ČR, ředitel Masarykovy střední školy chemické

Zpočátku někteří z nich neviděli mezi koncepcemi vzdělávání ke konkurenceschopnosti a osobnostně rozvíjející výuky rozdíl. Postupně se však rozdíly v chápání smyslu a podoby vzdělávání vyjevily. Dialog nám mohou přiblížit myšlenky panelistů, které ovšem nejsou doslovnými přepisy (zkuste rozpoznat, do které názorové skupiny jejich autoři patřili):
– Nemyslím, že oba názory polemizují. Cíl je jeden: připravit člověka na život. Zaměstnavatelé chtějí, aby zaměstnanec uměl komunikovat, ale rozvoj osobnostních vlastností škola nedává. Spíše osvícené firmy investují do rozvoje lidí – bez úlev na daních!
– Jak daleko v rozvíjení osobnosti jít? Jsou všichni schopni studovat na vysoké škole? Jsou všichni vysokoškoláci uplatnitelní na trhu práce?
– Osobnostně rozvíjející výchova je od antiky k dispozici. Měli bychom se k ní vrátit. Výchova musí vést k tomu, aby se lidé dovedli o sebe postarat. Děti se mají ve škole zabývat lidskými možnostmi – „poznej sám sebe“.
– Ano, ale neopomíjet zaměření na pracovní život – profesní přípravu.
– Nelze ztotožňovat rozvojové vzdělávání se všeobecným. Otázka je, čemu budeme přizpůsobovat vzdělávání. Pojetí může být rozvojové, nebo výcvikové. Reformní pedagogika je likvidována. Vydáváme se na cestu výcviku. Rámcové vzdělávací programy nastolily postup „ke kompetencím přes znalosti“. Měli bychom změnit priority a obrátit postup od kompetencí ke znalostem.
– Jsme zemí, která je zaměřena na zpracovatelský průmysl. Neobejdeme se bez něj. Klesá demografická křivka a přitom se více studentů hlásí do všeobecného vzdělávání. Měli bychom se vrátit zpět do rovnováhy. Narůstá počet vysokých škol, hlavně humanitních. Je třeba vrátit to do proporcí.
– NERV dokladuje, že čím je vyšší vzdělání, tím vyšší je růst HDP. Konkurenceschopnost je také možnost rozvoje potencialit a talentů.
– Máme příliš mnoho vysokých a středních škol. Přijímací zkoušky se většinou nedělají. Většina žáků pokračuje na vysokých školách – to je systémová chyba.
– Musíme být schopni rozvíjet osobnost i profesní schopnosti – schopnost samostatného života, umět analyzovat problém a řešit ho. Kdo má nějaké vysvědčení, myslí, že se už nemusí učit.
– Optimalizace musí nastat, ovšem k nepopulárním opatřením není politická vůle.
– Rozhoduje kvalita předškolního a základního vzdělávání: co se děje s žákem po vstupu do školy, zda má každý možnost zažít úspěch, zda se děti cítí ve škole dobře, zda je učení smysluplné.
– V základních školách chybí polytechnická výchova, technika. Z toho plyne malý zájem žáků o technické studium.
– Absolventi technických škol mají šanci získat odpovídající práci. Motivace pro práci a úspěch je u nich však výjimkou. Firmy musí pokračovat v motivaci lidí.
– Nejde o to, co se děti učí, ale co se u nich rozvíjí. O vnitřní motivaci zájmem a ne možností zaměstnání.
– Učitelé by se měli zajímat o žáky, jejich schopnosti, z jakého prostředí pocházejí. Podpořit jejich talenty a plány.
– Vytrácí se odpovědnost, vědomí, že jsou také povinnosti, schopnost překonávat obtíže. Základní školy jsou málo naplněné – ale děti si nemohou ve škole jen hrát.
– Co udělat pro motivaci? Posílit pedagogický proces, vyvinout tlak na správné vyučování, například matematiky. Průběžné testování je v pořádku.
– Vést děti k soutěživosti, aby chtěly být nejlepší.
– Chceme-li, aby zaměstnanec převzal odpovědnost, jsou důležité osobnostní vlastnosti. To je problém škol, aby připravily dětí do života.
– Shodneme se, jací mají být studenti, ale ne, co znamená „pedagogika obratu“. Pro soutěživost tam místo není. Vychází z vnitřní motivace. Co to znamená pro učitele? Musíme pomoci učitelům, aby dokázali pomoci žákům. K tomu nejsou vytvořeny ve školách podmínky, vzdělání se nedoceňuje. Do rozpočtu by měly přijít peníze na pedagogické asistenty – neztratit žádné dítě.
– Důležitá je příprava budoucích pedagogů, pomáhat učitelům by měly mezioborové týmy (speciálních pedagogů, psychologů), mentoring, supervize, další vzdělávání.
– Změnit systém financování regionálního školství, více provázat normativy s potřebou podpory žákům. ČR dává spoustu peněz do „hašení požárů“, které vyvolává selektivní vzdělávací systém. Největší skupinou nezaměstnaných jsou žáci ze sociálně znevýhodněného prostředí. Věnovat pozornost těmto žákům, pomoci jim při startu. Inspirací by nám mělo být Finsko.
– Měli bychom se oprostit od idealistických představ – Gaussova křivka platí. Řešit hlavní problém: klesá úroveň výsledků vzdělávání, je nedostatek pracovníků na trhu práce.
– Osobnostně rozvíjející výuka není v rozporu, ale nesmí se vytratit profesní příprava. Měli bychom korigovat zaměření na požadavky trhu práce. Podnikatelé by měli získat oficiální statut pro přípravu mládeže.
– Antické Řecko si možná idealizujeme. Kolik lidí se tam zabývalo filosofií? Živili je rolníci. Nelze se věnovat jenom rozvíjení osobnosti, ale najít rozumný kompromis. Zavést testy, přijímací zkoušky, užívat i represe.
– Nemáme víc handicapovaných, ale neumíme s nimi pracovat. Přesto jsou tu ředitelé škol, kteří osobnostně rozvíjející výuku už realizují.
– Jsme v bodu, s kterým si nevíme rady. Vrátit se ke starému způsobu vyučování, nebo se vydat rozvojovou cestou, kterou ještě docela neznáme? Měli bychom se vydat novými cestami.


Aktivně diskutovali všichni

Odpoledne se účastníci rozdělili do šesti skupin a pod vedením moderátorů diskutovali k otázkám:
– Jak se má do vzdělávání v ČR promítat požadavek konkurenceschopnosti?
– Má být jedním z hlavních cílů vzdělávání podpora sociální soudržnosti?
– Chceme opravdu vychovávat žáky k zodpovědnému rozhodování a jednání?

Diskuse byla velmi živá a zajímavá, protože se v ní projevilo pestré složení účastníků. Vyměřený čas mnoha diskutujícím ani nestačil. Výstup z diskuse v závěru konference tlumočili v plénu moderátoři. Písemný souhrn názorů, které zazněly ve skupinách, bude po zpracování uveřejněn na webu SKAV.


A jaká byla zpětná vazba?

Krásné prostředí Hlavního sálu Valdštejnského paláce přispělo k atmosféře setkání a účastníci je ocenili. Mělo však i zápornou stránku v horší akustice velkého sálu, kterou ještě zhoršovaly rekonstrukční práce na budově.

Zvolenému tématu připsali účastníci vysokou aktuálnost („bohužel již 20 let!“), protože je stěžejní pro způsob a kvalitu života našich dětí. Stojíme opravdu na křižovatce a kontinuální debata by měla pokračovat.

Příspěvek prof. Heluse většinou velmi zaujal jako pedagogicko-filosofické východisko pro debatu, části přítomných připadal odtažitý od reality, teoretický a příliš obecný. Zřejmě záleželo na tom, do jaké hloubky sami promýšlejí problémy vzdělávání.

Výběr panelistů podle účastníků umožnil autentickou diskusi, zaujal polaritními postoji a názory a poučné bylo rozdílné pojetí smyslu vzdělávání. Chyběl zástupce středního proudu a hlavně politici a zástupci ministerstva školství – účastníci v tom viděli nezájem těch, kteří činí politická rozhodnutí.

Odpolední diskusi většina hodnotila jako korektní a efektivní, bylo pro ně zajímavé slyšet spoustu názorů širokého spektra. Škoda, že nebylo více času.

Každý si odnesl z konference něco pro sebe. Byla oceněna i vytrvalost SKAVu při hledání řešení koncepčních otázek. Výčet myšlenek, které by neměly zapadnout, byl opravdu obsáhlý. Alespoň dvě ocitujeme:
„Předpokladem konkurenceschopnosti je rozvinutá osobnost nejen v oblasti profesního zaměření, ale také v oblasti osobnostních předpokladů a hodnot.“
„Tříbení názorů prospívá všem.“

1 komentářů:

Anonymní řekl(a)...
18. června 2012 9:51  

Prof. Helus, jako jeden z mála pochopil, co je to "obrácení" a opatrně to nabízí těm, na kterých stojí obrácení dalších mnohých. Je však třeba podotknout, že nestačí vzývat obecnou spiritualitu, ale spiritualitu Krista, ve kterém je pravda srdce, (pokora, odpuštění, láska..) jež se liší od ztvrdlých srdcí současnosti. Inteligentní mozek a kamenné srdce nejsou pravou kvalitou, které by napravila základní neznalosti. Intelekt bez citu je právě ta hnací síla, která nás dovedla do každé krize, a která se manifestuje tím, že inflaci ducha přepočítáme raději na peníze a chceme se dalšími vypůjčenými penězi resuscitovat.

Žádná větší natrénovaná konkurenceschopnost nás nezachrání. Je to zmodernizovaný blábol, který nahradil minulá prázdná ideová hesla, která nikdy nedošla naplnění a proto je bylo potřeba je vyměnit.

Jestliže se nacházíme v přelomové době, musíme se ptát na čem ji "chceme lámat".

Kam se zrtratily všechny pokroky pedagogiky, když vláda trpěla Dobeše, který veřejně 2 roky připravoval euthanásii školství?

A když prof. Helus volá po prožitcích "paterého druhu", pak se ptám, kdo ze zřizovatelů a politiků stojí o takévé prožitky a kdo z nich je vlastně rozezná?

A kdo vybaví učitele pracovat s individuálními potencemi žáků?

Kdo se vytváří podmínky pro to, aby učitel byl dospělý? (Dospělost není titul.)

Jak má škola vytvářet hluboké mezilidské vztahy, když součástí konkurenceschopnosti je rozbitá rodina, svoboda sexu, úplatnost státního aparátu, nenápadná legalizace drog, legalizace vraždy nenarozeného dítěte?

Nezačíná ta pedagogika obratu ještě někde jinde?

(obyčejný člověk)

Pozvánky

Pozvánky na výstavy

Archiv

Česká škola