Vladimíra Spilková, Radka Wildová: Potřebujeme kvalitní nebo kvalifikované učitele?

úterý 2. září 2014 ·

Diskusní příspěvek k problémům úrovně vzdělávání učitelů a profesního standardu uveřejněný v časopisu Pedagogická orientace, roč. 24, č. 3, 2014.

Přinášíme dvě ukázky.

…Jak řešit současnou situaci?

Souhlasíme s názorem T. Feřteka z internetové diskuze, že klíčem k řešení problému je „všechna uvažovaná opatření posuzovat z hlediska, zda opravdu prospějí učitelské profesi a především dětem, žákům a studentům“. Chceme-li zvýšit kvalitu a profesionalitu učitelů, posílit prestiž učitelství, přitáhnout k této profesi kvalitní uchazeče, pak nelze připustit plošné snižování kvalifikačních požadavků. To by se v delší časové perspektivě vymstilo. K podobnému závěru dojdeme, díváme-li se na problém z perspektivy žáka a jeho rozvoje. Žáci si zaslouží kvalitní, vzdělané a stále se vzdělávající učitele, motivované a vnitřně zaujaté pro učitelskou práci, s chutí na sobě pracovat.

Učitelství je náročná profese, jejíž kvalitní vykonávání vyžaduje mnoho specifických profesních znalostí a dovedností, které se všude ve světě získávají systematickým vysokoškolským vzděláváním. Vysokoškolský diplom však sám o sobě (v žádném oboru) nezaručuje kvalitní vykonávání profese. Formální kvalifikace je základní podmínkou a nutným základem, který musí být dále rozvíjen celoživotním vzděláváním. Připustit další působení nekvalifikovaných učitelů, zde mám na mysli zejména středoškolsky vzdělaných, v učitelské profesi (jde zejména o učitele 1. stupně ZŠ, ale nejen o ně) by bylo hazardováním s kvalitou vzdělání české populace v příštích letech. Za velmi problematický považujeme návrh svěřit rozhodování o kvalifikaci učitele do rukou ředitele či nějakých „prověrkových“ komisí. Takové řešení lze snad dočasně, podmíněně připustit ve výjimečných případech, např. u školy, kde je tak vysoká nekvalifikovanost učitelů, že „nekompromisní“ přístup by mohl vést ke kolapsu školy.

Specifickou skupinou, které je zřejmě zapotřebí vyjít vstříc, jsou absolventi VŠ, kterým chybí profesní vzdělání, tedy pedagogicko-psychologické a oborově didaktické, ale mají delší praxi, jsou motivovaní pro učitelství a mají dobré výsledky práce se žáky. Těmto učitelům je třeba vytvořit dostatečnou nabídku takových forem vzdělání, které zohlední jejich potřeby a umožní jim doplnit si vzdělání ve zkráceném časovém horizontu…

(str. 428–429)


…A co dál, v delším časovém horizontu?

Aktuální potřeba řešit otázku nekvalifikovaných učitelů (ale kvalifikovaným, kompetentním způsobem) by neměla odvést pozornost od nutnosti řešit tento problém komplexněji, v širších souvislostech a z hlediska perspektivy.

Zejména jde o vytváření podmínek a zabezpečení učitelské profese (celkové podfinancování, nezájem mladých a schopných lidí o učitelství, nedostatek motivace pro profesní růst v podobě finančního ocenění kvalitních učitelů, stárnutí učitelských sborů, absence systematické podpory profesního rozvoje učitelů – např. péče o začínající učitele, mentoring). Chybí profesní standard definující kvalitní vykonávání učitelské profese v kontextu současných požadavků na školní vzdělávání. Dále jde o otázky kvality přípravného i dalšího vzdělávání učitelů.

Vzhledem k mnohaletému zanedbávání daných témat půjde o proces dlouhodobý, který bude vyžadovat intenzivní spolupráci všech zainteresovaných, zejména reprezentantů vzdělávací politiky, fakult připravujících učitele, školské praxe a profesních asociací. Fakulty připravující učitele jsou připraveny ke spolupráci. Je třeba začít formulováním profesního standardu – kdo je to kvalitní učitel, jakými klíčovými profesními kompetencemi má být vybaven, jak má vypadat příprava učitelů, co je jejím jádrem, jak motivovat učitele ke zkvalitňování práce se žáky, jak je podporovat v celoživotním profesním rozvoji a dalším vzdělávání apod. Profesní standard by měl být východiskem k rámcovému profilu absolventa a tím i k formulování kurikula učitelského studia. Stávající návrh profesního standardu a kariérního systému z dílny NIDV je velmi problematický, považujeme ho za promarněnou šanci.

K situaci fakult připravujících učitele (zejména pedagogických fakult) je třeba říct, že podmínky, které jsou nastaveny pro jejich existenci, nejsou dobré (jsou nesrovnatelné s podmínkami, které mají např. mnohé neziskové organizace, které operují na trhu se vzděláváním). Jde především o chronické podfinancování (nízké koeficienty financování učitelských programů), které tlačí fakulty k výuce ve velkých skupinách studentů, limitují množství pedagogické praxe studentů na školách (učitelé dostávají za vedení studentů na praxi směšnou odměnu) apod. Problémem jsou také kritéria hodnocení fakult a VŠ učitelů (hodnotí se vědecko-výzkumná činnost, počet grantů, publikací, kvalifikační struktura VŠ učitelů apod., ale např. pro pedagogické fakulty specifické autorské dílo – učebnice pro základní či střední školu, byť je třeba založena na teorii a výzkumu, nezískává žádné „body“ a tedy ani finanční prostředky pro instituci).

Z hlediska koncepce studia učitelství bylo velkou komplikací pro fakulty, že byly donuceny ke strukturování programů na bakalářský a magisterský. Velké množství času a energie bylo vyplýtváno na úpravy formy studia namísto zásadnější proměny celkové koncepce a obsahu studia.

Strukturované studium učitelství přes zvýšený objem práce pro studenta i učitele (např. dvoje přijímačky a státní zkoušky, dvě kvalifikační práce) nepřineslo zvýšení kvality přípravy studentů, spíše naopak. Jako příklad extrémně negativního vlivu vnuceného strukturovaného studia na kvalitu přípravy bylo zrušení tzv. klinického roku (klinické praxe v podmínkách intenzivní spolupráce fakulty a základních škol), který byl vysoce ceněný jak akademickou obcí, tak školskou praxí. V nových podmínkách se klinický rok do studijního programu „nevešel“.

Na fakultách je značný inovativní potenciál, který, dostane-li podmínky, může okamžitě nabídnout spoustu kvalitních forem výuky. Mnohé bylo ověřeno v rámci různých rozvojových projektů či výzkumných záměrů, ale k implementaci v širším měřítku chybějí finance a další nutné podmínky. Je smutné, kolik peněz se ve školství nesmyslně vyházelo v rámci evropských projektů, jejichž samotná režie spotřebovala mnohdy značnou část prostředků. Po jejich dokončení končí i dané aktivity, tzv. udržitelnost výsledků projektu bývá nízká. Kdyby alespoň část těchto prostředků byla využita v rámci institucí, které nesou hlavní odpovědnost za vzdělávání učitelů, mohli jsme být v procesu transformace přípravy učitelů už podstatně dál.

(str. 430–431)

Celý text si můžete přečíst ZDE.

V témž čísle časopisu si můžete přečíst i Stanovisko Asociace děkanů Pedagogických fakult ČR ke kvalifikačnímu vzdělávání učitelů.

2 komentářů:

Anonymní řekl(a)...
3. září 2014 13:58  

potrebujeme kvalitni i kvalifikovane ucitele, dnes studuje kazdy chudak a ani pred 28 lety, kdy studovalo nejlepsich 9 proc. prevazne absolventu gymnazii, nemeli vsichni prilis vysokou uroven, studen ucitelstvi matematiky si ve 3. rocniku VS pletl diskriminant s determinantem a jiny nebyl schopen definovat derivaci, dnes ma absolvent veejne vysoke skoly problem se zlomky a byv. ministr skolstvi mel na sve webove strance slovo "azilant", neboli hruba chyba ve slovnim zaklade

znacna cast soucasnych absolventu univerzity by za socialismu ani neslozilo prijimacky na gymnazium
vasicek karel

Anonymní řekl(a)...
10. září 2014 21:23  

Naprosto netuším, co má na mysli paní profesorka touto formulací:"K situaci fakult připravujících učitele (zejména pedagogických fakult) je třeba říct, že podmínky, které jsou nastaveny pro jejich existenci, nejsou dobré (jsou nesrovnatelné s podmínkami, které mají např. mnohé neziskové organizace, které operují na trhu se vzděláváním)." Neziskové organizace působící ve vzdělávání jsou závislé na projektech z EU a svých schopnostech vzděláváním si vydělat, z veřejných prostředků nedostávají žádné jisté peníze jako vysoké školy.Jejich situace je mnohem složitější, financování náročnější, management často krizový. Jejich činnost mnohdy efektivitou a dopadem mnohonásobně převyšuje práci VŠ. Kolegyně, která právě dostudovala pedagogickou fakultu, si zaplatila kurz Kritického myšlení a následně letní školu Začít spolu a nyní prochází kurzem matematiky profesora Hejného. Chce-li být inovativní a opravdu dobře učit, VŠ jí podle jejích slov bohužel nestačí. Mluvila o tragických nudných přednáškách které svou formou popírají obsah, o učitelích, kteří neumí učit a o vzácných jedincích, kteří pravděpodobně dostávají stejnou odměnu, ale odvádí skvělou práci - inspirují studenty k touze učit co nejlépe a dávají jim dostatek podnětů. Udělejte si pořádek na pedagogických fakultách a nesrovnávejte to, o čem málo víte. Zajímalo by mě, jak byste obstáli v neziskovém sektoru ve vzdělávání!