Jan Sláma: Malá poznámka o výchově

čtvrtek 11. prosince 2014 ·

“Nebudete tomu možná věřit a divili byste se, kolik nápadů a poučení načerpá člověk při obyčejné jízdě vlakem“, píše jeden z našich kolegů ve své glose.

Tak nedávno jsem zase jel a přes uličku seděl mladík naproti starší ženě. Ten chlapec seděl sesut v sedadle s nohou opřenou o koleno tak, že se botou nebezpečně přibližoval k hlavě oné paní. Z konverzace, kterou vedli, jsem pochopil, že se jedná o studenta učitelství. Žena byla patrně bývalá učitelka, teď asi již v důchodu nebo nedlouho před ním. Mládenec s ní diskutoval o formě, kterou se chystá zadat otázky dětem pro nějakou anketu ke své, snad závěrečné, práci.

Byl bych mu rád řekl, že kdyby se takto posadil v Izraeli, byl by důrazně napomenut. Ukazovat někomu podrážky bot se tam nevyplácí, jak jsme si všimli, když při podobném prohřešku bylo dotyčnému, či tenkrát dotyčné, nejprve gestem pohrozeno a pak už důrazněji, hlavní samopalu.

V našich zeměpisných šířkách často vidíme zejména mladé ženy moderující pořady v televizi, které zaujímají elegantní posed s nohou přes nohu. Je s podivem, jak v něm dlouho vydrží. Ovšem, že by svůj střevíček protisedícímu strkaly pod nos, nevídám. I řekl jsem si: „Jaký to asi bude učitel, jak bude na své žáky působit?“ Nebo už předem si jakýkoli výchovný prvek eliminuje? Zřejmě ho vůbec nenapadlo, že se chová neslušně. Jak jsou tedy asi studenti na pedagogických fakultách vedeni k působení na žáky?

Ovšem, z toho jednoho příkladu nelze vyvodit všeobecný názor. Doba je velmi složitá a chování lidí se velmi a rychle zhoršuje. Negativní působení můžeme vidět téměř na každém kroku. Bohužel i sdělovací prostředky a lidé v nich učitelům práci neusnadňují. Ve společnosti postrádáme vzory. Těmito vzory bývali učitelé. Už jen svým oblečením a chováním působili výchovně. Vzpomenu-li si na své učitele, a tenkrát to bývali většinou muži, tak na základní, střední i vysoké škole chodívali společensky oblečeni. V obleku a s kravatou.

Dnes se společenský oděv často omezí jen na ne příliš čisté džíny. Syn si ze střední školy odnesl vzpomínku na zapáchajícího učitele v plášti, kdysi bílém, se žlutými propocenými skvrnami v podpaží. O oblečení žen učitelek nemluvím. Jistě hledí alespoň na čistotu jinak než mnozí muži. Ti se snad tak chtějí přiblížit svým žákům.

Mělo by to být ale spíše obráceně. Žáci by ve svém učiteli měli vidět vzor. Ne jen ve slušném oblečení, ale zejména v chování, v kultivovaném jazyku, v osobitém přístupu ke každodenním problémům. Děti se přece na učitele obracejí, aby se dozvěděly, co si o tom či onom myslí. Když jim dovede svůj postoj vysvětlit, získává tím na vážnosti. Ze zkušenosti vím, že častěji takto dovedli vystupovat mistři odborné výchovy a učitelé praxe. Mnohdy dovedli poradit i v životně choulostivých otázkách tam, kde chyběla rada rodičů. Je pravda, že povaha jejich práce jim tento přístup usnadňovala.

Často nám televize ukazuje záběry ze školních tříd. Téměř vždy je v čele třídy vidět ušmudlaná, špatně smazaná tabule. Čistá tabule spolu s pozdravem bylo vždy to první, co jsem po vstupu do třídy vyžadoval. A je to zároveň první zpráva o učiteli, když se na jeho činnost podíváme. Záleží mu na pořádku, nebo nezáleží? Záleží řediteli školy na pořádku, nebo ne?

Jedinec totiž hlavou zeď neprorazí. Když je vedení školy jedno, jak se žáci chovají, pak je jakékoli výchovné působení ne-li nemožné, pak určitě obtížné.

O znacích, které o škole, žácích a učitelích vypovídají, by se dalo psát dlouho. Už ale jen o tak základním projevu slušného chování, o pozdravu. Bývalo dobrým zvykem, že žáci učitele pozdravili povstáním a učitel jim za pozdrav poděkoval. Mnozí učitelé, a žáci vědí kteří, už ani pozdrav nevyžadují, ani ho neočekávají. Předstírají, že spěchají, už aby se začalo učit. Přitom mnohdy přicházejí do třídy pozdě. Tolerují lajdáctví, protože jsou sami lajdáci. I zde je poznat práci ředitele. V tom, jak výchovu ve své škole sjednocuje.

Pozdrav vždy byl a měl by i dnes být prvním kontaktem člověka s člověkem. Nejen ve třídě, ale i na školním dvoře nebo chodbě. Často jsem pozoroval, že děti cizího člověka v prostorách školy spíše pozdravily na venkově než ve velkém městě.

Maminky v minulosti vedly děti ke slušnosti právě od toho pozdravu. Rodinné působení poslední dobou ale upadá. Tak bych byl rád, kdyby si děti ze školy odnesly alespoň tento základní návyk slušného chování. Třeba jej pak přenesou i na své děti a život se nám časem stane zase příjemnější.

0 komentářů: