Jana Hrubá: Jak bude naplněna „prázdná slupka“ novely školského zákona?

středa 2. září 2015 ·

„Nemám rád slovo inkluze. Nejde o rušení speciálních škol. Jde o podporu vzdělávání dětí společně tam, kde žijí. Představa, že v každém okresním městě by mohla být speciální škola, je v ČR nereálná,“ řekl na tiskové konferenci 26. 8. 2015 hlavní řešitel projektu Systémová podpora inkluzivního vzdělávání v ČR (SPIV) doc. Jan Michalík z Univerzity Palackého v Olomouci.

O výstupech projektu jsme již psali ZDE.


Školy mají rok na přípravu

„Žáci a školy pomoc potřebují a zaslouží si ji. Novela školského zákona je zatím „prázdná slupka“. O jejím naplnění rozhodne MŠMT prováděcí normou a zajištěním financování,“ dodal.

Jistě máte ještě v živé paměti emotivní diskuse nad paragrafem 16a) této novely. Novelu předložil vládě v loňském roce ministr Chládek, schválili ji poslanci i senátoři a podepsal prezident. ČR tak reaguje na dosavadní stav vzdělávání, na výsledky šetření PISA a výtky Evropské unie. Paragraf 16 nabývá účinnosti 1. 9. 2016.

„Novela školského zákona umožní od příštího školního roku školám financovat asistenty pedagoga, školní psychology nebo pomůcky například pro sluchově nebo zrakově postižené děti. Školy mají nyní rok na to, aby si ujasnily, jaká podpůrná opatření potřebují a jak je zapojí do výuky a chodu školy,“ doplňuje Lenka Felcmanová z České odborné společnosti pro inkluzivní vzdělávání. Mělo by proběhnout intenzivní vzdělávání pedagogů.

Znění novely a metodiku najdete ZDE.

Žákům se speciálními vzdělávacími potřebami (SVP) vzniká nárok na bezplatnou podporu a školám povinnost ji poskytnout. Právě začlenění podpůrných opatření do pěti stupňů stanoví ministerský prováděcí předpis, jehož návrh byl v červnu podroben kritice. Ministerstvo původně slíbilo zveřejnit tuto vyhlášku do konce roku 2015. Pro školy by to byl šibeniční termín, aby se mohly řádně připravit. Dnes ještě nevědí na co, neznají konkrétní podmínky naplnění zákona. Nárokovost podpory zřejmě vyvolá větší zájem rodičů.

Pavlína Baslerová, předsedkyně Asociace pracovníků speciálně pedagogických center, připomněla, že také školská poradenská zařízení zažijí příliv klientů, protože musí děti se SVP nově překlasifikovat podle vyhlášky.

Nové vedení ministerstva má co dělat, aby průtahy a případnou nedohodou situaci všem ještě nezkomplikovalo.


Pomoc projektu SPIV

Projekt byl servisní pro MŠMT. (Je ovšem otázka, do jaké míry jeho návrhy ministerstvo využije.) Nabízí školám interaktivní portál s poradnou, metodiku tvorby kurikul pro účastníky programů DVPP, celou řadu metodických materiálů, sborníky a učební texty, které psali (a ověřovali) poradenští pracovníci a učitelé z praxe.

V rámci projektu vznikla také řada návrhů na realizaci změn v nastavení vzdělávacího systému, řešení metodického vedení a financování podpory žáků se SVP, kvalifikovaný odhad finanční náročnosti podpůrných opatření, návrh pojetí kariérního systému pro poradenské pracovníky ve školství, návrh postupu implementace podpůrných opatření na léta 2015–2017 nebo standard práce asistenta pedagoga a návrh systému jejich vzdělávání. Vše naleznete na portálu projektu ke stažení.

V návrhu postupu implementace najdou svou kartu, návrh, jak by měli postupovat při přípravě, i ředitelé škol, třídní učitelé a učitelé. Zvláště pro ředitele to není právě málo práce.


Asistenti pedagoga nárokově

„Jedním z efektivních podpůrných opatření jsou asistenti pedagoga. Jejich počet každým rokem roste, minulý rok bylo na této pozici zaměstnaných téměř 9 tisíc lidí, což činí 5 700 plných úvazků. Z toho je více než 8 tisíc asistentů určeno pro děti se zdravotním postižením a přes 700 asistentů pro děti se sociálním znevýhodněním.

„Asistent pedagoga představuje jednu z klíčových forem podpory žáků. Tím, že se využití jeho služeb stane nárokovým, bude jistě tlak ze strany škol a rodičů na přiznávání tohoto podpůrného opatření většímu počtu dětí. Taková investice se ovšem vyplatí, asistent zvyšuje kvalitu výuky celé třídě, nejen jednomu dítěti“, obhajuje předpokládané vyšší finanční nároky související s novelou školského zákona Tomáš Habart, manažer projektu SPIV z Člověka v tísni.

V současné době je pozice asistenta pedagoga ukotvena velmi nesystémově a postupy přidělování asistentů pedagoga do škol a jejich financování se mezi kraji liší. Žáci se srovnatelnou mírou SVP tak dostávají odlišnou míru podpory v závislosti na tom, kde bydlí. Školy, rodiče i děti se SVP jsou opakovaně každý rok v nejistotě, zda škola na asistenta dostane potřebné prostředky. V projektu SPIV vznikla série materiálů, které pomohou asistentům v denní práci a které by mohly řešit jejich postavení systémověji (Standard práce asistenta pedagoga, Metodiky práce asistenta pedagoga atd.),“ uvádí tisková zpráva SPIV.


Bariéry inkluze

Součástí projektu byly četné analýzy a výzkumy. Najdete je v plném znění ve výstupech projektu.

Tisková zpráva projektu zdůrazňuje: „Za největší problém je vedením škol považován nedostatek finančních prostředků na platy speciálních pedagogů, psychologů a asistentů pedagoga. Inkluze podle škol nelze uskutečnit ve třídách s vysokým počtem dětí. Další bariérou inkluze dětí se SVP je nepřipravenost pedagogů pro práci s těmito žáky. Vlastního speciálního pedagoga má 18 % a školního psychologa jen 14 % běžných základních škol. Pouze polovina škol zapojených v jednom z výzkumných šetření uvedla, že je někým metodicky vedena, polovina škol naopak žádné metodické vedení nevnímá. Absenci metodického vedení uvedlo také 41 % pedagogicko-psychologických poraden a speciálně pedagogických center, které mají na starosti diagnostiku speciálních vzdělávacích potřeb, a doporučují školám, jak s dětmi se SVP pracovat.

Učitelé se podle výsledků šetření obávají i nároků spojených s podporou dětí se sociálním znevýhodněním. Upozorňují, že chybí jak normativně přidělované finance, tak i metodiky pro práci s těmito dětmi. Z praxe vědí, že je potřeba pracovat s celou rodinou. Podle odhadů projektu SPIV se jen těchto dětí v povinném vzdělávání nacházejí desítky tisíc – realistický odhad je, že jde o více jak 100 000 dětí, z nichž ovšem cca 35 000 bude mít nárok na podpůrná opatření s finančním příspěvkem. Analýzy ukazují velké rozdíly v počtu diagnóz mezi kraji, což prokazuje, že systém neumí speciální vzdělávací potřeby dětí správně identifikovat. Metodickou podporu proto potřebují jak pedagogové, tak školská poradenská zařízení.

Pavlína Baslerová říká: „Učitelé nejvíce vyžadují právě systematické financování a metodickou podporu. Pedagogové nemají obavu z dětí se speciálními vzdělávacími potřebami, ale z toho, že na ně budou sami, že se o ně systém nepostará.“


Analýzy ukázaly velkou potřebu vzdělávání

Důležitá byla analýza potřeb učitelů, kteří budou podpůrná opatření realizovat:

„Ukázalo se, že nejčastějším problémem, se kterým se respondenti ve všech krajích ČR setkávají, je nezájem a nedostatečná spolupráce s rodinou žáka se sociálním znevýhodněním, ale i nízká motivace těchto dětí a žáků ke vzdělávání. Problematickými jsou vnímány i rozdílné vzdělávací potřeby dětí a žáků ve třídě. Dále bylo prokázáno, že téměř 64 % respondentů pracujících se žáky se sociálním znevýhodněním neprošlo v posledních letech žádným školením v dané oblasti práce. Podobná situace je i v případě respondentů, kteří pracují se žáky se zdravotním postižením (70 %). Zde je tedy patrná potřebnost DVPP v oblasti inkluzivního vzdělávání a lze očekávat poměrně velký zájem ze strany pedagogických pracovníků o připravované kurzy.

Nejvyšší zájem v rámci oblasti zdravotního postižení a znevýhodnění jsme zaznamenali o kurzy zabývající se žáky s poruchou autistického spektra, dlouhodobě selhávajícími ve výuce, či s kombinovaným postižením. Nejvyšší zájem projevili učitelé o problematiku žáků s poruchami chování. V případě formy kurzů jsou jednoznačně preferovány prakticky a interaktivně orientované kurzy se zapojením kazuistik, videoukázek či rolových cvičení.

V oblasti sociálního znevýhodnění jsou výrazně preferována témata kurzů, která se zaměřují na jejich osobní a profesní roli ve vzdělávacím procesu, na metodické postupy a návody, na identifikaci a překonávání překážek v procesu vzdělávání žáků se sociálním znevýhodněním a na specifické postupy práce se sociálně znevýhodněnými žáky. Zájem je orientuje také na problematiku tvorby individuálních vzdělávacích programů.

Důležitým zjištěním bylo, že jen necelá třetina pedagogických pracovníků, kteří se dennodenně setkávají se žáky se speciálními vzdělávacími potřebami, prošla v posledních 2–3 letech vzděláváním zaměřeným na problematiku inkluze či integrace. Součásti zjištění bylo i zmapování, jakých kurzů či školení se respondenti zúčastnili.“

Zdroj.

Přesto 20% pedagogů odpovědělo ve výzkumu na myšlenku společného vzdělávání ano a 40,6 % spíše ano.

Souhrnnou prezentaci z tiskové konference včetně grafů najdete ZDE.

Tento rok tedy čeká ředitele a učitele opravdu hodně práce a vzdělávání. Na přípravě podmínek pro zavádění podpůrných opatření by se mělo podílet (a doufejme, že se bude podílet) i ministerstvo práce a sociálních věcí a ministerstvo zdravotnictví a celá vláda. Významnou součástí by měla být i osvěta pro rodiče. Jde o komplexní problém, nelze nechat všechno jen na resortu školství, na učitelích a školách.


A co říká ministryně?

Ministryně Kateřina Valachová odpovídá na otázku v rozhovoru pro Deník.cz: „Čerstvý průzkum ukázal, že 60 procent pedagogů vnímá společné vzdělávání zdravých 
a handicapovaných dětí jako přínosné, jen 16,8 procenta respondentů uvedlo, že jejich škola je na začleňování dětí s lehkou mentální poruchou do hlavního vzdělávacího proudu zcela nepřipravena. Jak tyto údaje hodnotíte?

Já důvěřuji školskému systému a učitelům, že zvládnou i tak nesnadný úkol, jakým je reálné nastartování společného vzdělávání dětí v hlavním proudu. Dokončujeme prováděcí vyhlášku k novele školského zákona a přehled podpůrných opatření, který musíme do 31. srpna odeslat Evropské komisi. Ubezpečuji vás, že se s kolegy detailně bavíme právě o tom, jak budou podpůrná opatření fungovat, jak je rozčlenit, která jsou spotřebního charakteru a která ne. Do konce roku připravíme pro terén metodické a organizační listy.

Otevřeně říkám, že to je obrovské množství úkolů a předem děkuji nejenom kolegům z ministerstva, inspekce, ústavu pro vzdělávání, ale především učitelům a ředitelům za práci, která je v následujících měsících čeká. Téma společného vzdělávání bude jedno z hlavních při mých výjezdech do krajů. Budu přinášet velmi konkrétní informace a zároveň chci čerpat z poznatků učitelů o problémech, které potřebují vyřešit, abychom od 1. září 2016 zajistili bezpečné prostředí pro všechny děti v rámci hlavního vzdělávacího proudu. Logicky vše musí být připraveno už ve fázi přijímacího řízení, aby děti a rodiče přesně věděli, do jakého prostředí půjdou. Čeká nás nadlidská práce, ale věřím, že ji zvládneme.“

(Zdroj: Perknerová, Kateřina: Budoucnost českého školství je růžová. Deník.cz 29. 8. 2015)

3 komentářů:

CatCatherine25 řekl(a)...
4. září 2015 16:02  

"Nemám rád slovo inkluze. Nejde o rušení speciálních škol. Jde o podporu vzdělávání dětí společně tam, kde žijí. Představa, že v každém okresním městě by mohla být speciální škola, je v ČR nereálná,“

Já nevěřím svým očím, dříve byla zvláštní škola v každém městě a pomocná v každém větším městě a najednou je to V ČR nereálná představa v každém okrese? Tak to bude jedna speciální škola v každém kraji, nebo jak?
A že by se inkluzistům najednou nelíbilo slovo inkluze? Nevycházím z údivu.

Zdeněk Bělecký řekl(a)...
4. září 2015 20:55  

Ministerstvo zdravotnictví zruší síť odborných lékařů a všichni obvoďáci přijmou asistenty se 120 hodinovým kurzem na gynekologii, ORL, chirurgii, neurologii, psychiatrii atd. Tím naše zdravotnictví přestane pacienty segregovat a nálepkovat podle diagnóz a začne být plně inkluzívní. Ve zdravotnictví to asi možné nebude, ve školství projde každá zhovadilost.

CatCatherine25 řekl(a)...
4. září 2015 22:59  

To přirovnání se sítí lékařů je výstižné, jen doufám, že na ministerstvu zdravotnictví prozatím nic podobného neplánují.