Robert Čapek: Na návštěvě v Montessori 4. Aktualita

pátek 27. září 2019 ·

V předchozích dílech minisérie jsme se věnoval 1) rozdílům, 2) výuce, 3) zahradě.

Zdroj: blog autora 11. 5. 2019 s fotografiemi

Důležitým prvkem dne v Montessori škole je tzv. aktualita, kterou vedou žáci. Konají se tři denně a žáci třetího dvojročí se rozhodují, kterou navštíví. K volbě jim pomůže anotace, kterou autor na svou aktualitu zve. Na seznamu jsem viděl mnoho takových, které mě samotného zajímaly. Protože jsem viděl i podobné „projekt“ i na veřejné škole, byl jsem zvědavý, čím se budou lišit.

Žák, který prezentuje svou aktualitu, se snaží splnit předem zadaná kritéria. Jednou z nich je prezentovat aktuálnost svého tématu, další například zapojit ostatní žáky. To je jeden z rozdílů mezi aktualitou a referátem: zatímco při referátu se výuka mění na frontálku / výklad, zde je žák veden více do učitelské pozice. Proto jsou aktuality konzultovány s učiteli – těžké pro žáky není vybrat téma, ale zapojit své spolužáky do nějaké činnosti.

Musím také uvést, že při aktualitě se hodně komunikuje. Tomu odpovídá i to, že žáci nesedí v lavicích, ale v komunitním kruhu. Žáci často při aktualitě pokládají otázky a stalo se také to, že narazili na zajímavou věc a diskutovali ji mezi sebou, kdy původně jen poslouchající žák se stal lepším zdrojem informací než prezentátor. Konkrétně: tématem aktuality „18 let na letišti“ se stal příběh Íráčana Mehrana Karimiho Nasseriho. (Mimochodem, jméno NaSERi se tu nestalo terčem žádných vtípků, jak by tomu bylo jinde, což si dokážu živě představit.) Debata nad osudem uprchlíka vedla k otázkám, co to je „mezinárodní území“ a „mezinárodní právo“ a „mezinárodní vody“ nebo „letecký prostor“ – a své poznatky ostatním předával žák / původně posluchač (tedy jiný než prezentátor aktuality), protože o tom nedávno viděl dokument.

Hodnocení aktualitě a prezentátorovi poskytli ti žáci, kteří k tomu měli co říci, v tomto případě jich bylo pět (ze zhruba dvaceti pěti naslouchajících). Hodnocení bylo klidné, vyvážené, korektní a poměrně kritické. Ale děti jsou tu k sobě prostě otevřené. Například hned v úvodu se prezentující zeptal: „Proč jste zde? Co vás na tématu zaujalo?“, načež se přihlásila spolužačka a řekla: „Jsem tu, protože na té druhé zajímavější aktualitě už nebylo místo“. Trochu drsné, že? Ale právě tato dívka pak byla jedna z hodnotitelek a chválila aktualitu jako „příjemné překvapení“ s řadou pozitivních postřehů. Líbilo se mi i to, že když se dva žáci trošku hlasitěji dohadovali, řekla jim jejich spolužačka jenom klidnou připomínku: „Jak se chováme na aktualitě?“, aby si to uvědomili a oni okamžitě ztichli.

Sám bych ale věci řídil aktualitu trochu jinak. Můj cíl by například byl, aby mluvili všichni. Tedy po fázi většího, dobrovolného hodnocení bych chtěl po žácích, kteří se ještě neprojevili, aby alespoň řekli ten největší klad prezentace. Také nejsem přívržencem postupu, kdy si po hodnocení žáků ještě bere slovo učitel a hodnotí znovu, „po svém“. Přece výstup už je žáky zhodnocen dostatečně, učitel by měl jen například potvrdit, že byla splněna kritéria, žákovi poděkovat a pochválit všechny za dobrou práci. Nebo vyjmout zajímavý prvek k zamyšlení. Takhle to vypadá, že žáci hodnotí „nanečisto“ a učitel pak „načisto“. Na druhou stranu, dovedu si představit, že by učitel mohl provést shrnutí všeho řečeného. Ale já mám zkrátka raději učitele, který je „líný“, tedy se chápe slova co nejméně.

Nicméně aktualita jako prvek výuky se mi líbí a přesvědčil jsem se na vlastní kůži, jak vážně a zodpovědně ji berou žáci i učitelé. A jak se nikdo nebojí jít s kůží na trh, protože od svých spolužáků právem očekává nejen otevřenou zpětnou vazbu, ale i podporu.

1 komentářů:

Radek Sárközi řekl(a)...
27. září 2019 16:23  

Zvláštní je, že pan Čapek razí respektující komunikaci se žáky, ale ve své komunikaci s kolegy je často nerespektující.