Dovolujeme si vás pozvat na výstavy, doprovodné programy, programy pro školy, pro děti a rodiny s dětmi i další akce. AKTUALIZOVÁNO
Kompletní program
Kompletní aktuální program výstav a doprovodných akcí akcí najdete ZDE.
Přednášky, diskuze i komentované prohlídky jsou nyní dostupné také na webu Národní galerie Praha v rámci rozsáhlého projektu NGP online.
Sledujte také webové a FB stránky galerie pro více informací.
Přehled všech probíhajících a připravovaných výstav najdete ZDE a ZDE.
Nabídku všech programů pro školy najdete ZDE.
Komentované prohlídky, studijní materiály, semináře a kurzy pro pedagogy najdete ZDE.
Aktuální výstavy
Praha 7 ve sbírkách Národní galerie
Veletržní palác, 4. patro, do 25.
května
Dne 18. listopadu 2024 uplyne 140 let od vydání zákona, kterým byla
samostatná obec Holešovice – Bubny připojena k Praze jako její VII. část.
Národní galerie v Praze ve spolupráci s Městskou částí Praha 7 k této
příležitosti připravila výstavu, která prostřednictvím více než stovky obrazů,
grafik, kreseb, plastik a architektonických plánů, jenž jsou uloženy ve fondech
NGP, představí podoby Prahy 7 v průběhu
DNA Národní galerie v Praze je ostatně s Prahou 7 propojena již sto dvacet let, neboť její předchůdkyně Moderní galerie Království českého, založená roku 1902 císařem Františkem Josefem I., sídlila od roku 1905 ve Wiehlově pavilonu postaveném při příležitosti Jubilejní výstavy v roce 1891 na Výstavišti. V roce 1939 byly schváleny plány budovy Státní galerie na Letné vyhotovené Josefem Gočárem, stavbu však znemožnily události II. světové války.
Myšlenky na novostavbu pro sbírky moderního umění NGP pak opět ožily v průběhu
Srdcem výstavy je soubor děl Antonína Slavíčka (1870–1910), který bydlel
v Dobrovského ulici, a podobu Letné a Holešovic na počátku 20. století zachytil
na řadě studií, obrazů i na monumentálním pohledu na Prahu z Letné (185,5 x
Vystavena jsou i ikonická díla umění 19. století jako je například
Čtvrtek ve Stromovce od Viktora Barvitia, ale také méně známá díla Antonína
Karla Balzera, Jana Minaříka, Miloše Jiránka, Karla Boháčka, Miloslava Holého,
Arno Naumanna, Karla Müllera, Hermíny Melicharové, Linky
Procházkové-Scheithauerové a dalších autorů, která zachycují zmizelou tvář
Holešovic – Buben.
Praha 7 se také stala domovem dvou unikátů v oblasti sochařství a
malířství, jejichž přípravné studie jsou rovněž dochovány ve sbírkách NGP:
pomníku Josifa Vissarionoviče Stalina od Otakara Švece, který stál na Letné v
letech 1955–1962, a stále existujícího ale zapomenutého panorámatu bitvy u
Lipan vytvořeného Luďkem Maroldem pro Výstavu architektury a inženýrství v roce
1898. Propojení Prahy 7 se sbírkami NGP je tedy v porovnání s ostatními
pražskými částmi zcela výjimečné a žádné jiné pražské čtvrti by nebylo možné
takovou výstavu připravit.
Více informací a doprovodné programy
najdete ZDE.
Franta
Jízdárna Pražského hradu, do 15. června
Franta, vlastním jménem František Mertl (1930), patří k výrazným
představitelům figurativní malby. Rodák z Třebíče a absolvent Akademie
výtvarných umění v Praze žije od roku 1958 v jižní Francii, kde přijal umělecké
jméno Franta.
Zpřetrhané vztahy s Československem však obnovil již na přelomu
Třicet let od první pražské retrospektivy v Karolinu, organizované
tehdejším Českým muzeem výtvarných umění v Praze v roce 1995, představuje
nynější výstava v Jízdárně Pražského hradu sedm dekád umělcovy tvorby včetně
velkoformátové tušové kresby a bronzové plastiky. Koná se u příležitosti
udělení státního vyznamenání České republiky umělci v roce 2023.
Díla představená na výstavě jsou zapůjčena jak od samotného autora, tak
z českých a francouzských muzeí umění a soukromých sbírek, včetně Národní
galerie Praha, Moravské galerie v Brně, Muzea moderního umění Paříže nebo
Národního centra výtvarných umění v Paříži.
Výstava je řazena chronologicky a umělcovo dílo představuje v kapitolách
věnovaných jednotlivým dekádám; z tohoto konceptu vystupuje její tematické
srdce, které se zaměřuje na odsouzení násilí a války. Aktuálnost Frantovy
tvorby spočívá právě v umělcově citlivosti vůči kráse i hrůze lidského bytí,
které se ocitá pod politickým, technickým nebo konzumním tlakem moderní
společnosti. Jeho plátna jsou nejen svědectvím o kruté nespravedlnosti, ale
také výzvou k solidaritě s lidmi v ohrožení.
Pořadatel výstavy je Správa Pražského hradu. Partnerem výstavy je
Národní galerie v Praze.
Více informací a doprovodné programy najdete ZDE.
Doteky přítomnosti. Umělkyně tvůrčí skupiny UB 12
Veletržní palác, grafický kabinet, 2.
patro, v expozici 1939–2021: Konec černobílé doby
Ze sbírek Národní galerie v Praze představujeme výtvarné dílo členek
skupiny UB 12 ze šedesátých let, kresby a grafiky Adrieny Šimotové (1926–2014)
a Aleny Kučerové (1935), malbu Daisy Mrázkové (1923–2016) a plastiky Věry
Janouškové (1922–2010) a Vlasty Prachatické (1929–2022). UB 12 bylo volné
sdružení umělců svobodného smýšlení, které akcentovalo individualitu a
autenticitu výtvarného projevu, než bylo s nastupující normalizací společně s
dalšími výtvarnými spolky oficiálně zakázáno.
Přes rozdílné osobnosti a odlišná výtvarná východiska autorky spojuje
uvědomění si hodnoty běžných momentů naší existence. Ve své tvorbě objevují
krásu všedního dne a bez dramatu, někdy s trochou melancholie podávají
svědectví o svém životě. Inspirují se obyčejnými motivy, rutinními činnostmi a
předměty, které nás obklopují. Dávají nahlédnout do svého soukromí, domova,
zobrazují členy rodiny, vzpomínají na zážitky z cest. Jejich díla jsou velmi
osobní, intimní výpovědí prožitku každodenní reality.
Zcela přirozeně se přiklánějí k tendencím nové figurace, soustřeďující
se na motivy spojené s člověkem, velmi často s existenciálním podtextem
lidského osudu. Jemně rozehrávají širokou škálu emocí. Jsou otevřené přítomnému
okamžiku, ať už přináší radost, údiv, nebo znepokojení. Nevyhýbají se ani
pocitu osamění či úzkosti, avšak nespočívají v něm nadlouho. Uvolnění nalézají
v přírodě, ve vlnách moře, mracích na obloze, na polích v době senoseče.
Věra Janoušková se věnuje přírodním strukturám v podobě krystalů a
korálů, Adriena Šimotová vodní hladině, Daisy Mrázková lyrické krajině a Alena
Kučerová hravosti Morgensternovy poezie. Umělkyně nacházejí prostý smysl
života, takový, jaký je.
Více informací a doprovodné programy
najdete ZDE.
Hieronymus Cock – revoluce v grafice
Schwarzenberský palác, v expozici Staří
mistři I, do 26. června
Vynikající nizozemský renesanční grafik Hieronymus Cock (1517/18-1570) se proslavil nejen kvalitou svých rytin, ale též manažerským nadáním. Spolu se svou chotí Volcxken Diericx (1514/25-1600) založili v Antverpách vydavatelství grafických listů nazvané Aux Quatre Vents, které se stalo nejvýznamnější a nejproduktivnější firmou svého druhu na sever od Alp. Pod jejich vedením se středověká umělecká dílna proměnila v moderní podnik. Antverpy se i jejich přispěním staly hlavním městem grafické tvorby.
Cock spolupracoval s předními
nizozemskými umělci, např. Pieterem Bruegelem st., vydával také rytiny ve stylu
Hieronyma Bosche, podle předloh Hanse Vredemana de Vries nebo italských mistrů
Raffaela či Bronzina. Jeho produkce sehrála mimořádnou roli v šíření renesance
a manýrismu po celé Evropě.
Více informací a doprovodné programy
najdete ZDE.
Ozvěny Benátského bienále: Eva
Koťátková – Srdce žirafy v zajetí je o dvanáct kilo lehčí
Veletržní palác, malá dvorana, vstup
zdarma, do 27. července
Žirafa Lenka byla odchycena v Keni v roce
Výstava Srdce žirafy v zajetí je o dvanáct kilo lehčí, která
reprezentovala Českou republiku na 60. bienále umění v Benátkách (2024),
sleduje stopy Lenčina života a zabývá se nejen zajetím jako formou násilí, ale
také možnostmi uzdravení a nápravy.
Uvnitř gigantického tunelu znázorňujícího krk zvířete v krajně
zranitelné poloze spánku se odvíjejí jednotlivé kapitoly Lenčina života. Jejich
interprety a interpretkami jsou děti, vyučující a starší lidé, kteří s Evou
Koťátkovou pracovali na sérii workshopů ve školách a komunitních centrech po
celé České republice za využití metodologie transformativního vzdělávání
kolektivu Gesturing Towards Decolonial Futures.
Výstava si klade za cíl zpochybnit hierarchie a extraktivní praktiky
zakotvené v učení, setkávání a pozorování zvířat, ale usiluje také o probouzení
kolektivní a kritické imaginace. Vychází z méně známých událostí československé
historie obchodu se zvířaty ze zemí globálního Jihu a navrhuje způsoby
zapojení, v nichž jsou péče a imaginace stejně důležité jako historický
narativ. Zvuková krajina The World of the Free (Svět svobodných) vytvořená
uměleckým duem Himali Singh Soin a David Soin Tappeser (Hylozoic/Desires) se
skládá z historických záznamů o Lenčině cestě a zpráv o její smrti formou
reparační poezie.
Lenka se představuje v malé dvoraně Veletržního paláce, aby podala
svědectví o další etapě svého života: věčném odpočinku v podobě předmětu
vědeckého zkoumání v depozitáři Národního muzea. Stárnoucí taxidermie žirafy
byla naskenována in situ se zaměřením na prázdná místa v jejích prasklinách.
Textura prasklin, kterou umělkyně transformovala do hmatových objektů, je
otisknuta v odlitcích, a tak sdílí představu znovuoživení, péče a pohřbení.
Výstava v Národní galerii Praha je rozšířena o další spolupráci s umělci
Kateřinou Konvalinovou & Jiřím Žákem, Denisou Langrovou & Alex Sihelsk,
Sárou Märc a Majou Štefančíkovou. Příběhy, performance, obrazy a zvuky jejich
reakcí tvoří komplexní „metabolismus“ fragmentárního, a přesto kolektivního
těla. Společně s „Lenčinou třídou“ – novým prostorem k učení a (od)učení – si
klade za cíl budovat pocit sounáležitosti, kde reparační a ekologické vztahy
nahrazují uzavřené kategorie jako identita, taxonomie, hranice a národ.
Součástí výstavy jsou také umělecké
rezidence, které bude možné vidět v prezidentském salónku Veletržního
paláce. Více o uměleckých rezidencích ZDE.
Více informací a doprovodné programy
najdete ZDE.
Dějiny české v obrazích I.
Veletržní palác, 4. patro, v expozici
1796–1918: Umění dlouhého století, do 10. srpna
Nejvýznamnější grafický cyklus zobrazující české dějiny inicioval
Antonín Machek. Od roku 1820 na něm postupně pracovala řada významných i
pozapomenutých českých umělců, včetně Josefa Führicha či Václava Mánesa.
Kabinet ve dvou obměnách představí vybrané výjevy z tohoto rozsáhlého celku.
Více informací a doprovodné programy
najdete ZDE.
V lázni a v koupeli. Motivy
koupání v českém a evropském moderním umění
Veletržní palác, 4. patro, v expozici
1796–1918: Umění dlouhého století, do 10. srpna
Téma koupání v umění
Grafický kabinet představuje, jak se toto téma rozvinulo u moderních
malířů zachycujících koupání v intimitě domova (Edgar Degas, Félix Vallotton,
Pierre Bonnard) či ve volné přírodě (Auguste Renoir, František Kupka, Tavík
František Šimon) a jak se stalo podkladem k výtvarným experimentům v duchu
expresionismu (Walther Klemm, Max Pechstein) nebo kubismu (Paul Cézanne, Václav
Špála).
Více informací a doprovodné programy
najdete ZDE.
Mlčící jaro. Umění a příroda 1930–1970
Veletržní palác, 1. patro, do 31. srpna
Mlčící jaro se skrze umělecká díla zabývá vztahem člověka k přírodě
v období přibližně od 30. let do začátku normalizace.
Projekt se zaměřuje na hledání organického abstraktního tvaru
v sochařských dílech, které se poprvé objevilo zejména v surrealismu před
druhou světovou válkou a poté v plastice šedesátých let. Svůj název si
propůjčuje z vlivné knihy Rachel Carson, jež poprvé popsala důsledky používání
pesticidů na životní prostředí.
Výstava se ve svém jádru zaměřuje především na československé sochařství
tohoto období v širším kontextu střední Evropy. Trasuje způsoby, jakými je
provázáno umění tzv. první a druhé moderny rozdělené druhou světovou válkou. Ze
současné perspektivy je fenomén organické abstrakce spojený i
s ekofuturistickými otázkami dneška: Bude život, jak jej známe, zítra ještě
možný? Aktuální rozměr úvahy tak podtrhnou intervence současných umělkyň.
Ze sbírek Národní galerie v Praze je představeno téměř 100 uměleckých
děl od více než 40 autorů a autorek, která doplňují díla z regionálních galerií
a zahraničních institucí z Polska, Slovenska a Německa, jež se na domácích
výstavách dosud neobjevila.
Více informací a doprovodné programy
najdete ZDE.
1924–1974–2024: Pražský Veletržní palác
Veletržní palác, prostor korza sousedícího s piazettou, do 31. srpna
U příležitosti dvou významných výročí – 100 let od vyhlášení soutěže na stavbu pražského Veletržního paláce a 50 let od ničivého požáru v roce 1974, Národní galerie Praha představuje veřejně přístupnou výstavní instalaci v prostoru korza, která mapuje historii této budovy.
V roce 1924 se Veletržní palác, navržený architekty Oldřichem Tylem a Josefem Fuchsem stal v mladém Československu významným centrem mezinárodních obchodních veletrhů. Funkcionalistický vzhled s horizontálními pásovými okny a železobetonovým skeletem zůstávají jeho charakteristickými prvky dodnes a je tak předním příkladem funkcionalistické moderny.
Budova od svého vzniku v průběhu dekád vystřídala mnoho podob a funkcí, které jsou v instalaci ilustrovány skrze ikonické pohledy, jako je exteriérový pohled z Heřmanovy ulice, centrální pohled do Velké dvorany, nebo centrální pohled do Malé dvorany. Do výběru motivů instalace se propisuje také činnost Pražských vzorkových veletrhů (PVV) a období administrativního využití Podniky zahraničního obchodu (PZO).
Ničivý požár Veletržního paláce v roce 1974 představuje další vizuálně významný milník, od kterého se odvíjí celková rekonstrukce budovy pro potřeby Národní galerie Praha, dokončená v roce 1995.
Více informací a doprovodné programy najdete ZDE.
Stálé expozice
Středověké umění v Čechách a střední Evropa 1200–1550
klášter sv. Anežky České
Dlouhodobá expozice umístěná v patře klášterního komplexu prezentuje na více než dvou stech exponátech z oboru malířství, sochařství a uměleckého řemesla proměny formy a funkce výtvarného díla během tří staletí. Exponáty provenienčně spjaté s českými zeměmi doplňují díla vytvořená v širším středoevropském regionu – zvláště Franky, Rakousy, Sasko – např. díly Hanse Pleydenwurffa, Albrechta Altdorfera, Hanse Hesseho či Lucase Cranacha staršího.
Více informací a doprovodné programy ZDE.
Staří mistři
Schwarzenberský palác
Expozice Staří mistři ve Schwarzenberském paláci představuje výběr nejvýznamnějších mistrovských děl ze Sbírky starého umění (Hans von Aachen, Petr Brandl, Matyáš Bernard Braun, Lucas Cranach, Adriaen de Vries, Albrecht Dürer, El Greco, Francisco José Goya, Hans Holbein, Jan Gossaert zvaný Mabuse, Jusepe de Ribera, Peter Paul Rubens, Bartholomaeus Spranger, Karel Škréta, Simon Vouet, Michael Leopold Willmann a jiní).
Její základní časový rámec tvoří období od 16. do 18. století vycházející z retrospektivního pohledu na předrenesanční tendence v umění gotiky a antická díla jako inspirační podnět pro renesanční a barokní umění. Expozice je pojata jako dialog mezi národními a mezinárodními impulzy, vlivy a změnami v duchu dialektiky forem, stylů a motivů. Z dramaturgického hlediska reflektuje narativní aspekty evropského umění od antiky až po osvícenství, dějinné souvislosti a nadčasovost mistrovských uměleckých děl v inovativní instalaci.
V rámci hlavního přístupu do Schwarzenberského paláce je obnoven původní vstup z Hradčanského náměstí přes nádvoří. Tři sály v přízemí jsou vyhrazeny pro příležitostné sbírkové expozice a dvě místnosti poslouží grafickým kabinetům.
Architektonické pojetí expozice koresponduje s její koncepcí: přízemí je pojato jako prolog expozice, první a druhé patro jako tematické panorama renesančního a barokního umění a půdní prostor je v nových souvislostech věnován sběratelství, tvorbě v malířství i sochařství, „skicáriu“ a kabinetní malbě.
Více informací a doprovodné programy ZDE.
Staří mistři II
Šternberský palác
Sbírková expozice Staří mistři II navazuje na expozici Staří mistři nacházející se v protějším Schwarzenberském paláci. Obě se vzájemně doplňují tak, aby utvořily jeden celek, a zároveň představují skvostná umělecká díla v různých souvislostech.
Nová expozice ve Šternberském paláci navazuje na historickou tradici prezentace mistrovských děl v tomto objektu, v němž sídlila v letech 1811–1871 Společnost vlasteneckých přátel umění, předchůdkyně dnešní Národní galerie Praha.
Díla jsou tentokrát vystavena v kontextu uměleckých center a jejich vzájemného prolínání. Staří mistři II představují to nejlepší z unikátních fondů Národní galerie Praha a jejich partnerů – např. ojedinělou kolekci ikon, jež se dochovala v Praze a jež přibližuje mimořádnou osobnost sběratele Nikodema P. Kondakovova.
Představena je zcela výjimečná kolekce italské malby 14. a 15. století, která byla z větší části shromážděna Františkem Ferdinandem d´Este. Tato sbírka je nejpočetnějším souborem tzv. italských primitivů dochovaná mimo vlastní území Itálie a umožňuje sledovat uměleckou tvorbu v italských městech Sieně, Florencii, Benátkách či Padově.
Na fond raného italského umění navazuje instalace renesančního a barokního malířství (Alessandro Allori, Jacopo Bassano, Luca Giordano). Zastoupeny jsou mimořádné soubory nizozemského, vlámského a holandského malířství z období 15.–18. století, přičemž hlavní pozornost je věnována umělecké produkci Antverp, Amsterdamu, Utrechtu a Leydenu (Herri met de Bles, Pieter II. Brueghel, Peter Paul Rubens, Anthony van Dyck, Rachel Ruysch, Gerard Ter Borch, Nicolaes Eliasz. Pickenoy).
Vzácným kouskem je oltář s Ukřižováním od Hanse Raphona. Jedná se o jediný, v úplnosti zachovaný retábl s Pašijemi Krista v tuzemských veřejných sbírkách. Uměleckou tvorbu střední Evropy reprezentuje soubor norimberského malířství a dále vybraná solitérní díla vzniklá na území současného Německa, zejména v důležité obchodní a umělecké oblasti Porýní, a to z období 15.–18. století (Hans Baldung Grien, Hans Dürer).
V expozici se též nachází umělecká produkce německých a rakouských zemí, jež vznikala v průběhu 17. a 18. století (Georg Flegel, Paul Troger, Johann Carl Loth, Johann Michael Rottmayr). Menší soubor francouzského a španělského umění 17. a 18. století vyniká významem a kvalitou vystavených solitérních děl (Charles Mellin, Pierre Mignard, Bartolomé Esteban Murillo).
1796–1918: Umění dlouhého století
Veletržní palác
Expozice vědomě a přirozeně spojuje domácí umění s tím zahraničním. Na rozdíl od předcházejících stálých expozic v Národní galerii nejsou do tohoto souboru začleněny žádné zápůjčky z jiných muzejních a galerijních institucí, které by doplňovaly mezery ve sbírkách. Cílem nebylo vytvořit další uměleckohistorický přehled a nově kodifikovat to zásadní, co bylo v průběhu 19. století v českých zemích vytvořeno. Takový přístup totiž zákonitě opomíjí díla, která se do sbírky dostala formou nákupů či darů z jiných evropských regionů a která také zásadně ovlivňovala lokální situaci a vývoj na umělecké scéně. Expozice tedy ukazuje, co Národní galerie v průběhu své více než dvěstědvacetileté existence shromáždila v širokém kontextu. Zastoupení jednotlivých autorů je tak přirozeně nerovnoměrné, od kompaktních a reprezentativních souborů po víceméně náhodné či příležitostné akvizice.
Konečný výběr reprezentuje více než čtyři sta padesát děl od 150 autorů ve třech hlavních kapitolách: Člověk, Svět a Ideje. Expozice zahrnuje vedle malby také sochařství. Volná plastika doprovází obrazy, veřejná plastika tvoří zvláštní oddíl, který s ohledem na vybraný přístup a dostupnost exponátů parafrázuje tři základní témata v oddílech Architektura, Pomník a Náhrobek.
Vedle sebe se tak na výstavě objevují umělci nejen odlišných uměleckých názorů, ale i příslušníci velmi rozdílných generací, například Josef Mánes vedle Pabla Picassa, Josef Navrátil vedle Bohumila Kubišty či Antonio Canova vedle Franze von Stucka. Díky tematickému členění expozice tak vznikla i celá řada menších skupin děl, která reprezentují samostatné obsahové celky, od vlastních podobizen, rodinných i oficiálních portrétů přes obrazy z kaváren, rušných městských bulvárů, jarních krajin či horských jezer po díla s náboženskou nebo mytologickou tématikou.
Výjimku ze záměru prezentovat pouze sbírkové exponáty NGP představují dvě instalace, které tvůrčím způsobem pracují s vizuálními médii 19. století. Zatímco architekt expozice Jiří Příhoda použil v tříkanálové projekci filmové materiály poskytnuté Národním filmovým archivem, designérský tým grafického Studia Najbrt zpracoval do impresivní koláže výtvarné plakáty, zapůjčené Uměleckoprůmyslovým museem v Praze, Archivem Národního divadla a Vojenským historickým ústavem Praha. Obě ryze současné intervence vyšly ze základní myšlenky expozice – přiblížit návštěvníkovi universum člověka 19. století. Staly se tak nedílnou součástí celého projektu a dokladem inspirativnosti výtvarného dědictví dlouhého století pro společnost 21. století.
Sbírková expozice chápe tzv. „dlouhé století“ odlišně než bývá obvyklé. Liší se datací – začátek expozice není spojen s událostmi Francouzské revoluce, ale se vznikem Společnosti vlasteneckých přátel umění 5. února 1796 v Praze, jejíž činnost byla pro rozvoj výtvarného umění v českých zemích zcela zásadní. V témže roce se otevřely první veřejné prostory, které své návštěvníky seznamovaly s důležitými díly domácího, ale i evropského výtvarného umění. Dalším významným počinem Společnosti vlasteneckých přátel umění bylo založení Akademie výtvarných umění o tři roky později. Praha tak měla podmínky pro to, aby se v následujících desetiletích častěji objevovala na umělecké mapě jako místo, které stále živěji reagovalo na nové podněty ze zahraničí. Středoevropský region získal další důležité kulturní centrum. Byla to právě díla z Obrazárny Společnosti vlasteneckých přátel umění, která vytvořila základ sbírek dnešní Národní galerie Praha. V roce 1902 založil císař František Josef I. Moderní galerii, jejíž akvizice významným způsobem rozhodly o bohatství a rozmanitosti kolekce umění první poloviny 20. století. Zcela zásadní počin představoval nákup sbírky francouzského umění československým státem v roce 1923.
Sledované období zahrnuje vlastně tři století, včetně toho, které skončilo teprve před nedávnem. Současný vztah k dějinám 19. století ale bývá ambivalentní, stejně blízký jako vzdálený. Nejen tehdejší společnost, ale i její kultura, včetně výtvarného umění, prošla výraznými změnami, které často zásadně ovlivňují i naší současnost. Na dnešní tak naléhavé a výrazné diskuse o problémech genderových či environmentálních by naopak člověk 19. století jen nechápavě hleděl. Přesto i to jsou otázky, které přinesla právě společnost dlouhého století. Do celé problematiky dnes také výrazně zasahují pokusy o odlišné vidění dějin umění, o další možná „čtení“ výtvarného umění minulosti. To vše je také charakterizováno určitým odklonem od tradičních národních škol, jak uměleckých, tak uměleckohistorických. V tomto smyslu se ocitáme v neobyčejně plodné a inspirativní debatě, která umožňuje i poměrně radikální změnu ve vyprávění „příběhu umění“.
Více informací a doprovodné programy ZDE.
1918–1938: První republika
Veletržní palác, 3. patro
Výstavní projekt má povahu střednědlouhé sbírkové expozice ve 3. patře Veletržního paláce, které je nově instalována ke stému výročí vzniku Československé republiky. Na základě sbírek Národní galerie Praha, doplněné o zápůjčky od jiných institucí či ze soukromých sbírek, bohatou a kosmopolitní tvorbu a umělecký provoz dvacetiletého období nezávislého Československa, mezi lety 1918-1938.
Expozice se opírá především o sbírky Národní galerie Praha, doplněné o zápůjčky z dalších institucí i soukromých sbírek. Neomezuje se na výtvarná umělecká díla, ale bude mít i mezioborové přesahy formou prezentace dalších kulturních a výtvarných oblastí první republiky (knižní tvorba, design, užitý grafický design,…).
Expozice, která pokrývá dvacetileté období po zrodu nezávislé Československé republiky, ukazuje formou jakési umělecké topografie první republiky rozmanitost tehdejší umělecké produkce i bohatý umělecký provoz. Projekt představuje umění první republiky očima tehdejšího uměnímilovného diváka prostřednictvím stěžejních galerií, uměleckých spolků a institucí a představuje významná kulturní centra mladého státu. V prvé řadě to je hlavní město, jakožto umělecké centrum s rušnou výstavní aktivitou představující nejen tvorbu domácích tvůrců, ale i to nejprogresivnější z celé Evropy. Dále to je Brno, Zlín, Bratislava, Košice a Užhorod. Součástí expozice jsou částečné rekonstrukce zásadních výstav, které se v těchto centrech v době první republiky konaly (výstava Tvrdošíjných, Výstava soudobé kultury v Brně, Poesie 32, První výstava Surrealistů v ČSR).
V daném časovém a prostorovém rámci projekt představuje významné události na poli výtvarné kultury v době tzv. první republiky, s důrazem na kosmopolitní a mnohonárodnostní charakter jejího území. Tento přístup si klade za cíl nejen představit s historickou věrností bohatství a rozmanitost kultury mladého státu, ale sloužit i jako poučení pro dnešní dobu, kdy neznalost minulosti má mnohdy za následek xenofobní postoje. Expozici bude provázet také bohatý edukativní i odborný doprovodný program.
Více informací a doprovodné programy ZDE.
1939–2021: Konec
černobílé doby
Veletržní
palác
Název
Konec černobílé doby není pojmenováním let 1939 až 2021, ale heslem shrnujícím
přístup, který se snaží materiál této často bolestné epochy dopředu ideologicky
nehodnotit. Cílem je ukázat, že v umění existovalo více různých pojetí umělecké
kvality paralelně vedle sebe. Základní polarity soudobého umění – oficiální a
neoficiální, abstraktní a figurativní, formální a sociálně angažované – vzájemně
podmiňovaly svoji existenci, zároveň však téměř nikdy neexistovaly jako černá a
bílá maxima.
V
chronologickém členění může návštěvník sledovat, jak rychle se představa
umělecké kvality v tomto čase proměňovala, a to i u jednotlivých umělců.
Expozice prezentuje umění jako svědectví doby: výsledek nejen čistě autorských,
ale i společenských, politických a ekonomických sil. Tvoří ji více než 300 děl
pouze ze sbírek NGP bez jakýchkoliv zápůjček. Expozici, která není založena na
hierarchickém výběru nejlepšího, ale snaze pochopit motivy, jaké umění bylo
tehdy vytvářeno a proč, doplňují příklady výstav a příběhy akvizic.
Vystavovaní
umělci: Vasil Artamonov, Miloš Axman, Imre Bak, Daniel Balabán, Zbyněk
Baladrán, Jiří Balcar, Václav Bartovský, Jiří Bartůněk, Jan Bauch, Zdeněk
Beran, Jiří Beránek, Andrej Bělocvětov, Joseph Beuys, Michael Bielický, Václav
Bláha, Milan Bočkay, Klára Bočkayová, Alighiero e Boetti, Bohumil Štěpán, Josef
Bolf, Václav Boštík, Vladimír Boudník, Pavel Brázda, Eugen Brikcius, Veronika
Bromová, Josef Brož, Václav Cigler, Tomáš Císařovský, Josef Čapek, Alena
Čermáková, Jiří Černický, Karel Černý, Čhi Paj-š', Anna Daučíková, Jírí David,
Hugo Demartini, Frederico Díaz, Alén Diviš, Stanislav Diviš, Bedřich Dlouhý,
Milan Dobeš, Jiří Dokoupil, Míla Doleželová, Oscar Dominguez, Milena Dopitová,
Helen Escobedo, Eva Koťátková, Libor Fára, Zdena Fibichová, Rudolf Fila, Emil
Filla, Lucio Fontana, Richard Fremund, Michal Gabriel, Ladislava Gažiová, Kurt
Gebauer, František Gross, Isabela Grosseová, Jaroslav Grus, Milan Grygar,
Renato Guttuso, Eduard Halberštát, Jan Hendrych, Henryk Stazewski, Jiří Hilmar,
Karel Hladík, Tomáš Hlavina, František Hodonský, Bedřich Hoffstädter, Vladimír
Houdek, Jakub Hošek, Aleš Hudeček, František Hudeček, Anna Hulačová, Vaclav
Chad, Dalibor Chatrný, Miloslav Chlupáč, Chuang-čou, Josef Istler, Vladimir
Jankilevskij, Jozef Jankovič, Vladimír Janoušek, Věra Janoušková, Jakub Jansa,
Magdalena Jetelová, Stanislav Ježek, Boris Jirků, Josef Jíra, Jiří John,
Stanislav Judl, Čestmír Kafka, Tadeusz Kantor, Olga Karlíková, Valerian
Karoušek, Václav Kiml, Krištof Kintera, Josef Klimeš, Svatopluk Klimeš, Alexej
Klyuykov, Eva Kmentová, Milan Knížák, Jan Koblasa, Martin Kohout, Vladimír
Kokolia, Oskar Kokoschka, Jiří Kolář, Běla Kolářová, Stanislav Kolíbal, Julius
Koller , Vladimír Komárek, Vladimír Kopecký, Igor Korpaczewski, Jan Kotík, Karel
Kotrba, Jiří Kovanda, Jaroslav Král, Radoslav Kratina, Jan Křížek, Jan Kubíček,
Tomáš Kubík, Alena Kučerová, Milan Kunc, František Kupka, Petr Kvíčala,
František Kyncl, Josef Lada, Ladislav Zívr, Tomáš Lahoda, Fernand Léger, Kamil
Lhoták, Josef Liesler, Václav Magid, Cyprián Majerník, Josef Malejovský, Karel
Malich, Ján Mančuška, Jiří Martin, Bohumír Matal, Roberto Matta, Milan Maur,
Mikuláš Medek, Jan Merta, Karel Miler, Stefan Milkov, Vladislav Mirvald, Jan
Mlčoch, Milan Mölzer, Daisy Mrázková, František Muzika, Jiří Načeradský, Jan
Nálevka, Karel Nepraš, Rudolf Němec, Michal Nesázal, Eugen Nevan, Petr Nikl,
Ladislav Novák, Pablo O'Higgins, Petra Oriešková, Markéta Othová, Eduard
Ovčáček, Ivan Ouhel, František Pacík, Arnošt Paderlík, Ludmila Padrtová, Zdenek
Palcr, Marian Palla, Karel Pauzer, Michal Pěchouček, Antonín Pelc, Jaroslava
Pešicová, Jiří Petrbok, Pablo Picasso, Robert Piesen, Petr Písařík,
Michelangelo Pistoletto, Theodor Pištěk, Viktor Pivovarov, Naděžda Plíšková,
Stanislav Podhrázský, Vladimír Preclík, Jiří Příhoda, Hana Purkrábková, Václav
Rabas, Vlastimil Rada, Arnulf Rainer, Tomáš Rajlich, Martin Reiner, Michael
Rittstein, Robert Piesen, Jaroslav Róna, František Ronovský, Tomáš Ruller,
Zdenek Rykr, Zorka Ságlová, Milan Salák, Zbyněk Sekal, Zbyšek Sion, František
Skála, Zdeněk Sklenář, Vladimír Skrepl, Skupina Rafani, Skupina Ztohoven,
Martin Sladký, Otakar Slavík, Jan Smetana, Ivan Sobotka, Jiří Sopko, Jiří
Sozanský, Sráč Sam, Jan Steklík, Václav Stratil, Antonín Střížek, Jiří Surůvka,
Čestmír Suška, Ladislav Sutnar, Petr Svárovský, Jan Svoboda, Jitka Svobodová,
Vladimír Sychra, Zdeněk Sýkora, Kateřina Šedá, Miloš Šejn, Josef Šíma, Adriena
Šimotová, Karel Šlenger, Jan Špála, Petr Štembera, Roman Štětina, František
Štorek, Eva Švankmajerová, Otakar Švec, Antoni Tapies, Michaela Thelenová, Mark
Ther, Ťiang Čao-che, Václav Tikal, Margita Titlová-Ylovsky, Vojtěch Tittelbach,
Antonín Tomalík, Endre Tót, Toyen, Filip Turek, Jiří Valenta, Jiří Valoch,
Jitka Válová, Květa Válová, Karel Valter, Aleš Veselý, Kateřina Vincourová,
Daniela Vinopálová-Vodáková, Alois Vitík, Rudolf Volráb, Jaroslav Vožniak,
Alois Wachsman, Peter Weibel, Hana Wichterlová, Jaromír Wíšo, Jan Wojnar, Miloš
Zet, Stanislav Zippe, Olbram Zoubek, Jan Zrzavý, Jana Želibská, Jan Želibský,
Miroslava Zychová
Více
informací a doprovodné programy najdete ZDE.
1956—1989: Architektura všem
Veletržní palác – 2. patro
Životní styl je fenoménem, ve kterém se protínají každodenní zkušenosti a prožitky s architekturou a designem jako tvůrčími disciplínami. Na pozadí modernity, charakterizované přechodem k postindustriální společnosti, růstem terciárního sektoru, služeb, významným pokrokem v oblasti (tele)komunikace a audiovizuálních médií, se specifická česká situace jeví jako zvláštní případová studie s odlišnými aspekty politického vývoje studené války. Cílem výstavy je překovat binární pohled Výcho–Západ, uměle udržovaný od pádu železné opony před 30 lety, a učinit ji srozumitelnou v evropském kontextu.
Výstava prezentuje významná díla ze Sbírky architektury Národní galerie Praha autorů a autorek, jako jsou Václav Aulický, Věra a Vladimír Machoninovi, František Cubr, Karel Prager, Alena Šrámková, tvůrčích kolektivů jako Sial Liberec a další, doplněná o fotografie, filmy z Národního filmového archivu a dobové publikace.
Více informací a doprovodné programy najdete ZDE.
Ateliér tvorby a laboratoř asociativního snění
Veletržní palác – 1. patro
Pojmem atlas tradičně označujeme soubor map zobrazujících určitá území. Náš ATLAS je takovým souborem specifických území v rámci galerie, která mohou být často neviditelná: kavárna, pracovní prostory, knihovna, místa pro odpočinek, pro pohyb i klid, přednášky, dílny či herny. I takové tváře má galerie. ATLAS je Ateliér tvorby a laboratoř asociativního snění.
Prostor najdete na ochoze architektonicky mimořádné Malé dvorany Veletržního paláce. Jednotlivé zóny ATLASu jsou volně propojené a nabízejí také výhledy dovnitř i vně paláce. ATLAS je zařízený mobiliářem na míru podle projektu studia No Architects – Daniely Baráčkové a Jakuba Filipa Nováka. Grafický design zpracovali Anežka Minaříková a Marek Nedelka.
Uměleckými díly dotváří jednotlivá území současné autorky: Andrea Kaňkovská, Eva Koťátková, Kristina Fingerland, Anna Hulačová, Kundy Crew, Marie Lukáčová, Marie Tučková a z organizace Elpida: Marie Čížková, Marie Horynová, Marie Hrobařová, Anna Kolešová, Jaroslava Lomnická, Pavla Nelibová, Anna Paráková, Dana Píšová, Pavla Tůmová, dále Tomáš Vaněk aparticipující veřejnost.
ATLAS je novým prostředím, kam se můžete opakovaně a zdarma vracet, může být zázemím pro vaše návštěvy a inspirace uměním, stejně jako místem pro tvorbu i relaxaci.
V dalších letech bude prostředí ATLASu dotvářeno krátkodobými či trvalými vstupy současných umělců a umělkyň, kteří se zároveň budou účastnit veřejných programů pro všechny věkové kategorie. V aktivitách budou reflektovat svoji uměleckou praxi, ale budou se také vztahovat k rozsáhlým sbírkovým expozicím umění od 19. století do současnosti ve Veletržním paláci. Vytvoří tak dialog mezi současným a minulým uměním, stejně jako kritickou interpretaci sbírek prizmatem současnosti, podporující svobodný dialog. Prostor je místem nejen pro programy iniciované NGP a jejími edukátory a edukátorkami, ale i pro aktivity, které si návštěvníci organizují sami.
Více informací a doprovodné programy najdete ZDE.
Doprovodné programy k výstavám a studijní materiály
Přehled všech doprovodných programů k výstavám v Národní galerii naleznete ZDE.
Studijní materiály (ve formátu pdf) k výstavám (včetně již proběhlých výstav) najdete ZDE.
Bezplatné vstupné do Národní galerie Praha pro mladé
Národní galerie Praha otevírá zcela zdarma svoje stálé expozice pro mladé do 26 let.
Dlouhodobý záměr bezplatného vstupného pro mladou generaci se podařilo naplnit ve spolupráci s Komerční bankou, která vstupenky za tuto část návštěvníků uhradí. Nulové vstupné se vztahuje jak na české, tak zahraniční návštěvníky.
Programy pro děti a rodiny s dětmi
Cílem programů a služeb pro děti a rodiny s dětmi je otevřít prostor galerie pro vzdělávání v oblasti umění pro děti od nejmladšího věku a zároveň nabídnout galerii jako místo pro podnětné a zábavné trávení společného času pro celou rodinu. Na dětské návštěvníky a rodiny s dětmi je zaměřena široká nabídka výtvarných heren a dílen (ateliérů) a cílená propagace.
Pro návštěvu kdykoli během otevírací doby galerie jsou k dispozici pracovní listy a výtvarné pracovny ve vybraných objektech NG.
Přehled programů najdete ZDE.
Ostatní akce
Kurzy dějin umění – informace ZDE.
Komentované prohlídky, přednášky a diskuse, tvůrčí dílny či akce za účasti umělců – informace ZDE.
Otevřené výtvarné herny ve Veletržním paláci
Sledujte Národní galerie Praha dětem na Facebooku a neunikne vám nic z našich programů a aktivit pro děti, teenagery, rodiče i celé rodiny!
KONTAKT:
Oddělení vzdělávání / Education Department
Sbírka moderního a současného umění / Collection of Modern and Contemporary Art
Národní galerie Praha / National Gallery Prague
tel.: +420 224 301 003
e-mail: vzdelavani@ngprague.cz
https://www.ngprague.cz
https://www.facebook.com/NGPrague
https://www.facebook.com/NGPdetem
https://www.instagram.com/ngprague/
twitter.com/narodnigalerie
0 komentářů:
Okomentovat