Dovolujeme si vás pozvat na výstavy, doprovodné programy, programy pro školy, pro děti a rodiny s dětmi i další akce. AKTUALIZOVÁNO
Kompletní program
Kompletní aktuální program výstav a doprovodných akcí akcí najdete ZDE.
Přednášky, diskuze i komentované prohlídky jsou nyní dostupné také na webu Národní galerie Praha v rámci rozsáhlého projektu NGP online.
Sledujte také webové a FB stránky galerie pro více informací.
Přehled všech probíhajících a připravovaných výstav najdete ZDE a ZDE.
Nabídku všech programů pro školy najdete ZDE.
Komentované prohlídky, studijní materiály, semináře a kurzy pro pedagogy najdete ZDE.
Aktuální výstavy
Pravoslav Sovák: Hlasitost ticha
Veletržní palác, grafický kabinet, do 7. ledna
Pravoslav
Sovák (1926–2022) patří mezi osobnosti, jejichž přítomnost a
umělecký přínos se z povědomí českého publika částečně vytratily kvůli emigraci
do Švýcarska, kde od konce 60. let žil a tvořil. Po jeho nedávném úmrtí si
Pravoslava Sováka nyní připomínáme touto výstavou skrze výběr z díla jako
jednoho z nejvýznamnějších evropských grafiků své generace.
Během
svého života vytvořil více než 330 grafických listů, na nichž s neobyčejnou
koncentrací na techniku zkoumal a rozvíjel možnosti tisku z hloubky. Na výstavě
jsou představeny práce z 50.–70. let, v nichž tkví těžiště Sovákových
hlubotiskových experimentů.
Rodák
z Vysokého Mýta se vlastní volné tvorbě začal naplno věnovat až poměrně pozdě,
v polovině 50. let. Už předtím sice vytvářel první kresby, grafiky i malby,
avšak teprve trvalé přesídlení do Prahy mu umožnilo se na práci plně
koncentrovat a začít systematicky experimentovat s technikou suché jehly a
leptu.
Nejprve
to byla města, více či méně znatelná z geometrických sítí, postupně
zaplňujících prostor a zároveň se tvarově i koncepčně rozvolňujících. Období
počátku 60. let pak bylo pro Sováka dobou experimentů. V jeho dílech se začala
objevovat výraznější organičnost a exprese v budování tvarů, chvílemi se
přibližující až soudobým informelním proudům. Zároveň však neopustil přísnou
geometrizaci a tyto dva protikladné prvky začal stavět vedle sebe, aniž by je
vnitřně propojoval, ponechávaje každému jeho výrazovou radikalitu. Citelné
napětí, kterého tím v jednotlivých grafických tiscích dosáhl, je patrné zejména
v cyklech Vztahy a Kontakty.
Po
polovině 60. let se začal do Sovákovy tvorby promítat bližší kontakt se
západním světem, kde se mu dařilo stále více vystavovat. Jeho vizuální jazyk
nabyl větší svobody a experiment se posunul z úrovně zkoumání možností techniky
spíše k hledání nové estetiky. Do jinak stále abstraktních kompozic začal
zapojovat konkrétní motivy, postavy a tváře, zatím ale stále provedené jako
intaktní součást desky technikou leptu či suché jehly.
V
roce 1968, v den okupace sovětskými vojsky, opustil Sovák Československo a
emigroval přes Německo do Švýcarska. V té době se z jeho tvorby začala pomalu
vytrácet dříve pro něj zcela zásadní polarita, vycházející ze spojení
konstruktivnosti a přirozenosti, a novým znakem se stala mnohovrstevnatost.
Každý list začal dopracovávat individuálně, někdy i v průběhu několika let,
grafický otisk se pro něj stal jen jednou z několika použitých technik.
Posledními
pracemi, které ještě vycházejí z původních principů, ale výrazově již směřují k
novým východiskům, jsou díla Přátelská poušť, Hráč a Živé ploty, odrážející
téma pouštní krajiny, které začal rozvíjet na počátku 70. let, snad v reakci na
zkoumání hranic lidské svobody, horizontů života a možná i na pocit
existenciální osamělosti.
Výjimečnost
Pravoslava Sováka a jeho práce spočívá především v silném citu pro koncepci a
konstrukci. Měl úctu k technice a řemeslu, s chladnou precizností dováděl díla
k maximální dokonalosti, byť k tomu mnohdy vedla dlouhá a technicky náročná
cesta. Nebyl umělcem gest a romantizující citovosti, ale přísné rozumovosti a
objektivnosti, která se snad může na první pohled zdát málo vřelá, její smysl
ale vychází z mnohem větší hloubky a z potřeby hledání nepatetické aktuálnosti
a pravdivosti.
Více informací a doprovodné programy najdete ZDE.
Akvarel
mezi Prahou a Vídní
Veletržní
palác – 1. patro, do 7. ledna
Akvarel,
tedy práce s vodou ředěnými barvami na papíře, stojící na pomezí kresby a
malby, je v dějinách výtvarného umění technikou s dlouhou tradicí. Největšího
rozvoje dosáhl v 19. století, kdy svou univerzalitou zasáhl do většiny oblastí
výtvarného umění. Akvarel charakterizuje lehkost, suverenita a virtuozita,
neboť z podstaty své techniky skýtá minimum možností pro váhání a opravy.
Jedním
z center umění akvarelu byla v 19. století Vídeň, kde se tato technika stala
významnou součástí měšťanské a šlechtické kultury. Vynikající příklady
vídeňského akvarelu se nacházejí ve sbírkách Národní galerie Praha (např. díla
Rudolfa von Alta, Thomase Endera či Josefa Kriehubera). Národní galerie zároveň
disponuje obsáhlými fondy akvarelů malířů a malířek českého původu (např.
Antonín Mánes, Bedřich Havránek, Jan Novopacký, Amálie Mánesová, Vincenc
Morstadt). Výstava ukazuje nejen uměleckou výměnu mezi dvěma metropolemi v
době, kdy byly součástí jednoho státu, ale i vysokou kvalitu českých
akvarelistů a podněty, které přinášeli do středoevropské vizuální kultury.
Velká část exponátů je málo známá či dosud nevystavovaná.
Výstava
představuje akvarel v jeho komplexnosti: mimo tradiční obory (veduta, krajina,
portrét, interiérové vyobrazení) se zaměřuje i na další důležitá témata, jako
je akvarel v rukou malířek a akvarelová skica. Kromě toho, že akvarelisté 19.
století projevovali své mistrovství sugestivním ztvárněním detailu, právě ve
skicách byli zároveň schopni velmi uvolněného projevu, jenž má mnoho společného
s moderním uměním.
Výstava
se neomezuje jen na období biedermeieru, které bývá s akvarelem nejčastěji
spojováno, ale sleduje význam a využití akvarelu až do přelomu
Výstava
je tak rovněž příležitostí k pochopení umění 19. století jako bohatého
vizuálního světa, jehož četné komponenty se živě propojovaly a vzájemně
ovlivňovaly.
Více informací a doprovodné programy najdete ZDE.
Karel Škréta: Tvorba pro grafiku
Schwarzenberský palác, do 4. února
Karel
Škréta (1610 Praha – 1674 Praha) je uznáván jako zakladatel české barokní malby
a umělec evropského významu. Méně je již známo, že jako autor kresebných
předloh pro rytiny sehrál zásadní roli při formování barokní grafiky v českých
zemích.
Základní
umělecké školení získal Škréta v Praze a v roce 1627 odešel za dalším poznáním
do ciziny. Pobýval přes deset let ve Švýcarsku, Německu, a především v Itálii.
Seznámil se s barokním stylem i novými grafickými druhy a tyto zkušenosti
zúročil po návratu do Prahy. Od 40. let 17. století zde navrhoval grafické
listy, které vynikají výtvarnými kvalitami, promyšlenou koncepcí a
ikonografickým bohatstvím.
Díla
zvolená pro naši komorní výstavu prezentují téměř všechny oblasti grafiky, do
kterých zasáhl – knižní ilustrace, univerzitní
teze, devocionální rytiny i podobizny. Škrétovy předlohy realizovali většinou
renomovaní augsburští grafici, méně často pak pražští rytci.
Vystaveny
jsou rovněž některé jeho kresby, které souvisely s grafickými listy.
Připomenuta je také tvorba Karla Škréty ml. v oblasti grafiky.
Více informací a doprovodné programy najdete ZDE.
Josef Matěj Navrátil: Krajinářské kresby
Veletržní palác, do 11. února
Krajinářská
tvorba tvoří podstatnou část díla Josefa Navrátila. Umělcovou specialitou,
která brzy získala velkou oblibu sběratelů, se staly kabinetní kvaše především
s horskými motivy. Ty dokládají nejen jeho zručnost při komponování efektní
krajinné scenerie, ale zejména ryzí malířský charakter jeho tvorby. V práci s
barvou a světlem, jejichž prostřednictvím vyjadřuje náladu celého výjevu,
navazuje Navrátil na tradici koloristické malby období rokoka.
Malířskost
se ale projevuje i v tužkových studiích, jež se vzdalují akademické praxi
přísně lineální kresby a spojují jeho tvorbu s umělci evropského romantismu.
Více informací a doprovodné programy najdete ZDE.
Od
vzletu k pádu. Taneční a pohybové studie Jana Štursy
Veletržní palác, do 11. února
Pro
sochaře Jana Štursu (1880–1925) byla kresba nedílnou
součástí jeho umělecké tvorby. V kresbě se rodily první nápady i uzrávala
podoba výsledných děl.
Od
idealizovaných dívčích aktů (Puberta, 1905–1906),
ovlivněných literárním symbolismem, přešel Štursa kolem roku 1908 k vyjádření
vitalismu moderního života v pevné, plastické formě lidského, především
ženského, těla. Tanec, který měl možnost poznat na pražských jevištích, mu v
tomto ohledu poskytl hned několik tvůrčích impulzů. Byly to nejen konkrétní
tanečnice Sulamit Rahu či Olga Gzovská, které Štursa zachytil ve svých
sochařských a kresebných pracích, ale dynamické postoje odpozorované z jeviště
se promítly i do další tematiky jeho děl, a to někdy v překvapivých
souvislostech.
Více informací a doprovodné programy najdete ZDE.
Petr
Brandl: Příběh bohéma
Valdštejnská jízdárna, do 11. února
Výstava
po více než padesáti letech přiblížuje dílo nejvýznamnějšího umělce barokního
umění v Čechách – Petra Brandla (1668 Praha – 1735 Kutná
Hora). Představuje jeho monumentální oltářní plátna, která jsou pro účel této
výstavy restaurována, dále portrétní tvorbu a námětově velice zajímavé žánrové
malby. Diváci také mohou prvně zhlédnout
Brandlova nově objevená díla.
Výstava
je koncipována jako vyprávění dvou paralelních příběhů: děl malíře a jeho
života. Právě umělcův život, k němuž máme četné archivní doklady, je i pro
dnešního diváka pozoruhodný nejen bohémským a revoltujícím způsobem, ale lze v
něm najít zajímavé kontexty s problémy dnešní doby – Brandl byl
celoživotním dlužníkem, neboť se zhlédl v životním stylu šlechty a luxusu,
který si chtěl také dopřát. Dluhy jej však několikrát dostaly do vězení. I z
toho důvodu se mu nevyhnuly soudní spory o výživné s manželkou Helenou.
Problémy měl Brandl také s objednavateli děl, neboť často nedodržoval smluvní
podmínky. Malířův nevázaný život proto inspiroval současnou divadelní hru Tři
ženy a zamilovaný lovec, která bude uvedena spolu s výstavou (soubor Geisslers
Hofcomoedianten).
To
však nic nemění na tom, že Brandl byl nejlépe placeným umělcem své doby, a to
zřejmě i z důvodu velice osobitého a originálního stylu a malířského rukopisu,
u něhož můžeme vypozorovat jisté paralely s Rembrandtovou malbou. Rentgenové
snímky a makrofotografie Brandlových děl, které výstavu doplní, tak dají
návštěvníkovi nahlédnout do útrob jeho malby.
Připravovaná
konference k výstavě proběhne 5.–6. února ve Veletržním paláci.
Více informací a doprovodné programy najdete ZDE. Audioprůvodce k výstavě ZDE.
Fotograf
Festival #13
Veletržní
palác, do 11. února
Třináctý
ročník Fotograf Festivalu s názvem #hypertension23 je vizuální novelou
kombinující text s obrazem. Z hlediska tématu se zabývá tenzí, kterou v naší
mysli vyvolávají technologie vystavující naši pozornost nepřetržitému
vizuálnímu tlaku, abychom si něčeho všimli, něco emocionálně prožili a
reagovali. Projekt se věnuje hledání nové identity lidské bytosti, jejíž
původní podobu abstrahoval digitální prostor. Ten nás naučil nově přemýšlet o
sobě a o lidskosti.
Autorkou
koncepce a kurátorkou festivalu je Monika Čejková. Hlavní část festivalu bude
tvořit stejnojmenná skupinová výstava ve Veletržním paláci Národní galerie
Praha. Dále retrospektiva alter ega americké umělkyně Lynn Hershman Leeson
alias Roberty Breitmore, místně specifické instalace ve veřejném prostoru ve
spolupráci s kurátorem a spisovatelem Shumonem Basarem a skupinová výstava ve
Fotograf Gallery kurátorovaná Tinou Poliačkovou.
Jednotlivé
části festivalu se snaží poukázat na to, že žijeme v době zvýšené transformace
lidského těla v tekutou digitální hmotu ve všech aspektech našeho života.
Stáváme se subjekty ztělesněných fantazií, ve kterých se můžeme stát někým
úplně jiným – navždy, na nějakou dobu nebo jen na jeden post.
Zvolená forma vizuální novely by nám měla pomoci ujasnit si, jak této nové
situaci rozumíme, a proč se cítíme tak, jak se cítíme.
Fotograf
Festival si během dvanácti let své existence buduje silné vztahy se zahraniční
uměleckou scénou a prezentuje české umělecké scéně současné podoby vizuálního
umění. Festival každoročně zve řadu mezinárodně významných umělců, aby
prezentovali nebo vytvořili práce pro téma daného ročníku. Třináctý ročník
festivalu probíhá za nového vedení umělecké ředitelky Světlany Malinové.
Více informací a doprovodné programy najdete ZDE.
Milena
Dopitová: Even Odd
Veletržní
palác, do 3. března
Milena
Dopitová je intermediální umělkyně, která vstoupila na českou výtvarnou scénu
začátkem 90. let 20. století. Po pádu komunistického režimu v tehdejším
Československu se otevřely nové možnosti a témata ve výtvarném umění. Hlavním
tématem jejích děl se stal nově projevený zájem o člověka a jeho intimní
prožívání každodennosti. Dopitová pracuje s politikou identit v jednoduchých a
až metaforických objektech, přetavuje tak přitom jejich všední účel do hlubšího
sdělení.
Dopitová
představuje společnost jako majestátní stavbu. Vazby a pouta, jež nás váží
dohromady, jsou imanentní pevnou strukturou. Zajišťují stabilitu celé
konstrukce, již nazýváme společnost, i přesto, že je to soustava složená z
mnoha odlišných prvků. Abstraktní pouta jsou pružná natolik, aby celek mohl být
v neustálém pohybu. Veletržní palác je místem setkávání a vzájemné výměny zkušeností
i prožitků. Jednotlivá díla předávají zprávu o spojení, mohou být složena a
rozložena rozličnými způsoby, a i přesto jejich skladba zůstává kompozičně
funkční.
Intimita
má ve vystavených objektech charakter osobní i veřejný. Jsou to vazby, které z
osobních přerůstají v politické a opačně. Evropa je tvořena historicky
odlišnými kulturami, které jen stěží mohou být zjednodušeny na pojem národa.
Dopitová ve svých objektech poukazuje na rozdílnost, která společnost v širokém
slova smyslu charakterizuje. Je to poté sounáležitost různých prvků, která
vytváří stabilitu a harmonii. Ve světě, jehož napětí stále graduje, je
rovnováha privilegiem. Empatie a citlivost jsou hodnoty, které je třeba
každodenně kultivovat, protože ne vždy slunce svítí pro každého.
Více informací a doprovodné programy najdete ZDE.
Ateliér tvorby a laboratoř asociativního snění
Veletržní palác – 1. patro, do 7. prosince 2027
Pojmem atlas tradičně označujeme soubor map zobrazujících určitá území. Náš ATLAS je takovým souborem specifických území v rámci galerie, která mohou být často neviditelná: kavárna, pracovní prostory, knihovna, místa pro odpočinek, pro pohyb i klid, přednášky, dílny či herny. I takové tváře má galerie. ATLAS je Ateliér tvorby a laboratoř asociativního snění.
Prostor najdete na ochoze architektonicky mimořádné Malé dvorany Veletržního paláce. Jednotlivé zóny ATLASu jsou volně propojené a nabízejí také výhledy dovnitř i vně paláce. ATLAS je zařízený mobiliářem na míru podle projektu studia No Architects – Daniely Baráčkové a Jakuba Filipa Nováka. Grafický design zpracovali Anežka Minaříková a Marek Nedelka.
Uměleckými díly dotváří jednotlivá území současné autorky: Andrea Kaňkovská, Eva Koťátková, Kristina Fingerland, Anna Hulačová, Kundy Crew, Marie Lukáčová, Marie Tučková a z organizace Elpida: Marie Čížková, Marie Horynová, Marie Hrobařová, Anna Kolešová, Jaroslava Lomnická, Pavla Nelibová, Anna Paráková, Dana Píšová, Pavla Tůmová, dále Tomáš Vaněk aparticipující veřejnost.
ATLAS je novým prostředím, kam se můžete opakovaně a zdarma vracet, může být zázemím pro vaše návštěvy a inspirace uměním, stejně jako místem pro tvorbu i relaxaci.
V dalších letech bude prostředí ATLASu dotvářeno krátkodobými či trvalými vstupy současných umělců a umělkyň, kteří se zároveň budou účastnit veřejných programů pro všechny věkové kategorie. V aktivitách budou reflektovat svoji uměleckou praxi, ale budou se také vztahovat k rozsáhlým sbírkovým expozicím umění od 19. století do současnosti ve Veletržním paláci. Vytvoří tak dialog mezi současným a minulým uměním, stejně jako kritickou interpretaci sbírek prizmatem současnosti, podporující svobodný dialog. Prostor je místem nejen pro programy iniciované NGP a jejími edukátory a edukátorkami, ale i pro aktivity, které si návštěvníci organizují sami.
Více informací a doprovodné programy najdete ZDE.
Stálé expozice
Středověké umění v Čechách a střední Evropa 1200–1550
klášter sv. Anežky České
Dlouhodobá expozice umístěná v patře klášterního komplexu prezentuje na více než dvou stech exponátech z oboru malířství, sochařství a uměleckého řemesla proměny formy a funkce výtvarného díla během tří staletí. Exponáty provenienčně spjaté s českými zeměmi doplňují díla vytvořená v širším středoevropském regionu – zvláště Franky, Rakousy, Sasko – např. díly Hanse Pleydenwurffa, Albrechta Altdorfera, Hanse Hesseho či Lucase Cranacha staršího.
Více informací a doprovodné programy ZDE.
Staří mistři
Schwarzenberský palác
Expozice Staří mistři ve Schwarzenberském paláci představuje výběr nejvýznamnějších mistrovských děl ze Sbírky starého umění (Hans von Aachen, Petr Brandl, Matyáš Bernard Braun, Lucas Cranach, Adriaen de Vries, Albrecht Dürer, El Greco, Francisco José Goya, Hans Holbein, Jan Gossaert zvaný Mabuse, Jusepe de Ribera, Peter Paul Rubens, Bartholomaeus Spranger, Karel Škréta, Simon Vouet, Michael Leopold Willmann a jiní).
Její základní časový rámec tvoří období od 16. do 18. století vycházející z retrospektivního pohledu na předrenesanční tendence v umění gotiky a antická díla jako inspirační podnět pro renesanční a barokní umění. Expozice je pojata jako dialog mezi národními a mezinárodními impulzy, vlivy a změnami v duchu dialektiky forem, stylů a motivů. Z dramaturgického hlediska reflektuje narativní aspekty evropského umění od antiky až po osvícenství, dějinné souvislosti a nadčasovost mistrovských uměleckých děl v inovativní instalaci.
V rámci hlavního přístupu do Schwarzenberského paláce je obnoven původní vstup z Hradčanského náměstí přes nádvoří. Tři sály v přízemí jsou vyhrazeny pro příležitostné sbírkové expozice a dvě místnosti poslouží grafickým kabinetům.
Architektonické pojetí expozice koresponduje s její koncepcí: přízemí je pojato jako prolog expozice, první a druhé patro jako tematické panorama renesančního a barokního umění a půdní prostor je v nových souvislostech věnován sběratelství, tvorbě v malířství i sochařství, „skicáriu“ a kabinetní malbě.
Více informací a doprovodné programy ZDE.
Staří mistři II
Šternberský palác
Sbírková expozice Staří mistři II navazuje na expozici Staří mistři nacházející se v protějším Schwarzenberském paláci. Obě se vzájemně doplňují tak, aby utvořily jeden celek, a zároveň představují skvostná umělecká díla v různých souvislostech.
Nová expozice ve Šternberském paláci navazuje na historickou tradici prezentace mistrovských děl v tomto objektu, v němž sídlila v letech 1811–1871 Společnost vlasteneckých přátel umění, předchůdkyně dnešní Národní galerie Praha.
Díla jsou tentokrát vystavena v kontextu uměleckých center a jejich vzájemného prolínání. Staří mistři II představují to nejlepší z unikátních fondů Národní galerie Praha a jejich partnerů – např. ojedinělou kolekci ikon, jež se dochovala v Praze a jež přibližuje mimořádnou osobnost sběratele Nikodema P. Kondakovova.
Představena je zcela výjimečná kolekce italské malby 14. a 15. století, která byla z větší části shromážděna Františkem Ferdinandem d´Este. Tato sbírka je nejpočetnějším souborem tzv. italských primitivů dochovaná mimo vlastní území Itálie a umožňuje sledovat uměleckou tvorbu v italských městech Sieně, Florencii, Benátkách či Padově.
Na fond raného italského umění navazuje instalace renesančního a barokního malířství (Alessandro Allori, Jacopo Bassano, Luca Giordano). Zastoupeny jsou mimořádné soubory nizozemského, vlámského a holandského malířství z období 15.–18. století, přičemž hlavní pozornost je věnována umělecké produkci Antverp, Amsterdamu, Utrechtu a Leydenu (Herri met de Bles, Pieter II. Brueghel, Peter Paul Rubens, Anthony van Dyck, Rachel Ruysch, Gerard Ter Borch, Nicolaes Eliasz. Pickenoy).
Vzácným kouskem je oltář s Ukřižováním od Hanse Raphona. Jedná se o jediný, v úplnosti zachovaný retábl s Pašijemi Krista v tuzemských veřejných sbírkách. Uměleckou tvorbu střední Evropy reprezentuje soubor norimberského malířství a dále vybraná solitérní díla vzniklá na území současného Německa, zejména v důležité obchodní a umělecké oblasti Porýní, a to z období 15.–18. století (Hans Baldung Grien, Hans Dürer).
V expozici se též nachází umělecká produkce německých a rakouských zemí, jež vznikala v průběhu 17. a 18. století (Georg Flegel, Paul Troger, Johann Carl Loth, Johann Michael Rottmayr). Menší soubor francouzského a španělského umění 17. a 18. století vyniká významem a kvalitou vystavených solitérních děl (Charles Mellin, Pierre Mignard, Bartolomé Esteban Murillo).
1796–1918: Umění dlouhého století
Veletržní palác
Expozice vědomě a přirozeně spojuje domácí umění s tím zahraničním. Na rozdíl od předcházejících stálých expozic v Národní galerii nejsou do tohoto souboru začleněny žádné zápůjčky z jiných muzejních a galerijních institucí, které by doplňovaly mezery ve sbírkách. Cílem nebylo vytvořit další uměleckohistorický přehled a nově kodifikovat to zásadní, co bylo v průběhu 19. století v českých zemích vytvořeno. Takový přístup totiž zákonitě opomíjí díla, která se do sbírky dostala formou nákupů či darů z jiných evropských regionů a která také zásadně ovlivňovala lokální situaci a vývoj na umělecké scéně. Expozice tedy ukazuje, co Národní galerie v průběhu své více než dvěstědvacetileté existence shromáždila v širokém kontextu. Zastoupení jednotlivých autorů je tak přirozeně nerovnoměrné, od kompaktních a reprezentativních souborů po víceméně náhodné či příležitostné akvizice.
Konečný výběr reprezentuje více než čtyři sta padesát děl od 150 autorů ve třech hlavních kapitolách: Člověk, Svět a Ideje. Expozice zahrnuje vedle malby také sochařství. Volná plastika doprovází obrazy, veřejná plastika tvoří zvláštní oddíl, který s ohledem na vybraný přístup a dostupnost exponátů parafrázuje tři základní témata v oddílech Architektura, Pomník a Náhrobek.
Vedle sebe se tak na výstavě objevují umělci nejen odlišných uměleckých názorů, ale i příslušníci velmi rozdílných generací, například Josef Mánes vedle Pabla Picassa, Josef Navrátil vedle Bohumila Kubišty či Antonio Canova vedle Franze von Stucka. Díky tematickému členění expozice tak vznikla i celá řada menších skupin děl, která reprezentují samostatné obsahové celky, od vlastních podobizen, rodinných i oficiálních portrétů přes obrazy z kaváren, rušných městských bulvárů, jarních krajin či horských jezer po díla s náboženskou nebo mytologickou tématikou.
Výjimku ze záměru prezentovat pouze sbírkové exponáty NGP představují dvě instalace, které tvůrčím způsobem pracují s vizuálními médii 19. století. Zatímco architekt expozice Jiří Příhoda použil v tříkanálové projekci filmové materiály poskytnuté Národním filmovým archivem, designérský tým grafického Studia Najbrt zpracoval do impresivní koláže výtvarné plakáty, zapůjčené Uměleckoprůmyslovým museem v Praze, Archivem Národního divadla a Vojenským historickým ústavem Praha. Obě ryze současné intervence vyšly ze základní myšlenky expozice – přiblížit návštěvníkovi universum člověka 19. století. Staly se tak nedílnou součástí celého projektu a dokladem inspirativnosti výtvarného dědictví dlouhého století pro společnost 21. století.
Sbírková expozice chápe tzv. „dlouhé století“ odlišně než bývá obvyklé. Liší se datací – začátek expozice není spojen s událostmi Francouzské revoluce, ale se vznikem Společnosti vlasteneckých přátel umění 5. února 1796 v Praze, jejíž činnost byla pro rozvoj výtvarného umění v českých zemích zcela zásadní. V témže roce se otevřely první veřejné prostory, které své návštěvníky seznamovaly s důležitými díly domácího, ale i evropského výtvarného umění. Dalším významným počinem Společnosti vlasteneckých přátel umění bylo založení Akademie výtvarných umění o tři roky později. Praha tak měla podmínky pro to, aby se v následujících desetiletích častěji objevovala na umělecké mapě jako místo, které stále živěji reagovalo na nové podněty ze zahraničí. Středoevropský region získal další důležité kulturní centrum. Byla to právě díla z Obrazárny Společnosti vlasteneckých přátel umění, která vytvořila základ sbírek dnešní Národní galerie Praha. V roce 1902 založil císař František Josef I. Moderní galerii, jejíž akvizice významným způsobem rozhodly o bohatství a rozmanitosti kolekce umění první poloviny 20. století. Zcela zásadní počin představoval nákup sbírky francouzského umění československým státem v roce 1923.
Sledované období zahrnuje vlastně tři století, včetně toho, které skončilo teprve před nedávnem. Současný vztah k dějinám 19. století ale bývá ambivalentní, stejně blízký jako vzdálený. Nejen tehdejší společnost, ale i její kultura, včetně výtvarného umění, prošla výraznými změnami, které často zásadně ovlivňují i naší současnost. Na dnešní tak naléhavé a výrazné diskuse o problémech genderových či environmentálních by naopak člověk 19. století jen nechápavě hleděl. Přesto i to jsou otázky, které přinesla právě společnost dlouhého století. Do celé problematiky dnes také výrazně zasahují pokusy o odlišné vidění dějin umění, o další možná „čtení“ výtvarného umění minulosti. To vše je také charakterizováno určitým odklonem od tradičních národních škol, jak uměleckých, tak uměleckohistorických. V tomto smyslu se ocitáme v neobyčejně plodné a inspirativní debatě, která umožňuje i poměrně radikální změnu ve vyprávění „příběhu umění“.
Více informací a doprovodné programy ZDE.
1918–1938: První republika
Veletržní palác, 3. patro
Výstavní projekt má povahu střednědlouhé sbírkové expozice ve 3. patře Veletržního paláce, které je nově instalována ke stému výročí vzniku Československé republiky. Na základě sbírek Národní galerie Praha, doplněné o zápůjčky od jiných institucí či ze soukromých sbírek, bohatou a kosmopolitní tvorbu a umělecký provoz dvacetiletého období nezávislého Československa, mezi lety 1918-1938.
Expozice se opírá především o sbírky Národní galerie Praha, doplněné o zápůjčky z dalších institucí i soukromých sbírek. Neomezuje se na výtvarná umělecká díla, ale bude mít i mezioborové přesahy formou prezentace dalších kulturních a výtvarných oblastí první republiky (knižní tvorba, design, užitý grafický design,…).
Expozice, která pokrývá dvacetileté období po zrodu nezávislé Československé republiky, ukazuje formou jakési umělecké topografie první republiky rozmanitost tehdejší umělecké produkce i bohatý umělecký provoz. Projekt představuje umění první republiky očima tehdejšího uměnímilovného diváka prostřednictvím stěžejních galerií, uměleckých spolků a institucí a představuje významná kulturní centra mladého státu. V prvé řadě to je hlavní město, jakožto umělecké centrum s rušnou výstavní aktivitou představující nejen tvorbu domácích tvůrců, ale i to nejprogresivnější z celé Evropy. Dále to je Brno, Zlín, Bratislava, Košice a Užhorod. Součástí expozice jsou částečné rekonstrukce zásadních výstav, které se v těchto centrech v době první republiky konaly (výstava Tvrdošíjných, Výstava soudobé kultury v Brně, Poesie 32, První výstava Surrealistů v ČSR).
V daném časovém a prostorovém rámci projekt představuje významné události na poli výtvarné kultury v době tzv. první republiky, s důrazem na kosmopolitní a mnohonárodnostní charakter jejího území. Tento přístup si klade za cíl nejen představit s historickou věrností bohatství a rozmanitost kultury mladého státu, ale sloužit i jako poučení pro dnešní dobu, kdy neznalost minulosti má mnohdy za následek xenofobní postoje. Expozici bude provázet také bohatý edukativní i odborný doprovodný program.
Více informací a doprovodné programy ZDE.
1939–2021: Konec
černobílé doby
Veletržní
palác
Název
Konec černobílé doby není pojmenováním let 1939 až 2021, ale heslem shrnujícím
přístup, který se snaží materiál této často bolestné epochy dopředu ideologicky
nehodnotit. Cílem je ukázat, že v umění existovalo více různých pojetí umělecké
kvality paralelně vedle sebe. Základní polarity soudobého umění – oficiální a
neoficiální, abstraktní a figurativní, formální a sociálně angažované – vzájemně
podmiňovaly svoji existenci, zároveň však téměř nikdy neexistovaly jako černá a
bílá maxima.
V
chronologickém členění může návštěvník sledovat, jak rychle se představa
umělecké kvality v tomto čase proměňovala, a to i u jednotlivých umělců.
Expozice prezentuje umění jako svědectví doby: výsledek nejen čistě autorských,
ale i společenských, politických a ekonomických sil. Tvoří ji více než 300 děl
pouze ze sbírek NGP bez jakýchkoliv zápůjček. Expozici, která není založena na
hierarchickém výběru nejlepšího, ale snaze pochopit motivy, jaké umění bylo
tehdy vytvářeno a proč, doplňují příklady výstav a příběhy akvizic.
Vystavovaní
umělci: Vasil Artamonov, Miloš Axman, Imre Bak, Daniel Balabán, Zbyněk
Baladrán, Jiří Balcar, Václav Bartovský, Jiří Bartůněk, Jan Bauch, Zdeněk
Beran, Jiří Beránek, Andrej Bělocvětov, Joseph Beuys, Michael Bielický, Václav
Bláha, Milan Bočkay, Klára Bočkayová, Alighiero e Boetti, Bohumil Štěpán, Josef
Bolf, Václav Boštík, Vladimír Boudník, Pavel Brázda, Eugen Brikcius, Veronika
Bromová, Josef Brož, Václav Cigler, Tomáš Císařovský, Josef Čapek, Alena
Čermáková, Jiří Černický, Karel Černý, Čhi Paj-š', Anna Daučíková, Jírí David,
Hugo Demartini, Frederico Díaz, Alén Diviš, Stanislav Diviš, Bedřich Dlouhý,
Milan Dobeš, Jiří Dokoupil, Míla Doleželová, Oscar Dominguez, Milena Dopitová,
Helen Escobedo, Eva Koťátková, Libor Fára, Zdena Fibichová, Rudolf Fila, Emil
Filla, Lucio Fontana, Richard Fremund, Michal Gabriel, Ladislava Gažiová, Kurt
Gebauer, František Gross, Isabela Grosseová, Jaroslav Grus, Milan Grygar,
Renato Guttuso, Eduard Halberštát, Jan Hendrych, Henryk Stazewski, Jiří Hilmar,
Karel Hladík, Tomáš Hlavina, František Hodonský, Bedřich Hoffstädter, Vladimír
Houdek, Jakub Hošek, Aleš Hudeček, František Hudeček, Anna Hulačová, Vaclav
Chad, Dalibor Chatrný, Miloslav Chlupáč, Chuang-čou, Josef Istler, Vladimir
Jankilevskij, Jozef Jankovič, Vladimír Janoušek, Věra Janoušková, Jakub Jansa,
Magdalena Jetelová, Stanislav Ježek, Boris Jirků, Josef Jíra, Jiří John,
Stanislav Judl, Čestmír Kafka, Tadeusz Kantor, Olga Karlíková, Valerian
Karoušek, Václav Kiml, Krištof Kintera, Josef Klimeš, Svatopluk Klimeš, Alexej
Klyuykov, Eva Kmentová, Milan Knížák, Jan Koblasa, Martin Kohout, Vladimír
Kokolia, Oskar Kokoschka, Jiří Kolář, Běla Kolářová, Stanislav Kolíbal, Julius
Koller , Vladimír Komárek, Vladimír Kopecký, Igor Korpaczewski, Jan Kotík, Karel
Kotrba, Jiří Kovanda, Jaroslav Král, Radoslav Kratina, Jan Křížek, Jan Kubíček,
Tomáš Kubík, Alena Kučerová, Milan Kunc, František Kupka, Petr Kvíčala,
František Kyncl, Josef Lada, Ladislav Zívr, Tomáš Lahoda, Fernand Léger, Kamil
Lhoták, Josef Liesler, Václav Magid, Cyprián Majerník, Josef Malejovský, Karel
Malich, Ján Mančuška, Jiří Martin, Bohumír Matal, Roberto Matta, Milan Maur,
Mikuláš Medek, Jan Merta, Karel Miler, Stefan Milkov, Vladislav Mirvald, Jan
Mlčoch, Milan Mölzer, Daisy Mrázková, František Muzika, Jiří Načeradský, Jan
Nálevka, Karel Nepraš, Rudolf Němec, Michal Nesázal, Eugen Nevan, Petr Nikl,
Ladislav Novák, Pablo O'Higgins, Petra Oriešková, Markéta Othová, Eduard
Ovčáček, Ivan Ouhel, František Pacík, Arnošt Paderlík, Ludmila Padrtová, Zdenek
Palcr, Marian Palla, Karel Pauzer, Michal Pěchouček, Antonín Pelc, Jaroslava
Pešicová, Jiří Petrbok, Pablo Picasso, Robert Piesen, Petr Písařík,
Michelangelo Pistoletto, Theodor Pištěk, Viktor Pivovarov, Naděžda Plíšková,
Stanislav Podhrázský, Vladimír Preclík, Jiří Příhoda, Hana Purkrábková, Václav
Rabas, Vlastimil Rada, Arnulf Rainer, Tomáš Rajlich, Martin Reiner, Michael
Rittstein, Robert Piesen, Jaroslav Róna, František Ronovský, Tomáš Ruller,
Zdenek Rykr, Zorka Ságlová, Milan Salák, Zbyněk Sekal, Zbyšek Sion, František
Skála, Zdeněk Sklenář, Vladimír Skrepl, Skupina Rafani, Skupina Ztohoven,
Martin Sladký, Otakar Slavík, Jan Smetana, Ivan Sobotka, Jiří Sopko, Jiří
Sozanský, Sráč Sam, Jan Steklík, Václav Stratil, Antonín Střížek, Jiří Surůvka,
Čestmír Suška, Ladislav Sutnar, Petr Svárovský, Jan Svoboda, Jitka Svobodová,
Vladimír Sychra, Zdeněk Sýkora, Kateřina Šedá, Miloš Šejn, Josef Šíma, Adriena
Šimotová, Karel Šlenger, Jan Špála, Petr Štembera, Roman Štětina, František
Štorek, Eva Švankmajerová, Otakar Švec, Antoni Tapies, Michaela Thelenová, Mark
Ther, Ťiang Čao-che, Václav Tikal, Margita Titlová-Ylovsky, Vojtěch Tittelbach,
Antonín Tomalík, Endre Tót, Toyen, Filip Turek, Jiří Valenta, Jiří Valoch,
Jitka Válová, Květa Válová, Karel Valter, Aleš Veselý, Kateřina Vincourová,
Daniela Vinopálová-Vodáková, Alois Vitík, Rudolf Volráb, Jaroslav Vožniak,
Alois Wachsman, Peter Weibel, Hana Wichterlová, Jaromír Wíšo, Jan Wojnar, Miloš
Zet, Stanislav Zippe, Olbram Zoubek, Jan Zrzavý, Jana Želibská, Jan Želibský,
Miroslava Zychová
Více
informací a doprovodné programy najdete ZDE.
1956—1989: Architektura všem
Veletržní palác – 2. patro
Životní styl je fenoménem, ve kterém se protínají každodenní zkušenosti a prožitky s architekturou a designem jako tvůrčími disciplínami. Na pozadí modernity, charakterizované přechodem k postindustriální společnosti, růstem terciárního sektoru, služeb, významným pokrokem v oblasti (tele)komunikace a audiovizuálních médií, se specifická česká situace jeví jako zvláštní případová studie s odlišnými aspekty politického vývoje studené války. Cílem výstavy je překovat binární pohled Výcho–Západ, uměle udržovaný od pádu železné opony před 30 lety, a učinit ji srozumitelnou v evropském kontextu.
Výstava prezentuje významná díla ze Sbírky architektury Národní galerie Praha autorů a autorek, jako jsou Václav Aulický, Věra a Vladimír Machoninovi, František Cubr, Karel Prager, Alena Šrámková, tvůrčích kolektivů jako Sial Liberec a další, doplněná o fotografie, filmy z Národního filmového archivu a dobové publikace.
Více informací a doprovodné programy najdete ZDE.
Doprovodné programy k výstavám a studijní materiály
Přehled všech doprovodných programů k výstavám v Národní galerii naleznete ZDE.
Studijní materiály (ve formátu pdf) k výstavám (včetně již proběhlých výstav) najdete ZDE.
Bezplatné vstupné do Národní galerie Praha pro mladé
Národní galerie Praha otevírá zcela zdarma svoje stálé expozice pro mladé do 26 let.
Dlouhodobý záměr bezplatného vstupného pro mladou generaci se podařilo naplnit ve spolupráci s Komerční bankou, která vstupenky za tuto část návštěvníků uhradí. Nulové vstupné se vztahuje jak na české, tak zahraniční návštěvníky.
Programy pro děti a rodiny s dětmi
Cílem programů a služeb pro děti a rodiny s dětmi je otevřít prostor galerie pro vzdělávání v oblasti umění pro děti od nejmladšího věku a zároveň nabídnout galerii jako místo pro podnětné a zábavné trávení společného času pro celou rodinu. Na dětské návštěvníky a rodiny s dětmi je zaměřena široká nabídka výtvarných heren a dílen (ateliérů) a cílená propagace.
Pro návštěvu kdykoli během otevírací doby galerie jsou k dispozici pracovní listy a výtvarné pracovny ve vybraných objektech NG.
Přehled programů najdete ZDE.
Ostatní akce
Kurzy dějin umění – informace ZDE.
Komentované prohlídky, přednášky a diskuse, tvůrčí dílny či akce za účasti umělců – informace ZDE.
Otevřené výtvarné herny ve Veletržním paláci
Sledujte Národní galerie Praha dětem na Facebooku a neunikne vám nic z našich programů a aktivit pro děti, teenagery, rodiče i celé rodiny!
KONTAKT:
Oddělení vzdělávání / Education Department
Sbírka moderního a současného umění / Collection of Modern and Contemporary Art
Národní galerie Praha / National Gallery Prague
tel.: +420 224 301 003
e-mail: vzdelavani@ngprague.cz
https://www.ngprague.cz
https://www.facebook.com/NGPrague
https://www.facebook.com/NGPdetem
https://www.instagram.com/ngprague/
twitter.com/narodnigalerie
0 komentářů:
Okomentovat