NÁRODNÍ GALERIE Praha: aktuální výstavy + kompletní program

pátek 10. září 2021 ·

AKTUALIZOVÁNO. 


Dovolujeme si vás pozvat na výstavy, doprovodné programy, programy pro děti a rodiny s dětmi a další akce.



Kompletní program: září a říjen 2021

Kompletní program na září najdete ZDE, na říjen ZDE.


Přednášky, diskuze i komentované prohlídky jsou nyní dostupné také na webu Národní galerie Praha v rámci rozsáhlého projektu NGP online


Sledujte také webové a FB stránky galerie pro více informací.


Přehled všech probíhajících a připravovaných výstav najdete ZDE.


Nabídku všech programů pro školy najdete ZDE.


Komentované prohlídky, studijní materiály, semináře a kurzy pro pedagogy najdete ZDE.




Aktuální výstavy



Realita a vize. Soutěžní dialog na depozitární areál


Veletržní palác, mezanin, do konce října


Výstava představuje tři architektonické návrhy, které předložili finalisté soutěžního dialogu na nový depozitární komplex NGP v Praze Jinonicích. Vítězný projekt bude sloužit k uložení děl z Veletržního paláce, dále jako technologické zázemí a zázemí pro odbornou správu sbírky. Součástí stavby je plánována i veřejně přístupná část s otevřeným depozitářem a prostory pro přednášky, edukační programy a také výtvarné dílny.


Vedením soutěžního dialogu a konečným hodnocením byla pověřena odborná porota složená z architektů a urbanistů, za NGP byl členem specialista-technolog a restaurátor. Na prvním místě skončil návrh týmu společnosti JIKA-CZ, s. r. o., v němž porota vysoce hodnotila moderní urbanisticko-architektonické řešení areálu, které umožňuje variantní řešení a slibuje účelné fungování první budovy ještě před dokončením celého komplexu. 


Navržený depozitární areál složený z několika vzájemně provázaných budov svým měřítkem i užitým architektonickým tvaroslovím naplňuje požadované zadání.


Více ZDE.



Dynamická kresba. Pohybové a taneční studie Josefa Mařatky


Veletržní palác, grafický kabinet, 4. patro, do 14. listopadu


Český sochař Josef Mařatka (1847⁠–⁠1937) byl fascinován pohybem modelek v ateliéru i tanečnic na jevišti. Pohotově zaznamenával tužkou na papír jejich emočně naléhavé postoje, jež se mu staly předlohou sochařských děl. Metodu spontánní kresby před volně se pohybujícím modelem převzal od francouzského sochaře Augusta Rodina, jehož byl v letech 1901⁠–⁠1904 žákem. 


Grafický kabinet představuje Mařatkovy kresby tanečnic Carmen Damedozové, Ruth Saint-Denis a Olgy Gzovské.


Více informací a doprovodné programy ZDE.



Umělecká grafika ve světě reprodukce. Lepty malíře Bedřicha Havránka


Veletržní palác, grafický kabinet, 4. patro, do 14. listopadu 


Dominantní pozici v oblasti reprodukční a užité grafiky zastávaly v 19. století techniky litografie, ocelorytu a dřevorytu. „Dlouhé století“ se však zároveň vyznačovalo rozvojem tzv. umělecké či volné grafiky, tj. grafiky chápané jako samostatné výtvarné dílo. Ve druhé třetině století se nicméně grafické umění převážně omezilo právě na svou reprodukční a informativní úlohu. 


Jedním z mála výtvarníků, kteří se umělecké grafice i v tomto období věnovali, byl malíř Bedřich Havránek (1821⁠–⁠1899), jehož dvousetleté výročí narození si letos připomínáme. Kromě výsledných grafických listů jsou v tomto grafickém kabinetu představeny příklady tiskových stavů ⁠–⁠ mezifází, spočívajících v průběžném otiskování desky ještě před jejím dokončením, které umělce informují například o tom, kde je zapotřebí přidat stíny či propracovat detaily. Některé z grafik se tak na první pohled mohou jevit jako identické, při pozorném pohledu je však patrné, že se mezi sebou liší mírou propracování, světelné výstavby a modelace.


Více informací a doprovodné programy ZDE.



Ženy, které přemohly muže. Eva, Judita, Omfalé a ostatní 


Schwarzenberský palác, grafický kabinet, do 14. listopadu


Výstava představuje sílu a moc ženy, jak se projevily v umění 16. století ⁠–⁠ v německých a nizozemských grafikách, kresbách a obrazech významných mistrů.


V průběhu věků bylo na ženu sice obecně pohlíženo prizmatem vůdčí role mužů, známe však řadu příběhů, které vyprávějí o ženách silných, mocných, statečných, nebo naopak lstivých a nemravných, které silnější pohlaví úspěšně přemohly. Jejich témata se čerpala z Bible, z antických mýtů či ze středověké literatury apod.


První z žen, které mocně zapůsobily na muže, byla pramatka lidstva Eva, která přiměla Adama sníst jablko ze stromu poznání, na výstavě například v obraze německého mistra Antona Heuslera. Co se týče pozitivních příkladů hrdinek z oblíbených grafických cyklů Příkladných žen nebo také Ctihodných žen vydávaných v 15. a 16. století, velmi často se zde setkáme s hrdinnou Juditou, která uťala hlavu vojevůdce Holoferna. Kromě jiných zde bývá například zobrazována také další biblická hrdinka Jáel. 


Obě výstava představuje v grafických listech významných umělců, jako byli Hendrik Goltzius, Albrecht Altdorfer, Maarten van Heemskerck, Bartholomeus Spranger a další.


Jiné ⁠–⁠ varovné ⁠–⁠ série zabývající se ženskou mocí ukazovaly muže, kteří byli pro svou nerozvážnost přemoženi ženami, jako byla starozákonní Dalila a další, mezi které lze zařadit také Salome, zobrazenou například na grafikách Albrechta Dürera nebo na obraze Mistra IW, významného žáka Lucase Cranacha.


Na kresbě Bartholomea Sprangera lze vidět královnu Omfalé podle antického mýtu ponižující hrdinu Herkula. Mezi varovné příběhy náleží i středověký příběh o dívce Phyllis, nebo povídka o selhání básníka Vergilia, kterou ztvárnil Lucas van Leyden na svém grafickém listu. Moc ženy nad mužem představovala také ústřední postava dvorské lásky, nedostižná dáma, na výstavě na kresbě z autorského okruhu Lucase Cranacha.


Více informací a doprovodné programy ZDE



Viktor Pivovarov: Moskevská gotika


Veletržní palác, 1. patro, do 21. listopadu


Pivovarov je tvořitel světů. Vymýšlí si světy mystické, oživuje světy minulé a odhaluje světy skryté. Odemyká dveře, nahlíží okny do soukromých interiérů a pozoruje opomíjené výjevy způsobem, jenž je voyeurský i objevný, rozpustilý i něžný. Jeho obrazy a kresby jsou plné »hrdinů« našeho každodenního života, jako je konvice na čaj, krabička zápalek nebo rybka ve sklenici, a zve nás, abychom se na světy, v nichž žijeme, podívali novýma očima.


Pojďme na cestu po světech Viktora Pivovarova. Výstava Moskevská gotika, pojmenovaná podle jednoho z jeho nejpoutavějších obrazů, jenž spojuje metafyzický svět s každodenní realitou, zkoumá zásadní témata umělcova díla, počínaje místy, kde strávil dětství, nebo tajemstvími minulosti a konče erotikou a groteskou. 


Na více než dvou stech děl vytvořených v průběhu padesáti let expozice představuje Pivovarovu bohatou životní dráhu v plné šíři, od surrealistických a konceptuálních obrazů, kreseb a alb vytvořených v Moskvě v sedmdesátých letech 20. století a po přestěhování do Prahy v roce 1982, až po jeho podmanivá nová díla, která jsou vystavena poprvé. Výstava je rovněž vzácnou příležitostí spatřit některé Pivovarovovy nejvýznamnější obrazy, exkluzivně zapůjčené z Ruska.


Více informací a doprovodné programy ZDE.




Stálé expozice


Středověké umění v Čechách a střední Evropa 1200–1550


klášter sv. Anežky České


Dlouhodobá expozice umístěná v patře klášterního komplexu prezentuje na více než dvou stech exponátech z oboru malířství, sochařství a uměleckého řemesla proměny formy a funkce výtvarného díla během tří staletí. Exponáty provenienčně spjaté s českými zeměmi doplňují díla vytvořená v širším středoevropském regionu – zvláště Franky, Rakousy, Sasko – např. díly Hanse Pleydenwurffa, Albrechta Altdorfera, Hanse Hesseho či Lucase Cranacha staršího.


Více informací a doprovodné programy ZDE.



Staří mistři


Schwarzenberský palác


Expozice Staří mistři ve Schwarzenberském paláci představuje výběr nejvýznamnějších mistrovských děl ze Sbírky starého umění (Hans von Aachen, Petr Brandl, Matyáš Bernard Braun, Lucas Cranach, Adriaen de Vries, Albrecht Dürer, El Greco, Francisco José Goya, Hans Holbein, Jan Gossaert zvaný Mabuse, Jusepe de Ribera, Peter Paul Rubens, Bartholomaeus Spranger, Karel Škréta, Simon Vouet, Michael Leopold Willmann a jiní).


Její základní časový rámec tvoří období od 16. do 18. století vycházející z retrospektivního pohledu na předrenesanční tendence v umění gotiky a antická díla jako inspirační podnět pro renesanční a barokní umění. Expozice je pojata jako dialog mezi národními a mezinárodními impulzy, vlivy a změnami v duchu dialektiky forem, stylů a motivů. Z dramaturgického hlediska reflektuje narativní aspekty evropského umění od antiky až po osvícenství, dějinné souvislosti a nadčasovost mistrovských uměleckých děl v inovativní instalaci.


V rámci hlavního přístupu do Schwarzenberského paláce je obnoven původní vstup z Hradčanského náměstí přes nádvoří. Tři sály v přízemí jsou vyhrazeny pro příležitostné sbírkové expozice a dvě místnosti poslouží grafickým kabinetům. 


Architektonické pojetí expozice koresponduje s její koncepcí: přízemí je pojato jako prolog expozice, první a druhé patro jako tematické panorama renesančního a barokního umění a půdní prostor je v nových souvislostech věnován sběratelství, tvorbě v malířství i sochařství, „skicáriu“ a kabinetní malbě.


Více informací a doprovodné programy ZDE.



Staří mistři II


Šternberský palác


Sbírková expozice Staří mistři II navazuje na expozici Staří mistři nacházející se v protějším Schwarzenberském paláci. Obě se vzájemně doplňují tak, aby utvořily jeden celek, a zároveň představují skvostná umělecká díla v různých souvislostech.


Nová expozice ve Šternberském paláci navazuje na historickou tradici prezentace mistrovských děl v tomto objektu, v němž sídlila v letech 1811⁠–⁠1871 Společnost vlasteneckých přátel umění, předchůdkyně dnešní Národní galerie Praha. 


Díla jsou tentokrát vystavena v kontextu uměleckých center a jejich vzájemného prolínání. Staří mistři II představují to nejlepší z unikátních fondů Národní galerie Praha a jejich partnerů ⁠–⁠ např. ojedinělou kolekci ikon, jež se dochovala v Praze a jež přibližuje mimořádnou osobnost sběratele Nikodema P. Kondakovova. 


Představena je zcela výjimečná kolekce italské malby 14. a 15. století, která byla z větší části shromážděna Františkem Ferdinandem d´Este. Tato sbírka je nejpočetnějším souborem tzv. italských primitivů dochovaná mimo vlastní území Itálie a umožňuje sledovat uměleckou tvorbu v italských městech Sieně, Florencii, Benátkách či Padově.


Na fond raného italského umění navazuje instalace renesančního a barokního malířství (Alessandro Allori, Jacopo Bassano, Luca Giordano). Zastoupeny jsou mimořádné soubory nizozemského, vlámského a holandského malířství z období 15.⁠–⁠18. století, přičemž hlavní pozornost je věnována umělecké produkci Antverp, Amsterdamu, Utrechtu a Leydenu (Herri met de Bles, Pieter II. Brueghel, Peter Paul Rubens, Anthony van Dyck, Rachel Ruysch, Gerard Ter Borch, Nicolaes Eliasz. Pickenoy).


Vzácným kouskem je oltář s Ukřižováním od Hanse Raphona. Jedná se o jediný, v úplnosti zachovaný retábl s Pašijemi Krista v tuzemských veřejných sbírkách. Uměleckou tvorbu střední Evropy reprezentuje soubor norimberského malířství a dále vybraná solitérní díla vzniklá na území současného Německa, zejména v důležité obchodní a umělecké oblasti Porýní, a to z období 15.⁠–⁠18. století (Hans Baldung Grien, Hans Dürer). 


V expozici se též nachází umělecká produkce německých a rakouských zemí, jež vznikala v průběhu 17. a 18. století (Georg Flegel, Paul Troger, Johann Carl Loth, Johann Michael Rottmayr). Menší soubor francouzského a španělského umění 17. a 18. století vyniká významem a kvalitou vystavených solitérních děl (Charles Mellin, Pierre Mignard, Bartolomé Esteban Murillo).



1796–1918: Umění dlouhého století


Veletržní palác


Expozice vědomě a přirozeně spojuje domácí umění s tím zahraničním. Na rozdíl od předcházejících stálých expozic v Národní galerii nejsou do tohoto souboru začleněny žádné zápůjčky z jiných muzejních a galerijních institucí, které by doplňovaly mezery ve sbírkách. Cílem nebylo vytvořit další uměleckohistorický přehled a nově kodifikovat to zásadní, co bylo v průběhu 19. století v českých zemích vytvořeno. Takový přístup totiž zákonitě opomíjí díla, která se do sbírky dostala formou nákupů či darů z jiných evropských regionů a která také zásadně ovlivňovala lokální situaci a vývoj na umělecké scéně. Expozice tedy ukazuje, co Národní galerie v průběhu své více než dvěstědvacetileté existence shromáždila v širokém kontextu. Zastoupení jednotlivých autorů je tak přirozeně nerovnoměrné, od kompaktních a reprezentativních souborů po víceméně náhodné či příležitostné akvizice.


Konečný výběr reprezentuje více než čtyři sta padesát děl od 150 autorů ve třech hlavních kapitolách: Člověk, Svět a Ideje. Expozice zahrnuje vedle malby také sochařství. Volná plastika doprovází obrazy, veřejná plastika tvoří zvláštní oddíl, který s ohledem na vybraný přístup a dostupnost exponátů parafrázuje tři základní témata v oddílech Architektura, Pomník a Náhrobek.


Vedle sebe se tak na výstavě objevují umělci nejen odlišných uměleckých názorů, ale i příslušníci velmi rozdílných generací, například Josef Mánes vedle Pabla Picassa, Josef Navrátil vedle Bohumila Kubišty či Antonio Canova vedle Franze von Stucka. Díky tematickému členění expozice tak vznikla i celá řada menších skupin děl, která reprezentují samostatné obsahové celky, od vlastních podobizen, rodinných i oficiálních portrétů přes obrazy z kaváren, rušných městských bulvárů, jarních krajin či horských jezer po díla s náboženskou nebo mytologickou tématikou.


Výjimku ze záměru prezentovat pouze sbírkové exponáty NGP představují dvě instalace, které tvůrčím způsobem pracují s vizuálními médii 19. století. Zatímco architekt expozice Jiří Příhoda použil v tříkanálové projekci filmové materiály poskytnuté Národním filmovým archivem, designérský tým grafického Studia Najbrt zpracoval do impresivní koláže výtvarné plakáty, zapůjčené Uměleckoprůmyslovým museem v Praze, Archivem Národního divadla a Vojenským historickým ústavem Praha. Obě ryze současné intervence vyšly ze základní myšlenky expozice – přiblížit návštěvníkovi universum člověka 19. století. Staly se tak nedílnou součástí celého projektu a dokladem inspirativnosti výtvarného dědictví dlouhého století pro společnost 21. století.


Sbírková expozice chápe tzv. „dlouhé století“ odlišně než bývá obvyklé. Liší se datací – začátek expozice není spojen s událostmi Francouzské revoluce, ale se vznikem Společnosti vlasteneckých přátel umění 5. února 1796 v Praze, jejíž činnost byla pro rozvoj výtvarného umění v českých zemích zcela zásadní. V témže roce se otevřely první veřejné prostory, které své návštěvníky seznamovaly s důležitými díly domácího, ale i evropského výtvarného umění. Dalším významným počinem Společnosti vlasteneckých přátel umění bylo založení Akademie výtvarných umění o tři roky později. Praha tak měla podmínky pro to, aby se v následujících desetiletích častěji objevovala na umělecké mapě jako místo, které stále živěji reagovalo na nové podněty ze zahraničí. Středoevropský region získal další důležité kulturní centrum. Byla to právě díla z Obrazárny Společnosti vlasteneckých přátel umění, která vytvořila základ sbírek dnešní Národní galerie Praha. V roce 1902 založil císař František Josef I. Moderní galerii, jejíž akvizice významným způsobem rozhodly o bohatství a rozmanitosti kolekce umění první poloviny 20. století. Zcela zásadní počin představoval nákup sbírky francouzského umění československým státem v roce 1923.


Sledované období zahrnuje vlastně tři století, včetně toho, které skončilo teprve před nedávnem. Současný vztah k dějinám 19. století ale bývá ambivalentní, stejně blízký jako vzdálený. Nejen tehdejší společnost, ale i její kultura, včetně výtvarného umění, prošla výraznými změnami, které často zásadně ovlivňují i naší současnost. Na dnešní tak naléhavé a výrazné diskuse o problémech genderových či environmentálních by naopak člověk 19. století jen nechápavě hleděl. Přesto i to jsou otázky, které přinesla právě společnost dlouhého století. Do celé problematiky dnes také výrazně zasahují pokusy o odlišné vidění dějin umění, o další možná „čtení“ výtvarného umění minulosti. To vše je také charakterizováno určitým odklonem od tradičních národních škol, jak uměleckých, tak uměleckohistorických. V tomto smyslu se ocitáme v neobyčejně plodné a inspirativní debatě, která umožňuje i poměrně radikální změnu ve vyprávění „příběhu umění“.


Více informací a doprovodné programy ZDE.



1918–1938: První republika


Veletržní palác, 3. patro


Výstavní projekt má povahu střednědlouhé sbírkové expozice ve 3. patře Veletržního paláce, které je nově instalována ke stému výročí vzniku Československé republiky. Na základě sbírek Národní galerie Praha, doplněné o zápůjčky od jiných institucí či ze soukromých sbírek, bohatou a kosmopolitní tvorbu a umělecký provoz dvacetiletého období nezávislého Československa, mezi lety 1918-1938.


Expozice se opírá především o sbírky Národní galerie Praha, doplněné o zápůjčky z dalších institucí i soukromých sbírek. Neomezuje se na výtvarná umělecká díla, ale bude mít i mezioborové přesahy formou prezentace dalších kulturních a výtvarných oblastí první republiky (knižní tvorba, design, užitý grafický design,…).


Expozice, která pokrývá dvacetileté období po zrodu nezávislé Československé republiky, ukazuje formou jakési umělecké topografie první republiky rozmanitost tehdejší umělecké produkce i bohatý umělecký provoz. Projekt představuje umění první republiky očima tehdejšího uměnímilovného diváka prostřednictvím stěžejních galerií, uměleckých spolků a institucí a představuje významná kulturní centra mladého státu. V prvé řadě to je hlavní město, jakožto umělecké centrum s rušnou výstavní aktivitou představující nejen tvorbu domácích tvůrců, ale i to nejprogresivnější z celé Evropy. Dále to je Brno, Zlín, Bratislava, Košice a Užhorod. Součástí expozice jsou částečné rekonstrukce zásadních výstav, které se v těchto centrech v době první republiky konaly (výstava Tvrdošíjných, Výstava soudobé kultury v Brně, Poesie 32, První výstava Surrealistů v ČSR).


V daném časovém a prostorovém rámci projekt představuje významné události na poli výtvarné kultury v době tzv. první republiky, s důrazem na kosmopolitní a mnohonárodnostní charakter jejího území. Tento přístup si klade za cíl nejen představit s historickou věrností bohatství a rozmanitost kultury mladého státu, ale sloužit i jako poučení pro dnešní dobu, kdy neznalost minulosti má mnohdy za následek xenofobní postoje. Expozici bude provázet také bohatý edukativní i odborný doprovodný program.


Více informací a doprovodné programy ZDE.



Otevřený depozitář umění Asie


Veletržní palác, do 21. listopadu


Po téměř desetiletém trvání expozice asijského umění v paláci Kinských se prezentace sbírek přesunula do jižního křídla prvního poschodí Veletržního paláce, kde se představuje v takzvaném otevřeném depozitáři. Schaudepot je výstavním formátem, jenž zpřístupňuje co největší počet děl k bezprostřednímu studiu díky jejich umístění ve skleněných vitrínách, které umožňují trojrozměrný prostorový pohled. V otevřeném depozitáři má tak návštěvník možnost se seznámit s výběrem více než 600 děl asijské provenience z Národní galerie Praha.


Vystaveny jsou převážně sochy a předměty uměleckého řemesla od nejstarších děl z archaického období až do 20. století, rozdělené do dvou základních tematických okruhů. První z nich představuje některé myšlenkové systémy – filosofii a náboženství taoismu, buddhismu, konfucianismu a hinduismu – definující asijské kultury a umění Číny, Tibetu, Indie, jižní a jihovýchodní Asie. Druhý okruh vyzdvihuje charakteristické rysy asijského užitého umění a seskupuje díla podle materiálů (kamenina, porcelán, laky, kovy), technik (například email cloisonné) a dekoru.


Sbírka umění Asie a Afriky dnes čítá přes 13 tisíc uměleckých předmětů, z toho největší část zaujímají díla asijské provenience. V otevřeném depozitáři v současné době nejsou vystaveny artefakty z citlivých materiálů – především dřevěná plastika, malba a grafika. Ty budou až do doby zpřístupnění nové stálé expozice k vidění výběrově na krátkodobých výstavách a některé z nich projdou restaurátorským a badatelským průzkumem.


Více informací a doprovodné programy ZDE.



Doprovodné programy k výstavám a studijní materiály


Přehled všech doprovodných programů k výstavám v Národní galerii naleznete ZDE.


Studijní materiály (ve formátu pdf) k výstavám (včetně již proběhlých výstav) najdete ZDE.



Bezplatné vstupné do Národní galerie Praha pro mladé


Národní galerie Praha otevírá zcela zdarma svoje stálé expozice pro mladé do 26 let


Dlouhodobý záměr bezplatného vstupného pro mladou generaci se podařilo naplnit ve spolupráci s Komerční bankou, která vstupenky za tuto část návštěvníků uhradí. Nulové vstupné se vztahuje jak na české, tak zahraniční návštěvníky.



Programy pro děti a rodiny s dětmi


Cílem programů a služeb pro děti a rodiny s dětmi je otevřít prostor galerie pro vzdělávání v oblasti umění pro děti od nejmladšího věku a zároveň nabídnout galerii jako místo pro podnětné a zábavné trávení společného času pro celou rodinu. Na dětské návštěvníky a rodiny s dětmi je zaměřena široká nabídka výtvarných heren a dílen (ateliérů) a cílená propagace. 


Pro návštěvu kdykoli během otevírací doby galerie jsou k dispozici pracovní listy a výtvarné pracovny ve vybraných objektech NG.


Přehled programů najdete ZDE.



Ostatní akce


Kurzy dějin umění – informace ZDE.


Komentované prohlídky, přednášky a diskuse, tvůrčí dílny či akce za účasti umělců – informace ZDE.



Otevřené výtvarné herny ve Veletržním paláci


Sledujte Národní galerie Praha dětem na Facebooku a neunikne vám nic z našich programů a aktivit pro děti, teenagery, rodiče i celé rodiny!



KONTAKT: 

Oddělení vzdělávání / Education Department 
Sbírka moderního a současného umění / Collection of Modern and Contemporary Art 
Národní galerie Praha / National Gallery Prague 
tel.: +420 224 301 003
e-mail: vzdelavani@ngprague.cz
https://www.ngprague.cz 
https://www.facebook.com/NGPrague
https://www.facebook.com/NGPdetem
https://www.instagram.com/ngprague/
twitter.com/narodnigalerie


0 komentářů: