NÁRODNÍ GALERIE Praha: aktuální výstavy + kompletní program

středa 1. února 2023 ·

AKTUALIZOVÁNO. 


Dovolujeme si vás pozvat na výstavy, doprovodné programy, programy pro děti a rodiny s dětmi a další akce.



Kompletní program: únor 2023

Kompletní program na únor najdete ZDE.


Přednášky, diskuze i komentované prohlídky jsou nyní dostupné také na webu Národní galerie Praha v rámci rozsáhlého projektu NGP online


Sledujte také webové a FB stránky galerie pro více informací.


Přehled všech probíhajících a připravovaných výstav najdete ZDE.


Nabídku všech programů pro školy najdete ZDE.


Komentované prohlídky, studijní materiály, semináře a kurzy pro pedagogy najdete ZDE.




Aktuální výstavy



Umělecké dílo ve věku grafické reprodukovatelnosti ⁠–⁠ fenomén prémiových tisků III.


Veletržní palác, ⁠4. patro, grafický kabinet, do 26. února


Umělecké prémie, vydávané v průběhu 19. století nejrůznějšími spolky i časopisy, představují významný fenomén dobové výtvarné tvorby. Prezentovaly a nejširšímu publiku prostředkovaly jak díla zásadního významu, tak i produkci určenou spíše pro pobavení a dekoraci interiéru. Spojují tak v sobě rovinu vzdělávací i zábavnou a jsou rovněž dokladem vývoje reprodukčních technik.


Více informací a doprovodné programy najdete ZDE.



Svatá noc. Vánoce ve výtvarném umění


Schwarzenberský palác – grafický kabinet, do 5. března


Komorní vánoční výstava představuje téma narození Ježíše Krista a jeho oslav na grafických listech, kresbách a iluminacích od středověku a renesance po 20. století. Mezi prezentovanými autory jsou zastoupeni Albrecht Dürer, Jan Sadeler, Rembrandt van Rijn, Hermína Laukotová nebo Bohuslav Reynek. Výstava také seznamuje návštěvníky se specifiky českých Vánoc na ikonických dílech Mikoláše Alše či Josefa Lady. 


Poslední část expozice je věnována komerčnímu aspektu vánočních svátků, který narůstal v moderní době. I přes nákupní horečku a všeobecný shon si Vánoce dodnes uchovaly svou tajemnou a radostnou atmosféru a nepřestávají být v prvé řadě oslavou lásky, porozumění a dobré vůle. 


Více informací a doprovodné programy najdete ZDE.



Zenga. Japonské zenové obrazy ze sbírky Kaeru-an

 

Salmovský palác, prodlouženo do 12. března

 

Národní galerie Praha vystavují vůbec poprvé část sbírky Kaeru-an, tedy sbírky Z žabí chýše, která představuje japonskou zenovou malbu a kaligrafii ze 17.20. století.

 

Tuto kolekci zenového umění Národní galerii Praha daroval v roce 2019 nizozemský umělec a sběratel Felix Hess.

 

Více informací a doprovodné programy najdete ZDE.



Sochy z hlíny. Terakoty italských mistrů 15.⁠–⁠19. století ze sbírek Národní galerie Praha


Šternberský palác, do 26. března


Komorní výstava veřejnosti představuje metody průzkumu uměleckých děl jak z pohledu umělecko-historického, tak z hlediska přírodovědných oborů. Atraktivní formou ukáže výhody interdisciplinární spolupráce historika umění, restaurátora, přírodovědce a specialistů z Vysoké školy chemicko-technologické. 


Jen díky této spolupráci návštěvník za pomoci techniky a nejnovějších neinvazivních analýz nahlédne pod povrch uměleckých děl, zjistí, jak se vyhodnocuje materiálový rozbor, a zejména se dozví, jak tyto průzkumy pomáhají při restaurování a každodenní péči o kulturní dědictví. 


Téma výstavy reaguje na dlouhodobý zájem návštěvníků stálých expozic o problematiku exaktního průzkumu a metody restaurování uměleckých děl. Projekt ukáže spolupráci humanitních badatelů a přírodovědců a představí výsledky, k nimž společně došli.


Výstava Sochy z hlíny je součástí stálé expozice Staří mistři II ve Šternberském paláci.


Více informací a doprovodné programy najdete ZDE.



V hloubce a po povrchu


klášter sv. Anežky České – prostory sbírkové expozice Středověké umění v Čechách a střední Evropa 1200⁠–1550, do 23. dubna


Komorní výstava představuje v expozici Středověké umění v Čechách a střední Evropa 1200–1550  výsledky poutavého mezioborového projektu věnovaného metodě výpočetní tomografie při průzkumu děl starého umění. Mnozí z nás mají přímou zkušenost s vyšetřením na medicínském tomografu, k čemu jsou však tomografické přístroje využitelné ve sbírkách Národní galerie?


Zobrazení objektu pomocí tomografu převyšuje mírou informace zobrazení pomocí rentgenu. Poskytuje totiž detailní záznam vnitřní struktury v různých hladinách – po jednotlivých vrstvách. Lze tak například podrobně zaznamenat průběh poškození i technologické detaily, jakými jsou spoje či sktruktura užitých materiálů.


V rámci grantového projektu podpořeného Ministerstvem kultury ČR (NAKI II), na němž spolupracoval Ústav teoretické a aplikované mechaniky Akademie věd ČR, Ústav technické a experimentální fyziky Českého vysokého učení technického v Praze a Národní galerie v Praze, bylo zkoumáno několik soch a obrazů, na nichž bylo možno ověřit přínosy, ale i limity výpočetní tomografie pro průzkum děl starého umění. 


Jaký je koncept této komorní výstavy? V devíti zastaveních se návštěvník může podrobněji seznámit s tím, proč a s jakým výsledkem byla vybraná díla metodou výpočetní tomografie zkoumána. Díky dokumentaci z průzkumů si lze lépe představit, jaké indicie nám poskytuje dílo samotné a kdy musíme hledat oporu v moderních průzkumových metodách. Po seznámení s tématem v úvodní části expozice následují příklady užití této metody u konkrétních památek deskového malířství a sochařství v prostorách expozice. Součástí výstavy je i otevřený dětský ateliér, inspirovaný tématy průzkumu uměleckých děl ve sbírkové praxi.


Více informací a doprovodné programy najdete ZDE.



Eva Koťátková: Moje tělo není ostrov


Veletržní palác – velká dvorana, do 4. června


Eva Koťátková ve své tvorbě spojuje objekty, koláže, kostýmy a texty do rozsáhlých, hravých, poetických a často performativních instalací, jimiž poukazuje na to, jak hluboce jsou naše osobní životy ovlivněny naším sociálním prostředím, jeho kódy a normami. Tento vliv je demonstrován složitými mašinériemi, které omezují tělo, ale také nabízejí možnosti jeho proměny. Práce Koťátkové vychází z divadelních prostředků, kritiky psychiatrického étosu a některých forem experimentálního vzdělávání, které rozvíjí v těsném spojení s vyprávěním – vyprávěním skrze fragmenty roztroušené po výstavě coby početné stopy, které skládají obraz tohoto světa.


Výstava Moje tělo není ostrov má podobu obrovského těla, částečně rybího, částečně lidského. Každá část zprostředkovává nesčetné množství příběhů, jejichž podmanivá litanie se rozléhá celým výstavním prostorem. Díky své nevyzpytatelné, znepokojivé povaze a způsobu, jakým se odhaluje jako pohlcující krajina, je přístupná každému návštěvníkovi, který je ochoten naslouchat jejím mnoha příběhům. 


V průběhu výstavy budou každou sobotu odpoledne instalaci obývat a aktivovat performeři, kteří se s veřejností podělí o různé příběhy, jež výstava obsahuje: o dítěti šikanovaném ve škole, o krevetě vařené zaživa nebo o keři vytrženém ze svého původního prostředí, aby byl znovu vysazen na předměstí. Duch celé instalace jako by spočíval ve volání po životě, v němž má větší místo empatie a v němž těla čelí menšímu normativnímu tlaku, které vyslovuje jeden*na z jejích protagonistů*ek: „Sním o těle vybaveném mnoha kůžemi.“


V břiše fragmentovaného těla leží různé krabice a přepravní bedny, z nichž jako by se chystaly uniknout zvířecí a lidské bytosti. Těla na útěku, pomíjivá a přechodná; těla, která odmítají být pojmenována; těla, kterým nelze přiřadit žádnou nálepku; těla, která odmítají mlčet; těla, která svobodně vyjadřují, co cítí a o čem sní. 

Opakující se motiv přepravní bedny je symbolem jak pohybu a přesunu – ať již dobrovolného, či vynuceného – z jednoho místa či stavu do druhého, tak normativity a kodifikace, která je typickým znakem naší naléhavé touhy zařadit vše do úhledných krabic i našeho strachu z mnohoznačnosti, místo toho, abychom zkusili myslet jinak. Instalace vytváří platformu empaticky otevřenou těm, jejichž hlasy – lidské, rostlinné, zvířecí – jsou umlčeny, jejichž stav je zpochybňován, jejichž život byl vykořeněn a kteří jsou vystaveni nucenému nálepkování a stigmatizaci.


Více informací a doprovodné programy najdete ZDE.



Ateliér tvorby a laboratoř asociativního snění


Veletržní palác – 1. patro, do 7. prosince 2027


Pojmem atlas tradičně označujeme soubor map zobrazujících určitá území. Náš ATLAS je takovým souborem specifických území v rámci galerie, která mohou být často neviditelná: kavárna, pracovní prostory, knihovna, místa pro odpočinek, pro pohyb i klid, přednášky, dílny či herny. I takové tváře má galerie. ATLAS je Ateliér tvorby a laboratoř asociativního snění. 


Prostor najdete na ochoze architektonicky mimořádné Malé dvorany Veletržního paláce. Jednotlivé zóny ATLASu jsou volně propojené a nabízejí také výhledy dovnitř i vně paláce. ATLAS je zařízený mobiliářem na míru podle projektu studia No Architects – Daniely Baráčkové a Jakuba Filipa Nováka. Grafický design zpracovali Anežka Minaříková a Marek Nedelka.


Uměleckými díly dotváří jednotlivá území současné autorky: Andrea Kaňkovská, Eva Koťátková, Kristina Fingerland, Anna Hulačová, Kundy Crew, Marie Lukáčová, Marie Tučková a z organizace Elpida: Marie Čížková, Marie Horynová, Marie Hrobařová, Anna Kolešová, Jaroslava Lomnická, Pavla Nelibová, Anna Paráková, Dana Píšová, Pavla Tůmová, dále Tomáš Vaněk aparticipující veřejnost.


ATLAS je novým prostředím, kam se můžete opakovaně a zdarma vracet, může být zázemím pro vaše návštěvy a inspirace uměním, stejně jako místem pro tvorbu i relaxaci.


V dalších letech bude prostředí ATLASu dotvářeno krátkodobými či trvalými vstupy současných umělců a umělkyň, kteří se zároveň budou účastnit veřejných programů pro všechny věkové kategorie. V aktivitách budou reflektovat svoji uměleckou praxi, ale budou se také vztahovat k rozsáhlým sbírkovým expozicím umění od 19. století do současnosti ve Veletržním paláci. Vytvoří tak dialog mezi současným a minulým uměním, stejně jako kritickou interpretaci sbírek prizmatem současnosti, podporující svobodný dialog. Prostor je místem nejen pro programy iniciované NGP a jejími edukátory a edukátorkami, ale i pro aktivity, které si návštěvníci organizují sami.


Více informací a doprovodné programy najdete ZDE.




Stálé expozice



Středověké umění v Čechách a střední Evropa 1200–1550


klášter sv. Anežky České


Dlouhodobá expozice umístěná v patře klášterního komplexu prezentuje na více než dvou stech exponátech z oboru malířství, sochařství a uměleckého řemesla proměny formy a funkce výtvarného díla během tří staletí. Exponáty provenienčně spjaté s českými zeměmi doplňují díla vytvořená v širším středoevropském regionu – zvláště Franky, Rakousy, Sasko – např. díly Hanse Pleydenwurffa, Albrechta Altdorfera, Hanse Hesseho či Lucase Cranacha staršího.


Více informací a doprovodné programy ZDE.



Staří mistři


Schwarzenberský palác


Expozice Staří mistři ve Schwarzenberském paláci představuje výběr nejvýznamnějších mistrovských děl ze Sbírky starého umění (Hans von Aachen, Petr Brandl, Matyáš Bernard Braun, Lucas Cranach, Adriaen de Vries, Albrecht Dürer, El Greco, Francisco José Goya, Hans Holbein, Jan Gossaert zvaný Mabuse, Jusepe de Ribera, Peter Paul Rubens, Bartholomaeus Spranger, Karel Škréta, Simon Vouet, Michael Leopold Willmann a jiní).


Její základní časový rámec tvoří období od 16. do 18. století vycházející z retrospektivního pohledu na předrenesanční tendence v umění gotiky a antická díla jako inspirační podnět pro renesanční a barokní umění. Expozice je pojata jako dialog mezi národními a mezinárodními impulzy, vlivy a změnami v duchu dialektiky forem, stylů a motivů. Z dramaturgického hlediska reflektuje narativní aspekty evropského umění od antiky až po osvícenství, dějinné souvislosti a nadčasovost mistrovských uměleckých děl v inovativní instalaci.


V rámci hlavního přístupu do Schwarzenberského paláce je obnoven původní vstup z Hradčanského náměstí přes nádvoří. Tři sály v přízemí jsou vyhrazeny pro příležitostné sbírkové expozice a dvě místnosti poslouží grafickým kabinetům. 


Architektonické pojetí expozice koresponduje s její koncepcí: přízemí je pojato jako prolog expozice, první a druhé patro jako tematické panorama renesančního a barokního umění a půdní prostor je v nových souvislostech věnován sběratelství, tvorbě v malířství i sochařství, „skicáriu“ a kabinetní malbě.


Více informací a doprovodné programy ZDE.



Staří mistři II


Šternberský palác


Sbírková expozice Staří mistři II navazuje na expozici Staří mistři nacházející se v protějším Schwarzenberském paláci. Obě se vzájemně doplňují tak, aby utvořily jeden celek, a zároveň představují skvostná umělecká díla v různých souvislostech.


Nová expozice ve Šternberském paláci navazuje na historickou tradici prezentace mistrovských děl v tomto objektu, v němž sídlila v letech 1811⁠–⁠1871 Společnost vlasteneckých přátel umění, předchůdkyně dnešní Národní galerie Praha. 


Díla jsou tentokrát vystavena v kontextu uměleckých center a jejich vzájemného prolínání. Staří mistři II představují to nejlepší z unikátních fondů Národní galerie Praha a jejich partnerů ⁠–⁠ např. ojedinělou kolekci ikon, jež se dochovala v Praze a jež přibližuje mimořádnou osobnost sběratele Nikodema P. Kondakovova. 


Představena je zcela výjimečná kolekce italské malby 14. a 15. století, která byla z větší části shromážděna Františkem Ferdinandem d´Este. Tato sbírka je nejpočetnějším souborem tzv. italských primitivů dochovaná mimo vlastní území Itálie a umožňuje sledovat uměleckou tvorbu v italských městech Sieně, Florencii, Benátkách či Padově.


Na fond raného italského umění navazuje instalace renesančního a barokního malířství (Alessandro Allori, Jacopo Bassano, Luca Giordano). Zastoupeny jsou mimořádné soubory nizozemského, vlámského a holandského malířství z období 15.⁠–⁠18. století, přičemž hlavní pozornost je věnována umělecké produkci Antverp, Amsterdamu, Utrechtu a Leydenu (Herri met de Bles, Pieter II. Brueghel, Peter Paul Rubens, Anthony van Dyck, Rachel Ruysch, Gerard Ter Borch, Nicolaes Eliasz. Pickenoy).


Vzácným kouskem je oltář s Ukřižováním od Hanse Raphona. Jedná se o jediný, v úplnosti zachovaný retábl s Pašijemi Krista v tuzemských veřejných sbírkách. Uměleckou tvorbu střední Evropy reprezentuje soubor norimberského malířství a dále vybraná solitérní díla vzniklá na území současného Německa, zejména v důležité obchodní a umělecké oblasti Porýní, a to z období 15.⁠–⁠18. století (Hans Baldung Grien, Hans Dürer). 


V expozici se též nachází umělecká produkce německých a rakouských zemí, jež vznikala v průběhu 17. a 18. století (Georg Flegel, Paul Troger, Johann Carl Loth, Johann Michael Rottmayr). Menší soubor francouzského a španělského umění 17. a 18. století vyniká významem a kvalitou vystavených solitérních děl (Charles Mellin, Pierre Mignard, Bartolomé Esteban Murillo).



1796–1918: Umění dlouhého století


Veletržní palác


Expozice vědomě a přirozeně spojuje domácí umění s tím zahraničním. Na rozdíl od předcházejících stálých expozic v Národní galerii nejsou do tohoto souboru začleněny žádné zápůjčky z jiných muzejních a galerijních institucí, které by doplňovaly mezery ve sbírkách. Cílem nebylo vytvořit další uměleckohistorický přehled a nově kodifikovat to zásadní, co bylo v průběhu 19. století v českých zemích vytvořeno. Takový přístup totiž zákonitě opomíjí díla, která se do sbírky dostala formou nákupů či darů z jiných evropských regionů a která také zásadně ovlivňovala lokální situaci a vývoj na umělecké scéně. Expozice tedy ukazuje, co Národní galerie v průběhu své více než dvěstědvacetileté existence shromáždila v širokém kontextu. Zastoupení jednotlivých autorů je tak přirozeně nerovnoměrné, od kompaktních a reprezentativních souborů po víceméně náhodné či příležitostné akvizice.


Konečný výběr reprezentuje více než čtyři sta padesát děl od 150 autorů ve třech hlavních kapitolách: Člověk, Svět a Ideje. Expozice zahrnuje vedle malby také sochařství. Volná plastika doprovází obrazy, veřejná plastika tvoří zvláštní oddíl, který s ohledem na vybraný přístup a dostupnost exponátů parafrázuje tři základní témata v oddílech Architektura, Pomník a Náhrobek.


Vedle sebe se tak na výstavě objevují umělci nejen odlišných uměleckých názorů, ale i příslušníci velmi rozdílných generací, například Josef Mánes vedle Pabla Picassa, Josef Navrátil vedle Bohumila Kubišty či Antonio Canova vedle Franze von Stucka. Díky tematickému členění expozice tak vznikla i celá řada menších skupin děl, která reprezentují samostatné obsahové celky, od vlastních podobizen, rodinných i oficiálních portrétů přes obrazy z kaváren, rušných městských bulvárů, jarních krajin či horských jezer po díla s náboženskou nebo mytologickou tématikou.


Výjimku ze záměru prezentovat pouze sbírkové exponáty NGP představují dvě instalace, které tvůrčím způsobem pracují s vizuálními médii 19. století. Zatímco architekt expozice Jiří Příhoda použil v tříkanálové projekci filmové materiály poskytnuté Národním filmovým archivem, designérský tým grafického Studia Najbrt zpracoval do impresivní koláže výtvarné plakáty, zapůjčené Uměleckoprůmyslovým museem v Praze, Archivem Národního divadla a Vojenským historickým ústavem Praha. Obě ryze současné intervence vyšly ze základní myšlenky expozice – přiblížit návštěvníkovi universum člověka 19. století. Staly se tak nedílnou součástí celého projektu a dokladem inspirativnosti výtvarného dědictví dlouhého století pro společnost 21. století.


Sbírková expozice chápe tzv. „dlouhé století“ odlišně než bývá obvyklé. Liší se datací – začátek expozice není spojen s událostmi Francouzské revoluce, ale se vznikem Společnosti vlasteneckých přátel umění 5. února 1796 v Praze, jejíž činnost byla pro rozvoj výtvarného umění v českých zemích zcela zásadní. V témže roce se otevřely první veřejné prostory, které své návštěvníky seznamovaly s důležitými díly domácího, ale i evropského výtvarného umění. Dalším významným počinem Společnosti vlasteneckých přátel umění bylo založení Akademie výtvarných umění o tři roky později. Praha tak měla podmínky pro to, aby se v následujících desetiletích častěji objevovala na umělecké mapě jako místo, které stále živěji reagovalo na nové podněty ze zahraničí. Středoevropský region získal další důležité kulturní centrum. Byla to právě díla z Obrazárny Společnosti vlasteneckých přátel umění, která vytvořila základ sbírek dnešní Národní galerie Praha. V roce 1902 založil císař František Josef I. Moderní galerii, jejíž akvizice významným způsobem rozhodly o bohatství a rozmanitosti kolekce umění první poloviny 20. století. Zcela zásadní počin představoval nákup sbírky francouzského umění československým státem v roce 1923.


Sledované období zahrnuje vlastně tři století, včetně toho, které skončilo teprve před nedávnem. Současný vztah k dějinám 19. století ale bývá ambivalentní, stejně blízký jako vzdálený. Nejen tehdejší společnost, ale i její kultura, včetně výtvarného umění, prošla výraznými změnami, které často zásadně ovlivňují i naší současnost. Na dnešní tak naléhavé a výrazné diskuse o problémech genderových či environmentálních by naopak člověk 19. století jen nechápavě hleděl. Přesto i to jsou otázky, které přinesla právě společnost dlouhého století. Do celé problematiky dnes také výrazně zasahují pokusy o odlišné vidění dějin umění, o další možná „čtení“ výtvarného umění minulosti. To vše je také charakterizováno určitým odklonem od tradičních národních škol, jak uměleckých, tak uměleckohistorických. V tomto smyslu se ocitáme v neobyčejně plodné a inspirativní debatě, která umožňuje i poměrně radikální změnu ve vyprávění „příběhu umění“.


Více informací a doprovodné programy ZDE.



1918–1938: První republika


Veletržní palác, 3. patro


Výstavní projekt má povahu střednědlouhé sbírkové expozice ve 3. patře Veletržního paláce, které je nově instalována ke stému výročí vzniku Československé republiky. Na základě sbírek Národní galerie Praha, doplněné o zápůjčky od jiných institucí či ze soukromých sbírek, bohatou a kosmopolitní tvorbu a umělecký provoz dvacetiletého období nezávislého Československa, mezi lety 1918-1938.


Expozice se opírá především o sbírky Národní galerie Praha, doplněné o zápůjčky z dalších institucí i soukromých sbírek. Neomezuje se na výtvarná umělecká díla, ale bude mít i mezioborové přesahy formou prezentace dalších kulturních a výtvarných oblastí první republiky (knižní tvorba, design, užitý grafický design,…).


Expozice, která pokrývá dvacetileté období po zrodu nezávislé Československé republiky, ukazuje formou jakési umělecké topografie první republiky rozmanitost tehdejší umělecké produkce i bohatý umělecký provoz. Projekt představuje umění první republiky očima tehdejšího uměnímilovného diváka prostřednictvím stěžejních galerií, uměleckých spolků a institucí a představuje významná kulturní centra mladého státu. V prvé řadě to je hlavní město, jakožto umělecké centrum s rušnou výstavní aktivitou představující nejen tvorbu domácích tvůrců, ale i to nejprogresivnější z celé Evropy. Dále to je Brno, Zlín, Bratislava, Košice a Užhorod. Součástí expozice jsou částečné rekonstrukce zásadních výstav, které se v těchto centrech v době první republiky konaly (výstava Tvrdošíjných, Výstava soudobé kultury v Brně, Poesie 32, První výstava Surrealistů v ČSR).


V daném časovém a prostorovém rámci projekt představuje významné události na poli výtvarné kultury v době tzv. první republiky, s důrazem na kosmopolitní a mnohonárodnostní charakter jejího území. Tento přístup si klade za cíl nejen představit s historickou věrností bohatství a rozmanitost kultury mladého státu, ale sloužit i jako poučení pro dnešní dobu, kdy neznalost minulosti má mnohdy za následek xenofobní postoje. Expozici bude provázet také bohatý edukativní i odborný doprovodný program.


Více informací a doprovodné programy ZDE.



1956—1989: Architektura všem


Veletržní palác – 2. patro


Životní styl je fenoménem, ve kterém se protínají každodenní zkušenosti a prožitky s architekturou a designem jako tvůrčími disciplínami. Na pozadí modernity, charakterizované přechodem k postindustriální společnosti, růstem terciárního sektoru, služeb, významným pokrokem v oblasti (tele)komunikace a audiovizuálních médií, se specifická česká situace jeví jako zvláštní případová studie s odlišnými aspekty politického vývoje studené války. Cílem výstavy je překovat binární pohled Výcho–Západ, uměle udržovaný od pádu železné opony před 30 lety, a učinit ji srozumitelnou v evropském kontextu. 


Výstava prezentuje významná díla ze Sbírky architektury Národní galerie Praha autorů a autorek, jako jsou Václav Aulický, Věra a Vladimír Machoninovi, František Cubr, Karel Prager, Alena Šrámková, tvůrčích kolektivů jako Sial Liberec a další, doplněná o fotografie, filmy z Národního filmového archivu a dobové publikace.


Více informací a doprovodné programy najdete ZDE.




Doprovodné programy k výstavám a studijní materiály


Přehled všech doprovodných programů k výstavám v Národní galerii naleznete ZDE.


Studijní materiály (ve formátu pdf) k výstavám (včetně již proběhlých výstav) najdete ZDE.



Bezplatné vstupné do Národní galerie Praha pro mladé


Národní galerie Praha otevírá zcela zdarma svoje stálé expozice pro mladé do 26 let


Dlouhodobý záměr bezplatného vstupného pro mladou generaci se podařilo naplnit ve spolupráci s Komerční bankou, která vstupenky za tuto část návštěvníků uhradí. Nulové vstupné se vztahuje jak na české, tak zahraniční návštěvníky.



Programy pro děti a rodiny s dětmi


Cílem programů a služeb pro děti a rodiny s dětmi je otevřít prostor galerie pro vzdělávání v oblasti umění pro děti od nejmladšího věku a zároveň nabídnout galerii jako místo pro podnětné a zábavné trávení společného času pro celou rodinu. Na dětské návštěvníky a rodiny s dětmi je zaměřena široká nabídka výtvarných heren a dílen (ateliérů) a cílená propagace. 


Pro návštěvu kdykoli během otevírací doby galerie jsou k dispozici pracovní listy a výtvarné pracovny ve vybraných objektech NG.


Přehled programů najdete ZDE.



Ostatní akce


Kurzy dějin umění – informace ZDE.


Komentované prohlídky, přednášky a diskuse, tvůrčí dílny či akce za účasti umělců – informace ZDE.



Otevřené výtvarné herny ve Veletržním paláci


Sledujte Národní galerie Praha dětem na Facebooku a neunikne vám nic z našich programů a aktivit pro děti, teenagery, rodiče i celé rodiny!



KONTAKT: 

Oddělení vzdělávání / Education Department 
Sbírka moderního a současného umění / Collection of Modern and Contemporary Art 
Národní galerie Praha / National Gallery Prague 
tel.: +420 224 301 003
e-mail: vzdelavani@ngprague.cz
https://www.ngprague.cz 
https://www.facebook.com/NGPrague
https://www.facebook.com/NGPdetem
https://www.instagram.com/ngprague/
twitter.com/narodnigalerie


0 komentářů: