Za ztracený potenciál dětí ze sociálně slabých rodin zaplatíme všichni. Společnost přichází o desítky miliard ročně

pondělí 12. dubna 2021 ·

Kolik česká společnost zaplatí v budoucnosti za to, že nedává všem dětem šanci naplnit svůj vzdělávací potenciál? Nová studie věnovaná nerovnostem v českém vzdělávacím systému odhadla, že kdyby stát do slabších dětí investoval čas a peníze, do státního rozpočtu by v dospělosti ročně odvedly minimálně o 18 miliard více (při optimističtějších scénářích až přes sto miliard).


Zdroj: Beduín 13/2021



Studie Nerovnosti ve vzdělávání jako zdroj neefektivity, kterou pro Nadaci České spořitelny připravila společnost PAQ Research a výzkumníci z think tanku IDEA, ukazuje na základě analýzy mezinárodních šetření jako PISA nebo TIMSS, jak moc Česku ujíždí vlak ve vzdělávání dětí se slabším rodinným zázemím a také jaké to má pro společnost ekonomické důsledky. A porovnává český neúspěch ve vzdělávání dětí ze sociálně slabšího prostředí se zeměmi se srovnatelnou historií, které v posledních letech v mezinárodních šetřeních rostou.


„Vidíme, že v Česku je proti Polsku či Estonsku vliv výrazně vyšší – projevuje se přitom tím, že děti s nízkým statusem rodičů proti srovnatelným protějškům v těchto zemích zaostávají zhruba o 50 až 70 bodů v měřené gramotnosti. Nejde přitom o výhodný „trade off“. Děti ze vzdělaných a bohatých rodin totiž svým protějškům z Polska či Estonska sotva konkurují,“ uvádí se ve studii. Český vzdělávací systém (podobně jako slovenský) podle nich neumí to, co se v Polsku nebo Estonsku daří, tedy využít potenciál dětí ze sociálně slabého prostředí. Každým rokem tak produkuje zhruba 20 tisíc 15letých pod funkční úrovní gramotnosti a tento poměr se časem příliš nemění. Těchto 21 % je sice tak jako celkový výkon v testech PISA blízko celkovému průměru (22,5 %), do něj se ale počítají i výsledky zemí jako Mexiko nebo Kolumbie.


„Nerovnosti ve výsledcích jsou přirozené, nám jde o nerovnosti v šancích a přístupu ke kvalitnímu vzdělávání,“ cituje Josef Mačí sociologa Daniela Prokopa (seznamzpravy.cz). Kde a komu se narodí, má prostě v Česku na budoucnost dítěte větší vliv než jinde. Například to rozhoduje o tom, do jak dobré školy bude chodit. Podle výsledků v mezinárodních šetřeních rozdělují autoři studie školy v Česku do tří skupin – na mírně nadprůměrné, kam chodí s velkou převahou děti s lepším rodinným zázemím (zpravidla gymnázia), lehce podprůměrnou většinu a na zcela zaostávající „zbytkové“ školy, kde o motivaci k učení (a například i aspiraci vystudovat vysokou školu) přicházejí i žáci, kteří na to podle vzdělávacích výsledků mají. 


„Já jsem zastánce selektivity, ale měla by narůstat v čase, vrcholit až na vysoké škole. Jenže náš systém nejdřív děti hodně brzy rozdělí a vlastně odřízne od možnosti získat dobré vzdělání velkou část z nich. Před vysokou školou se to najednou rozvolní, šance dostat se tam se otevře i lidem z horších středních škol,“ řekl sociolog Daniel Prokop pro ihned.cz. 


Podle studie se zhruba desetina obcí v Česku potýká s vysokou studijní neúspěšností – minimálně 10 % žáků tu nedokončí ani základní školu. „Obce s velkou neúspěšností žáků v základních školách jsou typické vysokou mírou exekucí (v řadě z nich je v exekuci přes 30 % rodičovské generace) a bytovou nouzí,“ uvádí autoři studie. Nejvíce postižené regiony jsou Karlovarsko a Ústecko, zčásti i Moravskoslezský kraj. Jsou to zároveň regiony, kde se nedaří udržet děti na středních školách – zatímco český průměr je 7 % dětí, které opouštějí vzdělávací systém pouze se základním vzděláním, na Ústecku a Karlovarsku je to 17 %. 


Nedostatečné vzdělání má přímý dopad na jejich budoucí život, chudoba se v těchto rodinách a regionech stále častěji přenáší z generace na generaci a ovlivní i budoucí příjmy státu. Středoškolák podle studie odvede do státního rozpočtu o 2,3 milionu více než pracovník se základním vzděláním, u maturanta je to o 2,8 milionu více. Pokud by se studijní výsledky nejslabších žáků (nyní pod úrovní funkční gramotnosti podle PISA) jen mírně zlepšily, Česku by to po jejich vstupu na pracovní trh přineslo 18 miliard korun ročně. Návratnost každé koruny investované do jejich lepšího vzdělávání i při úspěšnosti v řádu jednotek procent odhadují na trojnásobek.


1 komentářů:

Zdeněk Bělecký řekl(a)...
12. dubna 2021 6:05  

Vzdělávací politika zaměřená na rovnost příležitostí a rozvoj potenciálu chudých dětí nemůže být účinná, pokud existuje izolovaně a pokud je v rozporu s praktikami, které stát přímo podporuje, jejichž existenci toleruje nebo které nedokáže efektivně mařit. V absurdním dramatu, jehož jevištěm je Česká republika, jsou školy peskovány za údajnou segregaci, zatímco kvete obchod s chudobou, lichváři bohatnou na predátorských půjčkách a spravedlivě se tvářící soudci posílají do exekucí důchodce, kteří pod nátlakem podepsali nákup jakýchsi hrnců.