Když se budeš špatně učit, půjdeš na řemeslo, slýchaly dlouho české děti. Panovalo přesvědčení, že učiliště a odborné školy jsou jen pro ty méně nadané. Vedení pražské Akademie řemesel, kde studuje více než tisícovka žáků, má ale jiný názor. Také tady získávají absolventi výuční list, maturitu nebo rekvalifikaci. Zájem je ale tak velký, že letos škola musela odmítnout více než 200 uchazečů.
Zdroj: Aktuálně.cz
„Za osm let, co tady pracuji, vidím pokrok v tom, že je o obor zájem a počty žáků se zvyšují. Dnešní doba přeje řemeslníkům. A uvědomují si to i rodiče, kteří své děti tímto směrem postrkují,“ popisuje Václav Nejedlo, který na Akademii řemesel vyučuje budoucí instalatéry. Podle ředitele školy Drahoslava Matonohy mají zájem především uchazeči z venkova.
Aktuálně v Česku chybí kolem 300 tisíc řemeslníků, odhadují Hospodářská komora a Asociace malých a středních podniků a živnostníků ČR. Nedostatek je znát ve všech oborech, ve firmách i mezi živnostníky. Asociace spustila projekt Fandíme řemeslu, jeho šéf Roman Kučera vyjmenovává, že chybí především řezníci, kominíci, pokrývači, klempíři a tesaři. Firmy postrádají i kuchaře nebo cukráře.
Úřady práce měly ve třetím čtvrtletí roku 2021 téměř 76 tisíc volných míst pro řemeslníky a opraváře, pětinu všech nabízených pozic. „Na 25 tisíc míst s touto kvalifikací nemohou zaměstnavatelé najít lidi déle než rok,“ upozorňuje mluvčí Hospodářské komory Miroslav Diro. Největší poptávka je po technicky orientovaných pracovnících, jako jsou kovodělníci nebo strojírenští dělníci.
Živnostníků sice přibývá, Kučera z asociace malých podniků ale upozorňuje, že to není jen dobrá zpráva. „Živnost si dnes může udělat každý, což vypovídá o stavu a kvalitě řemesla,“ uvádí. Problém se podle něj přehlíží 20 let. „Učňovské školství upadá do katastrofálního stavu. Výsledkem je velký počet nezaměstnatelných středoškoláků, kteří si zpětně dodělávají rekvalifikace,“ říká Kučera.
Vyučení řemeslníci také často odcházejí pracovat do jiných oborů. „Zatímco v Německu nebo Rakousku vnímají lidé řemeslo jako seriózní práci s vysokou mírou přidané hodnoty, u nás je toto povědomí potřeba zlepšit,“ dodává Diro.
Pražská Akademie řemesel se o to snaží. Vzdělání, které svým žákům nabízí, nemusí být pro ně konečné, může se naopak stát odrazovým můstkem k další kariéře. Žáci se naučí řemeslo, mohou si udělat maturitu a pokračovat na vysokou školu. „Vždycky se pak mohou vrátit k tomu, čím se vyučili, a většinou lehce najdou pracovní uplatnění,“ říká Kateřina Bínová, vedoucí vnějších vztahů, propagace a náboru akademie.
Výuku přizpůsobuje škola tomu, že její absolventi nemusí u řemesla zůstat celý život. Počítá s tím, že jednou mohou řídit firmu nebo podnikat. „Nabízíme komplexní technické vzdělání. Důraz klademe na to, co budou studenti uplatňovat ve své profesi a při svém odborném růstu. Prioritou je odborné vzdělávání, světový jazyk a využívání IT technologií,“ popisuje ředitel Matonoha.
Zároveň škola propojuje různé předměty tak, aby její studenti získali co nejširší znalosti. „V uplatnění na trhu práce proto máme výjimečnou úspěšnost a díky tomu jsme získali i ocenění školy, kterou doporučují zaměstnavatelé,“ říká Matonoha.
Učňové ve znalostech zaostávají
Ne všechna učiliště ale vnímají vzdělávání tak jako akademie na Zeleném pruhu v Praze. „V Česku se dlouhodobě zaměřujeme na úzce specializované obory. Když se někdo vyučí třeba frézařem a najednou nebudou frézaři potřeba, bude jiné uplatnění hledat složitěji,“ vysvětluje náměstek ústředního inspektora České školní inspekce Ondřej Andrys.
Upozorňuje také, že je potřeba zdůrazňovat všeobecnou složku odborného vzdělávání a více propojovat jednotlivé obory. Tedy to, aby se třeba právě frézař více vzdělával i v obecném strojírenství. „Získal by tak odbornost, širší znalosti a dovednosti, díky kterým by byl schopen flexibilněji reagovat na potřeby trhu. Protože nevíme, jaké profese budou třeba za deset či dvacet let,“ podotýká Andrys.
Za klíčové pokládá i to, aby učiliště více rozvíjela čtenářskou gramotnost, znalosti přírodovědy a práci s informacemi. A také argumentaci, řešení problémů a práci v týmu. „Právě s takovými dovednostmi bude absolvent lépe schopen reagovat na měnící se podmínky,“ dodává Andrys.
Zaostávání žáků učilišť ve všeobecných znalostech za ostatními středoškoláky dosvědčují i výsledky různých šetření. Například ve školním roce 2019/2020 Česká školní inspekce zjišťovala, jak jsou na tom žáci se čtenářskou gramotností. „Žáci nematuritních oborů dosáhli v testech významně horších výsledků ve srovnání se stejně starými žáky gymnázií i s žáky maturitních oborů,“ zněl závěr šetření. Výrazně horších výsledků dosáhli nematuritní žáci také v oblasti informační a matematické gramotnosti. První inspektoři zjišťovali ve školním roce 2018/2019, druhou v roce 2017/2018.
O nutnosti zlepšit všeobecného vzdělání na učilištích mluví i náměstek hejtmana pro vzdělávání Jihomoravského kraje Jiří Nantl (ODS). „Technologie se mění a zvyšují se nároky na znalosti potřebné k jejich používání, třeba z pohledu matematiky nebo fyziky. Je proto potřeba odborné školství modernizovat. A přidat také výuku komunikačních dovedností nebo jazyků. Všeobecné vzdělání je čím dál důležitější pro výkon řemesla,“ říká. Sám má ke školství blízko. Byl náměstkem ministra školství za vlády Petra Nečase (ODS) a vedl přípravu Strategie vzdělávací politiky České republiky do roku 2020. Teď je ředitelem Středoevropského technologického institutu Masarykovy univerzity.
Nantl připomíná, že z absolventů učilišť se mohou stát šéfové firem, živnostníci nebo podnikatelé. „Dnes se na ně pohlíží jen jako na budoucí zaměstnance. My ale potřebujeme, aby řemeslníci byli schopni podnikat nebo mít své zaměstnance. Potřebují vědět, jak si zorganizovat účetnictví, co jak nasmlouvat, umět komunikovat se zákazníky a podobně,“ upozorňuje.
Přínos vidí i tam, kde školy uzavírají smlouvy s firmami a praktické dovednosti se jejich žáci učí přímo v podniku. Ten zároveň garantuje, že žáky naučí vše, co po nich v dané oblasti vyžaduje škola. Žáci se tak ve firmách dostanou k moderním technologiím, na které by školy neměly peníze.
Na praxi do firem posílá své žáky i pražská Akademie řemesel. Odpovědnost za vzdělání ale nese dál škola. Praxi posiluje ve třetím ročníku, což usnadňuje přestup absolventů do práce. Žáci z nematuritních oborů tráví až osm dní ze dvou týdnů na praxi, maturanti věnují více času teoretickým znalostem.
„Na začátku jsme firmám řekli, za jakých podmínek jsme ochotni spolupracovat. Nejdříve se s námi odmítaly bavit, dnes ale vidí, že to má smysl, protože u nich většina vyučených žáků zůstane i po třech letech,“ popisuje ředitel akademie Matonoha.
Zároveň upozorňuje na to, že je nutné najít rovnováhu s nabídkou míst. V řadě oborů není pro absolventy uplatnění, v jiných je zase lidí nedostatek. Podle Matonohy to v Česku nikdo příliš neřeší. „Ve Švýcarsku například přesně vědí, kolik odborníků je kde potřeba a kolik peněz jejich vyučení stojí. Vytvoří potřebný počet tříd a vyučí potřebný počet odborníků. Škola na to dostane peníze od státu,“ říká ředitel.
Sváření ve virtuální realitě ušetří materiál
Pražská škola má přes dvacet vzdělávacích oborů, pro každý z nich jednu dílnu. Potřebuje proto hodně místa, což nejlépe ilustruje to, že z jedné strany školní budovy na druhou to je půl kilometru. Fyzickou kondici budoucím řemeslníkům pomáhá vytvořit i školní bazén.
Učitelé i žáci tu pracují s moderními technologiemi a názornými pomůckami. Budoucí zedníci si na reálné maketě rozestavěného domu mohou vyzkoušet, jak osadit okno či dveře nebo vyzdít komín. O kus dál zase žáci svařují v prostředí virtuální reality.
Provázání předmětů, na kterém si škola zakládá, si lze představit tak, že jedno téma se žáci například učí z pohledu matematiky, fyziky i ekonomie. „Snažíme se o kombinaci všeobecných předmětů s těmi odbornými, provázání teorie s praxí nebo daného řemesla s navazujícími,“ vysvětluje Matonoha. Za příklad dává výrobu auta. „Nemůžete udělat auto, aniž by mezi sebou komunikoval elektrikář s motorářem. Fungovala by elektřina, ale neznamenalo by to, že auto nastartujete,“ popisuje.
A přidává ještě další vysvětlení, proč je potřeba předměty propojovat. „Když budete učit fyziku na vzorcích a slovních úlohách, bude to zajímat jen pár dětí ve třídě. Zbytek se to nenaučí. Zedník na stavbě ale potřebuje vědět, že když bude převážet těžký náklad, má použít kladku nebo nakloněnou rovinu, protože mu to ulehčí dřinu,“ říká Matonoha.
Trvalo mu deset let, než obměnil část pedagogického sboru a našel učitele podle svých představ. „Ne každý, kdo má vystudovanou pedagogickou fakultu, je špičkový učitel. My hledáme lidi z praxe, kteří se nebojí nových technologií,“ popisuje ředitel.
V prvním ročníku se žáci učí hlavně komunikaci a organizačním schopnostem. „Musí se naučit, jak se chovat v dílně, vytváří se pouto mezi žákem a učitelem. Je důležité, aby učitel působil pozitivně, zachovával klid, vytvářel návyky žáků a postupně přidával i manuální dovednosti,“ popisuje učitel odborného výcviku Lubomír Kalaš, který do školy nastoupil v květnu 2021.
O tom, že se na pražské akademii vydali dobrým směrem, svědčí úspěchy žáků v soutěžích. „V evropské soutěži zručnosti pro řemeslníky do 26 let například soutěžili s Němci, Italy, Rakušany nebo Francouzi. Ti už měli po škole a za sebou roky praxe. A naši kluci, ještě před vyučením, dokázali splnit stejné zadání. Na rozdíl od soupeřů měli jen základní nářadí,“ chválí Matonoha žáky. Zmiňuje také první místa v mezinárodní soutěži obkladačů nebo zedníků loni ve Vysokém Mýtě.
Na předních místech se akademie umisťuje v hodnocení zaměstnavatelů, patří také do sítě přidružených škol UNESCO. Do té je v Česku zapojeno přes pět desítek škol.
Z policistů tesaři
Úspěch své školy vidí Matonoha v individuálním přístupu k žákům i v prostupnosti oborů. Těch akademie nabízí více než 20, získat v nich lze výuční list nebo maturitu. Studenti maturitního oboru autotronik si například mohou ve třetím ročníku udělat výuční list v oboru automechanik nebo autoelektrikář. Mechanici zase v oboru instalatér. Ve druhém a třetím ročníku mají tito zájemci více praxe, aby získali dovednosti pro závěrečnou zkoušku.
Vyučení instalatéři si například ve zkráceném studiu mohou doplnit obor elektrikář nebo zedník. „Díky tomu budou schopni dělat třeba celé sociální zařízení v bytech a pracovat tak na komplexních zakázkách. Tak si představuji, že by se ti lidé měli připravovat do života,“ dodává Matonoha.
Kromě obvyklých zájemců láká akademie i lidi z jiných oborů – například policisty nebo IT techniky, kteří se rozhodli pracovat se dřevem. „Často jsou to vysokoškoláci, kteří chtějí získat odbornost v nějakém řemesle, potřebují začít něco dělat rukama nebo skončili na úřadu práce a nevědí co dál. Mají možnost stát se řemeslníky, kterých je nedostatek,“ popisuje učitel odborných předmětů v dřevařských oborech Josef Mareš.
Do budoucna by se podle konzultanta vzdělávací společnosti EDUin Karla Garguláka měl snížit počet oborů středních škol a mělo by dojít k posílení společného základu vzdělání. Důraz by měl klást například na čtenářskou či matematickou gramotnost. Počítá s tím národní vzdělávací strategie do roku 2030+. Výuka by se postupně měla proměnit na všech středních odborných školách.
„Cílem je, aby zde nebylo mnoho oborů a podoborů, aby si žáci nemuseli vybírat specializaci už v 15 letech, ale až ke konci studia. Máme mnoho dat o tom, že když si mají v takovém mládí volit, co budou do konce života dělat, často to vede k nespokojenosti a odchodu ze studia,“ popisuje Gargulák. Také on upozorňuje, že školy musí reagovat na proměny ekonomiky a myslet na to, jak bude vypadat trh práce v budoucnosti.
Kritizuje zažitý názor, že učiliště jsou jen pro děti, které nemají šanci uspět na škole. „Systém musíme nastavit tak, aby měl každý možnost dosáhnout nejvyššího vzdělání a zároveň možnost návratu do školy po celý profesní život. Jedině takový systém pomůže ekonomice i společnosti,“ prohlašuje Gargulák.
O změnách mluví i ředitel pražské akademie Matonoha. Upozorňuje, že při jejich plánování je potřeba konzultovat je se zástupci odborných škol. Žákům druhého stupně základních škol je podle něj nutné zajistit stejně kvalitní všeobecné vzdělání, aby je pak střední školy nemusely doučovat.
Zdůrazňuje, že samotné učňovské školství v dosažení vyšší úrovně vzdělání nijak nebrání. „Baťovský model přípravy to dokázal v řadě zemí,“ připomíná Matonoha podnikatele Tomáše Baťu, který ve svých průmyslových podnicích v meziválečné době založil školu důsledně spojující teorii a praxi. Lidé na vedoucích pozicích u něj museli začínat od píky. I teď se mohou podle Matonohy učňové vypracovat až na šéfy velkých firem.
0 komentářů:
Okomentovat