Ředitelka soukromé Základní školy Školamyšl v Litomyšli, Radoslava Renzová, začala pracovat se slovním hodnocením žáků v roce 2009, v době, kdy ještě působila na pozici ředitelky v Základní a Mateřské škole Svitavy– Lačnov. V rozhovoru s ní, který vám přinášíme, se dočtete, s jakými hodnoticími nástroji (a formuláři) pracují učitelé v ZŠ Školamyšl, co jsou to triády, proč v hodinách učitelé neznámkují, a k čemu je užitečné, aby žáci hodnotili sami sebe i svoje spolužáky ve výuce.
Jaké způsoby formativního hodnocení aktuálně používáte?
Píšeme pololetní a závěrečná slovní hodnocení, ve
kterých žáky přímo oslovujeme ve 2. osobě. Dále máme v prvním a druhém ročníku týdenní plány. Žáci sami sebe hodnotí už od prvního ročníku, přičemž předmětové kompetence
nejprve hodnotí žáci a potom učitel.
Co si myslíte o názoru, že žáci na 1. stupni, zejména
v nižších ročnících, nejsou schopni sami sebe adekvátně ohodnotit?
A učitel si je vždycky jistý, že hodnotí adekvátně?
Vždy záleží na okolnostech a pocitech hodnotícího, ať už žáka, nebo učitele. To
se nejvíce projevilo v době uzavření škol a online výuky. My jsme náš
on-line systém měli hodně propracovaný. Když se všichni žáci připojili, zhruba
sedmdesát procent z nich se pak adekvátně, dlouhodobě dobře zapojovalo do
on-line výuky. A do toho jsme měli v rámci on-line výuky vyrobit nějaké
hodnocení na vysvědčení. To samozřejmě bylo ztížené tím, že dlouhodobě žáky
hodnotíme slovně. Nám nepomohla zveřejněná doporučení, ať dáme žákům stejné
známky jako předtím. My jsme opravdu poctivě hodiny s učiteli při on-line
schůzkách přemýšleli, co vlastně hodnotíme. Jak my víme, jaké podmínky ten žák
k on-line výuce měl? Jakou práci doma udělal s rodičem? V čem mu
někdo pomohl? Nebo u těch starších, co si předali navzájem mezi sebou
v nějaké on-line skupině? Co my vlastně víme? Najednou jsme při hodnocení
cítili bezmoc. Když jsme s žáky ve třídě, vidíme toho víc. Ale víme
všechno?
Ne, hodnocení je vždy nějakým způsobem subjektivní.
Kdyby se do každého hodnocení někdo zavrtal a rozebral každou větu, určitě se
rozpadne, pokud by učitel neměl důkazy.
Vždyť ten žák nejlíp ví, co mu jde a nejde, co ho baví
a nebaví. Možná, že ani žádné hodnocení nepotřebujeme. Takže nevidím důvod,
proč by žák v první třídě nebo klidně dítě ve školce nemohlo říct, jestli
se mu něco povedlo. Abychom si rozuměli, žák v první třídě určitě nedostane
otázku formou kritéria, musí to být dětským jazykem. Nebude tam otázka
typu: „Vypořádal jsem se s úhledným psaním comeniascriptu v kategorii
písmen od R do S?“
V 1. třídě v naší škole žáci dokonce
používají k sebehodnocení nejprve smajlíky. Tím sami sobě odpovídají bez
použití slov. Jde jen o nastavení procesu. Vzdělávací proces nefunguje bez
toho, aniž bych se zamýšlela, jestli jsem jeho platným účastníkem, takže se do
něj snažím vždy co nejrychleji žáka vtáhnout.
Co jsou to
triády
Hodnoticí
schůzky probíhají standardně ve složení dítě–rodič–učitel. V ZŠ Školamyšl se
konají dvakrát ročně, a to na obou stupních.
Během
prvostupňových triád si trojice zúčastněných (dítě, rodič, učitel) shrnuje, co
se dítěti za uplynulé pololetí povedlo, a to ve všech předmětech. Ne všichni
rodiče se ale mohou pokaždé dostavit, takže někdy triády proběhnou jen ve dvou.
Na druhém
stupni probíhají triády tak, že během tří dnů žáci obejdou své učitele a
učitelky, a buď zpaměti, nebo na základě portfolia s nimi mluví o tom, co se za
dané pololetí naučili. Za pedagogy mohou přijít také ve dvojicích se
spolužákem. Rodiče se mohou (všech nebo jen některých) triád na 2. stupni
zúčastnit dle předchozí dohody.
Jaké formy hodnocení používáte v ZŠ
Školamyšl od 3. ročníku?
Od 3. ročníku výš jsou už jen měsíční plány. Plány
jsou spojeny se sebehodnocením a hodnocením od učitele. V měsíčních
plánech je také rozepsáno, čím se budou žáci ten měsíc v jednotlivých
předmětech zabývat. Každý školní rok se tyto měsíční plány vytvářejí znovu.
Nemůžu například použít březen z loňska, protože mám teď jinou skupinu žáků,
která se jinak vyvíjí, jsme na jiném místě, děláme něco jiného. Měsíční plán
máme pro každý předmět, je to vlastně kostra portfolia každého
žáka, se kterou se seznamuje vždy na začátku každého měsíce.
Plány navíc obsahují kritéria k tzv. triádám,
pravidelným hodnoticím schůzkám, kterých se účastní žák, rodič a učitel (viz
tabulka níže). Triáda je dvakrát do roka, vždycky alespoň měsíc před koncem
pololetí, aby žáci naznali, jak na tom jsou, a případně na něčem ještě zapracovali.
Portfolio žáka má složku na každý předmět. Do té se
zakládají měsíční plány a pracovní listy. Žáci na 2. stupni si pak vezmou celou
složku konkrétního předmětu a absolvují triádu k tomuto předmětu zvlášť.
MĚSÍČNÍ PLÁN A HODNOCENÍ Předmět: Matematika JMÉNO: |
měsíc: ŘÍJEN ROČNÍK: 7. |
||||||
KRITÉRIUM (kritérium ke triádám – tučně, podkritérium začíná odrážkou -) |
JÁ (značím kroužkem) |
UČITEL (zatrhuje) |
|||||
zatím se mi nedaří zvládat |
zvládám s trvalou podporou |
zvládám s občasnou pomocí |
zvládám samostatně po prvotním podnětu |
zvládám samostatně |
|||
Kombinuji a hledám optimální řešení na daných úlohách |
|
|
|
|
|
||
Modeluji různé sítě krychlí, kvádrů, hranolů - počítám povrch krychle - počítám povrch kvádru - přiřazuji sítě k tělesům |
|
|
|
|
|
||
… |
|
|
|
|
|
||
Záznam průběhu práce: (zatrhni, doplň) |
|
||||||
jsem aktivní |
pracuji samostatně |
||||||
přináším nápady |
pomáhám ostatním |
||||||
spolupracuji |
nemám svůj den |
||||||
respektuji pravidla |
odmítám pracovat |
||||||
… |
… |
||||||
Prostor pro moje další vyjádření: |
|||||||
Prostor pro vyjádření učitelů: |
|||||||
Prostor pro další vyjádření rodičů: |
|||||||
Ukázka části měsíčního plánu a hodnocení pro předmět
matematika v 7. ročníku v Základní škole Školamyšl.
Pozn.: seznam kritérií byl zkrácen. Zdroj: Archiv Radoslavy Renzové.
Myslíte, že měsíční plány jsou použitelné v nějaké
větší škole, která má třeba 500 žáků?
Podle mě ano. Ta zpětná vazba je pro učitele velmi
cenná, ale chápu, že jestli učí češtinu a angličtinu celkem 500 žáků, tak asi
nenapíše 500 hodnocení. Určitě by stálo za to, kdyby si jen mohl prohlédnout,
jak se ten který žák ohodnotí, protože ta kritéria si stejně musí stanovit.
Takže pro sebehodnocení jsou měsíční plány vhodné?
Určitě ano. My jsme k tomu zatrhávacímu modelu
dospěli z praktických důvodů – učitel a žák už se pak měsíčně nezabývají
dlouhým vypisováním vět. Žák si to měsíční hodnocení nejprve vyplní v hodině,
učitel mu ho doplní a žák si ho založí. Je to jeho odpovědnost, aby ho v
portfoliu měl.
My jsme ta měsíční hodnocení vždy tiskli, ale teď
při té online výuce plánujeme, že ho dáme každému žákovi na Google
Classroom s přístupem rodičů.
Můžete říct něco více o portfoliu žáka a o triádách,
které na portfolio navazují?
Kostra portfolií, i na prvním stupni, jsou
sebehodnoticí listy. To jsou měsíční plány (první a druhý
ročník má jen týdenní plány), kde žáci hodnotí sami sebe a také je
hodnotí učitel. Potom tam patří složky jednotlivých předmětů, do kterých
vkládají pracovní listy, které si učitelé vytváří, a také ty příslušné měsíční
plány. Celý tento balíček je pak podkladem pro to, o čem se budeme bavit na
triádách s rodiči. Žáci mají už v měsíčním plánu kritéria, o kterých se na
triádách budou bavit, a musí k nim doložit důkazy…
Co se týče triád, na schůzce je rodič, učitel a žák.
Tak to probíhá na prvním stupni, že jedna učitelka zná všechny žáky a je
schopná mluvit téměř o všech předmětech. V 1. a 2. ročníku se během triády
neprobírají podrobně všechny týdenní plány, prvňáčkovi a druháčkovi učitelka s
rodiči říká, co se mu povedlo, co se mu dařilo. Ve
Na druhém stupni to takhle nefunguje, bylo by to
celkem k ničemu, kdyby se odpoledne sešel třídní učitel, rodič a žák, když ten
třídní učitel učí žáka třeba jen češtinu a francouzštinu. Podle Základní školy
MOZAIKA jsme to tedy udělali tak, že triády probíhají vždy tři dny od osmi do
dvou, což má nevýhodu v tom, že ne všichni rodiče se můžou dostavit.
V období lockdownu jsme měli triády i on-line. Ty vedl ale jen třídní učitel,
tam se nepřipojili všichni učitelé. Docela se nám to osvědčilo, takže do
budoucna určitě přidáme tu možnost, že na triádu připojíme i rodiče on-line,
když bude chtít. V průběhu tří dnů se žák musí zapsat ke každému učiteli zvlášť
na dvacet minut. Řekla bych, že to je forma takových vysokoškolských zkoušek,
jen u nás je učitel nezkouší, jen si spolu prohlíží důkazy z portfolia.
A rodič u toho může být, ale nemusí?
Ano. Je ale ideální, aby u toho byl, ale někdy buď
nemůže, nebo to druhostupňové dítě dost protestuje.
Zvládají rodiče obejít všechno, když má žák více
předmětů?
Vyberou si. Žák se například zapíše do tří dnů, tak že
má v pondělí o půl druhé matiku, v úterý v devět tři předměty a ve středu
další. Je to pro ně dobrá kombinatorika. Už to proběhlo čtyřikrát a napotřetí
už žáci pochopili, že si ty předměty potřebují napsat hned za sebou, aby tady
dvě hodiny mezitím nečekali, takže si to mezi sebou začali vyměňovat.
Takže si tím pěstují i organizační dovednosti?
Určitě ano. Také mají otevřenou možnost jít ve
dvojici, protože pro někoho je to psychicky opravdu hodně náročné. Společně si
donesou svoje důkazy z portfolia a učitel se baví s oběma.
Jak často žáci tuto možnost využívají?
Tak půl na půl, a to i v devátém ročníku. U
prvních triád, když jsme tohle zavedli, šli ve dvojici skoro všichni.
Jak triáda probíhá?
Triáda se opravdu odvíjí jen od toho, že si učitel
s rodiči a žákem prohlíží, co se mu dařilo, co si pamatuje, co se učiteli
líbilo. Špatné je, když si žáci své portfolio vedou nepravidelně nebo neřádně.
Není to tak, že by „podle papíru“ museli striktně všechno projet měsíc po
měsíci, spíš ten rozhovor tak nějak vyplyne ze situace. Měsíční hodnocení
v podstatě slouží jako kostra k rozhovoru.
A pokud to žák nedělá, dorazí na triádu a má prázdné
portfolio, jak takovou situaci řešit?
Je to trapas, stává se to. Učím i ty druhostupňové
učitele, že to jsou jen děti, aby jim to víc připomínali, nebo na to vyhradili
nějaký čas. Žák si pak musí s učitelem objednat nový termín. To většinou
zafunguje.
Mezitím si žák doplňuje portfolio?
Má více možností. Buď si od kamarádů sežene nějaké
podklady, protože učitel mu to neofotí, (máme takovou zásadu, protože učitel už
to jednou poskytl), nebo se lépe podívá na ta kritéria a zkusí něco vymyslet
sám.
Jaké otázky během triády klade učitel žákovi? Ptá se
ho například, kam se za ten půl rok posunul?
To, že se hodnotí žák sám, je úplný základ. Je to spíš
sebehodnotící rozhovor. Tohle se mu povedlo, tohle ho bavilo, tohle ho
nebavilo, tohle dělal ve spolupráci s někým, ta skupina byla úplně špatná a
příště už se nezapíše do spolupráce s tímhle spolužákem, nebo naopak tohle
byla dobrá skupina, tam se mu dobře pracovalo. Probíhá hodnocení společně s
učitelem a pokud se něco nezdařilo, hledají se příčiny a návrhy řešení do
budoucna.
Hodnotí se v rámci triády i žákovo chování?
Také. Ono to často souvisí s tím, jestli se mu v tom
pololetí daří. Učitel například hodnotí, že má věci v pořádku, je angažovaný,
dobře spolupracuje s ostatními, je tahoun skupiny. Hlavním účelem je, aby to
žák slyšel, věděl, že o tom ten učitel ví a že to cení.
Taková ta průběžná hodnocení ve výuce, nějaké známky,
vůbec nepoužíváte?
Ne, nepoužíváme, ale když jsme před dvěma lety začali
vychovávat žáky k přijímačkám na střední školu, začali jsme se hodně bavit
o tom, že musí už na tom druhém stupni zažívat samostatnou práci i časově
ohraničenou, bez pomůcek – něco jako písemku, která ale není oznámkovaná.
Dokonce vím, že v nějakých písemkách i dostávali body. Žákům je hodně nabízena
možnost se po vyučování sejít s učitelem a probrat to, co se v té písemce
nepovedlo. Ale na začátku proti tomu žáci hodně bojovali.
Vadilo jim to?
Ano, vadilo jim, že to musí dělat samostatně bez dvojice,
bez pomůcky, že si ani nemohou pro něco jít do knihovny. Bylo to pro ně
nezvyklé a nepříjemné.
Když má žák u vás třeba referát a odprezentuje ho, jak
se to hodnotí? To se zanáší do toho měsíčního hodnocení? Nebo se to potom dá do
portfolia?
Ne, není k tomu písemné hodnocení. Děláme to tak, že
ostatní žáci rovnou dají zpětnou vazbu prezentujícímu o tom, jestli je to
zaujalo, co by mohl příště doplnit a tak. Zrovna ty prezentace jsou tady docela
běžným nástrojem a je potřeba, aby to bylo v bezpečné atmosféře, takže u toho
není žádné hodnocení na známky nebo bodování.
A učitel?
Když je potřeba, hodnotí i učitel. Potom, co se to
žáci na druhém stupni pět let učili, mají docela dobrou schopnost hodnotit sami
sebe i ostatní.
Obstarají si to sami a učitel do toho nemusí tolik
vstupovat?
Ano.
Čili jediný hodnotící nástroj, se kterým učitelé a
žáci pracují, je ten měsíční formulář? Učitel žádný další svůj sešitek na
známky nemá? Běží to jen takhle a v pololetí a na konci školního roku žáci
dostanou slovní hodnocení?
Ano.
To je pro žáky tedy dost velká svoboda.
Ano.
Další praktické tipy a praxi ze ZŠ Školamyšl najdete
na webu Zapojmevsechny.cz.
Doufáme, že vás praktické tipy o slovním hodnocení žáků zaujaly a dozvěděli
jste se i něco nového a zajímavého, co zvažujete vyzkoušet ve vaší každodenní
praxi ve škole. A jak říká Učitel národa J. A. Komenský „Nevěřte všemu, co se
vám k věření předkládá: Zkoumejte vše a přesvědčujte se o všem sami!“
Autor: Autorský tým APIV B
Projekt Podpora společného vzdělávání v pedagogické praxi (APIV B) realizuje Národní pedagogický institut České republiky a je spolufinancován EU.
Tento projekt připravil interaktivní web Zapojmevšechny.cz,
který je praktickým průvodcem společným vzděláváním a vlastně
kvalitním a moderním vzděláváním vůbec. Při jeho tvorbě jsme mysleli nejen na
potřeby pedagogů, ale slouží i jako inspirace a vodítko i pro rodiče, ať už
jako nástroj srovnání dobré praxe s praxí reálnou, nebo jako inspirace pro
podporu rozvoje vlastních dětí. Odborný obsah do něj stále připravujeme o
zajímavá, inspirativní a palčivá témata.
0 komentářů:
Okomentovat