Také Asociace děkanů vydala
tiskovou zprávu a prohlášení, ve kterém se vyjadřuje k jednotlivým systematickým chybám novely a
varuje před riziky v případě, že novela vejde v platnost.
„Jsme si vědomi, že
novela zákona má reagovat na nedostatek kvalifikovaných učitelů. Z matriky MŠMT
vyplývá, že na 2. stupni ZŠ zajišťují výuku v cca 7 % úvazků
nekvalifikovaní, přičemž 2,4 % vyučujících učitelské studium nezahájilo. V
absolutních číslech jde zhruba o 1 600 nekvalifikovaných učitelů, kteří si
kvalifikaci ani nedoplňují, pro srovnání na druhém stupni ZŠ učí v ČR přibližně
70 tis. učitelů.
Nedostatek učitelů
nepovažujeme proto za katastrofický a není ani plošný. Očekávaný nepříznivý
vývoj nedostatku učitelů vychází z lineárního prodloužení v letech 2014–2018,
předpokládaných odchodů do důchodu a snižujícího se procenta nastupujících
absolventů učitelského studia. Ignoruje se však pokles demografické křivky žáků
ve věku základní školní docházky, zvyšování platů učitelů i pravděpodobné
návraty absolventů učitelského studia do škol v důsledku pocovidové situace na
trhu práce a vyššího zájmu studentů o učitelské programy. Rok 2021 se zdá být v
těchto ukazatelích bodem obratu. Aktuální informace říkají, že od r. 2017 se
český učitelský sbor rozrostl o 16 429 učitelů.
Na, z našeho
pohledu regionální a pravděpodobně dočasný, nedostatek kvalifikovaných učitelů
v některých aprobacích reaguje návrh novely, především § 9a: „Zaměstnanci,
který je absolventem akreditovaného magisterského studijního programu, může
ředitel školy písemně uznat předpoklad odborné kvalifikace učitele druhého
stupně základní školy nebo učitele všeobecně-vzdělávacích předmětů střední školy
za splněný na dobu nejdéle 3 let ode dne, kdy tuto pedagogickou činnost začal
vykonávat.“
Velký rozpor zde
vnímáme ve vztahu ke stěžejnímu dokumentu, kterým by se naše školství v
následujících letech mělo řídit – Strategii vzdělávací politiky ČR do roku
2030+, ve které se hovoří o ochraně před deprofesionalizací učitelství. Záměrem
novely je ale otevření učitelského povolání odborníkům z jiných profesí. Rádi
bychom také poukázali na fakt, že v evropském kontextu je nedostatek učitelů
dlouhodobý problém – podle relevantních mezinárodních zdrojů (např.
EuropeanCommission/EACEA/Eurydice, 2018. TeachingCareers in Europe: Access,
Progression and Support. Eurydice Report. Luxembourg: Publications Office
oftheEuropean Union) většina vyspělých zemí čelí nedostatku učitelů, žádná z
nich to však neřeší tak extrémním způsobem jako ČR paragrafem 9a .
Konstatujeme také,
pokud jde o pedagogicky nekvalifikované odborníky z praxe, že ti mohou v
případě odborných předmětů ve školách působit již nyní. Naše obavy však vzbuzuje
skutečnost, že je tato možnost rozšířena i na všeobecně vzdělávací předměty i
na 2. stupni ZŠ.
Často uváděným
argumentem je, že § 9a jen legalizuje současný stav. Domníváme se, že tomu tak
není. Pokud má ředitel již prověřené nekvalifikované učitele, kteří na škole
nějakou delší dobu učí, kvalifikaci jim uznat nemůže. Pravomoc by mohl využít
především pro přijetí zcela nových uchazečů, kteří nemají ukončené pedagogické
vzdělání. Pro zodpovědné ředitele však bude patrně obtížné bez znalosti jeho
práce uznat uchazeči kvalifikaci ihned, obvyklé administrativní zátěži se tak
při jeho přijetí nevyhne.
Za mnohem podstatnější
problém považujeme aprobovanost učitelů, především její nedostatek
v některých oborech (např. fyzika, matematika, informatika). Navržený
návrh novely však podle našeho názoru na aprobovanost již zcela rezignuje (viz
§ 7a odst. c). Z mediálního kontextu novely vnímáme, že si její příznivci
slibují, že na základě ní budou do škol nastupovat inženýři a další odborníci,
kteří budou předměty jako je matematika, fyzika, informatika zasvěceně učit.
Obáváme se však, že tomu tak nebude, neboť tito odborníci dobře spjatí
s předmětem již mohli do škol, pokud by chtěli, nastupovat dříve. Dosavadní
znění zákona to totiž umožňuje, pouze však dbá na souvislost vyučovaného
předmětu a profesního zaměření (viz současný zákon: § 8 odst. 1d a § 9 odst.
1c).
Opravdových odborníků
žádaných zaměření je nedostatek i v mnoha dalších profesích, neočekáváme proto
masovější zájem o školství, naopak se obáváme situace, že vzhledem k lepšící se
mzdové situaci ve školství, bude atraktivní zrovna pro ty, kteří ve své původní
profesi příliš neuspěli nebo kteří nemají profesně s vyučovanými předměty
nic společného.
Učitelství patří mezi
regulovaná povolání, tedy patří mezi profese, kterým stát určuje podmínky jeho
vykonávání, což zpravidla znamená, že předepisuje odpovídající vzdělání nebo
složení určitých zkoušek. Tuto regulaci všechny fakulty připravující učitele
výrazně pociťují, neboť všechny jejich studijní programy zaměřené na přípravu
učitelů podléhají schválení regulátorem (MŠMT) a musí naplnit poměry mezi
základními složkami učitelské přípravy, které jsou odlišné v různých
kategoriích pedagogických pracovníků. Jedním z příkladů regulace je povinnost
fakult rozlišovat mezi přípravou učitelů pro druhý stupeň základních školy a
přípravou učitelů pro střední školy. Z návrhu novely (§ 7a) ale vyplývá, že při
posuzování kvalifikace na ZŠ a SŠ nebude záležet na tom, jaký program učitel
absolvoval. Domníváme se, že příprava a posléze vykonávání profese na těchto
dvou různých stupních je výrazně odlišná a je proto nutné rozlišovat jak
kvalifikaci, tak i přípravu.
Chápeme, že cesta k
učitelství nemusí svázána se studiem relevantních programů na fakultách
připravující učitele a že by neměla být proto uzavřena i jinak vzdělávaným.
Vždy bychom však trvali na jistém doplnění pedagogických, a pokud je potřeba, i
odborných kompetencí a podrobili je jisté kontrole. Oceňujeme proto MŠMT, že
připravilo standard studia v oblasti pedagogických věd k získání kvalifikace
učitele 2. stupně základní školy a střední školy (tzv. doplňujícího
pedagogického studia) jako alternativní cesty k získání učitelské kvalifikace
rovnocenné s magisterským studiem v oblasti pedagogických věd.
Negativně však
vnímáme, že v návrhu novely je tato možnost zrušena a nahrazuje ji studium
pedagogiky, které mělo doposud výrazně nižší hodinovou dotaci a které je nyní
určeno učitelům odborných předmětů středních škol, učitelům praktického
vyučování a odborných praxí vyšších odborných škol, učitelům uměleckých
odborných předmětů v základních uměleckých školách, středních odborných školách
a konzervatořích, učitelům jazykových škol s právem státní jazykové zkoušky.
Nahrazení DPS studiem pedagogiky tak nedává srozumitelný signál, že jde o
doplnění chybějícího pedagogického vzdělání pro absolventy oborového studia,
kteří chtějí získat kvalifikaci učitelů všeobecně vzdělávacích předmětů na 2.
stupni ZŠ a SŠ.
Nevidíme také důvod k
rozšíření okruhu poskytovatelů o zařízení pro další vzdělávání pedagogických pracovníků.
Jde o regulovanou profesi, jsou nastaveny rámcové požadavky, které výrazně
ošetřují podmínky a regulují přípravu na kvalifikaci, řeší se reforma
pregraduální přípravy. Obáváme se, že zařízení pro další vzdělávání
pedagogických pracovníků nemohou naplnit všechny tyto požadavky. Navíc
realizace studia k rozšíření odborné kvalifikace je vyhrazena pouze vysokým
školám, ale studium k jeho získání už nikoliv, což nedává v souvislosti s
reformou pregraduální přípravy, požadavky na jednotný profil absolventa apod.
logický smysl.
Novela obsahuje také
pozitivní novinky, které podporujeme. Jde např. o uzákonění institutu
uvádějícího a provádějícího učitele, podporu třídních učitelů a uzákonění
adaptačního období, školského logopeda.“
Kontakt: Tomáš Bederka – mediální koordinátor Asociace děkanů pedagogických fakult ČR
0 komentářů:
Okomentovat