Z dopisu Prof. PhDr. Vladimíry Spilkové, CSc., poslancům k novele zákona o pedagogických pracovnících vybíráme: "Novela zákona jako celek obsahuje řadu potřebných změn. Konkrétně se jedná o systémovou podporu začínajících učitelů včetně zavedení tzv. adaptačního období, legislativní ukotvení uvádějícího, provázejícího i třídního učitele a dalších podpůrných profesí a pozic ve školství, jako je např. školský logoped, speciální pedagog, či psycholog a v neposlední řadě také garance platů pedagogických pracovníků navázáním na průměrnou mzdu v ČR.
Je však znehodnocena několika kontroverzními paragrafy, které zásadním způsobem ohrožují učitelskou profesi a její prestiž ve společnosti a zejména kvalitu vzdělávání v regionálním školství. Zásadní je, že pro tak radikální a učitelskou profesi degradující krok nejsou věrohodné důvody opřené o relevantní data."
Zdroj: Pedagogické info 21. 10. 2022
Praha 21. 10. 2022
Motto: Stát nesmí rezignovat na dohled nad regulovanou profesí učitele
Vážené poslankyně, vážení poslanci,
Dovoluji si na Vás obrátit jménem řady kolegů s naléhavou žádostí, abyste znovu zvážili důsledky nejkontroverznějších paragrafů novely zákona č.563/2004 Sb., o pedagogických pracovnících. Jde o § 9a (1) a § 9a (6) a příslušné části § 22 z návrhu zákona.
Co a proč považujeme za kritické a ohrožující kvalitu vzdělávání v základních a středních školách:
1. Radikální snížení požadavků na kvalifikaci učitelů všeobecně vzdělávacích předmětů na 2. stupni ZŠ a SŠ – viz § 9a (1) a § 9a (6). V prvním případě jde o legislativní zakotvení možnosti udělit, „darovat“ učitelskou kvalifikaci ředitelem školy bez splnění kvalifikačních požadavků na dobu tří let. Ve druhém případě jde devalvace nároků na profesi učitele ještě dál, neboť umožňuje přiznat učitelskou kvalifikaci dokonce absolventům bakalářského studijního programu v oblasti pedagogických věd. To znamená prolomení legislativní hranice pro vzdělanostní úroveň podmiňující získání učitelské kvalifikace v podobě magisterského studia.
Bezprecedentní a nezdůvodněné snížení požadavků na kvalifikaci učitelů základních a středních škol, devalvující význam plnohodnotného vysokoškolského vzdělání učitelů, představuje přímé ohrožení kvality vzdělávání v regionálním školství. U regulované profese vymezuje, garantuje a kontroluje kvalifikační požadavky stát a není možné, aby kvalifikaci udělovala jedna osoba, jeden konkrétní ředitel (to není možné ani u řemesel, služeb a dělnických povolání). Připomínáme, že učitelství je od roku 2016 tzv. regulovanou profesí.
2. Rozšíření okruhu poskytovatelů kvalifikačního studia u regulované profese učitelství o tzv. zařízení pro další vzdělávání pedagogických pracovníků – § 22. Těmi jsou, či mohou být vzdělávací agentury, komerční firmy, neziskové organizace aj., které na rozdíl od VŠ, svázaných přísnými akreditačními pravidly, nepodléhají téměř žádné regulaci. Účelově je v novele zrušeno tzv. doplňující pedagogické studium, které je řadu let využívanou alternativní cestou k učitelské kvalifikaci pro absolventy jiných než učitelských studijních programů (zhruba třetina učitelů prochází touto cestou) a je zavedeno tzv. studium pedagogiky, které mohou realizovat i „zařízení pro další vzdělávání pedagogických pracovníků“ (dosud bylo určené pouze pro vymezený okruh lidí – např. mistři odborné výchovy).
Odmítáme zrušení doplňujícího pedagogického studia jako alternativní cesty k učitelské kvalifikaci a s tím spojeného vynětí kvalifikačního studia učitelství z výlučné gesce VŠ. Namísto jasně definovaného doplňujícího pedagogického studia (pro které MŠMT formulovalo v r. 2020 Standard se účelově zavádí vágně definované „studium pedagogiky“ s hrozící rezignací na odbornost a oborové didaktiky ve vazbě na pedagogicko-psychologický blok.
Požadujeme úpravu odpovídajících formulací paragrafu – to znamená zachovat Doplňující pedagogické studium a nahradit jím „studium pedagogiky,“ které mohou realizovat i „zařízení pro další vzdělávání pedagogických pracovníků.“
Dovolte zdůraznit, že novelu v navrhovaném znění – díky § 9a (1) a § 9a (6) – považuje převážná část odborné veřejnosti za de-profesionalizační a de-kvalifikační. Označení de- profesionalizační vyjadřuje zpochybnění důležitosti specifických profesních znalostí a dovedností nutných pro kvalitní výkon učitelské profese, které odlišují práci profesionálů od poučených, byť třeba i osobnostně disponovaných laiků a amatérů. Novela svým paragrafem 9a (1) otevírá učitelskou profesi jakémukoliv vysokoškolákovi, to znamená pouze se znalostí oboru, bez pedagogicko psychologického a oborově didaktického vzdělání i bez praxe se žáky. Staví na dávno překonaném mýtu u nás i ve světě, že kdo umí obor, např. matematiku, umí ji také učit žáky různých schopností a různého věku, umí je motivovat k poznávání, vést ke spolupráci, vytvářet podnětné a bezpečné prostředí pro učení, poskytovat kvalitní zpětnou vazbu v procesu učení apod.
Celosvětově je naopak
kladen důraz na profesionalizaci učitelství. Profesionalizace přípravy učitelů znamená, že
obsahem studia a tedy i kvalifikačním požadavkem na jeho konci je kromě
hlubokých znalostí určitého oboru včetně jeho didaktiky, řada důležitých
znalostí a dovedností, které jsou klíčové pro kvalitní práci učitele. Jde
například o znalosti o věkových zvláštnostech žáků, o individuálních rozdílech
mezi nimi – z hlediska schopností, potřeb, zájmů, stylů učení apod., o
principech efektivního učení, o práci s cíli učení a výběru smysluplného
učiva, poskytování kvalitní zpětné vazby, o strategiích rozvoje myšlenkových
dovedností, emoční inteligence, o práci s heterogenní třídou (inkluze a
společné vzdělávání žáků zásadním způsobem posílilo význam dovednosti učitele
diagnostikovat potenciál žáků a individualizovat výuku) apod. Ve vyspělých
zemích se společně s důrazem na profesionalitu učitelů zvyšují nároky na
kvalitu jejich vzdělávání (např. prodlužuje se délka studia, v řadě zemí
mají VŠ univerzitní vzdělání i učitelky mateřských škol).
Nejde však jen o to, že bychom
de-profesionalizační novelou šli zcela v protisměru k trendu ve
vyspělých zemích. Alarmující je také, že novela je v rozporu
s klíčovým dokumentem Strategie 2030, který staví na zvýšených nárocích na
profesionalitu učitelů, na kvalitu profesních znalostí a dovedností spojených
např. se snižováním nerovností ve vzdělávání a realizací inkluzivního
vzdělávání. Paradoxem je nesoulad s dalšími záměry a opatřeními MŠMT.
Např. v proklamované reformě vzdělávání učitelů na fakultách chce MŠMT
prosadit mnohem větší profesionalizaci (snaha o profesně orientované studijní
programy – to znamená méně oboru, více oborové didaktiky, pedagogicko
psychologického vzdělávání a reflektované praxe), zatímco novela naopak
podporuje de-profesionalizaci – učit může kdokoliv, kdo zná obor, nic víc
k tomu nepotřebuje, žádné specifické profesní znalosti a dovednosti
(znalost dětí, strategií výuky….).
Označení de-kvalifikační vyjadřuje faktickou rezignaci na kvalifikaci
pro vstup do učitelské profese. Tak radikálním snížením kvalifikačních
požadavků na učitele (udělit kvalifikaci může na 3 roky ředitel školy bez
splnění kvalifikačních požadavků) bychom byli raritou ve vyspělém světě.
Vážené poslankyně, vážení
poslanci,
dovolte mi
ještě zaměřit Vaši pozornost na zasazení návrhu současné novely ZoPP do
kontextu neúspěšně projednávané novely v letech 2019–2021. Je totiž
téměř identická s verzí, která po více než dvou letech projednávání
v poslanecké sněmovně a senátu neprošla úspěšně legislativním procesem.
Odborná veřejnost již tehdy formulovala řadu kritických připomínek
(zejména jako nyní k paragrafům
Upozorňujeme např. na stanovisko autorského týmu z roku 2021, v němž pět profesorů zabývajících se dlouhodobě problematikou učitelské profese a učitelského vzdělávání i na mezinárodní úrovni, upozorňuje na závažná rizika, která v sobě novela obsahuje . S oporu o znalost trendů ve vyspělých zemích varovali před snahou MŠMT snížit požadavky na kvalifikaci učitelů u zákonně regulované profese a de-profesionalizovat učitelství v době, kdy naopak rostou nároky na profesionalitu učitelů.
Také řada významných politiků vyjadřovala nad otevřením profese jakémukoliv vysokoškolákovi (kterou umožňuje tzv. ředitelská kvalifikace) a vyjmutí kvalifikačního studia u regulované profese z gesce vysokých škol silné pochybnosti. Např. předseda Senátu Miloš Vystrčil před hlasováním v senátu vystoupil s obsáhlou kritikou proti nejproblematičtějším věcem v novele a nehlasoval pro ni (senát pak vrátil novelu k dalšímu jednání v poslanecké sněmovně). Podrobný vhled do dvouletého procesu projednávání novely v letech 2019–2021, včetně stanovisek klíčových aktérů a uváděných důvodů pro „potřebu“ problematických paragrafů byl publikován v časopise Pedagogika v roce 2021.
Připomenutím příběhu předchůdce
aktuálně předkládané novely zpochybňujeme vytváření dojmu, že na novele byla
široká shoda, že ani v té stávající nejsou problémy a že jsou pro ni
relevantní důvody. K dispozici jsou naopak nová data, která ještě
více zpochybňují hlavní uváděné důvody pro její potřebnost, resp.
její kontroverzní paragrafy
Jedním z nejčastěji uváděných je nedostatek učitelů (přitom řada dat potvrdila, že nejde o plošný problém, ale regionální a týká se jen některých aprobací – např. fyzika, IT, chemie). Navíc se situace radikálně mění v posledních třech letech. Předkladatel minulé novely vychází z dat z let 2014 – 2019, současná novela není založena na nových datech, která jsou k dispozici.
Podle údajů ČSÚ (Evidenční počet zaměstnanců a jejich mzdy – 4. čtvrtletí
2021) se mezi roky
Trend výrazného nárůstu počtu učitelů v posledních letech dokládá také zpráva s názvem „Počet učitelů a učitelek ve školách roste“, kterou ČTK publikovalo 28.3.2022.
Také argumentace vysokou mírou nenastupování absolventů učitelských programů do praxe a odchodů z profese je v rozporu s daty. Poslední rozsáhlý celostátní výzkum uplatnění absolventů českých vysokých škol z konce roku 2018 ukázal, že dvě třetiny absolventů učitelských programů a oborů nastupují do školství. Absolventi pedagogických oborů nastupující do odpovídajícího povolání dokonce převyšují průměr všech absolventů vysokých škol s výjimkou absolventů zdravotnických oborů a informačních a komunikačních technologií.
V posledních letech nastupuje více začínajících učitelů. Až do roku 2018 jich ročně nebyly ani 4 tisíce a tvořili tedy pouze asi 2,8 % ze všech učitelů. Po roce 2019 se však počet začínajících učitelů rychle zvýšil nad 5 tisíc a v roce 2021 jich do škol nastoupilo dokonce již 5 800, takže začínající učitelé tvořili téměř 4 % ze všech učitelů v regionálním školství. A navíc v posledních letech se mezi nimi alespoň mírně zvyšuje podíl mužů.
Vážené poslankyně, vážení poslanci,
novela zákona jako celek obsahuje řadu potřebných změn. Konkrétně se jedná o systémovou podporu začínajících učitelů včetně zavedení tzv. adaptačního období, legislativní ukotvení uvádějícího, provázejícího i třídního učitele a dalších podpůrných profesí a pozic ve školství, jako je např. školský logoped, speciální pedagog, či psycholog a v neposlední řadě také garance platů pedagogických pracovníků navázáním na průměrnou mzdu v ČR.
Je však znehodnocena několika kontroverzními paragrafy, které zásadním způsobem ohrožují učitelskou profesi a její prestiž ve společnosti a zejména kvalitu vzdělávání v regionálním školství. Zásadní je, že pro tak radikální a učitelskou profesi degradující krok nejsou věrohodné důvody opřené o relevantní data.
Proto Vás žádáme, abyste laskavě s vědomím odpovědnosti za důsledky tak radikálního kroku pro budoucnost zvážili vypuštění § 9a (1) a § 9a (6) a příslušné části § 22 z návrhu zákona.
Prof. PhDr. Vladimíra Spilková, CSc.
fakulta filozofická, Univerzita Pardubice
___________________________
1. Účelově – tzv. studium pedagogiky mohou poskytovat i jiné subjekty než VŠ (v zákoně tzv. zařízení pro další vzdělávání pedagogických pracovníků). Doplňující pedagogické studium je dle zákona ve výlučné gesci VŠ.
2. https://www.pedagogicke.info/2021/03/milos-vystrcil-system-nevede-k-tomu-ze.html
3. Ve statistických údajích, které od roku 2017 sleduje MŠMT, se za začínajícího učitele považují pouze ti, kteří učí první rok od vstupu do učitelské profese.
0 komentářů:
Okomentovat