Tři věci, které jsou ve škole často opomíjeny, jsou komunikace, kreativita a kooperace – mají se ve škole cvičit, ale moc se to nedělá. To je názor zakladatele Didaktické dílny Miroslava Slowika. A s ním souhlasí i učitel dějepisu Martin Brzóska: „Zbytečností je ve školství tolik, že se v tom děti utápí jako v moři.“ Oba dva stojí za pilotním projektem Mapa, který žákům nabízí možnost rozhodovat o tom, jak by měla výuka vypadat.
Zdroj: www.irozhlas.cz 25. 3. 2023
Kdy
přišel nápad na Mapu? A proč přišel?
Martin Brzóska: Každý
člověk, který chce svou práci dělat dobře, tak musí uvažovat, zda ji dělá smysluplně,
efektivně, jestli to dává nějaký smysl.
U
nás ve školství to znamená dívat se na to, jak společnost vypadá, kam se
posunula, kam se bude do budoucna posouvat. A upravit tomu i cíle a obsah
našeho vzdělávání.
Dnes
je doba jiná než v devadesátkách, kdy jsme chodili do školy. Už delší dobu
cítíme, a myslím si, že i spousta dalších kolegů, že bychom měli změny
reflektovat. A důležitým momentem byl covid, kdy se strašně moc věcí změnilo.
Přišli jsme do školy a rozhodli jsme se, že změny začneme dělat.
Miroslav
Slowik: Shodou okolností v té době jsem zakládal
na univerzitě Didaktickou dílnu jako prostředí, které kreativně přispívá
k tomu, aby se učitelé učili jinak komunikovat… A zazvonil telefon
z gymnázia Karviná, že by potřebovali v těchto věcech pomoct. A dali
jsme se dohromady…. Deska už se to rozbíhá mnohem zajímavějšími cestami na
různé školy.
Co
je vlastně úkolem Mapy? Jak se na ní podílí učitelé a studenti?
Martin Brzóska: Mapa
je předmět, který v letošním roce pilotujeme, poprvé jsme ho zařadili do
normální, standardní výuky a chceme, aby tam zůstal natrvalo. Čili letošní rok
je takový modelový, začali jsme v září s očekáváním, a v průběhu
školního roku obsah měníme.
Osm
učitelů, kteří se podílí na výuce Mapy, se pravidelně schází, máme porady, kde
řešíme, co se v minulém týdnu povedlo. Ale zároveň se scházíme i
s žáky. A ti nám říkají své podněty a my se je tam snažíme zakomponovat.
Miroslav Slowik: Je důležité, že takové experimentální prostředí je uskutečněno se žáky samotnými. Vyhodnocování takového předmětu bude postaveno na žákovské, učitelské zkušenosti. A to je klíčové, abychom ten předmět mohli posílat dál v dobré, funkční podobě.
Kdo
vlastně rozhoduje, co bude v Mapě?
Martin Brzóska: Vstupní
věci, jako určení témat, která se tam budou řešit, tak to vytváříme my jako
učitelský tým. Žákům to přineseme jako nabídku, a oni si z toho vybírají
to, co je zaujme.
Teď
aktuálně zrovna v Mapě řešíme obecné téma Evropa ve studené válce,
rozdělené do několika podtémat. A oni si z nich některé části vyberou.
Uvedu příklad – jako typ jsme jim dali, že by mohli zohlednit významné
osobnosti doby. A oni se rozhodli, že vytvoří almanach, ve kterém budou všechny
osobnosti zahrnuté, každý zpracuje jednu, a pak udělají nějaký společný výstup
formou třeba novin.
Miroslav
Slowik: To, co tady říká Martin, je vlastně takový
trh. Je dána určitá nabídka, ale je vyslyšena i poptávka, co znamená, že žáci
se umí dobře ptát, umí si říct o téma, přivedli jsme je k tomu, že jsou
otevření a říkají, co by je zajímalo. A to je klíčové, říkat učiteli, co bychom
měli probírat ve škole, to nebývá zvykem. Takže otevřeli jsme možnosti, po
kterých bychom chtěli jít.
Martin
Brzóska: Klasická, standardní představa je, že učitel
je ve třídě nejdůležitější člověk, herec, který se naučí roli, postaví se před
tabuli, odehraje si ji a bez potlesku odchází. Ale spíš by to měl být
dramaturg, režisér – určovat maximálně směr, ale rozhodnutí, jak to bude
vypadat, by mělo být necháno na žácích.
0 komentářů:
Okomentovat