Včera vyvrcholily po celé republice pokojné, nesmělé, ba ostýchavé protestní akce vysokoškolských pedagogů humanitního směru, a konkrétně filosofických fakult. Akce, zaměřené proti ostudnému finančnímu ohodnocení jejich práce.
Zdroj: Fórum 24 29. 3. 2023
Dotáhli jsme to tak daleko,
že univerzitní profesor v humanitním oboru, poté, co dosáhl po všech možných
peripetiích nejvyššího možného vědecko-pedagogického titulu, skončil loni na
Univerzitě Karlově s platem nižším než učitel na základce. Ba nižším než
učitelka v mateřské školce. (Příklad z naší rodiny). To nemá ani v minulosti,
ani jinde ve světě obdobu.
Fatální díry v
obecném vzdělání
Ta hanba, drasticky kontrastující s poměry za
Masarykovy prvé republiky, ale dokonce i s poměry za císaře pána, se táhne už
léta, snad ještě z časů bolševického pohrdání humanitním vzděláním. (To
pohrdání ostatně zdědili, jako mnoho jiného, komunisté po nacistech – a
demokraticky zvolení současní politici, opoziční i vládní, od Tomia Okamury po
Marka Bendu, v tom kupodivu pokračují). Žalostným výsledkem je po konci éry
Václava Havla takřka totální vymizení etického rozměru z našeho uvažování, a z
veřejné debaty vůbec.
A následnou ostudou je pak nejen to, že někdo,
kdo si brousil zuby na nejvyšší post ve státě, prokazoval fatální díry v
obecném vzdělání, ale hlavně to, že to polovině národa nevadilo. Ba dokonce
imponovalo! Nevzdělanost, která imponuje – komu? Národu Komenského?! V
okřídlené větě „on nekecá, on maká“ se ukrývá
podvědomý, z marxismu převzatý obdiv k materiálnímu úspěchu, ale i hlouběji
uložené pohrdání humanitními vědními disciplínami – jako tzv. vědami „kecacími“
čili zbytnými.
Nutné
důsledky, v nichž už žijeme
Obávám se, že za těchto okolností nám nutně
dorůstají nové a nové generace dětí bez paměti. Covid, barbarsky zneužitý
Babišem proti školní výuce i kultuře, tuto retardaci jen urychlil. Ocitáme se
pomalu ve společnosti bez přirozené vzdělanostní a mravní kotvy, bez
historického kontextu. Dorůstají generace, neschopné zasadit si jakákoli fakta,
z kteréhokoli oboru, do souvislostí. A přitom těmi souvislostmi, nikoli
mechanickým biflováním, jsou jakákoli empirická data teprve upotřebitelná.
Jsou usouvztažňována – a tím i hlouběji vstřebávána.
Hanebné „oceňování“ humanitních disciplín – ať
už je její technokratické zdůvodňování sebefikanější – prostě zůstává hanbou.
Hanbou o to ostudnější, že titíž polistopadoví technologové moci, kteří na
tomto tristním stavu nic divného nevidí, a naopak jej prodlužují, se sami
kdekoli a kdykoli rádi pochlubí tím, že přece jsme „národ Husův, Komenského, Balbínův, Palackého, Masarykův“. Ba
mnozí z faktických likvidátorů humanitní vzdělanosti mají tu drzost se
dovolávat i Václava Havla či Jana Patočky.
A vůbec se nestydí vzývat odkaz velkých českých
humanistů, filosofů a filologů. Jakoby se jeden z těch největších, frázovitě
jimi přezdívaný učitel národů, dost celoživotně
nenapřednášel, nenapsal, nenabádal k rozšiřování obecné, univerzální vzdělanosti. A dokonce vzdělanosti
jako léku na největší zlo tehdejší i dnešní doby, na válku!
Dělostřelecká
příprava
Neboť bez děravého dějepisu, bez dlouhodobého,
soustavného, každodenního mizení historické paměti, nebylo by vůbec myslitelné
vést jakékoli útočné války, třebaže pod krycími názvy operace (Operace Barbarossa, Speciální vojenská operace). Ani
z Hitlerova Berlína, ani z Putinova Kremlu. Vygumovaná paměť celých generací,
to je předpoklad – dělostřelecká příprava – každé války.
Bez asanace paměti by každá obhajoba agresora, třeba i pod
líbivými mírovými hesly, nemohla mít tak snadný život, jak to vidíme bohužel už
i u nás. Každé upozadění, oslabení či postupná likvidace humanitních oborů, ať
už historie, sociologie, filosofie nebo filologie, je zatím jen lehkou, ale o
to varovnější dělostřeleckou přípravou…
__________________
Vladimír Just je teatrolog, divadelní historik, mediální
kritik a esejista, emeritní profesor Filozofické fakulty Univerzity Karlovy.
0 komentářů:
Okomentovat