Česko umí dobře dokumenty psát, ale hůře je naplňovat. V Auditu se EDUin věnuje inovaci oborové soustavy, sociální roli školy a Strategii 2030+

Na půdě Senátu představí EDUin letos již jedenáctý nezávislý Audit českého vzdělávacího systému, který bude 5. března možné sledovat od 10 hodin online na sociální síti Facebooku nebo na Youtube.

 

Zdroj: Beduin 9/2024

 

Autoři se v něm věnují třem hlavním tématům.

— Jak se nám daří naplňovat Strategii 2030+?

— Inovace oborové soustavy: na prahu změny

— Kde začíná a končí sociální role školy?

 

Při naplňování závazného dokumentu Strategie 2030+ jsme nyní v druhé fázi pro roky 2023 až 2027. Programový ředitel EDUinu Miroslav Hřebecký, který je autorem této kapitoly, se v ní zaměřuje na první období a na to, jak se Česku dařilo či nedařilo vypracované a vládou schválené záměry uvádět do praxe. V analýze Hřebecký popisuje vývoj strategických vzdělávacích dokumentů. Zastavuje se u Bílé knihy, která byla na svou dobu nebývale komplexní, ale progresivní záměry se podařilo naplnit jen velmi neúplně, nebo u pozapomenuté Strategie celoživotního učení. Milníkem byla Strategie vzdělávání 2020, která se stala klíčovým dokumentem české vzdělávací politiky pro období 2013 až 2020 a zároveň podmínkou pro čerpání prostředků z EU. Jak se realizace strategie povedla, zhodnotila externí expertní skupina.

 

„Expertní tým považoval strategické priority vymezené ve strategii nadále za vysoce relevantní a stále aktuální. Stejně tak hodnotící tým považoval za relevantní většinu specifických cílů a navržených opatření. Nicméně konstatoval, že většina hlavních cílů naplněna nebyla. Experti ministerstvu dále doporučili zásadně zlepšit kvalitu řízení v oblasti vzdělávání na všech úrovních a komunikaci mezi všemi aktéry,” popisuje v kapitole Miroslav Hřebecký s tím, že závěry externího hodnocení byly podkladem pro definování navazující Strategie vzdělávací politiky ČR do roku 2030+. Kapitola se proto věnuje především tomu, jak poslední vzdělávací strategii Česko naplňuje, potažmo spíš dostatečně nenaplňuje. Implementační plán Strategie je rozdělený do pěti karet a pro přehlednost je v analýze Auditu každá z karet označená formou semaforu. Zelenou nedostala ani jedna z nich.

 

Na Strategii 2030+ v podstatě navazuje i další kapitola. V poslední době sílí tlak na změnu výuky na středních školách. Konkrétně na větší nabídku v oblasti všeobecného vzdělávání. Gymnázia ve velkých městech jsou přeplněná, ve vybraných krajích se budují lycea. Analytička EDUinu Nikola Šrámková se v kapitole Inovace oborové soustavy: na prahu změny věnuje dlouhotrvající reformě středního školství v oblasti nabízených oborů. Intenzivně se o změnách diskutuje dlouho, což dokazují i zmínky ve Strategii vzdělávací politiky ČR do roku 2020. Nyní se na reformě konečně cíleněji pracuje, i když s výrazným zpožděním. Nikola Šrámková navíc upozorňuje, že stále nejsou vyřešené klíčové otázky, jako je například posílení všeobecného vzdělávání a jak to udělat, nebo podle jakého klíče má dojít k redukci oborů.

 

„Některé aspekty této debaty se dokonce vedou již od roku 2014, kde se ve Strategii vzdělávací politiky ČR do roku 2020 mluví o potřebě větší prostupnosti mezi obory, o posilování společného základu odborných programů a o tom, že velká část absolventů středních škol pokračuje na vysoké školy, zatímco ‚současná struktura ale mnohem spíše odpovídá stavu, kdy velká většina jeho absolventů mířila bezprostředně na trh práce.‛ Dokument také zmiňuje nízkou úroveň základních gramotností a omezenou adaptabilitu absolventů nematuritních oborů na rychlé změny na trhu práce,” popisuje Šrámková v kontextu, jak se v Česku přistupuje ke změnám ve vzdělávání.

 

Poslední kapitola z pera analytičky EDUinu Kateřiny Lánské se věnuje souvislostem mezi úspěchem žáků ve škole a jejich rodinným zázemím, předškolnímu vzdělávání a nerovnostem. Provázanost mezi socioekonomickým zázemím v rodině a vzdělávacími výsledky dokazují data ze šetření sociologické společnosti PAQ Research i výsledky mezinárodního šetření PISA, do kterých se Česká republika zapojuje od roku 2000. Ve výsledku jsou tak rozdíly velké – nejen kraj od kraje, ale i v rámci okresu, jak ukazuje mapa vzdělávání od PAQ Research.

 

„Na vzdělávací úspěšnost a dokončování základního vzdělávání má kromě socioekonomického znevýhodnění, které souvisí především se vzdělanostní strukturou regionu a zaměstnaností, vliv také destabilizující chudoba,” popisuje v kapitole Kde začíná a končí sociální role školy? Kateřina Lánská. Chudoba se projevuje exekucemi, bytovou nouzí rodin a životem v sociálně vyloučeném prostředí. „Její vliv je o to významnější, že děti a žáky ovlivňuje přímo. V důsledku krize spojené s bydlením nemají rodiny často dostatek peněz na financování výdajů spojených se školou nebo volnočasovými aktivitami dětí. Děti a mladí lidé nemají doma vhodné podmínky k učení. S popsanými faktory souvisí i nízké vzdělávací aspirace rodin a dětí, jejich malá důvěra v instituce a vzdělávací systém,” vyjmenovává v úvodu analytička pro kontext známé údaje. V kapitole se pak věnuje tomu, jak by v takové situaci mohla žákům pomáhat škola, ač na to od státu často nedostává ty správné nástroje.

 

EDUin připravuje Audit vzdělávacího systému od roku 2014 a jednotlivé analýzy popisují vybraná témata, která byla v uplynulém roce důležitá. Každá z kapitol má kromě autorů také nezávislé oponenty z řad odborníků. Na konci každé z nich jsou také doporučení pro vzdělávací politiku. Audit nabízí analytické texty, které hodnotí, srovnávají a upozorňují na problémy školství.